U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 16. - Temnota

12. června 2009 v 14:24 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
Ze země vyrašily temné úponky a obmotaly se kolem těla Kairy. Dívka v té chvíli přišla zase k sobě a cítila, jak ji všechna ta temnota spaluje.
"Co se to děje?! Sue! Pomozte mi!"

Nakira si pomalu sundala kapuci a zadívala se na jedinou překážku, která jí stála v cestě - na Korlejmiho. Najednou byl celý bledý. Už podruhé se dívá do těch černých očí a ví, že o něco přijde. Ten oční kontakt trval snad věčnost. Tomoko se opřela o zeď a zaměřila svůj pohled na Nakiru. Tak moc se lišila od té, kterou znala. Obličej neuvěřitelně dokonalý - bez jediné vrásky. Vlasy v barvě rudého vína od kterých se neodrážel ani jediný paprsek světla.
Nakira uchopila jílec meče a pomalu jej vytáhla. Špičku namířila na Korlejmiho a oslovila ho: "Ustup, chlapče."
V jejím hlase zazněla špetka náklonnosti, ale vše pominulo, jakmile se napřáhla k útoku. Korlejmi byl tak vyděšený, že se nedokázal ani pohnout. Celý se třásl - noční můra se mu přehrávala znovu před očima.
Obočí Zabíječky se pokřivilo a jedním švihem ostří proti němu vyslala temnou vlnu. Blížila se neuvěřitelně rychle. Protínala vzduch bez jakéhokoliv odporu až… narazila.
Tomoko se zapřela do štítu jak nejlépe mohla. Energie se tříštila o jeho povrch, ale stále nepřestávala proudit.
"Nakiro! Přestan!" křičela na ni a snažila se udržet na nohou.
"Prosím - potřebuju pomoc! Ty jediná to dokážeš!"
Korlejmi zaslechl tichounké křupnutí. Nápor na štít stále zesiloval, ale Tomoko nepolovala.
"Nakiro!" vykřikla.
Temná aura nabrala za malý zlomek vteřiny na síle a Tomočinu obranu rozmetala na kousky. Zároveň ji odhodila tak prudká tlaková vlna, že společně s Korlejmim se zastavili až o plot u domu.
Všichni, co tuhle hororovou scénu sledovali, nedokázali v sobě najít ani špetku odvahy. Dokázali vše jen s hrůzou sledovat a čekat, jak to dopadne.
Zabíječka zasunula svůj meč zpět. Její kroky jakoby udávaly rytmus všech srdcí. Jakmile zastavila, vše utichlo.
Dívala se Kaiře hluboko do duše a ubohé čarodějce začaly po tvářích stékat samovolně slzy. Nakira položila ruku na její rameno.
"Nebude to bolet…" řekla klidně.
Najednou mezi nimi projel nějaký záblesk.
"KAIRO!" vykřikla Sue Ellen bez dechu. Mezi dvěma těly se třpytilo ostří meče. Čarodějka měla zbraň zabodnutou hluboko v sobě, ale špička nevycházela ven.
Nakira oddělala ruku z dívčina ramene a pomalu ji vsunula do Kaiřiny hrudi. Jednou zabrala a vytáhla z čarodějky všechnu špínu, která v ní do teď byla. Špička meče už šla konečně vidět, ale byla zabodnutá v úplně jiném těle.
Nakira vytáhla zakrvácený meč, ale stále pevně držela Asden pod krkem. Démončiny černé vlasy se naposled zaleskly a celé její tělo změnilo v prach.
Meč s tmavě modrou rukojetí znovu zmizel pod černým pláštěm.
Tomoko se ještě jednou pokusila Nakiru zastavit, ale to už si Zabíječka démonů znovu dávala přes hlavu kapuci a ve stejné chvíli také zmizela.

Tomoko křečovitě svěsila ruku. Byla pryč. Její poslední naděje se vypařila tak rychle, jako se objevila. Chtěla se otočit, protože jak ji Nakira odhodila, vzala s sebou i Korlejmiho a nejtvrdší ránu si vysloužil právě on. Než to ale stihla udělat, chytl ji kolem pasu a zcela jí znemožnil jakýkoliv pohyb. Chtěla se z jeho sevření vykroutit, ale pravou rukou jí projela ostrá bolest. Najednou ucítila jak si Korlejmi opírá o její rameno hlavu.
"Už toho nech… už to stačilo…"
Jeho hlas byl hrozně tichý a chvílemi přeskakoval. Tomoko se kousla do rtu. Opatrně položila svoje ruce na ty jeho a zavřela oči.
Právě přišel o sestru a ona sama na tom měla nemalý podíl. Myslela si, že je připravená s Asden skoncovat bez jakýchkoliv citů, ale ke konci ji stejně dohnaly.
"Promiň… je mi to líto." řekla potichounku a z celého srdce doufala v odpuštění.
Korlejmi ji ještě více stisknul. "Mlč. Aspoň pro jednou drž klapačku, než něco řekneš."
Všechno to bylo tak zvláštní. V jeho hlase slyšela smutek a nenávist, ale jeho tělo dělalo přesný opak. Jakoby říkalo slova, která se do téhle chvíle vůbec nehodila.

Kaira ještě pořád stála jako přimražená. Její pouta už dávno zmizela, ale stále se nedokázala přimět k nějaké reakci. Je to všechno pravda? Opravdu byla celou tu dobu posedlá a nevěděla o tom? Najednou k ní přiběhla Sue Ellen a se slzami v očích ji objala.
"Kai… já myslela, že-" zlomil se jí hlas.
Kaira ji také pevně stiskla. "Já jsem si to taky myslela…" řekla ztěžka.
Miyako se také konečně odlepila od místa.
"Tomoko, jsi v pořádku?"
"Jo…" odpověděla jí a konečně se společně s Korlejmim postavili. Vzápětí ale zaúpěla bolestí.
"Říkala jsi, že ti nic není!"
"No to jsem ještě nevěděla, že mám vykloubený rameno."
"Jak jsi to mohla nevědět?!"
"Hej!" zakřičela pro změnu Květa a došla k malé skupince. "Vysvětlí mi někdo, co se tady sakra děje? Vlastně počkat. Co jste zač vy dvě? A hlavně co máš ty," zaměřila pohled především na Tomoko, "společnýho s tímhle démonem. Chci slyšet všechno! A počítejte s tím, že vás nahlásím Zítřku."
"Ne, to ne!" vykřikla Tomoko. "Zítřek se nesmí nic dozvědět - dala jsem slib. Všechno vám vysvětlím. Přísahám."
"Tak to si moc ráda poslechnu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 12. června 2009 v 15:50 | Reagovat

nádhera pěknej obrázek akorát trochu sem mimo z Korlejmiho reakce ale jinak pěkny no honem dalši znaš mě  :-D

2 Danča Danča | Web | 13. června 2009 v 9:44 | Reagovat

cu soni vis jak jsem rekla to keep on 2 astralni cestovani mno tak mne este driv to napadlo pac sem chtela neco o tom psat a takk to ze mne vypadlo ae ten muj new pribeh se bude jmenovat jinak ae bude o tom tos abys vedela ju? 8-)

3 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 13. června 2009 v 10:02 | Reagovat

Nádhernýý!!
Já chci taky dalšídílek!! :-D
Je to čím dál tím lepší!!

4 Daja Daja | E-mail | Web | 25. prosince 2009 v 9:47 | Reagovat

jujky :D chapto? nechapu ae inac Crazy!c:D oujeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru