U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 21. - Kvůli jiné

29. června 2009 v 5:00 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
"Michal prostě… neexistuje?" hlesla Tomoko. "Jak ale… vždyť všichni, které jsem znala, jsou naživu. Proč jen Michal?"
"Měli by jsme zjistit, proč se nenarodil." poradila jí Nakira.
"Květo!" otočila se na ni okamžitě Tomoko.
"A- ano?"
"Musíš nám říct všechno o tom, jak se tví rodiče seznámili."

Květa se poškrábala na nose. "No… tak dobře, ale moc toho nevím. Takže… Máma byla čarodějka Vody a otec obyčejný člověk. Zamilovali se do sebe a vzali se. Jenže matka nikdy otci neprozradila to, že je čarodějka, protože on z celého svého srdce magii nenáviděl a ona ho zase nechtěla ztratit. Za rok od jejich svatby jsem se narodila já. V ten den, když se to stalo, mi bylo myslím asi tak pět let. Otec se nějakým způsobem dozvěděl, že matka je čarodějka. A taky že já jsem čarodějka. Bylo to u nás na zahradě. Ještě si pamatuju, jak na sebe křičeli. Od té doby jsem žila s mámou sama a otec se znovu oženil. Dnes žije už jen on, ale od toho dne jsem ho neviděla."
"Víš, kde je právě teď?" zeptala se okamžitě Tomoko.
"No… pořád v našem starém domě. Je ale možné, že se odstěhoval nebo tak nějak. Pročpak?"
Tomoko se na chvíli zamyslela. "Jestli zjistíme, proč se Michal nenarodil, dostaneme se o další bod dál. Anebo… objevíme cíl. Zavedeš nás k tvému domu?"
"Znám rychlejší způsob." vmísila se do rozhovoru znovu Nakira a přistoupila ke Květě. "Byla by jsi tak laskavá a vybavila si, jak vypadal tvůj dům a kudy vede cesta k němu?"
"Pokusím se,"
"Výborně, položím své ruce na tvou hlavu a tak uvidím vše, co si budeš teď představovat. Soustřeď se. Je jen na tobě, co mi ukážeš."
Květa nasucho polkla, ale svolila.
Chvíli to trvalo, než našla tu správnou cestu, ale nakonec ve své mysli trefila přímo až domů.
"Pěkný dům." podotkla Nakira a otevřela oči. "Vyrážíme okamžitě." zavelela a v tu ránu všichni stáli na nějaké prašné cestě před osamělým domem. Tedy ne všichni. Jen Nakira a Tomoko.
"A- ale počkat! Ani jsem se s nikým nerozloučila!" zlobila se.
"Zbytečnost. Dnes všechno skončí, nemusíš vidět, jak ti mizí před očima."
"Ale…"
Jejich rozhovor vzápětí někdo přerušil.
"Ehm… potřebujete něco?" zeptal se trochu postarší pán ještě zaskočený z toho, jak se před ním obě dvě zázračně objevily. Když se na něj Tomoko otočila, uviděla v jeho rysech něco, co se hrozně podobalo Michalovi. Všichni tři stáli před jeho dřevěnou chalupou a čekali, kdo promluví jako první.
"Jestli ode mě nic nechcete, tak odejděte. S magií nechci mít nic společného."
"Ale- p- počkejte!"
"Co je?" řekl nevrle.
"Vy jste… otec Květy, že?" zeptala se opatrně.
"Květy? Ah… Květy… no ano, ale už víc jak dvacet let jsem ji neviděl. A ani vidět nechci. Posílá vás snad ona?"
"Prosím vás, pane, nutně potřebujeme vědět, proč jste se s vaší ženou rozvedli." začala Tomoko.
"Cože? Proč? A vůbec, co se rýpete v mým osobním životě? Vypadněte! Ať už vás tady nevidím!" rozkřikl se.
"Odpovězte, pane." ozvala se Nakira a zaměřila pohled jeho směrem. Najednou, jakoby se muž uklidnil. Díval se jí do očí a čekal jako pes na kost.
"Proč jste se se svou ženou rozvedli."
"Protože mi celé ty roky lhala." odpověděl vzápětí. Tomoko cítila, jak mezi nimi pulzují jemné vibrace - zmocnila se ho nějakým kouzlem.
"Jen kvůli tomu?" ptala se dál.
"Ne."
"Tak tedy kvůli čemu ještě?"
"Kvůli Neiviv."
"Kdo je to?"
"Byla to má druhá žena."
"Kde je teď?"
"Bydlí tady ve městě. Jasperová ulice číslo 89."
"Děkuji vám za ochotu. Jdeme, Tomoko."
Jakmile byl oční kontakt přerušen, muž se okamžitě vrátil k sobě. Začal se zmateně rozhlížet kolem a šahal si na obličej, jestli už se vrátil zpátky. Hned nato se otočil a zařval: "Vy čarodějnice! Ať vás smrt poctí svou návštěvou!"
"Taky se s ní brzo setkáš." řekla Nakira, ale slyšela to pouze Tomoko.
Brzy se z prašné cesty stala dlážděná a po pár minutách se obě dvě dostaly do Jasperové ulice.
"Tak tady to je." řekla Tomoko před domečkem, který byl stejně tak, jako další, namáčknutý na ty ostatní.
"Co té ženě řeknu, až otevře?"
"Přinejhorším se o to postarám sama. Jen zazvoň."
Tomoko přikývla a zmáčkla zvonek.
Za chvíli se ve dveřích objevila nějaká žena.
"Přejete si?"
"Eh… promiňte, že obtěžujeme ale… jmenujete se Neiviv?"
Žena se zasmála. "Ne, ne. Já tu s ní bydlím jenom v podnájmu. Je ale doma - hned vám ji zavolám."
Vešla dovnitř a zavolala do vedlejší místnosti její jméno.
"Co? Někdo mě hledá? Vždyť tu nikoho neznám…" ozývalo se tlumeně chodbou až k Tomoko ven.
"Já nevím - prostě tam běž."
Vzápětí se ve vchodových dveřích objevila starší žena. Mohlo jí být tak něco okolo padesátky, ale stále ještě vypadala dobře.
"Prosím?" řekla, ale hned nato zkameněla jako solný sloup.
Tomoko otevřela pusu a nemohla od té ženy za nic na světě odtrhnout oči.
"Violo…" hlesla a ještě jednou se na ženu pořádně podívala.
"Ne… Neviv je," začala a zároveň ztišila hlas. "Neiviv je pozpátku… Vivien… že?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 29. června 2009 v 6:36 | Reagovat

pěknný  díííllleeeeekkk!!
mocko pěkný!!

2 Káťa Káťa | 29. června 2009 v 9:34 | Reagovat

To bylo fakt dobrý! Skončilo to opravdu napínavě! Nemúžu se dočkat co bude dál! Kdy bude pokračování? :-?  :-)

3 Lenka Lenka | 29. června 2009 v 16:38 | Reagovat

ty jo člověk tady chvilku neni a hned sem kopneš dva díly moc pěkny a teda dost dobry gonem piš dál než odjedu pryč

4 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 29. června 2009 v 17:21 | Reagovat

kdy bude dalsi varka Cesty ticha?? :-D
Uuuuzzzz se tesim na stredu :-)

5 Miharu Miharu | 29. června 2009 v 17:27 | Reagovat

[2]: pokráčko ve středu

[4]: no záleží na tom, jakou várku myslíš :-D  asi nový díly že? no tak zkusím se na to zase podívat  8-)   8-O

6 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 29. června 2009 v 17:55 | Reagovat

[5]: mno.. varku.. mysim jako druhy svazek :-D pak treti, ctvrty :-)
pak po nejake dobe Státý? :-D

7 Miharu Miharu | 29. června 2009 v 18:35 | Reagovat

[6]: tak 100 svazků to určitě mít nebude  :-D
ono to chvilku tvá, než takovej jeden svazek vznikne. musím si znovu všechny díly přečíst, opravit chyby, trochu se v tým pošťárat aby nebylo čtení monotóní... a potom až je hotovo  8-)

8 Tarin Tarin | Web | 29. června 2009 v 20:21 | Reagovat

Hyuu Tak to bolo pekne cestovanie. Ako si tak putuju tak všetko zistuju. lol

Som zvedavá čo sa dozvieme v buducej časti.

Ozaj zase som napísala 2 časti v rovnakej dejovej linií s Cesty lasky a neviem si vybrať. Romantika či smutna romantika. XO Uf...Už nikdy nebudem písať 2 krát XD (Nabuduce už viem že to zas spravím LOL)

9 Tarin Tarin | Web | 29. června 2009 v 20:22 | Reagovat

Ked už som tu. Pochvál sa ako sa máš?  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru