U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 23. - Pentagram

30. ledna 2009 v 10:53 |  Keep On - Díly
Tomoko se vyvalovala na posteli. Stále ještě byla ve Světě Duší a stále měla na krku přívěšek, který ji má údajně dostat domů. V celé ubytovně nebylo jediného živáčka kromě jí. Před hodinou přiletěl posel s naléhavou zprávou a celý Bouřlivý tým si musel sbalit saky paky a vyrazit na misi. Poslíček nebyl nikdo jiný než nějaká mini-víla se špičatými uši.


Viola, ač na zákazy všech, v noci zdrhla.
"Taky by se mi líbilo řídit si svůj život sama a ne aby to dělal pořád někdo za mě…" povzdechla si a zamyslela se, jestli si někdo všimnul, že zmizela. Určitě rodiče. A Usagi taky. A co Korlejmi? Zatřepala hlavou. Proč se jí ze všech lidí, které zná, vybaví zrovna on? Proč si nevzpomněla třeba na Maemi? Nebo na Kayu a Shinu? Proč zrovna ten ulhanej démon, kterej radši zdrhne než aby jí řekl pravdu!
Když se nad tím ale zamyslela, tak i ona utekla před problémem. Postavit se něčemu čelem je tak těžké…

Když už se Tomoko k smrti nudila, vyrazila ven. Je to sice nebezpečné procházet se po cizím městě a ještě k tomu úplně sama, ale riskla to. Lepší než umřít na totální nudu.
Město se začalo pomalu plnit lidmi a studenty. Bylo něco po třetí hodině a to je většinou všude padla. Tomoko viděla skupinky teenagerů ať už v civilu nebo v uniformách, také pány s kufříky a dámy s kabelkami i obyčejné lidi, kteří jen procházeli anebo lidi, kteří na první pohled vypadali jako čarodějové. A také jednoho povědomého kluka…
"Petře? Petře!"
Kluk se s otráveným výrazem otočil. "Hééé?"
Tomoko k němu přiběhla. "Ahoj, jdeš ze školy?"
"Co- co tu děláš?" zarazil se.
"Jenom se procházím. Jdeš domů?"
Křečovitě přikývnul.
Kolem prošlo pár dalších kluků a začalo mít různé poznámky. "Petříku, ty máš holku?" "Vzdej to - nemáš na ni!" "Asi ještě neviděla celej jeho obličej."
"Zalez zpátky do svý díry, hnide!" vyjel z ničeho nic na něho.
Tomoko se v tu chvíli zarazila. Tohle by do něho opravdu neřekla.
Partička vychrlila další připomínky a poznámky a se smíchem odkráčela pryč.
Petr se beze slova rozešel.
"P- počkej! Já… doufám, že jsem ti nezpůsobila nějakej poprask - to bych nechtěla. Mohla jsem si myslet, že tady jsou kluci úplně stejný jako u nás."
"U vás? Kde u vás?" zeptal se klidně, jakoby se před chvílí nic nestalo.
"Nevím, jestli ti to můžu říct, ale jsem tady jen na chvilku - potom se vracím."
"Kam?" zeptal se znovu.
"No… slib mi, že to nikomu neřekneš."
Přikývl.
"Vracím se zpátky na Zemi. Do Japonska."
Petr si strčil vlasy za ucho. "Tak ty jsi ze Země? Jaké to tam je?"
"Najednou se ti rozvázal jazyk co?"
Trochu se usmál.
"Je to tam v podstatě stejné jako tady, ale modernější. Jezdí tam auta a létají letadla. Máme tam i démony, ale ty mezi námi pozná jenom pár jedinců - ehm… třeba já." zasmála se. "Jo a nemáme tam čaroděje. Stačí?"
"Slyšel jsem, že je lehčí dostat se ze Země sem než obráceně."
"Hmmm… to nevím, já chodím bránou a to je docela snadné, když víš jak vystoupit."
"Takže nejsi čarodějka?"
"A ty jo?"
"Ptal jsem se první." řekl rozhodně.
"Dobře, dobře - nejsem čarodějka."
"Já taky ne. Teda… čaroděj… nejsem."
Tomoko se začala smát a i Petr se po chvilce přidal.
"Sedneme si lavečku nebo spěcháš domů?"
"N- ne."
"Ne co?"
"Domů ne to… nespěchám."
"Tak si na chvilku sedneme." řekla a posadila se. Petr si sundal školní kabelu z ramene a sedl si vedle ní.
"Proč jsi byl včera tak zamlklej?"
"To totiž… já to… no… holky na mě většinou nemluví… ty pěkný holky."
"Díky za kompliment. Nechápu ale proč, vždyť jsi docela fajn."
"Hmmm…"
"Dokonce víc fajn jak Korlejmi." pomyslela si.
"U- určitě by ses se mnou nebavila, kdybys viděla můj obličej." přiznal potichu.
"Tak to není pravda! Neměl bys si škatulkovat lidi do skupin na první pohled. Klidně mi můžeš ukázat obličej."
"Já nevím… Radši ne."
"Tak víš co? Taky ti něco ukážu, ale nejdřív musíš začít ty. A slibuju, že se nebudu smát, utíkat, křičet nebo šklebit se!"
Místo odpovědi se od ní trochu odvrátil. Tomoko vždy viděla jen levou půlku jeho obličeje, ale nikdy by nepomyslela, že by mohl být nějak znetvořený nebo tak. Petr si zastrkal všechny pramínky vlasů za uši a zhluboka se nadechl. Potom se otočil.
Tomoko zatajila dech - tohle ještě nikdy neviděla. Obličej měl normální. Jeho levé oko bylo čokoládově hnědé, ale to druhé… bylo popelavě šedé. Dohromady to působilo opravdu strašidelně a odpudivě - jako by se na vás dívaly dvě osoby.
Petr se odvrátil a sklopil hlavu. Vždy to dopadne takhle.
"Já myslím…" snažila se najít to správné slovo " ,že je to zajímavý."
"Já si to nemyslím." odsekl.
"Přestaň se litovat chudáčku. Nejsi jedinej na světě, kdo má nějaký problém. Teď jsem na řadě já - tak se dívej."
Stoupla si před něho a luskla prsty - aby to mělo nějakou úroveň. Její blond vlasy začaly ztrácet barvu až se změnily na čistě bílou. Modré oči vynikly ještě víc než normálně.
Petr měl jemně pootevřenou pusu a zíral na ni. Tohle vidí taky poprvé a ještě k tomu je to jeho úplně první setkání s nějakou Auristkou. Vlastně počkat.
Bílou auru mají jen víly ze Zítřku - to dával ve škole náhodou pozor.
"Ty jsi… nějaká divná." uznal nakonec.
"To samý bych mohla říct i o tobě, ale nejsem tak sprostá." řekla a proměnila se zpátky. "Asi už se vrátím na ubytovnu. Zase někdy… přijdu…"
Najednou se s ní zatočil celý svět. Okamžitě padla na kolena. Víčka se jí sama od sebe zavřela a ona začala padat na ostrý roh lavečky. Petr ji jen tak tak chytl.
"Tomoko? Hej!"
Naklonil se k ní jestli dýchá - naštěstí ano. Co se jí mohlo ale z ničeho nic stát? Vypadala v pořádku dokud… dokud nepoužila bílou auru.
Petrovy oči padly na stříbrný řetízek na jejím krku. Zatáhl za něj a na jeho konci našel symbol. Symbol zla a temnoty - pentagram.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 1. února 2009 v 16:51 | Reagovat

Moc se mi to líbylo! Těším se na další pokračko!

2 Lenka Lenka | 2. února 2009 v 19:45 | Reagovat

tož to bylo dobry se mi lébil dilek třeba si stim petrem něco začne aorát mě trochu zarazil ten pentagram že je to symbol zla a temnoty

3 Sonca Sonca | 2. února 2009 v 20:19 | Reagovat

no jo - je. hlavně když je špičkou dolů jak ho má Tomoko. když ale stojí na dvou cípech jako normální hvězda, představuje dobro a čistotu ;)

4 Danča Danča | Web | 6. února 2009 v 19:36 | Reagovat

jo uz vim teda proc mel cerveny usi hihi :-D

5 KaThea KaThea | Web | 7. února 2010 v 21:35 | Reagovat

Super! Skvělý díl! Mimochodem nakreslila jsem Korlejmiho. :-D Nejdřív jsem se pokusila nakreslit tu letící Violu, ale nešlo mi to, tak jsem nakreslila jeho. :-D

6 Miharu Miharu | Web | 7. února 2010 v 21:51 | Reagovat

[5]: wow... a uvidím to?  :-D

7 KaThea KaThea | Web | 8. února 2010 v 15:35 | Reagovat

[6]: Jo, dát ho na blog... teda jestli ti to nebude vadit. Udělám ti takovou menší reklamu. :-D A už jsem začala kreslit i Petra. :-D Chtěla jsem ho nakreslit, abych si lépe dokázala představit každé oko jiné.

8 Lizz Lizz | Web | 23. února 2010 v 8:06 | Reagovat

Jé Péťa připomíná Ciela a Korlejmi bude Sebbyyy :D a já mám úúchylný myšlenky na párování v týhle povídce..xD takže bych toho měla nechat..xD gomen, ale poslední dobou ,se mi shounen ai cpe úplně všude..x.DDD :D asi nějaká deformace z povolání či co :D  každopádně co je Péťovi?:D A co je Tomoko? Co má pentagram společnýho s tím,že zkolabovala?:D teda kroěm toho, že je to symbol zla a temnoty (což není tak docela pravda:D teda je, ale neníů... prostě... víš jak to myslím, ne?xD :D ) no radši mizím na další kapitolku... nebo zazvoní a já se zase nic nedozvím... do konce týdne!:D

9 Miharu Miharu | Web | 23. února 2010 v 15:35 | Reagovat

[8]: jo vím jak to myslíš  ;-) když stojí pěticípá hvězda na jednom cípu - znamená to zlo. když ale stojí na dvou cípech, je to znak života a... ještě čehosi  :-D teď si nevzpomenu  :D
ten co má Tomoko prostě visí špičkou dolů  :-D

10 Lizz Lizz | Web | 26. února 2010 v 16:00 | Reagovat

[9]: : Aha:D Tak to jo:D:D:D Dobrý vědět... ;) :d Takže znak zla jo?:D *mujhaháááá* sposta přiblbejch teorií:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru