U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 27. - Pravda

14. února 2009 v 16:17 |  Keep On - Díly
"To… to je mi líto." řekla Tomoko a sklonila hlavu. Je to opravdu pravda? Mluví o stejném Michalovi, kterého potkala, anebo je to jen shoda náhod? Jestli jsou ti dva opravdu sourozenci… má jí to říct?

Květa si nalila další sklenku. "Chybí mi…"
Tomoko se tiše dívala, jak jí po tváři stéká další slza.
"Byl to takovej smolař… nikdy si nedokázal najít dívku… ani ve škole nevynikal… a ani štěstí na kamarády neměl. Byl to… zaslepenej hlupák."
Tomoko se podivila, že takhle mluví o svém bratrovi, ale nic na to neřekla.
"A potom se objevila ona a úplně ho změnila. Michal konečně ukázal, jaký doopravdy je. Konečně otevřel oči ale-" náhle se jí zlomil hlas.
"Nemusíš mi to říkat." řekla rychle Tomoko.
"To je v pořádku… chci ti říct všechno - uleví se mi."
"Tak dobře…"
Květa se zhluboka nadechla.
"Bydleli jsme ve velkém domě s překrásnou zahradou… bylo to na okraji jedné lidské vesnice. Matka byla čarodějka a otec obyčejný člověk. Měli jsme se dobře i když jsme museli před otcem schovávat naše schopnosti - matka mu totiž nikdy neřekla, že je čarodějka. Bylo ale jasné, že se to jednoho dne dozví - a taky se tak stalo. Zanedlouho matka umřela a já, jelikož jsem byla už plnoletá, jsem se odstěhovala a začala chodit do školy pro čaroděje… Michal zůstal s otcem a od té doby se ho držela smůla.
Napadl ho nějaký parazitní démon, který si říkal Luis a usídlil se v něm. Takový druh démonů jako on žije jen tady - Luis se totiž živil pouze magií… Od té doby přestal kouzlit a chodil do školy pro obyčejné lidi. Já jsem mezitím dostudovala a založila Bouřlivý tým. Prvními členy byla Sue Ellen a Kaira - tenhle dům byl původně jejich. Potom jsem se vrátila zpátky domů a nabídla bratrovi, jestli se nechce také stát členem. Nabídku přijal, ale měl jednu podmínku - odstranit Luise.
Souhlasila jsem a protože jsem se tou dobou už znala s Norikou, tak jsem mu zařídila vstup do světa lidí. Byl pryč dva roky a hledal na Zemi legendární Duhový dub, který prý údajně plní přání - jiná možnost pro odstranění toho démona totiž neexistovala. Bohužel ho nenašel, ale cestou zpět si s sebou někoho přivedl… byla to Františka."
"Takže je to on…" řekla si Tomoko pro sebe.
"Pár měsíců jsme společně bydleli tady a Bouřlivý tým byl kompletní. Já jako Pátá, Sue Ellen jako Voda, Kaira jako Oheň, Michal jako Země a také náš nový člen Mao jako Vítr. Byly to krásné časy…
Potom se ale Michal rozhodl, že zkusí najít Duhový dub znovu a i s Františkou odešel.
Byli pryč už několik měsíců, když se to stalo…
Zrovna jsme s Maem byli pryč, když se ukázalo, že Kaira má v sobě nějakého démona. Nikdo z nás to nevěděl a myslím si, že ani ona sama to netušila. Když jsme se vrátili… byla… Sue Ellen mrtvá.
Snažili jsme se s Maem Kairu najít, ale bez výsledku.
Jednoho dne přišla Viola. Nikdy před tím jsem ji neviděla, ale ona se mnou mluvila jako kdybychom se už hodně dlouho znali. Řekla nám, že Norika našla Kairu… a potom taky… že zaútočila na mého bratra a Františku. Vysvětlila, že s ní bojovala a také, že neměla jinou možnost než ji zastavit… Jediný, kdo z nich přežil… byla Flo."
Květa na chvíli přestala mluvit.
"Přišli jsme o tři členy v tak krátké době a mysleli jsme, že to nezvládneme ale… objevila se Lira a náš tým zase začínal nabírat nějaký smysl. Potom přibyla ještě Ester a takhle je to až dodnes…"
"Musel být asi moc hodný, když mi zachránil život."
Květa tiše přikývla. "Jsem ti vděčná, že jsi mě vyslechla."
"To já jsem vděčná tobě."
Tomoko se pomalu zvedla a vyšla z pokoje. Už slyšela dost a další vyprávění o Michalovy, který údajně zemřel by nesnesla. Najednou cítila v sobě vztek. Sám uteče před problémy a své přátele a rodinu nechá osudu. "No tak… uklidni se. Zkus si představit být v jeho kůži." řekla si Tomoko pro sebe. Jestli si je Michal vědom všeho, čeho se dopustil, tak musí opravdu trpět. A všechno jen kvůli tomu, aby si zachránil krk. Nebo je v tom ještě něco víc?

Tomoko zavětřila nějakou vůni. Slunce se už dralo skrz závěsy a pobízelo k probuzení. Tomoko vylezla z postele a protírajíc oči sešla do kuchyně.
"Dobré ránko." pozdravila od plotny Květa.
Tomoko se trochu zarazila. "A- ahoj."
"Posaď se. Našla jsem v ledničce ještě nějaký salám, a tak jsem ho nakrájela do míchaných vajíček - doufám, že to bude poživatelný."
"Určitě. A Květo… jak se cítíš?"
"Výborně. Byla jsem ráno v obchodě a řekla jsem si: Když už máme japonskou návštěvu, tak to rutinní jídlo trochu oživíme!"
"Oživit? Po Japonsku?"
Květa se usmála.
Netrvalo ani chvilku a všichni ostatní postupně přišli na snídani.
"Ale ne… co je to tentokrát? Vajíčka ala mouchy?" zašklebila se Ester nad miskou.
"To je salám a neškleb se nebo to budeš mít i se zuby!" zahrozila jí Květa pěstí a dorozdávala misky.
Lira se okamžitě chtěla pustit do jídla, ale nastal menší problém. "Teto? Kde jsou lžičky?"
Květa něco vytáhla ze šuplíku a položila to doprostřed stolu.
"No potěš…" vydechla Ester a vzala si do ruky jeden pár jídelních hůlek.
Mao se zasmál. "Myslím, že dneska se asi nenajím."
"Teto… já mám opravdu hlad…" žadonila Lira. "Nemůžu dostat obyčejnou lžičku?"
"Ne! Dnes se bude jíst hůlkami. Tedy… jestli nás Tomoko naučí je držet."
"Já si myslím, že to není dobrý nápad…" začala Tomoko, ale hned nato jí Květa věnovala vražedný pohled.
"He he… drží se takhle!" a ukázala to všem.
Okamžitě to všichni začali zkoušet a pochopitelně, že jim to nešlo.
"To musíš takhle. Ne - ten prst polož sem. Uvolni trochu ruku. NENABODÁVEJ TO! Takhle s nimi musíš."
"Idatakimasu."
Všichni se najednou otočili na Violu.
"Jak to…" žasla Květa.
Ta okamžitě přestala jíst. "Musíte na mě všichni zírat?"
"Kde jsi se naučila držet hůlky? A co znamená to ita- itada- i-tento-tamto?" vyptávala se Ester a natahovala uši pro odpověď.
Viola odložila hůlky. "Studovala jsem v Praze. Říká se tomu japanologie. Zabívá se kulturou, historií, kaligrafií a také japonštinou samou. Jsem ale dost překvapená, že jste to zjistili až teď - hlavně u tebe Tomoko."
"U mě? Proč?"
"Jestli sis nevšimla tak vždy, když jsem s tebou, mluvím japonsky."
"O- opravdu? Univerzální jazyk mi zní jako japonština, takže nedokážu poznat, kterým z nich mluvíš."
"Ještě umím anglicky, německy, francouzsky, španělsky, rusky a samozřejmě česky - kdyby tě to náhodou zajímalo." zakončila debatu a dala se znovu do jídla.
V celé kuchyni se rozlehlo ticho. První, kdo se vzpamatoval, byla Květa. "Tak… tak já radši vytáhnu ty lžičky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sonca Sonca | 14. února 2009 v 16:21 | Reagovat

Bonusová otázečka: Jednou jsem se už o Kaiře zmiňovala. Víte ke komu má ještě nějaký vztah? (Varování: Velmi těžké!)  n_n

2 Danča Danča | Web | 14. února 2009 v 18:42 | Reagovat

a co za tu otazku dostanu

3 Danča Danča | Web | 14. února 2009 v 18:56 | Reagovat

soni a tohleto slovicko neznam co to znamena Idatakimasu

4 Sonca Sonca | 15. února 2009 v 8:09 | Reagovat

já nevím... tak třeba sem dám nějakej obrázek, kterej si můžete vybarvit :)

Idatakimasu znamená dobrou chuť

5 Káťa Káťa | 15. února 2009 v 18:06 | Reagovat

Moc se mi to líbylo! Těším se na pokračko!

6 Lenka Lenka | 15. února 2009 v 20:05 | Reagovat

tož dobry o té škole jsem už slyšela tam by jsi chtěla po gymplu?? jinak dobrej dilek

7 Sonca Sonca | 15. února 2009 v 21:07 | Reagovat

tak přemýšlela jsem o tom a japanologie mě docela láká ;)

8 Sonca Sonca | 23. dubna 2009 v 18:30 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru