U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 38. - Ještě není konec

10. března 2009 v 5:00 |  Keep On - Díly
"Pche! I když máš tuhle ohnivou techniku, nejsi dostatečně rychlá."
"Možná ne, ale mám ještě něco v rukávu."
Tomoko vytvořila obrovskou světelnou kouli. Ta se začala točit a uvolňovala ze sebe jemná vlákna jako vlas. Když bylo dílo dokončeno, měla okolo sebe neproniknutelnou síť. Vyplňovala celou mýtinu a vypadala jako jedna velká past na mouchy.
Wuram přistoupila k okraji sítě. Zkusila ji přeseknout, ale její nůž se k vláknu choval jako tupý.
"Pěkná věcička." řekla a zmizela.

Tomoko ji zase cítila všude kolem sebe. Démonka pečlivě hledala nějakou skulinku. V síti se pohybovala obratně jako kočka a při tom se ani jednou nedotkla žádného vlákna - tak by totiž Takehimo okamžitě zjistila, kde je. Bylo to jako obrovský labyrint s odměnou na konci.
"Sladký střed!" vykřikla.
Tomoko se po chvilce klidně otočila. Wuram visela ve vzduchu s nataženou rukou a hrůzostrašným pohledem.
"Mám tě." řekla potichu.
"C- co? To- to není možný! Žádného vlákna se nedotýkám!"
"Seš si stoprocentně jistá?" zeptala se jí Tomoko a natáhla ruku.
Najednou se zaleskla ještě jemnější vlákna a Wuram v nich byla dokonale zamotaná.
"Jak jsi to udělala?!"
"Jednoduše. Všechna vlákna, co vidíš, jsou falešná - je to jen světlo. Nejpevnější jsou úplně na krajích sítě a tady uprostřed. Schválně jsem vytvořila jednu cestu, která vede přímo ke mně zezadu. Ta cesta byla plná neviditelných a zároveň průchodných vlákének, takže jsem přesně věděla, kde právě jsi. Nejpevnější vlákna jsou tyhle, ve kterých jsi teď zamotaná."
Wuram se z nich snažila vyprostit, ale tím víc se kolem ní utahovala a zařezávala do kůže.
"Sbohem."
"Tomoko počkej! Přece… přece by jsi nezabila svou kamarádku!?"
"Ty nejsi moje kamarádka."
"Ale jsem. S kým jsi se do teď přátelila, co? To nebyla Usagi, byla jsem to já! Zažily jsme spolu tolik srandy, nevzpomínáš si? Třeba ten kluk na obědě jak se nám smál, pamatuješ? Anebo jak jsme všichni spolu šly do toho kina. Chodily jsme do knihovny, učily se společně, bavily se spolu… copak jsi tohle všechno prožila s Usagi?!"
"Ne…"
"Vidíš, Tomoko, jaké jsme výborné kamarádky? Měla jsi snad někdy lepší kamarádku než jsem já? Co?"
"Holky se se mnou začaly bavit až jsi přišla ty."
"Vidíš? Beze mě nejsi nic. Zase se s tebou nikdo nebude kamarádit - zůstaneš sama. Tohle chceš?"
Tomoko odvrátila pohled a Wuram se uvnitř zaradovala - zase si ji obmotává kolem prstu.
"Ty jsi démon."
"A co na tom?"
"Chtěla jsi mě zabít hned od začátku! Kdyby mě Michal nezachránil, tak jsem mrtvá!"
"Ale Tomoko, měla jsem jen strach, že mě prozradíš-"
"Nikdy nevěř tomu, co říká démon." opakovala něčí slova.
"Já ale mluvím pravdu! Jestli mě zabiješ, nejsi o nic lepší jak já!"
Tomoko zaťala pěsti.
"Posedla jsi bezdůvodně Usagi, hrála sis na mou kamarádku, aby ses mohla ke mně dostat blíž a lhala jsi mi! Chceš mě jenom zabít abys mohla uspokojit svou touhu! TAK SE KAMARÁDKY NECHOVAJÍ!"
Tomoko začaly pálit oči. Křečovitě padla na kolena a chytla se za hlavu. V té chvíli zmizela všechna viditelná vlákna a ta pevná, co byla kolem démonky, trochu povolila. Wuram té chvilky okamžitě využila a pár jich přesekla. Napřáhla se.
"Já taky nejsem tvoje kamarádka!"
Tomoko se probrala a na poslední chvíli ji pomocí dalších vláken znehybněla. Šla jí přímo po srdci. Špička meče si jí trochu zabodla do kůže.
Jejich oči se naposledy střetly. Žhavě rudé a zářivě žluté.
"Sbohem… má nejlepší přítelkyně."
"NEDĚLEJ TO!"
Wuram začala okamžitě celá hořet. Její pronikavý křik se rozléhal daleko, ale nikdo jí nepřišel na pomoc. Její oči už nezářily a tělo přestalo poslouchat rozkazy. Spadla na zem.
Oheň uhasl a Tomoko zůstala klečet na kolenou. Najednou se o kousek dál otevřela brána. Viola z ní okamžitě vyběhla.
"Tomoko! Jsi zraněná?!" zatřásla s ní.
Nepřítomně se na ni podívala.
"Tak mi odpověz kruci!" zařvala na ni a dala jí pořádnou facku.
Upadla na zem. "Violo… P- proč jsi to udělala?!"
"Protože jsi byla úplně mimo! Vstaň a řekni mi co se všechno stalo."
"Já jsem… ji zabila… Wuram. Konečně se mi povedla ta ohnivá technika a ona… uhořela."
Viola se zadívala na její žluté oči. "Dokážeš se přes to přenýst nebo ti mám dat ještě jednu facku?"
Tomoko se o ni opřela a postavila se. "Budu v pořádku. Usagi má poraněnou nohu."
"Dobře. Budeme ji ale muset vzít do nemocnice - do Zelené vesnice to nepůjde."
"Protože je normální, že?"
Viola přikývla.

"Nakiro, konečně jsem ten úkol splnila." řekla si Tomoko pro sebe a zadívala se na měsíc. "Kde je asi Korlejmi teď?" zasnila se.
"POZOR!" vykřikla Viola a strhla ji k zemi.
Za nimi se ozval hlasitý výbuch a znovu zvedl všechen prach. Obě dvě se rozkašlaly.
"Co- co to bylo?"
Viola si dala rukáv před pusu a postavila se. Tomoko si stoupnula vedle ní a konečně to taky uviděla.
"Sákriš - minula jsem."
"Máš opravdu štěstí, že to bylo vedle."
"No tak Ruby, vždyť jsem to udělala schválně."
"Jinak by jsi se trefila, že?"
Viola zaťala ruce v pěst. Dým se rozestoupil a konečně ukázal všem jejich tváře.
Tomoko vykřikla. "To je ta žena co se mi zjevila ve snu!"
"Ano, to je ona - moje učitelka Ruby." řekla Vivien a otočila se na Violu. "Ráda tě vidím, sestřičko."
"Já tě ráda nevidím." odsekla hrubě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 10. března 2009 v 9:30 | Reagovat

HeEezZzzkyyYyyy

2 Káťa Káťa | 10. března 2009 v 13:17 | Reagovat

Bezva! Opět to skončilo v tom nejlepším! Sem zvědavá co bude dál! Mimochodem, kdy se Tomoko naučila to s tou sítí? Typuju, že při tréninku z Violou, tedy z její klonem. Docela mě překvapila, hodně se zlepšila!

3 Sonča (Miharu) Sonča (Miharu) | 10. března 2009 v 17:56 | Reagovat

ona se to v podstatě nenaučila. tohle byl důkaz její inteligence v praxi XD při nátlaku dokáže vytvořit neuvěřitelné věci ale jinak takhle pohotová moc není. Je ale pravda že trénink s Violinou kopií jí pomohl soustředit se na víc věcí najednou

4 Lenka Lenka | 10. března 2009 v 20:28 | Reagovat

tož to bylo super napinavi jak kšandy a děsně dobry tenhle dilek byl užasnej tak honem další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru