U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 9. - První kousek skládanky

6. května 2009 v 5:00 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
"Tak co? Ještě jste se nepokusily o útěk? Nebo na vás Nakira ještě nepřišla?"
"Tomoko, přestaň už!" naléhala na ni sestra.

"Ještě jsem ani nezačala!" zakřičela ale najednou trochu zavrávorala a spadla zem.
"Tomoko, co je ti?" přiběhla k ní Miyako.
Strážkyně vrátila právě nataženou ruku zase zpět. "Už jsme slyšely dost - necháme ji teď odpočinout."

Tomoko otevřela oči. Ležela v posteli a oknem procházely zlatavé paprsky usínajícího slunce.
"Jak se cítíš?"
Dívka zaostřila na rozmazaný obličej. "Ruby… Odpusť."
Strážkyně jí podala brýle. "Neomlouvej se - chápu tvou bolest."
"Co se stalo?"
"Byla jsi na pokraji zhroucení - musela jsem zasáhnout."
"Uspala jsi mě?"
Ruby přikývla. "Také jsem mezitím uzdravila tvou duši - měla by jsi se teď cítit dobře."
"Děkuju a… promiň mi to, jak jsem na tebe křičela a… urážela tě. Doufám, že to nebereš vážně."
Strážkyně se posadila do křesla. Její světlomodré vlasy měly ve svitu slunce zvláštní béžovou barvu.
"Já beru vše vážně."
Tomoko se posadila. "Cože? Ale to… nebyla pravda. Věř mi."
"Byla… a ty to moc dobře víš. Odhadla jsi mě tak přesně, až jsem se sama sebe lekla. Moje mysl se poslední dobou plní ohavnými myšlenkami… Tohle je také důvod, proč ti věřím."
"Ty mi opravdu věříš?"
"Ano. Cítím, že tvá slova pochází přímo od srdce."
Ruby se postavila. "Mám pro tebe nabídku."
"Nabídku?"
"Podmínkou je, že se o tobě nezmíním Radě."
"Ale… proč? Vždyť oni by to mohli vyřešit!"
Strážkyně sklonila hlavu. "Mýlíš se. Jen by ti vymazali paměť a nahradili by ji falešnými vzpomínkami. I když jsou to vyšší bytosti než já, neuvěří ti."
Tomoko zaťala pěsti. "Tak proč mi věříš ty?"
"Protože… se bojím smrti jako ničeho na světě a také proto, že toto tělo není tvoje."
"Jak není moje?"
"Já sama to nechápu. Mezi tělem a duší je provaz, který je spojuje. Když jsem tě léčila, našla jsem na něm nedávno zacelené části. Zkoušela jsem najít tvoje pravé tělo, ale… jakoby nikdy neexistovalo. A to samé se stalo i s duší, která přebývala v tomto těle."
"A tohle by Radě jako důkaz nestačilo?"
"Obávám se že ne. Oni sami nic netuší a nemají důvod věřit ani přímým důkazům. Jsi bohužel sama a to nestačí. Vrátíme se ale k naší dohodě."
Tomoko nastražila pozorně uši.
"Je to spíš taková prosba. Chci po tobě, abys pomlčela o mých… nečistých myšlenkách."
"Jen tohle?" podivila se.
"Pro tebe je to jen maličkost, ale mě jde v tomto případě o život a…"
"Tak dobře. Už se nebudu zmiňovat o tobě ani o Radě."
Strážkyně se usmála. "Jsem ti vděčná. Na oplátku si můžeš něco přát. Něco, co bude v mých silách."

"Tomoko!" rozeběhla se k ní sestra a skočila jí kolem krku. "Jak je ti?"
"Už dobře - dík."
Miyako spadl konečně kámen ze srdce. "Zjistila jsi něco?"
"V podstatě nic nového. Teď akorát vím, že tohle tělo není moje." a položila svou ruku na hruď.
"To zní… trochu divně." uznala. "Takže se asi vrátíme zpátky, že."
Tomoko přikývla. "Nejdřív ale musíme počkat na Ruby."
"Na tu Strážkyni? Proč?"
"Protože mi něco slíbila."

Dvojčata si sedla na jeden suchý pařez. Kolem nich ještě občas proběhly nějaké ty malinkaté duše a usmívaly se od ucha k uchu. Třepetaly křídly a užívaly si to tu jako…
"Jako v ráji."
Tomoko se probrala. "Cože?"
"Připadá mi to tu jako v ráji. Jako v nebi, chápeš?"
"Nebe? Takhle jsem nad tím ještě nikdy nepřemýšlela."
"Když jsi spala, tak mi Vivien trochu vysvětlila, jak to tady chodí - a tohle mi z toho vzniklo. Abych se přiznala, nahání mi to trochu strach…"
Tomoko zvedla hlavu k obloze. "Co je asi za těmi mraky…" zamyslela se. Další nebe? Nebo další svět či světy? Nebo nic? Z přemýšlení ji vytrhly až něčí kroky.
Zvedla hlavu a uviděla Ruby a vedle ní - nejdříve zamrkala jestli se jí to nezdá - stála Kamila v lidské velikosti. Tedy vílí velikosti. Měla dlouhé modré vlasy s nazelenalým třpytem (když byla Klíčnice, tak s nimi Esta udělala krátký proces - a to doslovně) a oči nezvyklé růžové barvy.
"Tohle je moje přítelkyně," uvítala ji Ruby. "Strážkyně Kamila z Plavuňové vesnice."
Miyako trochu otevřela pusu úžasem a Tomoko jen mírně pokynula hlavou na pozdrav.
Kamila pozdravila stejně. "Takže to jsi ty, že ano?"
"Ano." odpověděla Tomoko.
"Výborně. Nebudeme to moc dlouho zdržovat, ať se už můžete vrátit."
Tomoko se před ni postavila a Kamila položila své malé ruce na její hlavu. Zavřela oči a začala neslyšně odříkávat nějaká slova.
Miyako pečlivě vše sledovala, ale k její smůle obřad po několika odříkaných slovech skončil.
"To je vše? Co jste jí to vlastně udělala?"
Tomoko ji lehce dloubla do žeber. "Nebuď tak zvědavá, Miyako." zasmála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alegra Alegra | Web | 6. května 2009 v 7:31 | Reagovat

pekneee!
Asik diky tomuhle prijdu pozdejc do skoly... pppp
Jako ze jsem si to musela precist!

2 Káťa Káťa | 6. května 2009 v 13:29 | Reagovat

Moc se mi to líbylo! Jsem hodně zvědavá co bude dál!

3 Lenka Lenka | 6. května 2009 v 16:46 | Reagovat

to je konec?? no honem dalši dil ale jinak dobry

4 Miharu Miharu | 6. května 2009 v 16:57 | Reagovat

Alegra: tak to mi lichotí XD

Lenka: teď si nějakou dobu počkáš - bude vycházet cesta ticha :D

5 Danča Danča | Web | 7. května 2009 v 15:01 | Reagovat

hustyYyyyyyy normalllllllll

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru