U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 5. - Nabídka

13. srpna 2008 v 18:30 |  Keep On - Díly
"No to snad ne!"
"Co se děje Maemi?" zeptala se Shina Utaami.
"Podívej! V testu mi vyšlo, že jsem přecitlivělá a že bych se měla o sebe víc starat. No není to k smíchu? Asi si kvůli tomu začnu jíst salát."
"Proč? Chceš zhubnout?"
"No jasně že jo! Podívej na ty špeky! Cítím se jak pneumatika. Závidím těm, co jedí všechno a nepřiberou. Třeba Kaya. Skoro každej den ji vidím, jak se láduje hamburgrama. A podívej se na ni, jakou má úžasnou postavu."
Kaya zbystřila. "Zaslechla jsem svoje jméno děvčata. Pomlouváte, pomlouváte?"
"Ale vůbec ne!" bránila se Maemi.
"Jenom jsem tady Shině povídala, jak máš úžasnou postavu."
"Aha. No když budete každej den chodit do posilovny, taky tak budete vypadat."
"Jo, díky za radu," odpověděla Maemi a otočila se zpátky k Shině.
"Tak, a její tajemství už známe. Jenže komu by se chtělo pořád cvičit? Na to jsem moc líná."


Najednou si Shina na něco vzpomněla: "Maemi, víš, kdo má ještě super postavu?"
"Ne. Překvap mě." odpověděla Maemi.
"Tomoko přece!"
"No jó… vidíš? Na ni jsem snad úplně zapomněla. Kdyby si sundala brýle a rozpustila vlasy, sbalí každýho kluka!"
"Tak to máš pravdu. Doufám, že to neudělá, jinak máme utrum."

A taky měli pravdu. Kdyby uměla Tomoko svoje přednosti využít, byla by hvězdou třídy. Jenže ona má na starost důležitější věci než je popularita.

Tomoko si umývala na záchodě ruce. Byla už hodina, ale ona požádala učitelku, aby mohla jít na toaletu. Zadívala se do svého odrazu v zrcadle. Od včerejšího večera jí proudí celým tělem světlo. Pořád cítí tu energii. Namotala si na prst pramínek vlasů a všimla si, že ho má nějaký světlejší než ostatní vlasy. "To bude asi vedlejší účinek toho světla." pomyslela si. Už chtěla jít zpátky do třídy, ale když se otočila, něco jí znemožnilo odchod. Dveře byli zatarasené a kdo jiný by tam mohl stát než Usagi.
"Nepřipadá ti někdy, Takehimo, že jsi zapomnětlivá?"
"Ani ne. Proč?"
Usagi se poklepala na zápěstí. Jedno jediné gesto naznačovalo vše. Tomoko se podívala na svoje zápěstí. Byla to pravda - zapomněla si náramek pro štěstí doma.
"Není to přesně to, co jsem si představovala. Venku bych tě nechala normálně ležet, ale odtud tě musím odtáhnout. Bude to makačka, ale zvládnu to."
"Mluvíš se mnou, jako kdybych byla už mrtvá." řekla Tomoko naštvaně.
Jenže neodpověděla. Jen se démonsky usmála a pomalu vykročila směrem k Tomoko. Ona se ale před ni sebejistě postavila a ukázala na ni pravým ukazováčkem.
Usagi se zastavila: "Co to má znamenat?"
"To je varování. Jestli nepřestaneš týrat lidi a brát jim jejich sny, máš co dočinění se mnou!"
"Jak můžeš vědět, co jim dělám?"
"Vím to! A jestli nepřestaneš, tvrdě zaplatíš!"
To stačilo na to, aby Usagi poznala, že dnes není ten správný čas a ustoupila z cesty. Tomoko pochopila, že protentokrát vyhrála a jistým krokem vyšla ze záchodků.

Usagi se zadívala do zrcadla. Teď věděla, že ta holka je opravdový problém. Buď bude muset počkat, až se jí vrátí zase strach anebo si u ní vypěstuje jiný pocit. Ano to je přesně ono! Nenávist. Ale ne obyčejnou. Takovou tu co vznikne ze zrady.

Jinak celý den probíhal úplně klidně. Žádný test, jen pár zkoušení. Konečně zazvonilo na konec hodiny. Tomoko si šla obout boty do šatny, když v tom jí přistála něčí ruka na rameni. Byla to zase Usagi ale tentokrát vypadala, že si chce jenom promluvit.
"Omlouvám se," začala, "nebyla jsem k tobě… moc hodná. Já nemůžu za to, jaká jsem. Potřebuji taky nějak žít, ale jestli mě neprozradíš, tak přestanu, slibuju!"
Tomoko nevěděla, co na to říct. Nevěděla co si má o tom vůbec myslet. Tohle teda opravdu nečekala.
"Já nevím, co na to říct."
"Nemusíš říkat nic. Stačí, když budeme přátelé, chceš?" a natáhla před ni ruku.
"Já nevím…"
"Prosím. Moc by mě to potěšilo kamarádit se s někým, kdo mě chápe." a usmála se.
Tomoko pořád ještě váhala, ale i přes to jí potřásla rukou.
"Takže přátelé?" zeptala se Usagi.
"Přátelé." odpověděla Tomoko a zadívala se jí do očí.
Rozum jí říká, že teď by to mělo být v pořádku, ale její duše se v Usaginých očích topí. Nemůže dýchat a hladina se nad ní pomalu ale jistě uzavírá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ANdy ANdy | Web | 23. srpna 2008 v 17:06 | Reagovat

Moc pěkný,vážně,občas,Soni,když čtu tvoje příběhy,tak zírám a opravdu se mi to moc líbí,je to jako od zkušené spisovatelky,tak v tom určitě pokračuj:)

2 Lizz Lizz | Web | 7. února 2010 v 13:26 | Reagovat

Tak jo, mohla bych napsat další komentář...xD Neboj, nebudu s nimi otravovat moc často... i když teda komentáře potěší, to je mi jasný... Jenom si nejsem jistá jestli to platí i o těch mých bláblech, co píšu a co vlastně skoro nikdyn emají nějakou větší spojitost s povídkou samotnou...xD Co říct na ty čtyři kapitoly, kromě toho, že ten nápad se mi líbí víc a víc? že Usagi (nebo spíš tu démonku) nemám ráda a zároveň zbožuňuju:D Protože jsem úchylná na záporný postavy... :) Mimochodem... Proč mám tendenci komolit Usagi na Uesugi?:D *Gravitation:D* Já vím ,že tohle nemá nic společnýho... Ta povídka a Gravitation... Ale prostě mi to tak bliklo hlavou... :) No nic, jdu pokračovat ve čtení a za pár další kapitol zase napíšu nějaký podobný komentář...xD Až se mi nebude chtít číst *neschopná soustředit se delší dobu na jednu věc* :D No nic huráá na další kapitolu... ;) :D Jenom ještě... Je dobře, že je ta povídka už dopsaná, protože jestli je něo co opravdu nesnáším, tak jde o čekání na další kapitoly:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru