U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 39. - Setkání

12. března 2009 v 5:00 |  Keep On - Díly
"Takže vy po ní nakonec opravdu jedete."
"Správně sestřičko, chceme tělo tvojí kamarádky."
Tomoko sebou trhla. "Cože? Proč?"
"Nejdřív jsme myslely, že tělo nějakého citlivého človíčka bude stačit. Když se Ruby převtělí, svoje schopnosti ztratí a získá ty od schránky, a tak jsme hledali někoho, kdo o nadpřirozenu aspoň něco ví. Vždy jsme přišli na Zemi a snažili se někoho najít - až jsme narazili na tebe. Byla jsi perfektní a nejen to - měla jsi z neznámých důvodů i Světlo Zítřku. A tak jsme tě začali sledovat."
"My? Tím určitě nemyslíš Ruby a sebe." zbystřila Viola.

"Dost keců - dnes jedna z nás zemře, sestřičko." řekla a vytvořila další obrovskou fialovou kouli.
Když už se řítila vzduchem, Viola strčila do Tomoko a zhmotnila před sebou štít.
"Violo!" vykřikla a začala se zvedat ze země.
"Kruci… budeš si muset poradit s Ruby sama!" obrátila se na ni a kousky její obrany létaly vzduchem jako jiskry.
"Ale-"
"To dokážeš! Věř si! Jsi mnohem silnější než si mys-"
V té chvíli její štít praskl a zbytky fialové aury ji odmrštily na zem.
"VIOLO!"
Ta se udýchaně zvedla znovu na nohy. "Ty tvoje triky na mě neplatí!"
Vivien se zasmála. "Ale platí - až moc dobře. Vím, že na dálku moc bojovat neumíš. Říká se, že vždy vyhraje chytřejší, ale tentokrát… to bude ten silnější - tedy já."
"Nepodceňuj mě."
"Nepodceňuju tebe, ale tu tvou směšnou auru. Dřív jsem tě chtěla zabít, ale… rozmyslela jsem si to."
"Co to blábolíš."
"Jsme přece jenom rodina, že? Nezabiju tě, ba právě naopak - zbavím tě tvého nekonečného utrpení."
Viola zůstala stát jako zkamenělá.
"Dnes si to vezmu zpět a uvrhnu tvůj život do chaosu."
"To… to se ti nikdy nepodaří!" zakřičela a vytvořila si z každé strany svou kopii.
"Ty tvoje loutky tak nenávidím." zašklebila se.
Viola se usmála. "To proto, že ty je nedokážeš vytvořit, co?"
Ve vteřině proti sobě vyrazily.
Tomoko by tam z největší chutí taky vběhla a pomohla jí ale-
"Být tebou, tak bych tam teď nechodila." promluvila klidně Ruby. "Teď je to jen mezi nimi."
Tomoko se jí zadívala do příjemných tyrkysových očí. "Co vlastně chceš?"
Položila si ruku na hruď. "Chci lásku."
"Cože?"
"Ty vůbec nevíš, jak to v Zítřku chodí. Když už jsi jednou Strážkyní, budeš jí už navždy. Není ti dovoleno odpočívat není ti dovoleno mít city. Lidé mají tak překrásný život a vůbec si to neuvědomují! Také chci žít takovým životem. Pro lásku obětuji i svých pět tisíc let zbývajícího života - jen pro ten jeden jediný cit. Tohle chci."
"Klidně si svůj sen splň, ale já tvoje schránka nebudu! Jestli mě chceš, tak si poď! Zbude z tebe jenom hromádka popela!"
Ruby se usmála. "Viděla jsem tu tvou techniku, ale neměj obavy, já nejsem tvůj protivník."

"Tebe tahle práce nebaví co?"
Nakira se na Kamilu podívala zpod knihy. "Trefa do černého - proto tu mám tebe."
"Jako Strážkyně by jsi neměla mít odpočinku. Já jsem víla nižší kategorie a někdy mi připadá, že dělám i věci na které nestačím. Měla by sis toho, co děláš, víc vážit."
"A že to říkáš právě ty… která chtěla zdrhnout."
Kamila zčervenala. "Nepřipomínej mi to pořád! Už nikdy nic takového neudělám! Jsem teď docela spokojená abys věděla."
"Ale mohlo by to být lepší, že?"
"Všechno by mohlo být lepší, ale když už to jinak nejde, musíme si na to nějak zvyknout - tak to prostě je."
Nakira zavřela knihu. "Řekni, chtěla jsi opravdu utéct?"
Kamila se na ni překvapeně podívala. Potom odvrátila pohled. "Já… nechtěla jsem tu zůstat sama… bez kamarádky."
"Tohle by vám už mělo stačit." řekla najednou Nakira.
"S- s kým to mluvíš?"
"S Radou. Právě sis vysloužila něco lepšího. Nastav ruce."
Kamila celá zaskočená rozevřela dlaně směrem vzhůru. Jejím tělem projel zvláštní pocit a přímo před ní se zhmotňoval nějaký předmět. Když už byl přenos hotov, malinkatá víla se rozbrečela.
Nakira si k ní klekla a usmála se. "Proč brečíš Kamilo… má milá Klíčnice."
"Já… já nevím." a svírala pevně stříbrný klíč. "Tohle je- tohle je to nejhezčí co jsem kdy zažila!" a vrhla se Strážkyni kolem krku. "Děkuju!"
"Nemusíš mi děkovat - zasloužila sis to sama svou čistou myslí. Někdy… někdy jsou riskantní kroky a oběti nezbytné pro lepší budoucnost."

"Ty… nejsi můj protivník? Tak kdo-"
"Já." přerušil Tomoko nějaký hlas.
"Na chvíli se vzdálím. Spoléhám na tebe." řekla Ruby a zmizela v lese.
Tomoko se znovu zadívala na temnou postavu, která pomalu vycházela ze stínu stromů. Oči se jí žhavě zalesknuly a ona ucítila její temnou auru. Na postavu dopadly měsíční paprsky a Tomoko se málem podlomily kolena.
"Korlejmi…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 12. března 2009 v 8:46 | Reagovat

Sonii!!! KOrlejmi co dělá vždyť ty soni seš už celá ponořená do pomsty musíš do toho dat trochu romantiky. Nebo snad ne?

2 Be@t Be@t | Web | 12. března 2009 v 9:13 | Reagovat

... vYpAdÁ tO dObŘe ...

3 Káťa Káťa | 12. března 2009 v 12:18 | Reagovat

No teda! To mně dostalo! Opět to skončilo v tom nejlepším! Sem zvědavá co bude dál a jak to z Korlejmim dopadne a co chce dělat!

4 Sophie Sophie | Web | 12. března 2009 v 16:17 | Reagovat

zajímavý blog!

Sophie

5 Lenka Lenka | 12. března 2009 v 19:27 | Reagovat

no tož pěknej dilek ale teda Korlejmi ten tam nemá co dělat jako její protivník jak říká Danče trochu romantiky ne??

6 Sonča (Miharu) Sonča (Miharu) | 12. března 2009 v 21:06 | Reagovat

XD možná někdy jindy

7 Aný Aný | Web | 13. března 2009 v 23:08 | Reagovat

já bych brala teda tu romantiku :-)))

8 KaThea KaThea | Web | 6. března 2010 v 11:41 | Reagovat

Sakra, mě se zdálo, že už to mám dočtené a ono ne. :D Tak ještě pět kapitol. Po dost dlouhé době zase pokračuju ve čtení. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru