U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 3. - Rada

16. dubna 2009 v 14:50 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
"Tak jdeš?"
Tomoko se před svou dvojnicí zastavila. "Jak že se to jmenuješ?"
"Miyako." řekla trochu podrážděně. "Hele, já si stejně ještě musím koupit sešit do matematiky, takže půjdu napřed."
Tomoko přikývla a počkala než zajde za roh.
"Kamu?" zavolala. Žádná odpověď.
"Kamilo, ukaž se! No tak!" jenže Klíčnice se nikde nezjevila.
Tomoko se zmateně porozhlédla kolem sebe. "Noriko? Noriko! Slyší mě vůbec někdo?!"
"Jo."

Ta se s nadějí v očích zadívala směrem odkud hlas přišel, ale byli to jenom dva chechtající se středoškoláci. Počkala než odejdou a natáhla před sebe ruce. Soustředila se na to, jak se zalévají do oslňujícího světla a vzplanou překrásným ohněm. Když už ten obraz ve své mysli ostře viděla, otevřela oči.
"Co se to sakra děje…" zeptala se sama sebe. Opřela se o betonovou zeď a sjela po ní až k zemi.
"Moje moc… je pryč…" řekla zdrceně a zadívala se na pravý ukazováček. Byl úplně normální a po bílé tečce ani stopy.
"Jako bych byla… v cizím těle." usoudila a sklonila hlavu. Vedlejší ulicí procházela nějaká dívka a vypadala opravdu zničeně. Tomoko se na tu nebožačku zadívala a spatřila, jak jí na rameni sedí nějaká malá stvůra a vysává z ní všechnu její energii. Znovu sklonila hlavu. "Tuhle sílu mám ale pořád." řekla si pro sebe a po chvilce stoupnula ze země.

Do školy dorazila tak akorát, ještě pár minut před zvoněním. Posadila se a zadívala na lavici vedle sebe. Usagi tam měla jenom tašku, takže bude určitě někde v budově. Musí jí to všechno říct!
Zazvonilo a do třídy vběhly poslední opozdilci. Usagi mezi nimi ale nebyla. Namísto ní si do lavice sednul úplně někdo jiný.
"Miyako…" hlesla zaraženě.
"No to je dost, že jsi se doplazila." zasmála se.
"Ale… ale tady sedí Usagi."
Povytáhla jedno obočí. "Usagi? Já tady sedím už od začátku školního roku a krom toho, tak žádnou Usagi neznám. Seš v pohodě?"
Tomoko zabodla pohled do lavice. Co se stalo s její nejlepší kamarádkou? Kde je? Možná to budou ostatní holky vědět - hned jak bude příležitost, tak se jich zeptá.


Škola už skončila a Tomoko si v šatně rychle obouvala boty, aby Kayu a ostatní ještě stihla. Popadla tašku a rozeběhla se ven.
"Kayo! Maemi, Shino! Počkejte chvíli!"
Všechny tři se otočily a nasadily nechápavý výraz.
"Holky, neviděli jste Usagi? Já… já ji nemůžu nikde najít."
Kaya si dala ruce v bok. "Eh? Co to blábolíš za nesmysly? Žádnou Usagi teda fakt neznám."
"To snad ne…"
"Hele, fakt nevím, co máš za problém, ale vážně mě to nezajímá." zamračila se a otočila k odchodu.
"Ale…"
Najednou ji Shina odstrčila se slovy: "Nedolejzej." a přidala se ke Kaye.
Tomoko se zděšeně zadívala na Maemi. Ta jenom mávla rukou a usmála se: "Dneska nemaj dobrou náladu."
Tomoko okamžitě pochopila, že je to zase tak, jak to bylo dřív… Holky ní opovrhují a nebaví se s ní - až na Maemi.
"Zajdeme si třeba zítra do kina? Už jsme spolu dlouho nikde nebyly."
"Dobře."
Maemi se otočila k odchodu. "Úsměv, Tomoko."

Ta si ale v té chvíli na svojí jediné kamarádce něčeho všimla. Její oči byly jakoby bez lesku… jako bez života. Její pokožka se začala drolit a odlupovat jako ztrouchnivělá guma, stejně tak, jako její školní uniforma a vlasy.
"Maemi!" zakřičela na ni, ale ona se už neotočila. Dál pokračovala směrem ke Kaye. Její tělo vypadalo jako by bylo tvořeno modrou mlhou, kterou pohromadě držel jen vnější obal a podivné černé vlasce, které se začaly rozmotávat. Trvalo to jen chvíli než se všechna ta vlákna rozmotala a dala modré mlze konečně volnost…
Tomoko udělala krok vpřed a zakřičela: "Kayo!"
Ta se otráveně otočila. "Co ještě chceš?"
"Maemi… Kde je Maemi?!"
Shina se zasmála. "Zajdi si k doktorovi! Nejdřív Usagi, potom Maemi… drž si svý imaginární kamarádky laskavě v hlavě." a se smíchem odkráčely pryč.
Tomoko trochu zavrávorala. "Co se to… co se to sakra děje? Všechno je… úplně vzhůru nohama!"
Pevně sevřela ucho tašky a zapřemýšlela. S kým se má o tohle všechno podělit? Nikdo okolo ní se zvláštními schopnosti není. Je úplně odříznutá od všeho a hlavně od světa Duší.
Z kapsy vytáhla mobil a začala projíždět seznam kontaktů. Byl trochu chudší než si ho pamatovala. Možná je to tím, že v tomhle popleteném světě nemá moc kamarádek. Chvíli se zastavila nad jedním jménem a zmáčkla zelený telefonek.
Zprvu se ozývalo jen pípání oznamující vyzvánění, když vtom konečně zaznělo: "Haló?"
"Ahoj tati, to jsem já."
"Já kdo? Počkat… Miyako? Ne. Tomoko že?"
"Hm…"
"Proč mi voláš? Stalo se něco?"
"Potřebuju si jen s někým popovídat - máš čas?"
"No… mám, ale nemám uklizeno."
"To nevadí - kde bydlíš?"
Tomoko přikývla a strčila mobil zpět do kapsy. V téhle chvíli byl její otec jediný, s kým si o tomhle všem může popovídat. Vždyť právě po něm má tuhle schopnost vidět neobyčejné věci.

"Pojď dál." pobídl ji Itsuki Takehimo. "Nevyzouvej se - není tu zrovna čisto."
Tomoko odhrnula deku z pohovky a posadila se.
"Dáš si něco na pití?"
"Zdává se mi sen," začala bez jakékoliv odpovědi.
Táta okamžitě zmlkl a připravil se naslouchat dalšímu snu jako tehdy, když bývávala Tomoko ještě malá.
"Jednoho rána se probudím a vše je úplně jinak než včera. Snažím se najít na ty změny odpověď, ale nikdo není takový, jaký býval a nedokáže mi poradit. Jsem úplně… bezbranná…"
"Jací všichni jsou?" zeptal se klidně a sledoval každý její pohyb.
"Holky se se mnou dřív bavily a v tom snu ne."
"Proč s tebou nemluvily?"
Tomoko se mu zadívala do očí. "Protože… tam nebyla Usagi."
"Kde byla?"
Zamyslela se. "Jakoby se vypařila… jakoby se nikdy nepřistěhovala."
"Byl tam někdo místo ní anebo zůstalo její místo prázdné?"
"Seděla tam… Miyako. Jakoby zastoupila její místo…"
Itsuki se nad tím vším hluboce zamyslel. "Hmmm… takový sen jsi ještě nikdy neměla… počkej chvíli."
Postavil se a začal chodit po bytě sem a tam. Byl to sice čistý flegmatik, ale to, co se týkalo nadpřirozena, ho vždy dokázalo nějak upoutat. "Jestliže Miyako zastoupila její místo, tak se Usagi nemohla přistěhovat. Neměli ve třídě pro ni už místo. I když… tohle je trochu moc logické na sen, ale budiž. Když tam Usagi nebyla, neznamená to, že se vypařila. Třeba se přestěhovala do jiného města."
"To dává smysl."
"Myslím, že klíč k pochopení toho snu spočívá v tom, když půjdeš pozpátku děje."
"Jak to myslíš?"
"Budeš muset nad tím hodně popřemýšlet. Vezmi si nějakou osobu, kterou jsi znala a ve snu se změnila. Řekni si: Proč se změnila? Co to způsobilo? A tak podobně…"
Tomoko se zvedla a objala ho. "Díky, tati… Ani nevíš, jak moc jsi mi pomohl."
"A ty zase nevíš, jak moc rád…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 16. dubna 2009 v 16:09 | Reagovat

Celkem dobrý! Jsem hodně zvědavá co bude dál a jak to všechno dopadne (co se to Tomoko děje)!

2 Audree Audree | Web | 16. dubna 2009 v 16:31 | Reagovat

Nechápu... ale neva xDxD

3 Miharu Miharu | 16. dubna 2009 v 16:46 | Reagovat

Audree: tak si to konečně přečti od začátku ty inteligente XD XD

Káťa: to si ještě pár dílů počkáš než se to všechno dozvíš ;)

4 Audree Audree | Web | 16. dubna 2009 v 16:59 | Reagovat

Ale Soni, přece to jako pravej Japonec musím číst od konca a zprava do leva, no ne? xD návnada pro návnadu.. mrzáčku:D:D

5 Miharu Miharu | 16. dubna 2009 v 17:16 | Reagovat

já z tebe nemůžu XD

6 Danča Danča | Web | 16. dubna 2009 v 19:47 | Reagovat

PRO VŠECHNY: NO PŘECE VZHŮRU NOHAMA :KEEP ON 2 UPSIDE DOWN
AE SONI HUSTY JA TOMU CHAPU A LIBI SE MI TO STRASNE

7 Káťa Káťa | 17. dubna 2009 v 17:24 | Reagovat

Miharu: To já vím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru