U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 22. - Pozdrav

24. ledna 2009 v 9:12 |  Keep On - Díly
Tomoko pomáhala Květě umýt nádobí. Na krku se jí houpal stříbrný pentagram špičkou dolů což znamená zlo a temnotu. Nevěděla proč musí nosit právě tenhle symbol, ale jestli je to jízdenka zpět, tak podstoupí vše.
Ve dveřích se objevil Mao.
"Tomoko, tak mě napadlo jestli bys se nechtěla podívat po městě? Právě si jdu do opravny pro kolo."
"Já nevím. Jestli to nebude vadit…"
Květa se usmála. "Klidně běž. Ne každý den máš šanci ocitnout se v jiném světě."


Město bylo opravdu jako z jiného světa. Tomoko měla vždy kolem sebe techniku a pokrok ale tady po silnicích jezdila jen kola a občas nějaká babeta, která vypadala jako z minulého století. Auta se tady vůbec nevyskytovala.
"Jak se tady z jednoho místa dostaneš na druhé, když nikde nejezdí auta nebo třeba metro?"
Mao se zasmál. "Metro? Tak to tady opravdu nejezdí. Jediná hromadná doprava, jak se to u vás říká, je tady železnice, ale po ní se dostaneš jen z jednoho města do druhého."
"Dobře, ale to jezdíte jenom na kole a chodíte pěšky?"
"No v podstatě ano. Nesmíš ale zapomenout na jednu důležitou věc."
"Jakou?"
"Polovina všech obyvatel v tomto městě jsou čarodějové. Tím myslím i celou naši ubytovnu - tedy i sebe."
"Aha. Takže se dopravuje pomocí nějakého kouzla. Lítáte i na koštěti?" rýpla si.
"Někteří ano. Většinou jsou to ale holky - neznám žádného čaroděje, který by si dobrovolně sedl na koště. Já nic takového nepotřebuju."
"Ty máš kolo, co?"
Místo odpovědi se zasmál.

Po cestě potkal Mao pár známých a občas prohodil pár slov. Představoval Tomoko jako svou vzdálenou sestřenici a říkal, že je tady jen na chvíli ale, vypadalo to, že mu to nikdo nebaští. Nakonec nad tím ale mávli rukou a šli dál.

"Už tam budeme?"
"Ještě kousek. Bolí tě už nohy?"
"V pohodě. Chtěla jsem se jenom zeptat, jak žije takový obyčejný čaroděj a jakou má moc."
Mao se na chvíli zamyslel. "Obyčejný čaroděj se narodí, chodí do školky a potom do školy a nakonec si najde nějakou práci."
"Stručněji by to nešlo?" řekla ironicky.
"Hmmm… čaroděj se narodí… a umře."
"Ty jsi mě nepochopil, že?"
"Cože? Jo takhle. Už tě chápu. Můžu ti třeba vysvětlit základní dělení."
"Jen do toho." pobídla ho.
"Dobře. Čarodějové se dělí do pěti skupin podle svých schopností. Jsou čtyři základní: Voda, Oheň, Země, Vzduch. U každého jedince se postupem času projeví jeho živel, ale když neovládá ani jeden ze čtyř elementů, zařazuje se do zvláštní skupiny - říká se jí nejčastěji Páta skupina nebo Pátý element. Určitě jsi už poznala, že Ester je Oheň, Lira je Voda a Květa Pátá."
"Květa je Pátá? A jakou má moc?"
"Ovládá sílu blesků a okrajově Vodu."
"Aha. A ty jsi co?"
Mao se odrazil od země a dvakrát kolem ní obletěl.
Tomoko se užasle zasmála. "Tak proto nepotřebuješ koště - ty jsi Vítr!"
"Správně. Občas se dají dohromady čarodějové ze všech skupin a vytvoří jeden silný tým - tak jako my."
"Bouřlivý tým." dodala Tomoko název.
Mao souhlasně kývl. "Když už se nějaká skupina vytvoří, tak pracuje pro Zítřek. My spadáme pod Noriku. Počkat… to jsem neměl říkat."
"V pohodě. Viola už mi všechno vysvětlila. Je tu ale jedna věc, která mi nesedí. Jestli je základních skupin pět a od každé je jeden čaroděj v týmu, tak vám chybí pátý člen. Kde je Země?"
"Hele, už jsme tady." poznamenal Mao a ukázal na budovu.

Obchod s koly byl velký a poměrně moderně zařízený. Na stojanech visela kola, která nebyla zase až tak moderní a za dlouhým pultem byly poličky s různým vybavením. Mao přistoupil k pokladnímu. Vlastně ani nevypadal jako pokladní. Byl to spíš jen nějaký puberťák. Skláněl se nad knihou a světle hnědé vlasy mu zakrývali celý obličej.
"Přišel jsem si pro kolo, dával jsem ho sem spravit."
Kluk zvedl hlavu a se značným otrávením v hlase mu oznámil, že je jeho otec ve skladu a dodělává poslední úpravy a že tam klidně může jít za ním.
"Opravdu? To je báječné. Počkáš tady chvíli na mě, Tomoko?"
"Jasně."
Když Mao odešel, neznámý kluk vložil do knihy záložku a opřel si bradu.
Tomoko k němu přistoupila. "Co to čteš?"
Ani se neobtěžoval zvednout hlavu. "Dějiny Země: Druhá Světová válka - děsnej vopruz."
"To bych teda neřekla. Je to kus historie, která se opravdu stala a zemřelo při ní mnoho lidí."
"Kdyby toho máklýho Hitlera zneškodnily hned na začátku, tak by byl pokoj a nemusel bych trčet tady a číst tuhle nudnou knížku."
"Měl by sis to nastudovat líp - jinak neprolezeš."
"A že ty si ňáká chytrá co?" zvedl konečně hlavu a strčil si vlasy za ucho. Najednou jakoby zkameněl. Vůbec se nehýbal a s jemně otevřenou pusou zíral na Tomoko.
"A ty ňákej nenormální." zasmála se.
Kluk sklopil hlavu a znovu mu všechny vlasy zakryly obličej.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se ho.
Žádná reakce.
Naklonila se trochu přes pult a zeptala se ho hlasitěji. "Jak se jmenuješ?!"
Trochu se lekl a udělal pár kroků stranou.
Tomoko pochopila, že se stydí. "Jaké - být - tvoje - jméno?" zeptala se ho znovu. Kluk dělal jakoby neslyšel a dál se zarytě díval na stránku knihy. Tomoko neslyšně obešla pult a stoupla si vedle něho. "Víš o tom, že máš úplně červený uši?"
Kluk sebou trhl. "M- můžeš toho už konečně nechat? A- a- a- a co vůbec děláš za pultem? Tady nemáš co dělat!"
"Až mi řekneš jméno tak odejdu. Jinak se mě nezbavíš."
"Dobře! Petr - stačí?! A teď běž než tě uvidí táta!" vystrčil ji a stoupnul si znovu za pokladnu.
"Takhle se chová k mladé slečně?" řekla z legrace ale Petr vůbec nezareagoval.
"Neměl bys být teď ve škole?"
Ticho.
"Ty nechodíš do školy?"
Ticho.
"Já myslela, že tady jsou taky školy nebo ne?"
Ticho.
"Čaroděj či člověk?"
Ticho.
"Hele, s tebou asi nebude moc dobrej pokec co?"
Nejhlubší ticho.
Mezitím vyšel ze skladových dveří Mao po boku se svým oprýskaným zeleným kolem a majitelem obchodu.
"Vážně moc děkuji. To skřípání bylo už k nevydržení."
"Nemáte zač." opáčil prodavač. "Petře, naraž na pokladnu 150."
Ticho…
"Kluku jedna hluchá okamžitě se prober a naraž 150!" vlepil mu jeden lehký záhlavec.
Petr něco zamumlal a začal ťukat do pokladny. Mao podal peníze a on mu vrátil.
"Stojíš si na očích nebo co? Podívej se pořádně. Máš mu vrátit 50 a ne 100! Co se to s tebou dneska děje?"
"Nic." řekl potichu.
"Uhni prosimtě. Ty než to tady vyřídíš, tak tady zapustíme kořeny. Nate... a přiďte zas." loučil se.
"Nashle. A ještě jednou díky." řekl Mao a spokojeně si odvážel opravené kolo.
"Tak zas někdy - čau." zamávala Tomoko Petrovi. Ten sice nic neřekl, ale strčil si vlasy za ucho. Že by jeho vlastní pozdrav?

Obrázek: Petr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 25. ledna 2009 v 10:33 | Reagovat

tož to bylo zajmavy beztak se s tomoko nebavil kvuli tomu pentagramu a jinak sikovně si do toho napsala tu druhou světovou ta mi tam trochu nesedí ale jinak dobry

2 Káťa Káťa | 26. ledna 2009 v 17:59 | Reagovat

Líbylo se mi to! Já bych asi ten pentagram nosila schovanej pod šatama aby nebyl vidět.

3 Danča Danča | Web | 6. února 2009 v 19:11 | Reagovat

skvely ale chtela bych vedet proc si ji nevsimal jako ten Petr a mel cerveny usi...hi hi...

4 KaThea KaThea | Web | 7. února 2010 v 13:37 | Reagovat

Cože, já už jsem v polovině?! Tak rychle?! Ale co se divím, vždyť už si to tady dvě hodiny čtu. Týjo, četla jsem si vůbec někdy nějakou knihu dvě hodiny? Ale určitě jo, když já se začtu do Pratchetta... Ale u žádné povídky jsem nikdy takhle dlouho nevydržela! Někdy mě to přestane bavit už v půlce kapitoly (to jako jiná povídka, ne ta tvoje)! Ten Petr je hezký. :D

5 Lizz Lizz | Web | 23. února 2010 v 7:59 | Reagovat

"Obyčejný čaroděj se narodí, chodí do školky a potom do školy a nakonec si najde nějakou práci."
"Stručněji by to nešlo?" řekla ironicky.
"Hmmm… čaroděj se narodí… a umře."-> jo... jasný a stručný::DD" rel="nofollow">D::D:DD opravdu mě hodláš zabít.. ne moment, to uděl ta učitelka, jestli se nezklidním:D:D:D
btw. Péťaaaa :D jůůůůůůů :D:D:D pěknej obrázek a dobrý jméno::D" rel="nofollow">D::D:D tak ted mám dilema... Korlejmi neebo Péťa.. Ehm Petr pardon:D:D:D jeden z mých děsivých zlovyků - mršit jména všem a všude:D:D :D to mi připomíná,lže Korlejmimu jsem ho ještě nezmršila... hm.. přijde časem:D:D:D

6 Lizz Lizz | Web | 23. února 2010 v 8:00 | Reagovat

věcná :D proč to tam hází to rel= nofollow?:D to se mi nelíbí:D

7 Miharu Miharu | Web | 23. února 2010 v 15:30 | Reagovat

[6]: možná když budeš míň tapetovat, nebude se ti to tam psát :D :D :D já fakt nevím  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru