U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 6. - Jiný život

26. dubna 2009 v 9:12 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
Trojce se znovu přesunula na nějaké nové místo. Všichni tři se porozhlédli po okolí. Nad nimi byl pomalu chátrající most pro vlaky a pod mostem ne moc hluboký ani čistý potůček. Úzká cesta byla vysypaná tmavou škvárou a všude okolo byli pole, stromy a rákosí.

Miyako se zadívala na popsané stěny mostu. "No… někde poblíž tu určitě bude civilizace. Hej ty, seš si jistej, že jsme na správným místě?"
Korlejmi na ni vrhl nevraživý pohled. "Být tebou, tak mě neštvi, ano? Tamtím směrem je město." ukázal a vydali se tudy. Přešli přes další polorozpadlý most a vyšli nedaleké schody.
"Tady to vypadá pěkně." upozornila Tomoko na několik řadových domků. "A je tady klid."
Miyako se zasmála. "Myslím, že tady chcípl pes."
Pokračovali dál dlouhou ulicí až se dostali na křižovatku.
"Jé! Tomoko podívej - auto! Já myslela, že tady přestaly existovat."
Ta se po dlouhé době zase zasmála "To bude tím, že jsme v nějaké vesnici. V tom případě ale bude snazší najít Violu."
Miyako přikývla. "Půjdeme do centra, jestli tu nějaký vůbec je, a najdeme ji. Horší to bude s domluvou. Pochybuju, že tu někdo bude umět japonsky… možná ani anglicky ne." zasmála se.
Tomoko se otočila na Korlejmiho. "Umíš nějaký jazyk, který by se nám hodil?"
Ten ale jen pokrčil rameny. "Japonština a angličtina - toť vše."
Tomoko od něj odvrátila pohled a rozešla se podél hlavní cesty. "Určitě nás zavede do centra."

Po pár minutách se opravdu dostali na náměstí. Slunce pomalu zapadalo a sem tam prošel nějaký člověk. Posadili se do malého parku a čekali. Nikdo nevěděl, jakým způsobem by mohli Auristku najít nebo přivolat. Korlejmi se ještě několikrát pokusil zachytit nějakou auru, ale marně.
"Podle mě, zrovna zpod toho mostu odešla do světa Duší - nikde nic necítím. Dokonce je tu i minimum parazitních démonů. Možná tak deset - víc ne. Opravdu tu chcípl pes."

Seděli tam další půl hodinu a stíny už byly dostatečně dlouhé. Slunce se schovávalo za nízké domky a po silnici přijížděl autobus, který zastavil na zastávce kousek za nimi. Vystoupilo několik lidí a rozešli se různými směry.
Korlejmi se otočil zpět. "Přenesu vás domů - nemá cenu tady trčet."
Tomoko smutně přikývla a postavila se. Už si myslela, že ji dokáže najít, ale nakonec je to těžší, než se zprvu zdálo. Viola ji v tomhle světě stejně ani nezná…
Zvedla hlavu a celá ztuhla.
"Tomoko? Je ti něco?" zeptala se jí sestra.
"To je ona." řekla potichu a dívala se, jak hnědovlasá žena mizí za stromy.
"To je ta Auristka?" podivil se Korlejmi. "Seš si na sto procent jistá?"
"Ovšem. Proč?"
"Ona… není Auristka. Žádnou energii z ní necítím."
"To musí být nějaký omyl." odbyla ho a rozeběhla se za ní. Přeběhla přes cestu a potom po chodníku po kterém Viola šla. Určitě vystoupila z toho autobusu.
"Háló?! Promiňte!" zakřičela a žena se s nechápavým výrazem otočila. Tomoko si až potom uvědomila, že na ni volala japonsky a rychle začala skládat věty v angličtině.
"Excuse me." začala hned, jak k ní doběhla. "Can you help us? We are lost and we do not have place to sleep."
Viola se na ni nechápavě podívala a to samé udělala i na Korlejmiho a Miyako, kteří vzápětí doběhli.
"You've lost all of your suitcases?"
Tomoko se zadívala jiným směrem. "Yes… Today we have bad luck."
Viola se na ni znovu zadívala. "I will help you… ale klidně na mě můžete mluvit japonsky." usmála se.
Korlejmi s Miyako vyvalili oči, protože v tomhle zapadákově opravdu nečekali, že potkají japonsky mluvícího člověka.
V tomhle městě byl i obyčejný člověk raritou.

K jejich štěstí nakonec skončili u Violy doma. Bydlela nedaleko od místa, kde se objevili. V okolí bylo několik desítek řadových domků a také vlakové nádraží ke kterému to bylo jen pár metrů.
Viola jim nachystala nějaké matračky do obýváku a taky uvařila na večeři rajskou polévku.
Nachystala talířky a začala nalévat. "Kam cestujete?"
Tomoko si rychle vymyslela nějakou věrohodnou odpověď. "Do Francie - podívat se na Eifelovu věž. Na nádraží jsme se ale ztratili rodičům a skončili tady… Už jsem jim volala, že jsme v pořádku a máme kde spát - zítra si pro nás přijedou."
"Aha." přitakala a posadila se ke stolu.
"Můžu se vás na něco zeptat?" začala Miyako.
"Na co?"
"Jak to, že umíte japonsky?"
Viola se usmála. "Studovala jsem v Praze japanologii."
Miyako opatrně přikývla a ptala se dál: "A co teď děláte? Myslím tím práci anebo jste vdaná?"
"Kéž by." vzdychla. "Pracuji jako překladatelka a ve volném čase píšu knihy. Teď si ale dáme tu polévku nebo nám vystydne. Itadakimasu."
"Itadakimasu." popřáli si všichni dobré chutnání a začali jíst.

Večer si dvojčata lehla do obýváku na křesla a na Korlejmiho zbyla tvrdá podlaha a matračky. Ze žuchnutím si na ně lehnul a dal si ruce za hlavu.
"Když si představím, že jsem mohl ležet doma ve své posteli… hmmm… hned bych se vrátil."
Miyako zbystřila. "Ať tě ani nenapadne nás tady nechat."
Ten nad tím mávnul rukou. "Stejně jsme tady zbytečně. Ta ženská Auristka stoprocentně není. Je to jen obyčejný člověk, který žije na neobyčejně mrtvém místě. A z toho jejího vyjadřování můžu klidně říct, že její život stojí za houby. Tomoko, proč sis myslela, že je Auristka?"
Ta se převrátila na bok. "Ona jí opravdu byla… v mém světě."
"Takže ty jsi z jinýho světa?" zeptal se nedůvěřivě.
"Já nevím, jak tomu mám říkat - prostě sem nepatřím. Viola byla Auristka, vedla dobrodružný život a nedávno se i vdala… Já teď… vůbec nevím, jak se s Norikou spojit." dořekla a otočila se k nim zády. "Všechno je v háji."
Korlejmi se posadil a dlouze se na Tomoko zadíval. "My jsme se v tom tvým světě určitě museli znát - jinak si nedokážu vysvětlit odkud znáš celý moje jméno."
"Ono to má ještě pokračování?" zhrozila se Miyako. "Tehdy to, co ségra říkala… to bylo celý tvoje jméno? No potěš!"
"Že se vždycky ozveš, když je to nejmíň nutný!" zvýšil na ni hlas a ona radši přestala vymýšlet další narážky.
Korlejmi se znovu otočil na Tomoko. "Znali jsme se teda?"
Ta si jenom přitáhla přikrývku a řekla: "Nechci se o tom bavit."
To bylo poslední, co kdo řekl. Ani dobrou noc si nepopřáli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 26. dubna 2009 v 12:40 | Reagovat

Zatím dobrý! Jsem zvědavá co bude dál a jak to nakonec celé dopadne!

2 Danča Danča | Web | 26. dubna 2009 v 16:14 | Reagovat

soni ten nejlepsi dill co znam a ted sou v chropce upe best a este u tebe doma bezvaaaaaa!!!!!!!!!!!!!!!

3 Miharu Miharu | 26. dubna 2009 v 16:40 | Reagovat

pro nechropyňáky: Tenhle díl se odehrává v mém městě (Cropyně má něco málo přes 5000 obyvatel - tak bacha!). Nejdříve pod naším slavným mostem na loukách, potom na vylidněném náměstí Míru a nakonec u nádraží přímo v mém domě ;)

Nejlíp si to dokáže vybavit asi Danča, že? XD

Potom se tam ještě Viola zmiňuje o její kamarádce, která je slavná spisovatelka - to jsi ty Andy. Vím že svého snu jednou dosáhneš a já doufám, že se ti budu moci vyrovnat.

Jde to hodně těžko poznat, ale jestli bych se měla přirovnat k nějaké postavě, tak je to právě Viola. Její charakter píšu podle sebe a její minulost je i mojí.
Jediný rozdíl mezi námi je, že já jsem jedináček XD

4 Alegra Alegra | Web | 26. dubna 2009 v 16:41 | Reagovat

hezůůů...
mám dotázeček. přeložila bys mi ty anglické věty? já anglicky ještě moc neumím :-) :-D

5 Miharu Miharu | 26. dubna 2009 v 16:54 | Reagovat

[4]: jééé díky za připomenutí ;)
dočista jsem na to zapomněla!

teď když klikneš na nějakou tu anglickou větu, dostaneš se na google překladač a hned zjistíš, co znamená ;)

6 Audree Audree | Web | 26. dubna 2009 v 17:44 | Reagovat

Heeej no tak to je nejvíc xDxD préé Itakamabléébléébléé či co xD, néé dobrý :-))

7 Lenka Lenka | 26. dubna 2009 v 19:13 | Reagovat

dobry soni povedlo

8 Danča Danča | Web | 29. dubna 2009 v 19:53 | Reagovat

ehm no jo soni XF

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru