U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha - Kapitola 30: Zmatek

14. července 2009 v 5:00 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha - Díly
Zmatek

"Konéééc." protáhl se Kristián po celodenní fušce.
"Žádný konec." zkazil mu Reimon radost. "Dneska s Ondrou umejete nádobí."
"Cože?!" nevěřil svým uším Ondráš.
"Žádný cože. Není toho ani polovina, co včera. Dneska jsme uklízeli zároveň s vařením. Máte to tak na deset minut." pověsil zástěru na věšák. "A přijdu si to zkontrolovat." odešel s těmi slovy z kuchyně. Mistr už byl taky pryč a to byla asi ta nejhorší varianta, jaká se mohla naskytnout.
"Pojď Stefane." vytrčil ho Eliáš ze dveří. Kolem Ila už v té chvíli stáli všichni tři.

"Pamatuješ si ještě naši dohodu?" začal Šemi. "Jestli spolu máme vycházet, budeš mě poslouchat. Dneska umeješ za kamarády nádobí - je ti to jasný?"
Jenže Ilo zavrtěl rozhodně hlavou.
"Co tím myslíš?" napodoboval ho Šemi a všelijak se u toho šklebil. "Pche. Já ti dám, že ne!" napřáhl se k úderu.
Ilo se skrčil a vrazil mu na oplátku jednu do brady. Nikdo to nečekal a tak Šemi skončil na zadku. "Na so šekáte?!" žvatlal, protože se kousnul do jazyka. "Smlaťte ho!"
A tak se na něj vrhli. Používali snad všechny známé vpády, ale Ilo to vždy nějak vybral nebo zastavil. Pan Klateček byl opravdu dobrý učitel.
"Stůj!" chytl Kristián roztěkaného Ondru. "Nemá to cenu - přestaň!"
"Jaký přestaň?" zvedl se Šemi ze země.
"Nemá to cenu." oponoval znovu Kristián. "Jestli sis nevšiml, mlátí spíš on nás než naopak! Já to nádobí klidně umeju sám - o nic nejde."
Šemi se zamračil. "Tady jde o čest!"
"Mlácení němého kluka nepovažuju za čest. Je to ubohý! Už mě to tvoje chování štve, Šemi!"
"Fajn!" rozhodil rukama. "Sedři se sám. Jdeme Ondro."
Zabouchli za sebou dveře a byl klid. Kristián si stoupl uraženě k lavoru a začal umývat špinavé talíře.
'Tak. A je to.' řekl si Ilo pro sebe. Nebylo to sice nic moc, ale teď aspoň vědí, že se jen tak nenechá. Vzal si ze skříňky suchou hadru a začal utírat Kristiánovo umyté nádobí.
"Co to děláš?" nechápal.
Ilo mu provokativně zamával hadrou před nosem. Kristián si nahlas vzdychl a protočil oči. "To ale ještě neznamená, že z nás budou kámoši, jasný?"
Ilo přikývnul.
"Hele, fakt nemůžeš vydávat nějaký zvuky, nebo tak? Je to divný, jak pořád mlčíš."
Tak se tedy ozvalo "mlask" na souhlas.
"Ha, ha - fakt směšný." řekl ironicky a vrazil mu další talíř do ruky.

***

"Hoši, dneska jste celý den nějací nemluvní. To vás ten včerejšek tak zmohl?" divil se Reimon. Nikdo se mu ale neuráčil ani zabručet. Všichni si hleděli práce a ničeho jiného.
"Ehm. Mohu požádat o pozornost?" vešel s těmi slovy do kuchyně mistr. "Právě jsem přijal novu pracovní sílu. Reimon mi kdysi říkal, že když pošle někoho nakupovat na trh, tak ostatní nestíhají. Proto jsem to vyřešil následovně." a pokynul hlavou. Do místnosti vešla dívka. Byla stejně vysoká jak mistr, ale to asi všichni. Oči měla překrásně modré, jako nebe bez mráčků a vlasy zrzavé jako panty u hlavní brány.
"Tady Magda bude chodit na trh místo vás."
"To se z téhle díry snad už nikdy nedostaneme." zabručel Šemi. Dívka ho okamžitě zpražila nemilosrdným pohledem.
"Dobrý nápad, mistře." uznal Reimon. "Narychlo ti představím náš tým." usmál se na dívku. "Bručoun se jmenuje Šemi, vedle něj Ondra. Na druhé straně Ilo s Kristiánem a tamhle v rohu je Stefan a Eliáš - obecně prostě skřeti."
"Ráda vás poznávám." usmála se. Sem tam se ozvalo nějaké zamručení, ale nikdo nebyl nijak zvlášť nadšený.
"Takže, pečínka na večeři se nám dělá. Kdo to tady dneska pohlídá…" začal Reimon šmejdit prsem po kuchtících. "Třeba ty Ilo." rozhodl. "Prostě jenom hlídej, aby se maso nepřipeklo, občas podlít a podobně. Ostatní mají jako vždy přestávku."
Kluci rezignovaně naházeli zástěry do kouta a odtáhli se jako jedovatý plyn.
"Magdo, napíšu ti seznam všeho, co půjdeš teď koupit, ano?"
"Jen do toho."
Dívka si prohlédla Ila a zeptala se: "Jak dlouho tady pracuješ ty?"
"Pro něj je těžké na tu otázku odpovědět." ozval se Reimon.
Magda nechápala. "Proč? Nerozumí mi?"
"Ne. Je němý." řekl klidně.
Ilo zahlédl v její tváři na malou chvíli výraz nepopsatelného zděšení, vzápětí ale také zmizel. Přešla zpět za Reimonem a dívala se, co všechno píše na seznam.

***

Ilo seděl v liduprázdné kuchyni a četl ve své magické knize. Neměl strach, že ho někdo načapá, protože o pauze do kuchyně nechodí ani živá dušička. Tedy… sem tam nějaká myš proběhne. Četl si návod na přípravu výbušné směsi. Při každém slově cítil v dlani pichlavou bolest. Jeho tělo si přesně pamatovalo pocit, kdy byl krystalový střep zabodnutý hluboko v mase. Ale i přes to se musí ten lektvar naučit. Určitě ho bude někdy v budoucnu potřebovat.
Najednou něco ucítil. Vlasy se mu na hlavě zježily hrůzou, když zjistil, co to je. Vstal nejrychleji, jak mohl, a otevřel dvířka od trouby. Vyvalil se z ní šedý dým a Ilo věděl, že teď to pěkně pokazil. Rychle si vzal utěrku a vytáhl pekáč s dvěma černě zbarvenými roládami. Po tváři mu začala téct kapka potu - byl úplně v koncích.
Najednou ho ale něco napadlo. Rozhlédl se kolem sebe a vykoukl z okna. Všude čisto. Natáhl ruce nad pekáč a začal odříkávat kouzlo proti času. Bylo to podobné jako obnovovací, které nedávno použil na zaschlý inkoust. Kdyby ho ale použil na rolády, znovu by z nich bylo syrové maso. Kouzlo proti času vracelo věci zpět postupně. Černá kůrka se začala pomalu ztrácet až získala správnou zlatavou barvu. Dokonce i šťáva se po stranách znovu objevila. V troubě uhasil oheň a strčil rolády zpět, aby nezchladly.
Nahlas si oddechl a vrátil se zpět ke své knize. Reimon by tu černotu asi nerozdýchal. Něco ho ale zastavilo - doslova zkameněl.
U dveří do kuchyně stála ta nová děvečka. Koš s nákupem měla položený na zemi a tupě zírala na Ila. Ze své otevřené pusy nakonec vypadlo jen jedno tiché slovo: "Čaroděj…"

Ilo vzal opatrně knihu a schoval ji do šuplíku. Při tom ani na vteřinku nespustil Magdu z očí.
"Ty jsi čaroděj…" řekla znovu.
Ilo zavrtěl hlavou a opatrně šel směrem k ní. Snažil se zachovat klid, ale všechno v něm bouřilo. Že ty rolády radši nenechal spálit na uhel!
Magda udělala krok vzad a Ilo vzápětí hned zastavil. Nesmí dopustit aby udělala něco zbrklého. A jakoby to přivolal. Dívka se najednou rozeběhla z kuchyně a z plných plic začala řvát: "Čaroděj! Je tady čaroděj!"
Ilo se za ní okamžitě rozeběhl.
"Haló? Slyšíte mě? Na hradě je čaro-" Ilo ji strhnul k zemi dřív, než stihla vejít do přední části hradu. Kopala a škrábala a za nic na světě nepřestala křičet. "Pomóc! Pomozte mi!" obrátila najednou. Ilo věděl, že tady jde o sekundy. Není možné, aby ji nikdo neslyšel. Rukou jí zacpal pusu a snažil se ji odtáhnout někam z dohledu. Jenže kam? Kdokoliv je může vidět z oken a za zády má vysoký železný plot.
"Okamžitě mě pusť!" křičela, jak ji Ilo táhnul k plotu, kde rostl hustý keř. Přimáčkl ji k zemi a snažil se ji jakkoliv udržet v klidu. Byl to skoro nadlidský úkol a z chodby k nim už doléhaly něčí hlasy. Jestli se teď jeho tajemství prozradí, nebude mít dost času na to, aby se připravil. Oríni okamžitě zjistí, kde se skrývá a nemilosrdně zaútočí. A to všechno jen kvůli jedné pitomé holce.
"Šlo to z kuchyně!" přiběhl jeden strážný a za ním další dva. Ilo se přitiskl k Magdě na nejmenší možnou vzdálenost a doufal v zázrak.
'Prosím, buď zticha. Přestaň už konečně… TAK ZKLAPNI!'
Magda najednou povolila všechny svaly. Ležela klidně ale ze zděšeným výrazem se dívala Ilovy do očí stejně tak, jako on. Zahradou probíhali stráže a hledali původce toho křiku. A přitom jen kousek od nich oba dva tiše leží, s nosy tak blízko u sebe, že stačí jen chtít.

"Našli jste něco?"
Strážní zakroutili hlavami.
"Tak kdo tu teda volal o pomoc?"
"Můžeme se ještě podívat, ale pochybuji, že je najdeme. Mohl to být kdokoliv." usoudil jeden z nich a rozešli se.
Ilo nepatrně zvednul hlavu a oddechl si: 'Už jsou pryč.'
"Jak to děláš?" zeptala se najednou.
'O čem to mluví?'
Magda se zatvářila ještě víc zmateně. "O tomhle! Jak můžeš mluvit, když vůbec neotvíráš pusu? A jakto, že vůbec mluvíš? Máš být němý!"
'Ona slyší moje myšlenky?' problesklo mu hlavou.
"Myšlenky? To jsou tvoje… myšlenky?" nevěřila svým uším a odstrčila ho ze sebe. "Co se to tady děje? Ty seš opravdickej čaroděj?"
'A do teď tu vykřikovala asi co?'
"Mluv na mě a ne k sobě!" vyštěkla na něj.
'V myšlenkách se mluví k sobě. Když to neumíš, tak mi je nečti!'
"A to myslíš, že to dělám schválně? Prostě je slyším! Od té doby, co jsi mi řekl ať sklapnu."
Ilo si okamžitě uvědomil, co se stalo. 'Ale ne.'
"Co je?"
'Proč zrovna teď? To je snad naschvál! To přání nemohlo být tak silné.'
"Jaký přání?"
Ilo na chvíli zavřel oči. Hlava mu snad měla každou chvíli puknout. Myšlenky poletovaly všude okolo, shlukovaly se a tvořily nesmyslná spojení.
"Přestaň - je to hrozně nepříjemný!"
Ilo se uklidnil několika výdechy a konečně otevřel oči.
'Každému čaroději se může splnit nějaké přání. Ale jen jedno za celý jeho život - je to takový dar od bohů. Aby se ale stalo skutečností, musí mít čaroděj obrovskou touhu. A bohové potom jeho přání vyslyší.'
"Tys chtěl, abych slyšela tvoje myšlenky?"
'Samozřejmě, že ne! Prostě jsem měl hrozný strach.'
"Před čím?" nechápala.
'To není tvoje starost.' odbyl ji a konečně vylezl z úkrytu.
"Hej!" vyběhla za ním. "Teď je to už i moje starost."
Ilo ji chytl zápěstí a rychlým krokem vběhli do kuchyně. 'Budeme mít jedno pravidlo. Já nebudu chtít vědět nic o tobě a ty nebudeš řešit moje tajemství.' oznámil jí a vytáhl knihu.

Magda od této chvíle prostě slyšela každou jeho myšlenku. Tedy ne každou. Ilo si je uměl hezky uspořádat a propustit jen tu nejsilnější. Kdyby dokázala číst myšlenky nějakému obyčejnému člověku, asi by se z přívalu těch všech těch informací zbláznila. V jistém ohledu tedy měla štěstí.
' Ať se rychle promění,
moje všední cítění.
Předmět už se jiný zdá,
záměnu teď prodělá.
Jeho vlastnost jiná je,
jen já znám na něj odpověď.'
Kniha se vzápětí přeměnila do podoby prstene.
"Páni," vydechla Helga. "Už tři roky jsem neviděla žádné kouzlo."
'A taky zase dlouho neuvidíš.'
"Ty nekouzlíš nebo co?" zasmála se.
Ilo ji místo odpovědi zpražil pohledem. Něco takového se může stát jen tomu největšímu smolaři na světě.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 14. července 2009 v 20:59 | Reagovat

Jsem opravdu zvědavá co bude dál! :-) Jo a pěkný nový vzhled i když ten předešlí se mi líbyl víc. Mně se teď zrovna moc dobře nezobrazuje ale to ani ten předtím jelikož jsem momentálně na chalupě a používám přenosný Internet. Přecijen jsme v Liptovské kotlině (mezi Nízkymi a Vysokymi Tatri mezi vrchy).  ;-)

2 ebika ebika | E-mail | Web | 18. července 2009 v 17:17 | Reagovat

No úplně s ním souhlasím hi hi krásný díleček.

:-D  :-D  :-D  :-D

3 Daja Daja | E-mail | Web | 13. března 2010 v 11:35 | Reagovat

tak tohle se mi opravdu líbilo:D :-D  8-)  :-P inac moc dlouhy....

4 Nakano Miharu Nakano Miharu | 13. března 2010 v 11:45 | Reagovat

[3]: jo nemůžu se zavděčit všem :-D ale bohužel jsi v menšině :D  :D

5 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 26. listopadu 2011 v 14:01 | Reagovat

Veľmi fajn, ale i napriek tomu si Magdu neobľúbim. :-)

6 Já | 7. srpna 2014 v 12:16 | Reagovat

Máš tam napsaný Helga od této chvíle prostě slyšela každou jeho myšlenku... i kdzž tam má být místo Helga Magda

7 Haru 【春】 Haru 【春】 | 8. srpna 2014 v 22:21 | Reagovat

[6]: Opraveno - děkuju za upozornění :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru