U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 41. - Temná aura

16. března 2009 v 5:00 |  Keep On - Díly
Viola se zastavila a tupě zírala na čaroděje. "Co to k sakru… má znamenat?"
Vivien také zpozorněla. "Takže on přece jenom žije."

"Cože? Odkud ho znáš?"
"Ještě před tím, než údajně zemřel, našel Michal Duhový dub. A právě tam jsem se s Ruby až do teď skrývaly."
"Duhový dub? Strom, který plní lidská přání? Nedělej si ze mě srandu! Žádný už neexistuje."
"Nebudu tě o tom přesvědčovat, mě bude stačit, když mi vrátíš to, co jsem ti dala."
"Nikdy." odpověděla Viola rozhodně a znovu proti sobě začaly bojovat.

"Michale… vždyť jsi mi říkal, že už nejsi čaroděj tak jak…"
"Je to složité Tomoko. Řeknu ti asi jen, že Luna mou moc opatrovala. A co se týče tebe, Korlejmi, nikdy bych si nemyslel, že zajdeš až tak daleko."
Ten se jen zvláštně zasmál. "Nic nechápeš."
Tomoko se postavila. "Vy dva se znáte?"
Michal trochu posmutněl. "Je to můj dlouholetý přítel. Abych řekl pravdu… tak se o tvojí existenci dozvěděl právě ode mě. Asi to byla chyba."
Tomoko se zadívala na Korlejmiho. Ten se jí chvíli díval do očí ale potom odvrátil pohled.
Najednou se ale vedle něho objevil bílý záblesk a všechny Michalovy živé řetězy přesekl. Korlejmi trochu zavrávoral a hned vedle něho se zjevila Ruby.
"Měla jsem v tobě důvěru a zklamal jsi."
"Ruby… Tomoko je Strážkyně."
Ta se na něj nevěřícně zadívala. "To není možné. Rada by to nikdy nedovolila."
"A co když ano?"
"I kdyby byla Strážkyní duší, nemůže tak složitý rituál zvládnout. Já jsem jediná, kdo může splnit tvůj sen a ty ten můj. Jestli umřou naše sny, umřeme také."
Michal vše pečlivě poslouchal a přistoupil k Františce. "Já si beru Korlejmiho a ty Ruby. Tomoko ti bude z bezpečné vzdálenosti krýt záda. Ruby ani on se k ní nesmí ani na chviličku přiblížit. Rozumíš mi Tomoko?" otočil se také na ni.
Opatrně přikývla.
"Dobře. Hej Korlejmi! Jestli si chceš splnit svůj sen, musíš jít přes mě."
"Nic jednoduššího není." usmál se.
Františka se otočila na Tomoko. "Pomáhej mi jen když to bude nezbytně nutné ano?"
"Počkej! Jak proti ní chceš bojovat? Jsi snad Auristka?"
"Ne nejsem." a ukázala jí ruce. Na obou zápěstích měla nějaké symboly.
"Co to je?"
"Dárek od Noriky." řekla a otočila se. Najednou stála několik metrů před Ruby.

Teď už to nebyl jen jeden boj ale hned tři najednou. A Tomoko, které se to všechno týkalo, stála úplně sama a jediné, co mohla dělat, bylo dívat se. Na vyčerpanou Violu, která oproti své mladší sestře vypadala jako slaboch. Na Flo, která není Auristka ani čarodějka a přece bojuje se svou podivnou technikou, která kopíruje každý pohyb Ruby. A na Michala, který každou vteřinou riskuje svoje prozrazení a bojuje proti svému příteli, který jde bezmyšlenkovitě za svým cílem.
Tolik lidí s tolika sny a důvody, které ostatním připadají zbytečné. Každý z nich prožil radost a štěstí ale také smutek a smůlu. Jejich osudy se střetávají a splétají dohromady a tvoří tak obrovskou síť, která se po přetržení může celá zhroutit.

Viola narazila silně do kmene stromu a vyrazila si dech. Upadla na zem a snažila se nadechnout. Vivien se k ní začala pomalu blížit a při tom ji pobaveně sledovala. "No tak sestřičko, nemá cenu se mnou bojovat - už to nezvládneš."
Viola se rozkašlala a konečně se nadechla. Svalila se na bok a chytla se za pravou paži - asi si ji zlomila. Po celém těle byla podrápaná a spálená a oblečení ze Zítřku bylo jen zdaleka bílé.
Stěží se opřela o kmen a vyškrábala se znovu na nohy.
"Po kolikáté už vstáváš?"
Viola se na ni přes vlasy slepené krví podívala. "Vstanu tolikrát… kolikrát budu chtít a skončím tvůj zatracenej život! Nenávidím tě Vivien!" vykřikla a znovu vyrazila vstříc své sestře.
Najednou se jí ale zamotaly už tak dost slabé nohy a ona začala padat. Někdo ji ale chytil. Než se stihla vzpamatovat, ucítila něčí teplou ruku na šíji.
"Beru si to zpět."
Jejím tělem projel ten samý pocit jako před několika lety. Viola ucítila něco na tváři. Její vyschlé oči zase začaly ronit slzy a v té chvíli to věděla - je volná.
Vivien ji pustila a ona se skácela k zemi.
Všechno co kdy udělala se jí přemítalo před očima jako nějaký hororový film. Tolik lží, co vypustila z úst, tolik hnusných věcí, co udělala, tolik démonů, co zabila. Vše se v té chvíli na ni navalilo a ona to konečně mohla pustit ven.

Její křik byl tak intenzivní, že všichni najednou přestali bojovat. Jen s hrůzou sledovali dvě sestry. Ta mladší se zájmen sledovala utrpení té druhé.
"Nikdy bych si nemyslela, že máš tak hříšnou duši."
Viola se schoulila do klubíčka celá se začala třást. Křečovitě svírala své zubožené tělo, neschopná jediného slova.
Tomoko se probrala ze šoku. "Co- co jsi jí to udělala?!"
"Nic, jen jsem si vzala zpátky pečeť, kterou jsem jí darovala."
"Takže… to jsi byla ty? Jak jsi mohla?! Je to tvoje vlastní sestra!"
Vivien se povýšeně zasmála. "Tahle nicka? Dokud neměla mou pečeť, byla to jen slabá dušička bez vlastního názoru a s naivním myšlením. Díky mě se dostala až sem - měla by mi být vděčná!" a kopla do ní.
"Přestaň!"
"Copak? Vadí ti to? Určitě se k tobě nikdy nechovala moc hezky, tak proč ji chceš bránit?"
Tomoko se zarazila. "Ona… ona do mě vložila důvěru. Hodněkrát mi do očí řekla, že jsem slaboch, ale i přes to se mnou trénovala. Ona věří v mou sílu a já… věřím v její. Možná to vypadá, že je slabá ale… tvrdě trénovala aby se dostala až sem. A nebylo to díky tobě - ona sama to chtěla a zvládla to! Kdybys byla na jejím místě, určitě by jsi to vzdala! Jediný slaboch jsi ty!"
Vivien si ji prohlédla znechuceným pohledem. "Kdybych mohla, tak tě okamžitě zabiju - hned by se ukázalo, kdo je slabší. Máš ale štěstí - jen tě omráčím." a vyšla k ní.
Tomoko bilo rychle srdce - proti ní nemá šanci.
Najednou se ale ozvalo tiché "Stůj…"
Vivien se otočila a nemohla uvěřit svým očím.
Viola se znovu zvedla ze země. Obličej jí zakrývaly rozcuchané vlasy, které začínaly nabírat tmavě modrou barvu.
"Vivien…"
Ta jenom zaraženě zírala.
Violiny vlasy měly teď černou barvu a její rudé vyplakané oči tmavě fialovou.
Ruby si ji začala prohlížet. "Takže ona má přece jenom i tu temnou auru."
Všichni se na ni v té chvíli nechápavě otočili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aný Aný | Web | 16. března 2009 v 19:19 | Reagovat

týýjo tak jsem zvědavá, jaký bude další díl :o) pěkný, ale krátký :D

2 Miharu Miharu | 16. března 2009 v 19:27 | Reagovat

tak to vás asi další díl moc nepotěší... ten je ještě kratší... (au - to bude bolet)

3 Káťa Káťa | 16. března 2009 v 21:35 | Reagovat

To bylo supr! Moc se těším na další!

4 Lenka Lenka | 17. března 2009 v 19:51 | Reagovat

klasny ale ci další

5 Danča Danča | Web | 19. března 2009 v 17:37 | Reagovat

supeeeer ale nezabij nikoho ja uz to mam promysleny dopredu jak by to mohlo byt ale ty mas vzdy povahu zabíjet!!!????

6 Miharu Miharu | 19. března 2009 v 17:45 | Reagovat

(zákeřný smích) XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru