U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 19. - Předem prohraný boj

7. ledna 2009 v 19:11 |  Keep On - Díly
"Ty, Korlejmi… jak mám dostat Wuram z těla Usagi?"
"No jak asi… pomocí určitého rituálu."
Tomoko se zadívala trochu zmateně. "Rituál? Jak se to dělá?"
Korlejmi se poškrábal ve vlasech a zaměřil pohled jinam.
"Jaký rituál?!" naléhala.

"Hele pochop to - je fakt nepříjemný vykládat o věcech, který tě můžou zabít."
"A ty zase pochop to, že neosvobodím Usagi, když nevím jak."
Korlejmi ji přejel znepokojivým pohledem. "Tak dobře." svolil. "Existují dva druhy vymítacího rituálu. Jeden používají čarodějové. Utvoří kruh vždy v lichém počtu lití a opakují slova pořád dokola. Třeba duchu odejdi nebo…"
"Vysmahni démone." doplnila ho.
"Ehm… něco v tom smyslu. Ty tuhle metodu ale nemůžeš použít."
"Nejsem čarodějka, že?"
Přikývl.
"Další metoda je určená pro tebe nebo pro ty, co používají svou auru. Potřebuješ k tomu nějaký symbol víry. Nejčastěji se používá kříž anebo nějaký druh hvězdy. Kromě pentagramu - samozřejmě."
Na chvíli přestal mluvit a rozhlédl se kolem sebe.
"Potom ten symbol umístníš na hruď posedlé osoby a začneš říkat věty. Budou celkem čtyři. V první musíš vyslovit v čím jméně rituál provádíš a potom jméno toho, koho chceš zachránit. V druhé větě vyslovíš jméno démona a řekneš mu, ať odejde. Tuhle větu vyslovíš ještě dvakrát a je to."
"Počkat… připadá mi to moc jednoduchý. Určitě v tom bude nějaký háček."
Korlejmi se jí zadíval do očí. "Vždy je nějaké ale. Tady jsou dvě. Za prvé: protože vykonáváš rituál sama, sebere ti to moc energie najednou. A za druhé: Jestli nevyslovíš třikrát celé jméno démona tak… tak se to nepodaří. A myslím, že si dokážeš domyslet, co se stane potom."

***

"Takže takhle to je." řekla Wuram potichu a srovnávala si myšlenky v hlavě.
"Dokonale jsi mě obelhala víš to? Ta tvoje nevinná tvářička a všechny ty věci co dělají kamarádky. Vidím, že jsi to měla promyšlené dokonaleji než já."
"Ale to vůbec není pravda!"
"Ale je! Celou tu dobu sis hrála na kamarádku a za mými zády plánovala mou smrt. Není divu, že jsem tě neprokoukla už dřív. Ta tvoje moc nejde dobře zachytit. Možná to bude tím, že jsi slabá."
Tomoko se ze všech sil postavila na nohy a zadívala se Wuram do očí.
"Zajímalo by mě, kdo tě poslal. Čarodějka nejsi a Auristka taky ne. Jak se to jenom jmenuje... Světlo Zítřku nemám pravdu?"
"Světlo… Zítřku?" podivila se.
Wuram se zatvářila podezíravě. "Ještě pořád hraješ hloupoučkou anebo opravdu nevíš co to je?"
"Co je to… Auristka?" zeptala se opatrně.
"Ts! Když ti přidělili tuhle práci, měli ti aspoň říct ty nejzákladnější informace. Chápeš ty vůbec něco?"
Wuram rozhodila ruce do stran a začala se smát. "Ani ona slavná Nakira mě nedokázala zabít a teď sama někde hnije pod zemí."
"Nakira," řekla Tomoko potichu " ,Nakira přece žije."
Wuram se zarazila. Opravdu slyšela dobře? Nepřeslechla se? "Ta démonka žije?! Nedělej si ze mě srandu Takehimo."
"Žije! A není to žádná démonka!"
"Ale no tak - přestaň se rozčilovat. Jestli opravdu žije, tak ať přijde sem. Jinak jí ukážu, že udělala velkou chybu, když ti tu moc svěřila."

Nakira určitě jen tak nepřijde a sama ji nezvládne. Možná by stačila Viola, ale jestli Wuram porazila Nakiru, tak… ona taky nemá šanci.
"Tak co bude Takehimo - přijde?"
Tomoko se postavila do bojovné pozice.
"Myslím, že tohle je tvoje odpověď. Jak myslíš - pohrajeme si."
Wuram naposledy potěžkala v ruce temnou kouli a mrštila ji směrem k Tomoko. Ta na poslední chvíli vytvořila štít a zachránila si kůži. Všimla si, ale té neuvěřitelné síly. O pár centimetrů ji to odstrčilo.
"Působivé… ale co řekneš na tohle?!" roztáhla ruce a jedním pohybem dopředu spustila déšť malinkatých temných jehel. Do štítu se zabodávaly jako do polystyrenu. Tomoko si všimla jedné uzoučké prasklinky, která se táhla přes celou její obranu. Nemá na výběr. Jestli neuteče, štít praskne a do těla se jí zabodnou tisíce malých jehliček.
Najednou ale ucítila něco za zády. Otočila se. O pár metrů dál spatřila další kolonii jehel připravených k útoku. Štít už určitě další nápor nevydrží. Musela přemýšlet rychle. Utéct nebo vytvořit novou obranu? Jenže Wuram jí na promyšlení plánu nedala čas a okamžitě zaútočila. Tisíce temných jehel najednou mířily k Tomoko ze všech stran. Jestli chce ještě pár minut žít, musí vytvořit novou obranu. Ve zlomku sekundy měla kolem sebe kopulovitou bariéru a starý štít odhodila. Ten se jako sklo rozbil na několik kousků.
"To tam hodláš jen klečet a čekat? Vzdej se a já ti daruji bezbolestnou smrt."
Tomoko začala pociťovat, jak jí těžknou nohy a ruce. V takovéhle chvíli většinou přichází nějaká posila!
"TOMOKO, VYDŽ JEŠTĚ CHVÍLI."
Okamžitě poznala, komu hlas patří - Nakira.
"ZA CHVÍLI PŘIJDE POMOC."
"Dobře…" odpověděla potichu. Hned nato zavřela oči.
Wuram naklonila hlavu na stranu. "Teď není čas na spaní, kamarádko."
Najednou se ale začalo něco dít. Roztříštěný štít se začal spojovat dohromady a jehly do něho zapíchané se roztékaly jako vosk. Nově spojená žhavá koule vyrazila směrem k ještě nevystřeleným jehlám a všechny do jedné pohltila. To samé udělal kopulovitý štít nad Tomoko. Prostě je rozpustil.
Wuram se zamračila. "S tebou není vůbec žádná legrace." Napřáhla před sebe ruku a z její dlaně vyšlehly nechutně svíjející se temně fialová chapadla. V minutě byla Tomočina světelná bariéra ze všech stran obklíčená a ona jenom se zatajeným dechem sledovala jejich pohyb. Nastalo ticho. Tomoko slyšela svůj dech a bijící srdce velmi zřetelně, ale dokázala zachytit zvuk ještě něčeho jiného. Srdce se jí v tu chvíli zastavilo a ve zlomku vteřiny se to stalo - bariéra povolila.

Tomoko cítila temnotu všude kolem sebe. Chapadla se jí pevně omotávala kolem těla jako had a pálila jako žhavé uhlíky. Snažila se z toho sevření dostat, ale tělo ji neposlouchalo.
"Napínavá hra, Takehimo, ale teď už je konec." ozval se hlas Usagi. Tomoko nemusela ani otevřít oči a věděla, že stojí přímo před ní. Teď už je marné se o něco pokoušet. Jednou už zažila smrt a nebylo to zase tak hrozné - tentokrát se ale už neprobudí.
Wuram vyslovila tiché "Sajonara." a napřáhla ruku k poslednímu zásahu.
Něco ji ale zastavilo. Byl to nějaký hlas.
"Ani se nehni ty slizká démonská chobotnice nebo z tebe udělám krokety!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sonca Sonca | 7. ledna 2009 v 19:13 | Reagovat

Pro ty, co to neví, tak SAJONARA znamená japonsky zbohem ;)

2 Lenka Lenka | 9. ledna 2009 v 15:00 | Reagovat

tož to je dobry napinavi zajimalo by mě kdo ji pomuže

3 Káťa Káťa | 9. ledna 2009 v 18:49 | Reagovat

Lenka má pravdu, fakt je to napínaví! Jsem hrzně zvědavá co bude dál! Už aby byl další díl!

4 Danča Danča | Web | 6. února 2009 v 17:24 | Reagovat

jo je to napinavy a mohl by ji pomoct ten jezisi jak se jmenuje...Korlejmi

5 Aný Aný | Web | 13. března 2009 v 20:40 | Reagovat

zase jsem začtena do příběhu :o)

6 Lizz Lizz | Web | 10. února 2010 v 12:46 | Reagovat

A ten konec:D Nejlepší:D slizký démonní chobotnicový krokety?:D to zní super:D chuťovka...:D:D no nic :D krotim se:D a jdu si přečíst poslední díl, co mám oficiálně schválenej... tam nechám delší koment.. ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru