U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 33. - Loučení

28. února 2009 v 11:30 |  Keep On - Díly
"Mao, jak je to s časem, který mezi těmito světy probíhá?"
"Čas… to je opravdu složitá otázka. Vím, že tady plyne čas dvakrát pomaleji než na zemi, takže když tady uplyne jeden den, tam to budou dva."
"Dva dny? Jak dlouho už jsem tady?"
Mao se na chvilku zamyslel. "No, dneska je to asi čtvrtej den."
"Čtyři dny? Mě to spíš připadá jako věčnost!"

"To je účinek té časové změny. Dny ti připadají delší, ale když se vyspíš, jsi zase svěží."
Tomoko se zadívala na hvězdnou oblohu. "Počkat!" předběhla ho. "Když jsem tady čtyři dny tak… doma už uběhlo osm dní? To už mě určitě hledají po celé zemi!"
Mao se poškrábal ve vlasech. "No… to je možný."
Tomoko na nic ale nečekala a rozeběhla se směrem k ubytovně. Mao se za pár vteřin objevil vedle ní - samozřejmě že letěl. "Co chceš dělat?"
"Jít domů."

Když se oba dva konečně dostali zpátky, Tomoko zjistila, že není tak unavená jako dřív. Vypadá to, že se trénink vyplatil.
"Violo! Kde je Viola?"
Z obýváku se naklonila Květa. "Už si šla lehnout - proč?"
"Potřebuju s ní nutně mluvit a klidně ji i vzbudím!"
"To už není třeba."
Tomoko se podívala na schodiště, kde se Viola v pyžamu opírala o zábradlí.
"Co je tak důležitého, že to nepočká?"
"Já… já se musím vrátit! Do úplňku."
"Ten je za dva Zemské dny a já tě zpátky nepustím."
"Ale- ale já tam musím být! Jestli… jestli ho nenajdu tak… tak se klidně zase vrátím!"
Viola chvíli stála mlčky a upřeně se na Tomoko dívala. Viděla v ní tu odhodlanost, kterou v sobě nikdy neměla. Viděla tu sílu, kterou si vždy přála mít. A teď, když ji má, tak ji z celého srdce nenávidí.
Najednou se otočila zpátky do pokoje.
"Violo!"
"Běž spát, zítra ráno vyrážíme."
"Ale-"
"Buď ráda, že tě vůbec pustím! Později toho budeš litovat."
Tomoko se zarazila a sledovala, jak auristka odchází.
"Litovat?" opakovala si.

Tomoko si šla za pár minut lehnout. Trápilo ji hodně věcí, ale za chvilku usnula. Co udělá, jestli Korlejmiho opravdu najde?

"Vstávej!"
"Heee? Co se děje?"
Viola z ní strhla přikrývku. "Už je pravý čas vyrazit abys ten úplněk stihla."
Tomoko vyskočila "Úplněk?!"
"Jo. Ještě stihneme ale malou snídani."

Viola položila po snídani na stůl olověnou krabičku ze které před pár dny vytáhla pentagram. "Vrať mi ten přívěšek - už ho nepotřebuješ."
Tomoko si ho zdělala. "Už ne?"
"Ne. Temnou auru už snášíš dobře."
Přistoupila k ní a položila ruku na místo, kde byl pentagram. Tohle už jednou dělala, ale tentokrát to Tomoko viděla na vlastní oči a moc příjemno jí z toho zrovna nebylo.
Fialová aura, kterou v sobě do teď měla, se ještě párkrát obtočila kolem Violiny ruky a rozplynula se.
"Jak se cítíš?" zeptala se jí.
"No… dobře. Cítím se taková no… čistší."
"Výborně. Takže můžeme vyrazit." a proměnila se. Na takovéhle proměně je výhoda to, že se můžete změnit a zůstat v oblečení, co jste dosud na sobě měli anebo si proměníte oblečení za to ze Zítřku. Viola stála v kuchyni ve svém hnědobílém oblečku a prohrábla si modré vlasy.
"Nestůj, nehleď a koukej se proměnit."
Tomoko přikývla a hned provedla. Oblečení ze Zítřku na sobě už dlouho neměla a tak si ho znovu začala prohlížet.
Najednou prostor zaplnilo oslňující bílé světlo a zase zmizelo. Viola se podívala na Tomoko.
"To jsem nebyla já."
Otočily se.
"Ahooooj." zamávala jim Květa s foťákem v ruce. "Buďte té laskavosti a usmějte se. Jenom na jednu fotečku." žadonila.
Tomoko si bez námitek stoupnula vedle Violy. "Tak dobře."
"Notááák Ví - usměj se taky. Jenom pro tentokrát. Já vím, že to dokážeš." povzbuzovala ji.
Ta udělala oči v sloup. "Tak dobře. Ale jenom pro tentokrát." a kleknula si na jedno koleno, aby byla níž.
"Sýýýr." řekla Květa.
"Sýýýr." opakovaly.
Blesk ozářil místnost a zvěčnil jeden z mnoha okamžiků, které tu Tomoko prožila. Když odcházela, myslela na to, jestli se ještě vrátí. Prožila tu tolik krásných chvil, na které nikdy nechce zapomenout. Ať už se stane cokoliv.
Naposledy se otočila a podívala se na všechny ty známé tváře. Na Maa, který kreslí, když ho něco trápí. Na Liru, která neustále něco jí. Na Ester, která se jednou možná stane vůdkyní Ohnivého klanu a na Květu, sestru Michala, která svůj smutek skrývá pod rouškou noci.
Každý z nich je jiný, ale všichni spolu mají něco společného - jsou to přátelé a přátelé Tomoko.
"Tomokóóó!"
Otočila se. "Petře…"
Přiběhl k ní celý udýchaný. "Ty- ty už odcházíš?"
"Jo ale… co to máš s vlasy?"
Usmál se. "Nechal jsem se ostříhat. Vlastně… včera večer jsem se ostříhal."
"A co na to tvůj táta?"
"Říkal, že jsem střelenej a potrhlej puberťák ale na tom teď nezáleží. Chtěl bych ti dát něco na rozloučenou, ale nic u sebe nemám."
Tomoko se usmála. "To nevadí, stačí, že jsi přišel."
"No tak už můžeme jít?" přešlapovala nedočkavě Viola.
Tomoko rychle objala Petra na rozloučenou. "Opatruj se."
"Ty taky."
"Výborně. A už konečně můžeme jít."
Tomoko se na ni otočila. "Kudy?"
"Vzduchem." a odskočila na nedaleký strom. "Tak jdeš?" zavolala.
"Jo!" naposledy všem zamávala a vydala se směrem k Viole.
Petr se díval, jak v dálce postupně mizí dva obláčky modré a bílé aury až zmizely úplně.
"Jaké je to asi na Zemi..." pomyslel si a vrátil se zpátky do obchodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 28. února 2009 v 12:26 | Reagovat

Líbilo se mi to! Těším se na další!

2 Danča Danča | Web | 28. února 2009 v 12:57 | Reagovat

husty

3 Danca Danca | 28. února 2009 v 19:25 | Reagovat

4 Lenka Lenka | 1. března 2009 v 11:39 | Reagovat

krasnej dilek mooc hezkej

5 Lizz Lizz | Web | 25. května 2010 v 8:28 | Reagovat

Jááááááááááááááááj :D To bylo super :D Takže se jde hledat Korlejmi...xD Supeeeeeeeeeeeeeeer :D Tralalalalalalaaaaaaa :D:D:D Ale chudák Péťa (A hele Kuní ksicht mě už přešel :D to je fajn :D) no nic..xD jdu na další kapitolu:D :D:D:DD Heh, ty komenty začínám nějak zkracovat, nezdáí se ti? :D Když to bude tím, že jsem zvědavá, co se bude dít dál...xD holt si nemůžu pomoct no ...xD :D Takže mizím :D Zatíííím :D:D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru