U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha - Kapitola 32: Parazit

30. července 2009 v 10:57 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha - Díly
Parazit

Helga zaklepala a otevřela dveře. "Ahoj. Ilo, nebude lepší, když uvolníš svůj pokoj pro návštěvu? Tady ti nesu něco na spaní,"
Ten pokrčil rameny. Ve skutečnosti byl ale rád, že nemusím poslouchat všechny ty Magdiny řeči.
'Nekramuj mi ve věcech.' upozornil ji, když odcházel a vzal si od Helgy přikrývku s vychrtlou matrací. Magda mu naštěstí neodpověděla, ale rozvalila se na posteli jako by jí to tam všechno patřilo.

"Brzo bude Den Slunce a Den Luny." začala Helga. "Richard říkal, že letos se bude slavit ve Větrné Lhotě před hradem. Tam na tom obrovském tržišti. Doufám, že si spolu zatancujeme." usmála se.
Ilo s radostí přikývl. Je to asi dva roky zpátky, kdy ho učila nějaké ty kroky.
"Počkat!" zastavila se před dveřmi, které vedli do pokoje Zuzany a zaklepala.
"Hm? Co je?" otevřela jim Zuzka už v noční košili.
"Dáš mi ty papíry, cos včera dostala?"
"No jó! Vlastně…" zalezla do pokoje. "Tady jsou." podala jí žlutou papírovou složku.
"Děkuju. Dobrou noc."
"Dobrou,"
Helga si složku prohlédla, ale hned potom ji zastrčila mezi Ila a matraci.
"Domluvili jsme ti s holkama, že budeš hrát na slavnosti. Tohle jsou noty."
Ilo otevřel pusu.
"Říkal jsi přece, že potřebuješ peníze. Nebudeš hrát celou dobu - jenom tehdy, když bude potřeba vystřídat a podobně. A nacvič si to pořádně. Ani si nepamatuju, kdy jsem tě slyšela hrát naposledy."
Ilo nasadil strhaný výraz, ale na Helgu to neplatilo.
Užuž chtěl vklouznout za ní do jejího pokoje, když v tom ho někdo chytl pevně za ucho a vytáhl zpátky na chodbu.
"Kam si myslíš, že jdeš, mladíku?"
Helga vykoukla ze dveří. "Strýčku!"
Richard pustil Ilovo ucho a založil si ruce na svém stále větším břichu. "Co tady děláte mládeži? Nebo spíš by mě zajímalo, proč ani nevím, že jsi tady, Ilo, a ještě k tomu se stěhuješ k Helze."
"Nemá kde spát, strýčku."
"A od čeho je jeho pokoj? Vyhořel snad?" zvedl podezíravě jedno obočí.
"Nemůže tam spát, protože tam spí Magda."
"Kdože?"
"Pracují spolu na hradě a nestihli zavírání brány bo co. A Ilo jí uvolnil svůj pokoj." vysvětlila mu všechno.
"Aha." přikývl Richard.
"Dobrou noc."
"Dobrou, dobrou… AH! Počkat! Ty jdeš kam?" chytil Ila pro změnu za límec.
"Ale, strýčku, vždyť bude spát na zemi tak co pořád máte?"
"Když bude spát na zemi, může klidně i v mém pokoji. Tam je taky zem."
Helga nevěřícně otevřela pusu. "Ale…"
"Žádné ale." nedal se Richard a už strkal Ila před sebou. Ten si v téhle chvíli připadal jako nějaký bezdomovec.

***

Bylo něco před půl patou, když se Ilo probudil. On toho vlastně ani moc nenaspal. Matrace nebyla zrovna měkká a Richard k tomu ještě celou noc řezal dříví. Posbíral si sakypaky a potichounku se vytratil. Vrátil matraci na její původní místo a zaklepal na dveře svého pokoje. Nic se neozývalo a když chtěl vejít dovnitř zjistil, že je zamčeno. Proč mu ta Magda pořád dělá nějaký naschvály?
Na kousek papíru napsal, že už šel zpátky na hrad a vydal se zahradou pod svoje okno. K jeho štěstí bylo otevřené. Magda ležela zády k němu a očividně ještě tvrdě spala.
'Magdo! Vstávej - musíme se vrátit zpátky.' zatřásl s ní. 'Magdo?' naklonil se trochu přes postel, protože se mu to už zdálo trochu divné. V té chvíli ho ale chňapla za ruku a přehodila přes sebe.
"Ale… To jsi ty Ilo? Já myslela, že jsi nějaký zloděj."
'Nehraj blbou. Dobře jsi věděla, že jsem to já… Ale počkat… není tohle náhodou moje košile?'
"Kam se mi to díváš, ty chlípníku?" nasadila koketní tón. "Mám si ji sundat?"
Chvíli trvalo než Ilova pokožka dosáhla nejvyššího bodu. Magda položila ruku na je jeho tvář. "Na tobě by se dala smažit vajíčka, víš to?" a přitiskla se k němu blíž.
'Co to děláš?'
"Co myslíš?" pousmála se.
Ilo ji od sebe odstrčil, ale trochu to nevychytal a skončil přímo na zemi. Bolestivě se z ní začal zvedat. 'Co to mělo sakra bejt?!'
"Ty nemáš vůbec smysl pro humor." nafoukla tváře a otočila se na druhou stranu.
'Hej - nespi!' strhl z ní peřinu ale vzápětí zrudnul ještě víc. Prudce se otočil a začal počítat do desíti. 'Zajímalo by mě, proč máš na sobě JENOM MOJI košili.'
"A co jsi čekal? Zimní kožich? Chvíli tak zůstaň a já se pro tebe obleču, zlatíčko."
'Neříkej mi tak.' odsekl.
"Tobě se to nelíbí, zlatíčko?" dráždila ho a přesně na hlavě mu přistála jeho znovu navrácená košile.
"Moc děkuju za půjčení."
'Nemáš zač.' V téhle chvíli byl Ilo tak rád, že z myšlenek nejdou vyčíst jeho pocity. Tohle všechno mu dělá Magda naschvál! A ještě se přitom výborně baví.
"Už se můžeš otočit, kocourku."
'Co je zase tohle za přezdívku?'
"Ále… jenom zkouším, která se k tobě nejvíc hodí."
'Spíš která mě nejvíc dráždí… Kam jsi dala klíč?'
"V nočním stolku."
Ilo otevřel šuplík a opravdu tam našel klíč od pokoje. 'Proč jsi se vlastně zamykala?'
"No chtěla jsem vidět, jak se dostaneš dovnitř, perníčku. A docela jsi mě zklamal, víš?"
Ilo protočil oči, ale raději zády k Magdě. Ona by potom začala brblat ještě víc. 'Když kouzlíš, vydáváš ze sebe magickou energii, kterou dokáží zachytit jen nadpřirozené bytosti. Když budu často kouzlit, všichni budou vědět, kde jsem a já ještě nejsem připravený.' vysvětloval jí a začal něco hledat ve skříni.
"O kom to pořád mluvíš? Kdo ti jde po krku?"
'Když to vezmu zkráceně, tak asi všechny Stíny. No a samozřejmě jejich pán - Oríni.'
Magda na chvíli zmlkla, ale moc dlouho jí to nevydrželo. "A jak ho chceš porazit?"
'Doufám, že odpověď najdu v téhle knize.' vzal si mezi prsty prsten, ve kterou ji v noci přeměnil.
"Dávej si pozor, aby tě někdo neokradl." zasmála se Magda. "Přece jenom už máš DVA stříbrné prsteny."
'Já vím, že to není moc dobrý nápad, ale nemůžu na nic lepšího přijít. Jdeme?'
"Ty jdeš dveřmi?" podivila se Magda, ale Ilo ještě víc.
'A kudy bych asi šel?'
"Polezeme oknem." rozzářila se. "Bude to zábava."
'Já jdu dveřmi.'
Magda k němu bleskurychle přiběhla a začala ho tahat za rukáv. "Prosím…"
'Ale proč?'
"Jen tak." usmála se.
Ilo tedy souhlasil. Vylezl oknem jako první. 'Podej mi ty housle se složkou.'
"Ty umíš hrát na housle?" prohlížela si jejich kožený futrál.
'No umím… Tak podáš mi je?'
"A zahraješ mi někdy něco?"
'Třeba.'
"Ty seš dneska ale nepříjemnej, víš to?" nafoukla tváře, ale podala mu přitom naštěstí i ty housle.
"A teď se podává Magda." zakřenila se.
'Proč mám takový pocit, že jsi tohle plánovala hned od začátku?'
"Nebrblej a chytej."
Ilo si povzdychl a natáhl ruce. Magda se mezitím posadila na parapet a už skákala dolů. Přitom stihla vydat ze sebe něco jako "Váááj!" a přistála Ilovy přímo v náruči.
"Je tu trochu těsno nemyslíš?"
'Když se mě pustíš, tak nebude.'
Magda si odprskla. Odmotala ty svoje chapadla a vydala se uraženě k bráně. Ilo si zhluboka oddechl a sebral ze země housle. Tahle holka mu dává ale pořádně zabrat… Je jako nějaký parazit.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ebika ebika | E-mail | Web | 30. července 2009 v 12:06 | Reagovat

Parazit, to jer výstižné :-D Krásný díleček honem další!!!!!!! :-D Další!!!Další!!!Další!!!*piští jak malá holka:-)*

2 Káťa Káťa | 30. července 2009 v 19:29 | Reagovat

Moc se mi to lýbilo! Parazit, to sa na Magdu opravdu hodí! Jo a s tím řezáním dříví mně to taky pobavilo! :-D Těším se na pokračování! :-)

3 Yamashita Ayumu SB Yamashita Ayumu SB | Web | 31. července 2009 v 10:00 | Reagovat

Konečně další díl!! :D...

A Magda by už byla dávno pod kytičkama.. :D

4 Daja Daja | E-mail | Web | 13. března 2010 v 12:01 | Reagovat

nOo soni, nejaka romanticka, jen tak dal :-D  8-)  ;-)  :-P

5 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 25. prosince 2011 v 22:47 | Reagovat

To zavŕšenie s tým bezdomovcom bolo dobré! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru