U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 37. - Oheň

7. března 2009 v 5:00 |  Keep On - Díly
Nocí se rozléhal pronikavý smích.
"Takže… tohle je tvoje pravá podoba… Wuram."
Démonka se přestala smát a uklonila se, jako herečka na konci představení.

Měla krátké zrzavé vlasy a úplně stejný cop jaký má Usagi ale mnohem delší.
Obtočila si ho kolem prstu. "Je to rodinná tradice. Udělala jsem ho i Usagi, ale jí se to nelíbí."
"Ty- ty s ní můžeš mluvit?"
"Ze začátku ano - to byla její vůle ještě silná - teď už jen mlčí." a zadívala se na ni. Najednou zaměřila pohled na Tomoko. Její fialové oči zrudly. "Už je čas. Než odbije půlnoc, budu mít ruce potřísněné tvou krví."
Wuram si začala svou oběť pomalu obcházet.
"To, co jsi teď zažila, byl jel slabý odvar z toho, co přijde. Jsme jako kočka a myš a kočka vždy vyhraje." řekla vítězně a omotala si dlouhý cop kolem krku, aby jí nezavazel. Tomoko si všimla jizev na jejím obličeji.
"Kdo ti udělal ta zranění?"
"Oddaluješ svůj konec? Budiž. Jen jediný člověk se ke mně dostal tak blízko a udělal mi to. Vlastně to nebyl člověk… byla to ta poloviční démonka - Nakira."
Tomoko se zkrabatilo obočí.
"To mi připomíná, že mám na tebe pár otázek."
Démonka se zastavila a měla na obličeji zase ten úšklebek. Zmizela. Tomoko cítila její přítomnost všude kolem sebe. Nyní se pohybovala tak rychle, že ji ani tou nejlepší intuicí nebylo možno zachytit.
"Řekni, Takehimo, opravdu je Nakira naživu?"
Tomoko zarytě mlčela. Najednou ale ucítila, že ji na paži něco štípe. Podívala se. "Ř- řezná rána? K- kdy?!"
"Radši mi odpověz, jinak budeš brzy jako cedník. Tak žije Nakira?"
"Už jsem ti to jednou řekla že ano!"
"Já vím - chtěla jsem si to jen ověřit. Pokud tedy Nakira žije, kde je teď?"
Tomoko se kousla do rtu.
"Špatná odpověď."
Hned na to se jí na těle objevily další rány.
"Kde je Nakira."
"Nevím!"
"NELŽI!" a udeřila ji silně do zad.
Tomoko se rozkašlala.
"Takže…?"
"Je… je ve Světě Duší." řekla dobrovolně.
Wuram se zasmála. "Myslíš si, že mi tahle odpověď stačí? Dám krk na to, že jsi se s ní setkala tváří v tvář. Možná… možná jsi s ní i mluvila. Tak co…? TAK CO?!" vykřikla a uštědřila Tomoko několik silných ran.
Ta se znovu rozkašlala a skácela k zemi.
"Tak kde je Nakira."
"V Zelené… vesnici."
Démonka se přestala pohybovat. "Zelená vesnice? Co dělá Zabíječka démonů v nějaké zatracené vesnici!?"
Přistoupila k ní a chytla ji pod krkem. Zvedla ji do výšky svých očí. Tomoko se vůbec nedotýkala země a tričko ji jemně přiškrcovalo.
"Neříkej mi, že Nakira dělá pro Zítřek."
"P- pusť mě…"
"Začni rychle mluvit jinak to s tebou neskončí dobře." a přiložila jí volnou ruku na hruď. To místo začalo okamžitě pálit a s ním se rozbolelo celé tělo.
"ÁÁÁH! PŘESTAŇ!" vykřikla bolestí a snažila se udělat aspoň jednu žhavou kouli na svou obranu. Marně. Bolest ji natolik ochromila, že nedokázala udělat nic.
"Zbytečně se snažíš. Jediné, co tě může zachránit, jsou odpovědi. Pracuje Nakira pro zítřek?"
"A- ano!"
"Výborně. A co pro ně dělá?"
Tomoko se jí zadívala do žhavých očí. "Ona…"
"Jen mluv - nikdo ti nebrání."
Nasucho polkla. "Ona je… ona… je Strážkyně!"
Wuram se zarazila a oddělala ruku z její hrudi. "C- cože? Ta slavná Zabíječka je… je teď jen Stážkyně?"
Chvilku jí trvalo než si vše srovnala v hlavě. Najednou se začal smát. "Takže proto! Z naší úžasné Nakiry se stala nicka! Je to jenom bezbranná chůvička utírající nudle lidským duším!" Wuram se samou radostí začala zalykat. "To- to snad… to snad není pravda! Já jsem… já jsem… vyhrála. Vyhrála jsem Nakiro!" zakřičela.
Tomoko se v jejím sevření začala zmítat. Démonka znovu upřela na ni pohled. "Je tu jedna věc… kterou ještě nechápu. Z jakého důvodu máš tuhle moc? Proč zrovna Světlo Zítřku?"
Tomoko se na ni podívala. Chtěla odpovědět "Nevím." ale něco ji v tom zabránilo. V hlavě se jí ozývala Nakiřina poslední slova a najednou… všechno pochopila. Wuram si všimnula jejího výrazu. "Na něco jsi přišla, Takehimo?"
"Já… já už to chápu."
"O čem mluvíš." zeptala se zmateně.
Tomoko se křečovitě usmála a to se démonce zrovna moc nelíbilo.
"Už vím… proč mám tu moc. Vlastním ji kvůli tomu, abych… abych dokončila rozdělanou práci."
Wuram začínala být netrpělivá.
"Já jsem… Nakiřina zástupkyně."
"Co…?" hlesla zmateně.
"Jsem její zástupkyně a to znamená… že tě musím zabít."
"Opravdu…?" řekla ironicky a začala se smát. "Nedokážeš mě ani škrábnout."
Tomoko jí na to nic neodpověděla. Tričko se jí zařezávalo do krku ale nedbala na to. Zavřela oči a soustředila se - musí to tentokrát vyjít.
"Už ti docházejí síly nebo jsi to vzdala?"
"Teprve teď začínám." a chytla ji pevně oběma rukama za zápěstí. "Užij si to."
Ve vteřině se objevila kolem Tomočiných rukou bílá mlha, která vzplanula jako oheň.
"Co to je? Cirkusový trik?"
"Ne. Tohle je ono." a stiskla pevně ruce.
Wuram se zamračila. "A- au… to pálí!" a konečně ji pustila.
Tomoko ale nepovolila a dál se držela jejího zápěstí.
"PUSŤ ME TY MALÁ BÍLÁ MRCHO!" zakřičela a odkopla ji. Párkrát se na zemi překulila, ale nic vážného se jí nestalo.
Démonka se s vyvalenýma očima dívala na ošklivě popálenou ruku. "To není možné…"
"Ale je." řekla hrdě a ukázala jí svoje dlaně. Byly špinavé, ale ani známka po popálení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 7. března 2009 v 9:37 | Reagovat

drama husty

2 Káťa Káťa | 7. března 2009 v 11:31 | Reagovat

Pořádně se to rozjelo! Sem zvědavá co bude dál!

3 Lenka Lenka | 8. března 2009 v 19:10 | Reagovat

tož to bylo drsny áá honem další dil zase jsi to ukončila v tom nejlepšim to se dělá??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru