U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha - Kapitola 16: Nečekané napadení

20. února 2009 v 5:00 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha - Díly
Ilo zrovna procházel městem s košem plným soli. Na ulicích ze mezitím vylidnilo a poslední opozdilci probíhali kolem nebo zavírali obchody. Po celém Vichorově se roznesla zpráva o příchodu Stínů a každý chtěl být co nejrychleji doma.


Byla skoro už jedna hodina a vzduch se ani nehnul. Ilo šel do zámku tentokrát hlavní bránou, protože ke vchodu pro služebnictvo je to o kousek delší cesta. Ještě před tím si do kapsy strčil malý pytlíček soli, který na poslední chvíli dostal od nějaké prodavačky. Obvyklé stráže nestály na svých místech - místo nich tam byli dva vojáci s meči za pasem. Ilo kolem nich prošel a k jeho štěstí ho nechali jít.

U hlavního vchodu do zámku stála skupinka lidí. Nešlo moc dobře poznat, kdo to je, ale tři z nich byli oblečeni ve zbroji.
'To si hrabě najal osobní hlídku?' pomyslel si a zamířil směrem k nim - třeba něco cestou zaslechne.
Když se už dostatečně přiblížil, poznal, že jeden z těch neozbrojených je Richard! A byla tam dokonce i Helga, pan Klateček a Zuzana, která ho držela za ruku!
Vždy jeho nabídky k sňatku odmítla a najednou se drží za ruce! Co se děje?

Ilo už byl docela blízko, když v tom jeho příchod zaznamenala Helga. Zůstala stát jako přibitá a v očích měla nevýslovný strach. Ilo už stoprocentně věděl, že se stalo něco hrozného… nebo teprve stane? Trochu zvolnil krok.
Helga najednou vystoupila z malého davu. Ruce měla křečovitě sevřené na hrudi a po tvářích se jí začaly koulet slzy.
"Ne…"
Richard se na ni podíval a potom zaměřil pohled na stejného člověka jako ona. V té chvíli jakoby se z jeho života vytratila všechna radost.
Helga udělala krok vpřed. "Ne-" ale hlas se jí v půlce slova zlomil. Znovu se nadechla. "Ilo!"
Ten se okamžitě zastavil.
"Ilo, nechoď sem! Běž pryč - uteč!"
Celá skupinka zpozorněla a jeden z vojáků se snažil zacpat Helze pusu. Ta se mu ještě naposledy vysmekla.
"Utíkej! Přišli si pro tebe!"
V té chvíli upustil Ilo koš na zem. Nebyl schopný pohybu a i jeho myšlenky se jakoby zastavily.
"Co tu tak stojíte?!" vykřikl jeden z vojáků co držel Helgu. "Zadržte ho!"
Oba dva se na jeho povel rozeběhli směrem k Ilovy.
Zuzana se zabořila do obětí pana Klatečka. "Já se na to nemůžu dívat…" a její hořké slzy začaly kapat na jeho košili. Helga se už přestala bránit a voják ji konečně pustil. Okamžitě padla do prašné cesty a schoulila se do klubíčka.
Oba vojáci se k němu začali neúprosně blížit. Instinktivně udělal krok dozadu a potom další. Muži si toho všimli a zrychlili.
'No tak Ilo! Proč tady stojíš?!' řekl si pro sebe. 'Proč stojíš? Pohni se… no tak… pohni se… kruci. Jsi… JSI přece čaroděj tak se sakra už pohni… POHNI SE!'
Vojáci už natahovali ruce, když v tom jim Ilo uhnul. Ještě jednou se vysmekl a začal utíkat, co mu síly stačily.
Oba muži za ním běželi ještě pár metrů, ale nakonec to vzdali. Nejenom že jejich zbroj nebyla pro útěk ta nejvhodnější, ale ještě k tomu je ten kluk opravdu rychlý. I kdyby se odzbrojili tak by mu nestačili. Ani ten nejlepší voják by to možná nezvládl.

Ilo utíkal směrem k bráně. Je to nejkratší cesta ven. V půlce cesty trochu zvolnil, protože ho nikdo nepronásledoval. Co se ale stalo? Proč si pro něj přišli? Vždyť nic neudělal.
Pomalu se začal blížit k hlavní bráně. Pořád u ní stáli ti dva muži a na sobě měli stejnou zbroj jako ti tři před tím. Teď má dvě možnosti: Buď se mu podaří skrz ně dostat anebo bude doufat, že je branka pro služebnictvo odemčená.
Stráže ho po chvilce zpozorovali. Pár sekund se spolu na něčem domlouvali a nakonec se rozeběhli k bráně a zavřeli ji.
Ilo prudce odbočil doprava - tudy už neprojde.
Jeden z vojáků zamknul bránu a oba dva se vydali stejným směrem jako Ilo.
Ten se jen modlil, aby byla boční branka odemčená. Sil měl pořád ještě dost, ale kdyby musel běžet ještě do kuchyně pro klíč, mohli by ho obklíčit. Pro jistotu znovu zrychlil.

Stráže už byly skoro v nedohlednu, když Ilo konečně přiběhl k brance. Neváhal ani chvilku a zatáhl za kliku. Všechen ten zrezavělý kov zarachotil, ale dvířka se ani nepohnula. V té chvíli Ilo opravdu ošklivě zaklel.
Znovu se rozeběhl tentokrát směrem ke kuchyni. Nezbývá mu moc času. Jestli to nestihne tam a ještě znovu zpátky tak ho určitě chytí!

S bušícím srdcem otevřel dveře do kuchyně. Nikdo tam nebyl, takže mohl bez problému proběhnout až k poličce s klíči. Sundal ho z věšáku ale v tom všem zmatku mu klíč spadl na zem a ještě k tomu ho zakopl pod skříňku. Lehl si na zem a natáhl ruku. 'Kruci… nedosáhnu tam.'
Naposledy se natáhl, ale marně. V takové situaci se přikloníte i k vámi nepříjemným možnostem. Ilo v té chvíli, jako by tu techniku používal každý den, přitáhl pomocí telekineze klíč přímo do jeho dlaně. Sám byl překvapený jak lehce to šlo. Nemůže se ale zdržovat dlouho. Zvedl se ze země. Než se ale stačil rozhlédnout, někdo mu uštědřil pořádnou ránu do břicha.
V té chvíli mu klíč vypadl z ruky a on se v křečích skácel k zemi.
"Takže se znovu potkáváme, Ilo." ozvalo se pochvíli.
Muž si klekl na jedno koleno, aby mu viděl do tváře. Ilo zvedl hlavu a zadíval se na něj. Toho muže přece zná! To je ten voják, který mu dal onehdy šíp za ten jeho!
"Možná by jsi chtěl znát moje jméno? Dobrá, klidně ti ho prozradím. Jmenuji se Neol Zustarov a jsem velitel stráží Větrného Hradu. A jestli ještě nevíš, proč jsem si pro tebe přišel, tak je to kvůli tvým schopnostem." mezitím ho zvedl a začal mu pro jistotu zavazovat ruce za záda. "Opravdu jsi mě tehdy ohromil svou lukostřelbou a já jsem si říkal, že by nebylo špatné, kdybys byl na hradbách a bránil hrad. Nemyslíš si, že je to pro tebe pocta?"
Zustarov ho chytl za paži a vyšel s ním ven.
"Byl jsem opravdu překvapený, že pracuješ jako kuchař a ještě k tomu na zámku hraběte Vesonlyova. Opravdu bych to do tebe neřekl. Doufám, že mi promineš ty svázané ruce, ale nechci abys se mi někam ztratil - možná by jsi mohl později zůstat v armádě."
Ilo při těch slovech sebou trhl. Zůstat v armádě? To nikdy!
"Uklidni se. Není to zase tak hrozné jak si myslíš." řekl klidně.
Mezitím doběhly stráže od brány. Před Zustarovem oba zasalutovali jednou ránou na hruď a převzali Ila každý z jedné strany.

Když už došli znovu před vchod do zámku, stála tam pořád ta samá skupinka. Helga se okamžitě rozeběhla k Ilovy a do očí ji znovu vtryskly slzy. Pevně ho objala, a modlila se ať všechno dobře dopadne. Ilo jí položil hlavu na rameno. Nemůže jí ani říct, aby se nebála, že se znovu vrátí a ani jí nemůže povědět jediné slovo na rozloučenou - nikomu.
"Tak - to by stačilo." zavelel Zustarov. "Je čas jít. Věřte, že všichni slouží pro dobro země. Bůh s vámi."
Helga se nerada loučila a kdyby ji Richard nepodržel, určitě by se rozběhla znovu k nim.
Ilo se naposledy otočil, ale to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Za ním, v doprovodu jednoho z vojáku, šel i Kamil Klateček. Takže pro něj si přišli taky? To musí být opravdu zoufalí, když berou i jeho.

Zuzana si asi až teď uvědomila, jak je na ni pan Klateček hodný. Někdy je opravdu hubatá a nepříjemná, ale on ji vždy toleroval. Možná… kdyby byl o pár let mladší, tak by si ho vzala. Vlastně jí to ani nevadí - ať je takový, jaký je. Jestli se vrátí… tak si ho vezme. Kdyby si to uvědomila dřív… kdyby nebyla tak zaměřená na lidský zevnějšek… možná by to dopadlo lépe. Mohla by být aspoň chvíli šťastná.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 20. února 2009 v 18:30 | Reagovat

dobrej dilek akorát mi nejde do hlavy co maj v plánu s Ilem

2 Sonca Sonca | 20. února 2009 v 18:34 | Reagovat

Na hradbách mají málo lučištníků a tak shánějí kde koho se dá.

3 Káťa Káťa | 21. února 2009 v 20:41 | Reagovat

Sem hodné zvědavá co bude dál!

4 ebika ebika | E-mail | Web | 18. července 2009 v 0:19 | Reagovat

Do toho Ilo jóóó zdrhni jim:-DJsem to , ale blbá*povzdechnutí* :-D

5 Dajna Dajna | E-mail | Web | 9. října 2009 v 10:58 | Reagovat

zajimavy

6 Tenny Tenny | Web | 8. dubna 2010 v 9:52 | Reagovat

Hm... Tak armáda, jo? Zajímavě se nám to spléta, tohle bylo nečekané.
Jenom bych ocenila ty odkazy na další díl, nějak je postrádám. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru