U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Díl 43. - Vytrvej

20. března 2009 v 5:00 |  Keep On - Díly
"Flo, jsi v pořádku?" přiběhl k ní Michal.
"V pohodě - radši se podívej na Violu."
Oba dva k ní přiběhli a Michal začal kontrolovat, jestli má pulz.
"Ještě žije ale má na krajíčku. Vyléčím jí prozatím vnitřní zranění."
"Můžu ti pomoct?"
"Podepři jí něčím hlavu."


Tomoko vytáhla s brekem z Korlejmiho jehlice, které původně měly patřit jí. Položila si jeho hlavu na kolena a jemně ho hladila po vlasech - už nedýchal. Skláněla se nad ním, slzy padaly na jeho tvář a třpytily se jako drahokamy.
"Korlejmi… udělal jsi to kvůli mně nebo… kvůli Ruby?"
Žádnou odpověď se ale nedozvěděla.
Tomoko se k němu ještě víc naklonila a zašeptala mu do ucha: "Musím ti něco říct. Přísahala jsem si, že ti to povím… a taky to dodržím. Poslouchej, ano? Zapamatuj si to… Já tě… miluju…"

"Tak. Zatím ji hlídej Flo. Kdyby se probrala, okamžitě mě zavolej."
"Dobře." a dali si letmou pusu.
Michal přiběhl k Tomoko. "Jsi zraněná?"
Ta jenom zavrtěla hlavou aniž by se na něj podívala.
Položil jí opatrně ruku na rameno. "Já… mohl bych ho znovu oživit ale… nevím jestli je to dobrý nápad."
"To protože mě chtěl zabít, že?"
Smutně přikývl. "Nechci aby ses se trápila ale… je pravda že teď k tomu nemá žádný důvod. Ruby je mrtvá a i kdyby Vivien přežila, tak rituál Polidštění nemůže zvládnout. Jenom tohle ho žene dál."
"A já bych to zvládla? Jsem taky Strážkyně."
Michal se na ni trochu překvapeně zadíval ale nakonec odvrátil pohled. "Ne…"
Najednou je přerušil Františčin křik. "Probouzí se!"
Čaroděj se zvedl a přiběhl k Viole.
Flo se na něho otočila. "Něco říká ale nerozumím jí."
Michal přiložil ucho k jejím ústům a zaslechl jednu větu, která se stala rozhodující. Poté znovu ztratila vědomí.
"Co říkala?"
Michal si stoupnul a řekl tu větu nahlas. "Norika vzkazuje, že… provede rituál Polidštění."
Tomoko nevěřila svým uším. "O- opravdu?"
"Ano. Takže ho můžu oživit - jako tehdy tebe. Pokud tedy chceš."
"Ty by jsi to opravdu udělal?"
Michal si před ni kleknul a usmál se. "Vždyť je to můj přítel."
Natáhl nad Korlejmiho hrudník ruce a zavřel oči. Tomoko ho sledovala a napjatě čekala, co se bude dít.
"Přestaň." přerušil ho hlas. "Tohle nebude nutné."
Čaroděj otevřel oči a spolu s Tomoko sledovali dívku, která se pomalu zvedala ze země.
"U- Usagi? Ale-" koktala Tomoko a nespouštěla ji z očí.
Usagi k nim přistoupila. "Můžeš uzdravit tu nohu? Docela to bolí." a ukázala na ni.
Michal bez námitek k ní natáhl ruku. Rána se začala zacelovat a krev okolo i ze šatů zmizela.
"Dík. Teď by bodlo, kdybys mi uzdravil ty díry, co mám v hrudníku."
Oba dva najednou vyvalili na Usagi oči.
Michal se na ni zadíval. "N- neříkej mi že jsi…"
Usagi se zasmála. "No, být v holčičím těle je docela nepohodlný ale když mi uzdravíš to moje, tak se tam milerád vrátím - a žádný oživování není potřeba."
Čaroděj se začal smát. "Tak tohle by mě teda nikdy nenapadlo. Kdy jsi to stihl?"
"Bylo to hned po tom, co jsem se zjevil u Tomoko. Měl jsem na mále ale stihnul jsem to. Opustil jsem svoje tělo dřív, než mě ty jehly provrtaly hrudník a na chvíli se usídlil v Usagi. Budu se jí za to muset někdy omluvit."
Michal mezitím uzdravil Korlejmiho tělo. "Tak prosím."
Usagi mu skočila kolem krku. "Podrž ji." a ztratila vědomí.
Netrvalo dlouho a Korlejmiho duše byla zase na svém místě. Nejdřív se rukou přesvědčil, jestli je opravdu zpátky a potom konečně otevřel oči.
"Korlejmi!" vykřikla Tomoko a pevně ho objala div nevypustil duši znovu.
Michal položil Usagi opatrně na zem a šel vyléčit Violu.

"Tomoko, počkej." řekl najednou a posadil se naproti ní. "Nebudu se cítit dobře dokud se ti neomluvím."
"Ale-"
"Odpusť mi." přerušil ji a sklonil se až k zemi jak je v Japonsku zvykem. "Byl jsem až příliš zaujatý sám sebou že jsem neviděl, co je pro mě opravdu důležité. Jsem sobec, lhář, podvodník a ještě jednou lhář. Nebudu ti mít za zlé, když už mě nikdy nebudeš chtít vidět. Jestli budeš chtít, nadobro zmizím z tvého života." odříkával jako básničku.
Tomoko se usmála. "Co je pro tebe důležité?"
Korlejmi chvíli mlčel. Potom se narovnal a zadíval se jí do očí. "Ty. Jsi to jediné, o čem bych měl snít."
"Opravdu? Není to jen další lež, dvojitý lháři?"
"Ne. Přísahám na… na… na svoje černé vlasy že ne!"
Tomoko se zasmála a chytla ho za ruku. Tentokrát se vůbec nepopálila. Jeho ruka byla měkká a příjemně hřála. Cítila jeho auru všude kolem sebe ale nenaháněla jí strach, spíše pocit příjemného bezpečí. Korlejmi měl také hlavu plnou všelijakých pocitů ale jeden z nich převažoval nejvíc.
Pomalu se k sobě začali přibližovat…
"Ehm! Nerad ruším ale,"
Oba dva sebou trhli.
"Je čas jít."
Korlejmi se na Michala trochu překvapeně zadíval. "Kam?"
"Norika ti splní tvůj sen - promění tě."
"Cože? Ona to… opravdu udělá? Ale co pravidla Rady?"
Za malou chvíli se u nich objevila Viola, která se opírala o Františku. "Pravidel je hodně ale žádné nezakazuje proměňovat démony na lidi. Účelem Zítřku není všechny je zabít. Když to jde jiným způsobem, tak proč ne. Myslím, že ti někdo o tomhle lhal."
Korlejmi se zadíval na tělo Ruby. Připadal si strašně podvedený.
"Michale? Kam půjdete teď s Flo?" zeptala se Viola.
"Asi se vrátíme. Už nemá cenu tady zůstávat. Svěřím svou moc zase do opatrování Luny a potom se uvidí."
"Dobře. Tomoko, odnes Usagi k ní domů a prozatím jí nic nevysvětluj - musíme zjistit, kolik toho ví. O svou kopii se neboj - do rána jí dojde energie a rozplyne se. Ruby… beru sebou." a zhluboka se nadechla.
"Já ji vezmu." nabídl se Korlejmi, protože viděl, že by to Viola v tomhle stavu nezvládla.
"Děkuji. Esto, otevři prosím bránu." vyslovila prosbu a lusknutím prstů rozplynula černé krystaly okolo nehybného těla bývalé Strážkyně.
Korlejmi se na Tomoko naposledy otočil: Až se vrátím, tak první, co chci udělat je políbit tě."
Tomoko se začervenala. "A- a- a- a proč to neuděláš t- teď?"
Ten se jenom usmál. "Abych věděl, pro koho to dělám."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Be@t Be@t | Web | 20. března 2009 v 9:45 | Reagovat

Je to každopádně zajímavý... :-)

2 Lenka Lenka | 20. března 2009 v 16:57 | Reagovat

klasnej dilek jeden z nejhezčich ja věděla že Korlejmiho nenecháš zemřít

3 Danča Danča | Web | 20. března 2009 v 18:07 | Reagovat

hustyyyyyyyyyy

4 Aný Aný | Web | 23. března 2009 v 12:46 | Reagovat

pěknýý :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru