U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 11. - V jiném světě

17. května 2009 v 5:00 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
Pomalu se začínalo stmívat a naše trojčlenná skupinka klidně spala. Tedy kromě jednoho. Korlejmi stál na chodbě a díval se z okna. Poslední dobou spí pokaždé v jinou dobu. Cestuje z jednoho světa na druhý a z místa na místo - už ho to unavuje. Ze začátku si myslel, že by to mohla být docela zábava, ale to ještě nevěděl, že si to ta Tomoko míří přímo k Zabíječce démonů.

Před obličejem se mu začaly přehrávat obrázky z jeho dětství. Jeho rodiče a starší sourozenci pracovali pro nějakou organizaci - ani nevěděl její název a ani teď ho neví. Zasvětili jí život a taky kvůli ní zemřeli. Přesně si pamatuje, jak Nakira vešla jednou v noci do jejich domu. Stála ve dveřích a chladně se dívala po místnosti. Na pár sekund se zadívala na něj a řekla mu: "Měl by jsi odejít, chlapče." Až později pochopil, že ho chtěla toho masakru ušetřit. Byl sice démon, ale pořád ještě dítě. Jeho matka k němu přiběhla a objala ho kolem ramen.
"Nezabiješ mě snad před očima mého syna?!" vykřikla.
Nakira vytáhla svůj meč a s klidem v hlase jí odpověděla: "Jsi naivní. Jestli máš svého syna ráda, pošli ho pryč."
Démonka se pousmála. "Ty jdi pryč."
Na těchhle pár sekund Korlejmi nikdy nezapomene. Nakiřiny zelené oči zčernaly jako uhel. Podívala se tím svým hlubokým pohledem na jeho matku a… švihla mečem. Proud temné aury vyšlehl z ostří meče a oddělil hlavu od těla.
Potom už Korlejmi nic nevnímal. Přibíhali další členové rodiny, boj se přesunul i před dům a nehybná těla padala. Pořád dokola a stále více démoní krve prosakovalo jejich půdou. Ten den přežil jen on a jeho starší sestra, která ho z toho hrozného místa odvedla.

Zhluboka se nadechl a všechny zlé myšlenky s výdechem pustil ven. Najednou se otevřely dveře a vyšla z nich ospalá Tomoko.
"Jak jsi se vyspala?"
Ta se jenom ironicky zasmála prošla kolem něj. Korlejmi se na ni zadíval. Co si má o téhle holce vůbec myslet? Je pěkná a docela příjemná - ne jako její urýpaná ségra. Ale co je to pořád s tím jiným světem, jak o něm mluví? Určitě není o tud, k tomu nepotřebuje ani žádné důkazy. A taky ho má perfektně přečteného. Určitě se v tom jejím světě museli znát. Nebo spíš měli nějaký blízký vztah, ale ona si to nechce přiznat. Něco v tom určitě bude, ale nehodlá zjišťovat důvod - holky jsou všeobecně moc složitý. Půjde na to přímo, jednoduše a donutí ji říct pravdu!

Tomoko se vracela zpátky a už vypadala docela probraná - hlavní zásluhu na tom mělo opláchnutí obličeje. Chtěla kolem Korlejmiho proklouznout zase zpátky, ale zabránila jí v tom jeho ruka.
"Myslím, že máme spolu nějaké nevyřešené záležitosti."
"Já o ničem nevím." snaží se ho Tomoko odpálkovat, ale marně - teď je ještě víc dotěrnější než obvykle. Snaží se podlézt po jeho rukou, ale Korlejmi ji přitlačuje ke stěně.
"Co to děláš?!"
"Chci jen slyšet pravdu."
"Já ti nemám co říct!" křičí na něho a snaží si osvobodit ruce.
"No tak - stačí jenom jedno slovo. Chodili jsme spolu ve tvým světě?"
"Už jsem ti říkala, že jsme se JEN znali!"
"To není pravda. Proč to nechceš přiznat?"
"A proč to chceš vědět?!"
"No tak dejme tomu, že se mi docela líbíš."
Tomoko se zadrhává s otevřenou pusou. Hlavou jí víří tolik myšlenek najednou, slova se nedokáží zformulovat do smysluplné věty. Najednou ji přemáhá jeden silný pocit. Je tak silný, že už ho nedokáže ovládat - je to pláč. Po tvářích jí stékají slzy a jen taktak se drží.
"Výš ty vůbec, jak je to pro mě těžký?!" křičí na něj a hlas jí chvilkami přeskakuje. "Víš jaký to je, dívat se na tebe a vědět, že nejsi on?! Vypadáte stejně, mluvíte stejně… chováte se stejně ale… každý z vás je někdo jiný!"
"Jak to můžeš vědět, když se na mě díváš stejnýma očima jak na něho?"
"To není pravda!"
Korlejmi na to už nic neřekl. Místo toho se k Tomoko ještě víc přiblížil a políbil ji. Kdyby ji nedržel tak pevně, určitě by dostal několik kopanců a facek. Pokračoval ale dál a docela se mu to dařilo. Za chvíli ji už mohl pustit a ona, i když trochu ostýchavě, položila ruce na jeho hrudník. Cítila se znovu v bezpečí v blízkosti toho, kterého miluje. Korlejmi pomalu posunoval ruce od pasu nahoru a vyzkoušel ji znovu políbit na krku. Zajel pod tričko a... to byl velmi špatný tah. Romantika byla rázem pryč a Korlejmi si vysloužil naštěstí jen chladné odstrčení. Tomoko se vrátila do kupé a sedla si úplně do rohu. Po celém těle měla husí kůži a dech nemohla za žádnou cenu zklidnit. Vůbec nevěděla, co jí v tom zabránilo. Možná se bojí? Ze začátku nebyla ve škole moc oblíbená a kluci po ní taky nijak nejeli. A s Korlejmim, s tím jejím, ani neměli dost času. Když už se všechno začalo ubírat tím správným směrem, odešel na celý lidský rok, aby se zbavil temné aury a když se vrátil, strávili spolu jen pár ubohých hodin. Dá se vůbec říct, že spolu chodili? Ani si to neřekli. Ani si ještě neřekli: "Miluju tě." a kdo ví, jestli si to ještě někdy řeknou.
Najednou začal vlak přibrzďovat. Tomoko vykoukla z okna a uviděla několik různých stavení a domečků. Že by už byli na místě? Korlejmi zabouchal na dveře: "Už jsme tady!"
Tomoko se zvedla a zatřásla s Miyako. "Vstávej - už jme na místě."
Ta ospale rozevřela víčka. "Už?"
"Jo. Tady máš batoh a jdeme."

Dvojčata seskočila z posledního schodku na zem a porozhlédla se kolem.
"No. Vypadá to tu úplně stejně jako v našem světě. A kde je to nemehlo s divným jménem?" zeptala se Miyako a otočila se na sestru.
"Asi už šel. Možná to pro něj bylo takhle snazší."
"No jo - loučení bývá těžké." řekla ironicky. "Kam půjdeme teď?"
"Nejdřív se porozhlédneme po městě a poptáme se na pár otázek - potom se uvidí."
"Aha. A co jsi říkala, že tu všechno žije?"
Tomoko začala počítat na prstech. "Takže… démoni, čarodějové, Auristé, duchové, víly, lidé… a potom různé bytosti jako třeba Pán země, Paní vody, Pán větru, Paní ohně, Pán slunce a Paní měsíce - s tou jedinou jsem se na živo setkala. A potom jsou všelijaké bytosti v lesích, ale už jsem zapomněla, kdo tam všechno je." dořekla a konečně se rozešli z nádraží - Miyako trochu křečovitě.

Byl tam klid a zatím ještě nepotkali žádného člověka.
"Kde jsi se tohle všechno vlastně dozvěděla?"
"Nejdřív tak různě, když na to téma přišla řeč a potom, až jsem se stala Strážkyní duší. Nejvíc mě naučila moje Klíčnice - Kamila - a potom i Norika."
"Počkej, počkej - vysvětli mi ty pojmy." zarazila ji Miyako. "A taky, kdo je kdo."
"Dobře - máme dost času. Začneme třeba u Strážkyně duší. Jejím úkolem je poslat lidské duše dál. Kam, to ti říct nemůžu - porušila bych pravidla."
"A- a- a ty jako víš, co se stane, až umřu?"
Tomoko přikývla. "Do posledního puntíku. Takže, Strážkyně nejen posílá duše na další cestu, ale také je i léčí. Někteří lidé zažili hodně zlého a hlavně se to podepsalo na jejich psychice - tedy duších. Každá Strážkyně má také právo mít společnici. Povoleni jsou lidé z obou světů a je jedno, jaké pohlaví. Nejnižší věková kategorie je deset let a podmínkou je výjimečná aura. Většina lidí má aury barvy modré nebo zelené, ale tyto typy se špatně ovládají - celkově jsou slabé, někdy i bez účinku. Jako další, dostane každá Strážkyně duší svého Klíčníka. Ten dokáže procházet mezi světy nebo otevírat bránu na dálku - to je ten temný vír, kterým jsme prošli. Také umí zmizet všem z očí a jen tiše sledovat. Jsou to šikovná stvořeníčka."
"Páni, takže ty jsi byla tak důležitá? To muselo být krásné…"
Najednou Tomoko odstrčila Miyako stranou. Obě spadly na zem a vzniklou mezerou proletělo několik temných střel.
Tomoko se vzpamatovala jako první. "Vstávej Miyako - dělej!"
Okamžitě ji zvedla a odběhly za nedaleký strom.
"Co- co to kruci bylo?!"
Tomoko vykoukla zpoza stromu a zase se schovala. "Ale ne…"
Miyako teď už jen šeptala. "Co je?"
"Je to démon."
"Co- co budeme dělat? Utečeme?"
"Ne. To nemá smysl. Je to… démon střední kategorie…" Tomoko zavřela oči. "Pátá kategorie - sakra. Je o stupeň víš jak Korlejmi."
"Co to znamená? Proč máš zavřené oči? Tomoko!"
Ta ji dala okamžitě ruku na pusu a zadívala se na ni. "Je to Pojídač. Jestli nás dostane, tak… to nebude moc pěkný."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 17. května 2009 v 9:58 | Reagovat

pěěěknýýýý!!
Moc kuásnýý!
Fakt nádherné :-)

2 Tarin Tarin | Web | 17. května 2009 v 11:19 | Reagovat

OMG OMG NOVA CAST TSUBASA JA JU MUSIM VYDIET JA JU MUSIIIIM VYDIET OMMMGGG!! XD Si ma nabudila teraz to musím najsť! X3 Kde si to kukala. Je to na youtube! Nie počkať ja si to rovno stiahnem niekde. XD Ani nevieš ako si ma potešila. Som si myslela že tarz pribudne xxxHolic a nie Tsubasa. Som trošku zmetená ale to neva IDEEM KUKAAAT!!!:DDDDD

3 Káťa Káťa | 17. května 2009 v 11:19 | Reagovat

To bylo supr!

4 Audree Audree | Web | 17. května 2009 v 14:46 | Reagovat

Hehehe to bylo moc:D krk a intimní místo:D:D:D:D:D:D

5 Miharu Miharu | 17. května 2009 v 15:57 | Reagovat

[4]: chtěla bych vidět tebe, jak napíšeš, že ju obchmatával úplně všude XD ehm. je to docela těžký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru