U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Guardian Angel - 15. díl

22. prosince 2008 v 12:13 |  Guardian Angel - Díly
"Co hodláš dělat teď?" ozval se Michal.
"Už se na mě nezlobíš?"
"Kdybych chtěl tak klidně jo, ale neudělám stejnou chybu podruhé."
Musel jsem se zastavit. Takže za to přece jenom může. Vlastně… já můžu za to, že je na mě věčně naštvanej.

"Asi bych se měl zklidnit."
Michal nechápal.
"Myslím tím, že bych se měl začít snažit a neplynout jen s proudem. Třeba v práci. Uklízečka určitě nebyl můj sen. Chtěl bych si vyzkoušet jaký to je vysílat v rádiu."
"To je na tebe opravdu velký skok. Co když se ti to nepodaří?"
"Tak to aspoň zkusím a přesvědčím se, že na to opravdu nemám."
Michal jenom tiše zíral a vstřebával všechno, co jsem řekl.
"Je tady ještě jedna věc, kterou musím vyřešit. Buď to klapne nebo ne."
"Doufám, že neplánuješ nějakou volovinu."
"Když nad tím tak přemýšlím… naposledy udělat něco opravdu šílenýho…"
"Hele, zapomeň na to jo? Jako kdybych nic neřekl."
Jenže to jsem ho už neposlouchal - přemýšlel jsem nad mým plánem.

Když na to tak zpětně myslím, bylo to to nejšílenější, co jsem kdy udělal. Teď bych to určitě stejně neudělal, ale co by se stalo, kdyby to tak nebylo? No… přemýšlení mi moc nejde a tak vám zkusím vysvětlit, co se mi zrodilo v hlavě. Jak jsem došel domů, vyšlapal jsem až nahoru. Musel jsem si uprostřed dát přestávku, abych se moc nesedřel - přece jenom mám čerstvě vytažené stehy. Možná už tušíte, proč jsem šel nahoru, ale nejsem si jistý, jestli dokážete uhádnout, co jsem řekl. Takže, zazvonil jsem u dveří se štítkem: Solaříkovi. Chvíli se nic nedělo, ale za malý okamžik zarachotily klíče v zámku. Neměl jsem trému nebo něco podobného - čím dřív to bude za mnou, tím líp. K mému štěstí otevřela Pavla. Tak a je to tady - okamžik Ó.
"Přejete si?"
"Pavlo, hodně dlouho jsem přemýšlel a došlo mi, že bych ze sebou měl něco udělat - něco se stylem, kterým žiju. Přišel jsem ti říct, že mi to už došlo. Možná to bude znít šíleně a moc uspěchaně, ale řekl jsem si: buď anebo. Nepamatuju si, jestli jsem ti to někdy řekl, ale miluju tě. Možná je už pozdě, ale stejně jsem ti to musel říct."
Pavla vyvalila oči. Nebyla schopná slova. Stejně se choval Michal a modlil se, aby tohle byla poslední šílenost, kterou kdy musel absolvovat.
"Řekni na to něco. Cokoliv."
"Eh? Huh? K- kdo jste?!"
"Ty mě nepoznáváš? Hele nedělej si ze mě srandu. To jsem já, Dan."
Otevřela pusu dokořán. Chvíli na mě zírala jako na zjeva. Asi mě nepoznala s tím krátkým sestřihem. Najednou se ozval nějaký mužský hlas: "Kdo to je?"
Pavla práskla dveřmi a ještě jsem slyšel, jak říká: "To byla sousedka. Chtěla půjčit mouku, ale řekla jsem jí, že nemáme."
Pomalu jsem se vydal po schodech dolů.
"Tak to byl ten tvůj slavnej plán?"
"Jo. To byl on."
"Počkat, počkat. To bylo všechno?" postavil se mi do cesty.
"Zapomněl jsem snad na něco?"
"To si nemyslím, ale tohle si necháš líbit? Přece… přece ti na to ještě nic neodpověděla - ještě to není ztracený."
"Že mi to říkáš zrovna ty. Nebyl jsi náhodou naštvanej, když jsem ti řekl, že si vzpomínám na to, jak jsem s Pavlou chodil?"
"To byl, ale před tím jsi takovejhle nikdy nebyl."
"CO tím myslíš?"
"To je jednoduchý. Nikdy jsi se o nic nesnažil, všechno ti bylo jedno a všechno jsi nechával na náhodě a osudu, ale teď… jsi schopný přijmout všechno a postavit se všemu - když budeš chtít."
"Tohle všechno dokážu? Hustýýý!"
"Nedělej si srandu, když mluvím vážně. Zastav se na chvilku. Poslouchej, tohle všechno v tobě bylo už dávno, ale musel jsi na to přijít sám. Nikdy jsem sice nemyslel, že dostaneš rozum až po druhé ráně do hlavy, ale nechme to plavat. Důležitější je, že na to máš - na lepší život. Na lepší práci, na Pavlu a taky na rodinu. Právě teď se neuvěřitelně podobáš svému otci. Ani nevíš jak."
Michal měl v očích takovou hrdost, že jsem mu to prostě nedokázal vyvrátit.
"Tak dobře." otočil jsem se ale v tom mě někdo chytl za rameno a začal táhnout dolů.
"Pavlo? Co to děláš?"
"Zavři aspoň na chvilku pusu."

Venku vyhodila pytel s odpadky, který do teď nesla, do kontejneru. Asi to byla záminka jak vyklouznout.
"S tím krátkým sestřihem jsem tě nepoznala," přiznala.
"No… neplánované stříhání, víš."
"Kde jsi byl? Myslela jsem, že ses odstěhoval. Nebo zdrhnul."
"Ale ne. Zarezervoval jsem si dovolenou v nemocnici, ale už jsem v pořádku."
"Skoro." dodal Michal z legrace.

"Ehm… takže… tamto… myslel jsi to vážně?" vykoktala ze sebe Pavla.
"Co myslíš? Počkat… jo ty myslíš tamto, že? No jo… myslel jsem to vážně - každý slovo."
Pavla se necítila moc ve své kůži a chovala se strašně nervózně. "Ale… už jsem ti přece říkala, že jsem vdaná…"
"Kdys to stihla?"
Taktak se udržela, aby se nezačala smát.
"Jo ty myslíš toho, jak se jenom jmenuje, Marka, že? Ty jsi ale říkala, že nejsi vdaná - jenom, že je to Jirkův otec."
"Tak jsem trochu zalhala no. Musela jsem se vdávat kvůli tomu, že se měl Jirka narodit. Vydrželo nám to spolu asi dva roky a potom Marek odešel. Mezitím jsem potkala tebe a asi před týdnem se Marek vrátil - to je vše."
"A cítíš k němu něco?"
"Já nevím… pořád říká, že chce všechno dohnat a že mi všechno vynahradí, ale… já už ho nemiluju."
"Takže… mám šanci?" pousmál jsem se.
"Nejdřív musím dostat Marka z mýho života - potom se uvidí."
"Nebude ti vadit, když ti pomůžu?"
Pavla se jenom usmála, ale věděl jsem co mi tím chce říct.
Akce: Odstranění příživníka právě začíná!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 23. prosince 2008 v 17:53 | Reagovat

dobry tenhle dilůek se povedl aj když tvrdíš že už nemáš nápady

2 Sonca Sonca | 23. prosince 2008 v 18:13 | Reagovat

To byl TOTÁLNÍ VÝCUC ! Teď už to bude horší :D

3 Aný Aný | Web | 9. března 2009 v 20:38 | Reagovat

pěkný, jen by se mi víc líbílo kdyby byl s Mo :-D

4 ebika ebika | E-mail | Web | 19. července 2009 v 11:49 | Reagovat

No už se na ni moc těším :-D Teda na tu akci(Pro upřesnění:-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru