U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Guardian Angel - 4. díl

25. července 2008 v 11:04 |  Guardian Angel - Díly
Uklízel jsem až do desíti večer. Dalo mi to dost práce. A výsledek? Bude mi to trvat ještě týden. No možná přeháním, ale opravdu se to tady moc nezměnilo. Možná to bude tím, že jsem se tady nemohl vyznat. No nic asi už půjdu spát.
"Už se jdu lehnout jo?"
"Mě to říkat nemusíš," ohradil se Michal.

"Jo dobře. Kde budeš ale spát? Není tady nikde místo."
Zděšeně na mě zamrkal a vypravil ze sebe větu, která se mi vůbec nelíbila: "Ty snad chceš umřít ve spánku nebo co?"
"Co- no jenom to ne! Jak tě to mohlo napadnout? Ptal sem se jenom kde budeš spát!"
"A o to právě jde. Viděl jsi mě, že bych někdy spal?"
"No... ne..." přiznal jsem. "Ahá! Ty trpíš nespavostí, že?"
"Pane bože..." vzdychl.
"On existuje?"
"Ne!"
"Cože?"
"Vlastně jo! Vlastně ne! Agh! Nemůžu ti to říct! Proč musíš být tak natvrdlej?"
"Nejsem natrvdlej. Jenom nechápu, proč andělé nespí."
"Asi ani nevíš, proč mají lidé strážné anděly co?" Musel jsem zakývat, protože jsem neměl ani páru proč.
"Andělé jsou průvodci životem. Od samého zrození až po smrt." začal vysvětlovat. "Na začátku pomáhají lidské duši usídlit se v novém těle. Říká se, že malé děti nás můžou vidět. Ono je to pravda, ale jakmile překročí určitou hranici tak už ne."
"Taky jsem tě viděl?"
"Jo, taky."
"A to bych si tě měl ale pamatovat ne?"
"Zapomínáš na jednu věc. Za prvé, máš amnézii a za druhé, kvůli té hranici by to ani nešlo. V tomto krátkém období dítě - tedy spíš duše - zapomíná na předchozí život a na místo, ve kterém setrvávalo."
"Myslíš tím nebe?"
"Nikdy jsem nic takového neřekl."
"A existuje?"
"Poslouchej aspoň trochu, co říkám, tupče." odprskl.
"Co mi nadáváš?"
"Zasloužil sis to."
"Tak a dost! Nehodlám se s tebou bavit, když mi nadáváš!"
"Chm. Plus pro mě." a vítězně se zašklebil. Já jsem se vytočil na místě a šel si lehnout.

Nemohl jsem usnout. Nejenom, že mě bolely ruce z toho všeho drhnutí, ale také jsem byl v úplně cizím místě a tam se rozhodně neusíná dobře. Pořád jsem se převaloval, protože mě trápila jedna věc. Nakonec jsem se ale přemohl a zeptal se: "Michale?"
"Co je?"
"Proč andělé nespí?"
"Ale ne... už zase?"
"No co no? Ještě jsem se nedozvěděl odpověď."
"Když ti řeknu proč, budeš už spát?"
"Jo. Slibuju." Ani jsem se na něho nemusel dívat a věděl jsem, že převrací oči v sloup.
"Andělé strážní jsou ochránci. Opatrují duši a chrání ji před tímto světem. Když anděl jen na chvíli poleví nebo dokonce odejde pryč, nemusí být už jeho svěřenec naživu. Tak vznikají tragické nehody. Takže kdybych večer spal, nemusel by ses dožít rána."
"Aha. To je zajímavý. A můžu to někomu říct?"
"Jestli to někomu řekneš, vezmu tě na onen svět dřív. Měl bych ti něco udělat jenom proto, že tě to napadlo."
"Takže... nemůžu?"
"Ne!" A to bylo poslední slovo, které si z toho večera pamatuju.

Zdál se mi sen. Stál jsem na útesu. Naproti mě byla nějaká dívka celá v černém. Na hlavě měla černý klobouk, přes který jí nešlo vidět do obličeje. Ruce celé od krve. Najednou jsem ucítil, jak mi po obličeji něco teče. Byla to krev. Moje krev. Když jsem se znovu podíval na dívku, stál tam Michal. Prudce jí strhl klobouk a ona se rozpadla v prach. Potom přišel ke mně a položil mi ruku na rameno. Nevěřil jsem tomu. Jak to, že se mě může dotknout? Nejednou do mě strčil. Chtěl jsem se ho chytnout, ale už byl zase jako dřív - jenom vzduch. Propadl jsem se do tmy a právě v ten okamžik jsem se probudil.

Všechno mě bolelo. Jakmile jsem se ale rozkoukal, všimnul jsem si, že ležím dokonce na zemi! Nade mnou se skláněl Michal a doširoka se usmíval: "Jak se ti spalo?"
"Jak asi? Ležím na zemi! Jak se mi asi spalo, hm?"
"Já nemůžu za tvoje divoké sny, tak se uklidni."
"Proč mám takovej divnej pocit, že v tom máš prsty ty?"
"To bude možná tím, že za to opravdu můžu."
"Eh? No- no tak počkat. Jak že za to můžeš?"
"Myslím tím to, že jsem tě shodil." řekl úplně klidně.
"Ha, ha, ha." zasmál jsem se ironicky. "To určitě. Říkal jsi, že se neumíš zhmotnit. To si náhodou dobře pamatuju."
"Máš pravdu. Ale já jsem tě neshodil z postele, spadl jsi sám. Já jsem tě strčil jenom z toho útesu."
Co to má znamenat? Jak ví, co se mi zdálo?
"Počkat, počkat. Jak? A vůbec proč?"
Jeho výraz ve tváři se náhle změnil.
"Ber to jako varování. Normálně ti nic neudělám, ale ve snech se mě jen tak lehce nezbavíš."
"Já.. já to nechápu. Proč?"
"S tímhle slovem šetři. Je to pro tvoje bezpečí. Nesmíš se mě ptát na takové věci jako je Bůh a nebe. Měl bych z toho potíže. Všechno, co se týká mě, je pro tebe tabu, rozumíš?" Zakýval jsem hlavou jako souhlas i když jsem tomu moc nerozuměl. Co ho to najednou popadlo?
"Výborně. Myslím, že teď to bude klapat. Jo a... vstaň prosím z té země nebo budeš nemocný."
Pomalu jsem se zvedl. S tímhle proslovem mě opravdu zaskočil. Do teď byl úplně v pohodě…
"Promiň. Trochu jsem to přehnal." začal se z ničeho nic omlouvat. "Pro mě je to taky těžký - to, že mě vidíš." Naáhle se ale zarazil. !Ne. Myslím... že je to složité pro nás oba. Zkusím s tím něco udělat. Nechci ti překážet v životě,"
Při těch slovech se mi zastavil dech - nechci ti překážet...
"Ne, to ne!"
"Co tím myslíš?" nechápal.
"No já jenom že," začal jsem hledat ta správná slova, "nemůžeš chvíli počkat?"
"Proč?"
"Jenom že... si nic nepamatuju. Ani rodinu, natož přátele. Nikoho. Jenom tebe. Nechci, aby to vypadalo blbě ale... připadá mi, jakoby jsi byl můj brácha, víš?"
"Ty jsi ale jedináček."
"No tak! Teď jsi to úplně zkazil. Jedináček? Opravdu? Ale co to melu... Neodváděj pozornost od tématu! Chtěl jsem ti jenom říct, jestli nemůžeš počkat, až si zvyknu na tenhle život."
Najednou si Michal sundal brýle a zamžoural na mě svýma modrýma očima a znovu si je nasadil. Nevím, co tohle gesto mělo znamenat, ale usmál se a řekl: "Jasně, brácho." To bylo poprvé, co mi neřekl Danieli.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Any Any | Web | 27. srpna 2008 v 12:31 | Reagovat

hezké:)

2 ebika ebika | E-mail | Web | 11. července 2009 v 14:21 | Reagovat

No teda to jsou , ale divoké sny ten Michael asi nebude jen tak někdo

3 Lex-san Lex-san | Web | 28. července 2009 v 22:21 | Reagovat

Tak lízt do snů se mu zachtělo, jo :-D, tak nevím, jestli o něco takovýho stát...
A mimochodem anděl s brýlemi je super nápad! Páč brýle děaljí člověka(anděla   :-D ) velmi zajímavým...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru