U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha - Kapitola 1: Osud nebo štěstí?

26. října 2008 v 10:43 |  Cesta Ticha - Díly
Ještě než začnete, přečtěte si prolog.



Kapitola 1: Osud nebo štěstí?

"Kde ten hoch zase je?" zlobila se setra Fráns. "Oskare! Oskare, kde jsi? Ozvi se!" vtom si ale uvědomila, že on jí nijak nemůže dát najevo, kde je.
Prohledala snad každý kout, každou místnost, ale nikde nebyl. Zbývalo už jen jediné místo, kde by mohl být - kuchyně. Zvedla sukni a začala utíkat - tlačil ji čas. Naštěstí nikdo v okolí nebyl, jinak by byla potrestána za to, že jako svatá žena pobíhá po sirotčinci s nohama holýma jako oškubané kuře.


Konečně přiběhla do kuchyně. A jak také předpokládala, chlapec tam byl. Natahoval se ke stolu a díval se, jak sestra Helena pečlivě zpracovává těsto na chleba. Bylo mu teprve pět let, ale byl dost velký na to, aby viděl na stůl. Hlavně, když si stoupnul na stoličku.
"Sestro Heleno! Copak neslyšíte?" zakřičela ještě udýchaně Fráns. Než jí na to ale stihla odpovědět, popadla chlapce za ruku a rychlým krokem, aby jí Oskar stačil, šla zpátky.

"Přišel jeden pán, " začala rychle vysvětlovat " ,a chce si vzít domů nějakého chlapce, chápeš?"
Oskar přikývnul.
"Říkal, že chce vidět všechny, co máme a že je mu jedno jestli," začala hledat ta správná slova " ,jestli jsou prostě jiní než ostatní. Mohla by to být tvoje šance."

Konečně dorazili k cíli. Byl to takový velký pokoj. Nebyl nijak zvlášť vybavený - vlastně tam byla jenom jedna židle u dveří, dvacet dva postýlek a dvacet dva nočních stolečků. Všichni chlapci od čtyř až do deseti let už tam byli. Povídali si a snili o tom, co budou všechno dělat, až se ze sirotčince konečně dostanou.
"Hoši! Seřaďte se." zavelela sestra Fráns. "Dneska máme vzácného hosta. Je to čaroděj."
Okamžitě se zvedla vlna úžasu. Být synem čaroděje - to je asi to nejlepší, co je všechny kdy mohlo potkat.
Sestra je hlasitým zatleskáním trochu uklidnila a pustila do pokoje vzácného hosta.
Byl to středně vysoký muž. Nebyl zase tak mohutný a starý, jak si někteří chlapci mysleli. Nebylo mu víc jak čtyřicet. Na sobě měl tmavě červený kabát a jeho pravou ruku zdobil stříbrný prsten. Měl husté krátké hnědé vlasy a jemné strniště. Pomalu se procházel po místnosti a jeho tmavě modré oči si pečlivě prohlížely bohatou nabídku. Občas si k někomu dřepnul a prohodil pár slov.

Po chvilce konečně přišel k Oskarovi. Ten v jeho očích viděl naději, ale ta se rázem rozplynula, když muž přešel ke chlapci, co stál vedle něj. Oskar byl zklamaný a svěsil hlavu co nejníže dokázal. Co mohl také čekat? Vždyť je němý. Nikdo si ho nevybere, zůstane tu do smrti.
Vzápětí si ale vzpomněl na ty temperamentní a usměvavé děti, které se tady nikdy moc dlouho nezdrželi. Musí se přes to přenést. Nedokáže se sice teď usmívat, natož smát, ale něco přece jenom zvládne - zvednout hlavu. Zapomene na to, přenese se přes to. Ještě má hodně šancí - nesmí se jen předčasně vzdávat!

Konečně došel čaroděj na konec řady.
"Jestli si nemůžete vybrat, máme tady i starší chlapce." vysvětlovala mu sestra Fráns.
"Ne. Tohle stačí." odpověděl a naposledy se rozhlédl.
Vypadal tak vážně až mrazilo. Všichni potichu čekali, jak se rozhodne. Každý si přál odejít právě s ním.
Čaroděj se trochu pousmál a ukázal na svého nového syna: "Ten němý chlapec, jak se jmenuje?"

Nikdo v té chvíli nevěřil vlastním uším. Bylo ta jako rána palicí přímo do hlavy. A ještě k tomu ze zadu. Takový vážený člověk a vybere si zrovna jeho! To nejubožejší stvoření, které tady mají. Děti ho v tu chvíli začaly z celého svého srdce nenávidět a přáli mu jen to nejhorší. Jsou přece lepší jak on! Jsou normální!

Sestra Fráns se opatrně nadechla. Tajně doufala, že si vybere právě Oskara, ale jakmile se její přání vyplnilo, nedokázala si to vůbec představit.
"A- a- ale on je přece němý, pane!" koktala.
"Já vím, ale ptal jsem se na jeho jméno, ne snad?"
Fráns se trochu začervenala - styděla se za to, že takhle vyjela. Má Oskara ráda. Není to problémový chlapec. Když se pro něco nadchne, je těžké ho od toho odtrhnout, ale jestli je vhodný jako syn čaroděje, tím si jistá nebyla.
"Oskar, pane. No tak Oskare, nestůj tam jak solný sloup a pojď sem." zavolala na něj.
A taky měla pravdu - stál tam a nemohl se ani pohnout. Díval se kolem sebe a rychle si v hlavě přemítal, co se stalo. Nic prostě nedávalo smysl. Proč zrovna on? Než si to stihnul zdůvodnit, muž i sestra Fráns stáli přímo před ním. Oskar si ho začal pomalu prohlížet - od špiček bot až úplně nahoru. Když už se mu díval přímo do očí, měl dokořán otevřenou pusu. Jakmile to sestra uviděla, rychle ho rukou lehce klepla po bradě. "Zavři pusu!" špitla, znovu ho popadla za ruku a odtáhla pryč.

"Počkej tady," řekla mu a odběhla pro boty. Když se vracela, držela v ruce nějaké polorozpadlé šupáky - stačí jenom trochu zabrat a rozpadly by se určitě na prach.
"Ten pán se jmenuje Purfi Hlavička." promluvila sestra a opatrně zavazovala jednu botu. "Teď ještě řeší se sestrou Uršulou nějaké papíry. Budeš teď u něho bydlet." oznámila a zároveň dokončila poslední smyčku. "Máš v nočním stolku nějaké věci?"
Oskar zavrtěl hlavou, že ne.
"Dobře. Doufám, že ti ty boty nebudou moc velké…"
Mezitím už také přišla sestra Uršula s Purfim.
"Tak, už je všechno vyřízeno, můžete jít." zazubila se Uršula na Oskara. "Ah! Málem bych zapomněla!" vyštěkla a klekla si k němu. "S novým životem přichází i nové jméno. Pán si tě přál jinak pojmenovat. Musíš si to ale zapamatovat, rozumíš?"
Přikývnul. Nic jiného mu totiž nezbývalo. Sestra Uršula má tak strašidelné oči, že té se dá těžko něco odepřít. Děti jí říkají "černobílej upír".
"Teď se jmenuješ Ilo Hlavička. A tenhle pán je Purfi Hlavička." ukazoval černobílej upír.
Sestra Fráns hbitě políbila chlapce na čelo a sundala ho ze židle, zatímco Uršula odemykala dveře.
"Takže, chovej se slušně a poslouchej Purfiho, ano?" loučila se Fráns.
"Nebojte sestro, je v dobrých rukou." ujišťoval ji čaroděj.
"O tom nepochybujeme." zakřičela Uršula od otevřených dveří a naznačovala, že už je čas. Konečně se zase zbaví jedno příživníka.
Purfi vzal chlapce za ruku a usmál se na něj: "Venku je to nebezpečné tak nikam neutíkej."

Sestry Ilovy naposledy zamávaly a on spolu s jeho novým otcem vykročili ven - do světa, který znal jen z okna. Zároveň myslel na to, jestli si někdy zvykne na nové jméno a taky na to, že má otce. Jedno bylo ale jisté, Purfi je asi jediný, kdo ho má teď rád a bude mít rád. Ostatní děti postávaly u oken a dívaly se, jak odchází - ani jedno z nich nemávalo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 26. října 2008 v 17:55 | Reagovat

dobry to vypadá nadějně jako vlastně všechny tvoje příběhy doufám že te´d přes prázndniny toho trochu vic napišeš

2 Sonca Sonca | 26. října 2008 v 19:35 | Reagovat

Taky doufám ale hlavně plánuju, že tenhle příběh bude vycházet pravidelně asi po dvou nebo třech dnech. Už mám předepsaných 7 dílů - pak si dám pauzu :)

3 Káťa Káťa | 27. října 2008 v 8:07 | Reagovat

Páni! Vypadá to opravdu zajímavie! Určitě budu číst dál. Netrpělivě čekám na další díly Keep On.

4 Sonca Sonca | 27. října 2008 v 16:24 | Reagovat

jééé to jsem ráda že to někdo čte XD

5 krysa krysa | E-mail | 22. května 2009 v 16:59 | Reagovat

to víš že čte ...:)

6 ebika ebika | E-mail | Web | 17. července 2009 v 20:57 | Reagovat

Purfi a Ivo Hlavičkovi to jsem nedala nic proti tobě, ale ty jména jsem protě nedala dostala jsem takový chlamec jako ještě dlouho ne:-D

7 Miharu Miharu | 18. července 2009 v 11:15 | Reagovat

[6]: Je to sice Ilo ale neva  :-D  Ty mi z toho děláš frašku a přitom je to drama  :D

8 Dajna Dajna | E-mail | Web | 2. října 2009 v 14:09 | Reagovat

kwasny fakt s toho by mohla byt knizka :D

9 crazy čika girl crazy čika girl | Web | 18. května 2010 v 18:56 | Reagovat

moc se mi to líbí jdu číst další :-)  :-)

10 KaThea KaThea | Web | 23. července 2011 v 0:08 | Reagovat

Chjo, ten tvůj příběh je tak krásně... historický. Myšlení lidí je "historické". Chovají se jako v minulosti. (Lidi v Kopii myslí v podstatě jako současní lidé, ale já už si na to tak zvykla, že mi to připadá v pořádku. Přece jen je to jiná země a jiný svět, lidi se tam můžou vyvíjet trochu jinak...)

Purfi Hlavička. Dokonalost. Zní to prostě skvěle, když je jméno vymyšlené a příjmení podstatné jméno... Nikdy mě nenapadlo někoho pojmenovat takhle.

11 Nakano Miharu Nakano Miharu | 23. července 2011 v 19:18 | Reagovat

[10]: Purfi je asi nejlepší jméno, co jsem kdy vymyslela :-D taky se mi hrozně líbí :>

12 KaThea KaThea | Web | 24. července 2011 v 21:05 | Reagovat

[11]: Jooo, je to strašně kawaiiiii. xD

13 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 1. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

Tak, k prológu som sa príliš vyjadrovať nechcela, ale k tomu už áno. Tak: :D

Chýbal mi tam trochu opis miestnosti. Zo sirotinca som cítila teplo sirotinca(aj keď to znie tak čudne...). Doslova som bola napätá aj s tými deťmi, koho si ten muž vyberie. Keď povedal, že si vyberá toho nemého, doslova ma vystrelilo to, ako vedel, že je nemý. Na to by som upozornila v nasledujúcom opise. Inak, všetko klape tak, ako má, to je jedine plus. Text na mňa nevplýva nejako "natlačene", "umelo," ale prirodzene, ako maslo na chlebe. :)

měl dokořán otevřenou pusu. Jakmile to sestra uviděla, rychle ho rukou lehce klepla po bradě. "Zavři pusu!" - štylistická chyba :) No ale, aj mám čo vravieť, no :D

Nemôžem si odpustiť, ale meno "Purfi Hlavička" mi akosi k takému človeku... čarodejníkovi... nepasuje. Ale ak to má súvisieť s jeho charakterom a bude mať vplyv na ďalší dej, tak potom tu problém nieje. :)
P.S.: už som si zvykla :D

Ale inak máš skvelý štýl písania... "Smekám". :-)

14 Nakano Miharu Nakano Miharu | 1. listopadu 2011 v 21:57 | Reagovat

[13]: uf... *stírá kapičky potu* :D
úplně jsem se hrozila, co všechno mi vytkneš, ale očividně jsem z toho vyvázla vcelku dobře xD
Kdybych byla obyčejný návštěvník a psala svůj názor na příběh, byl by aspoň třikrát delší, plný chyb, které tam jsou, a zakončila bych to tím, že je to "fuj" a že už to nikdy číst nechci :D
Já smekám tobě, že jsi na tom našla narozdíl odě mě i něco pozitivního :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru