U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 1. - Spolužačka

9. května 2008 v 14:52 |  Keep On - Díly
Na první pohled šlo poznat, že dnes nebude příjemný den. Už večer řádila bouře a vichr narážel do větví, které se pod jeho tíhou lámaly. Tomoko Takehimo té noci nemohla spát. Bouřky se nebála, ale měla divný pocit z toho větru.



Ani ráno nebylo lepší. Na cestách byli velké louže a chladný ranní vánek nepřetržitě foukal do listů stromů. Byl tak chladný a nesl s sebou strach. Tomoko nemusela ani vyjít ven, aby to necítila. Vzala si s sebou pro jistotu náramek, který ji vždy přinášel štěstí a vyšla do toho chmurného dne.

Ve škole si sedla na místo a čekala, až zazvoní. Dřív seděla v první lavici, ale učitelka ji přesadila dozadu kvůli tomu, že potřebuje hlídat aktivnější žáky než Tomoko. Ona sama je hodně pilná - dělá si úkoly a někdy i práci navíc. Tohle všechno není kvůli tomu, že by ji to bavilo - v tomhle světě když nejste nejlepší… nejste nic. Její nejoblíbenější místo je velká městská knihovna. Když ji nemůžete najít, tak je tam. Čte všechny druhy knih, ale nejradši má fantazie. Už jen pro pocit, že se může odpoutat od reálného světa.
Ve třídě se s ním baví jenom Maemi Fugichi. Jsou kamarádky, ale ne nejlepší. Maemi je o kousíček menší jak Tomoko. Má středně dlouhé blonďaté vlasy a asi je oblíbená jen kvůli nim.
Opravdovým oblíbencem je Kaya Ushikomi. Je nejvyšší ve třídě a vyniká hlavně v matematice (jediný předmět, který kluci uznávají).

Tomoko se zrovna dívala z okna, když ji z přemýšlení vytrhl školní zvonek. Za chvíli přišla paní profesorka Samuiová.
"Postavte se! Dobrý den. Sedněte si." začala paní profesorka hodinu.
"Dnes je výjimečný den. Ticho tam! Postav se! Asi je ti líto, že sedíš co? A kde jsem to teď přestala…? Á ano! Dnes je výjimečný den."
Profesorka Samuiová má velmi přísný hlas. Nikdy nemluví potichu a nikdy nenosí kalhoty.
"Chci vám představit vaší novou spolužačku!" oznámila hlasitě novou informaci.
Ve třídě se začal šířit hlasitý šum a šepot jak je u nich zvykem. A také velké plesknutí učitelčiny dlaně do stolu - její oblíbený způsob uklidňování. Za tu dobu co nich učí si na dlaních vypěstovala hroší kůži.
Žáci se zklidnili a otevřely se dveře.

Teprve až teď bylo ve třídě úplné ticho. Do místnosti vstoupila velmi krásná dívka. Měla dlouhé

tmavě hnědé vlasy se zvláštním copem.
Byly tak dokonale rovné a jemné, že už to ani víc nejde. Užaslé a závistivé pohledy spočinuly na ní a na jejich neskutečně tmavých očích. Dívala se po třídě a jemně se usmívala. Učitelka nevěřila svým uším. "Takhle zní ticho." pomyslila si.
I když byla v šoku, musela novou žákyni uvést. "Třído!," její hlas je už tak naučený křičet, že ani neví jak ztlumit, "chci vám představit Usagi Hakiji!"

Dívka se neslyšně nadechla a zpustila: "Jmenuji se Usagi Hakiji. Přistěhovala jsem se z Tokia teprve nedávno a doufám, že spolu budeme dobře vycházet. Koníčky žádné nemám, ale určitě si na této úžasné škole nějaké najdu."
V té chvíli se profesorka vrátila k životu: "Výborně! Tak, kde máme místo? Hmmm… Á ano! Tamhle vzadu je výborné místo! Vidíš ho Usagi? Vedle sedí Tomoko. Když něco nebudeš vědět, určitě ti pomůže. Ano to ano… ta naše Tomoko…"
Když se paní Samuiová rozplývala štěstím, že má ve třídě tak pilnou žačku, sedla si zatím Usagi na své nové místo. Všichni si něco šuškali a při tom zírali na Usagi. Vydrželo by jim to déle, ale v tom okamžiku se rozlehlo po třídě velké prásknutí dlaně. "No tak no tak! Jsme tu kvůli učení! A co ty pořád stojíš? Chceš něco?"
"Řekla jste, že mám stát. Tak stojím."
"Ó to ano! Vidíš? Málem jsem na tebe zapomněla. Ty jsi Daiki že? No tak se můžeš posadit, aby ti neodpadly nohy."

Tomoko mezitím pečlivé poslouchala učitelčin výklad, když ji najednou přeběhl mráz po zádech. Zatřepala se. Ale vždyť jí není zima? V tu chvíli ji napadlo jen jediné - podívat se na Usagi. Nejistě se na ni otočila, ale při tom pohledu jí tuhla krev v žilách. Dívala se přesně na ni a její tmavé oči jiskřily. Žádali něco tak pošetilého, co by vás asi nikdy nenapadlo. Usagi se podivně usmála a otočila se zpět k tabuli. Od té chvíle se už na Tomoko nepodívala. Ale teď sedí blízko ní, a kdo ví, co chce? Jsou tu další dny a další. Tahle holka není normální. A jediný kdo si toho všimnul, byla Tomoko.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 11. května 2008 v 14:22 | Reagovat

mooc pěkné povedlo se ti to

2 Aný Aný | Web | 12. března 2009 v 10:51 | Reagovat

je to pěkný :)

3 KaThea KaThea | Web | 3. února 2010 v 21:58 | Reagovat

Tak jsem si konečně přečetla jeden díl. :) Normálně na počítači. Takže... psala jsi to v květnu 2008, v té době jsem já povídky ještě ani nepsala. :-D předpokládám, že ses od té doby hodně zlepšila. Tím nechci říct, že by tohle nebylo dobré. Líbí se mi, že to příliš neokecáváš a jdeš rovnou k věci. Je vidět, že to máš promyšlené a víš, co chceš napsat (což je něco, co mým povídkách chybí :-D). Taky se mi líbí, že je to krátké, protože já na internetu nerada čtu dlouhé povídky (a sama je píšu, protože to nikdy nedokážu dřív useknout... a ještě mi někdo říká, že to je krátké, přitom mě to připadá dlouhé :-D). No prostě se mi to líbilo a já už musím končit, jinak mi mamka zakáže počítač.

4 Miharu Miharu | 4. února 2010 v 16:20 | Reagovat

v téhle době jsem měla čerstvě 15  :-D
je to teprve 2. povídka a samo, že teď už píšu líp - cvičení dělá mistra  :-D
no hlavně že se líbilo, i když i já někdy žasnu zpětně nad svými výkony  O_O  :D

5 Lizz Lizz | Web | 7. února 2010 v 13:02 | Reagovat

Tak jsem si na doporučení KaThey přečetla první díl... ;) A musím říct, že to vypadá víc než zajímavě... :) A navíc je to s japonskýma věcma *in love*
No nic... Nebudu se tady rozkecávat, protože když já začnu mlít, je to většinu o ničem, ale komentáře jsou menší slohovky... :) Ale já to nedělám schválně, opravdu ne, to ty ruce samy jednou a píšou si, co se jim zrovna hodí..:) Vlastně ruce předběhnou mozek svým způsobem..xD No nic... Jak jsem řkla, nebudu se tu vykecávat, protože tímhle stylem bych se tu zasekla delší dobu a stihla míň dílů... :)A to by byla škoda... :) Takže jdu číst dál... :) Btw. ty obrázky jsou taky moc pěkný... :) a ta upoutávka neměla chybu... :) Muhaha zabije, ale přežije..xD mrtvolýýýýýýýý *lehce sadistická* :D Ale teď už fakt mizim (polikátý to už říkám? počítal to někdo?:D) a jdu na další.. zatím ahoj ... :)

6 Miharu Miharu | 7. února 2010 v 13:12 | Reagovat

[5]: komentáře v podobě slohovek autory potěší nejvíc  :-D  8-)

7 Lizz Lizz | Web | 7. února 2010 v 13:27 | Reagovat

[6]: :Výborně v tom případě máš u pátýho dílu další:D  a delší:D:D:D ale ono to nejni schválně... oni to ty prsty fakt píšou samy.. nebo sami?:D tohle mi nikdy nešlo rozlišovat.. ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru