U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Keep On 2: Díl 22. - Pomsta

1. července 2009 v 5:00 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
"Ehm… ano. Jmenuji se Vivien. Neiviv je jen moje přezdívka." řekla sladkým hlasem. "Potřebujete něco?"
"Přestaň dělat šaškárničky, Vivien." usadila ji Tomoko. "Já vím kdo jsi."
Ženě najednou zmizel úsměv ze rtů a na čele se jí objevily vrásky. "Co tady děláš, ó slavná Tomoko?"

"Na to bych se tě taky mohla zeptat. A taky že zeptám."
"Na to zapomeň!" vykřikla a už držela v ruce fialově zbarvenou energetickou kouli. Ve stejném okamžiku chytla Nakira Tomoko za rameno a strhla ji na zem. Fialová aura se zuřivě zavrtávala do ramene Zabíječky až do masa.
Vivien si v té chvíli asi něco uvědomila, protože náhle udělala několik kroků zpátky.
"Teď nám odpovíš na všechny otázky." pronesla Nakira a po vážném zranění zůstala jen díra v oblečení. A Vivien jen odpověděla: "Ano."

"Kdo jste? Co chcete?" křičela spolubydlící Vivien.
Tomoko se ji snažila uklidnit. "Prosím, posaďte se. Jen se Vi- Neiviv zeptáme na pár věcí a hned zase půjdeme. Klidně tu může zůstat s námi."
Žena neochotně přikývla a zadívala se směrem ke své přítelkyni. Tomoko se posadila vedle Nakiry a vyčkávala, na co se bude ptát.
"Klidně jí polož otázku, Tomoko." pobídla ji.
"Ah… tak dobře. Řekni nám, Vivien, jak jsi se dostala do tohoto světa."
Ta ale jen vzpřímeně seděla a dívala se do zelených očí Zabíječky.
"Má silnou vůli." řekla Nakira. "Odpověz!" zvýšila hlas.
Auristka okamžitě odpověděla: "Bránou."
"To nám ale moc neříká…" vzdychla Tomoko a zamyslela se nad další otázkou.
"Kdy to bylo." předběhla ji Nakira.
Vivien trochu cukla hlavou, ale nakonec pokračovala v mluvení: "Tehdy, když jsem bojovala se svou sestrou. Ruby otevřela bránu do našeho tajného místa a Viola mě do ní odhodila."
"To si pamatuju," přiznala Tomoko " ,ale neměla by se tím pádem dostat do míst, kam Ruby bránu otevřela? Vždyť vystoupila v minulosti. Teď je z ní stařena…"
"Brána je složitější věc, než se na první pohled zdá." vysvětlila ji Nakira a pokračovala: "Její dva konce propojují dva různé světy. Jak jsem ale viděla ve tvých vzpomínkách, Vivien narazila na bránu zleva. Na stěnu víru, která ji vtáhla dovnitř. A právě v blízkosti této stěny se křivý čas a prostor. Brána ji sice přenesla, ale bylo to na úplně jiné místo, než chtěla. Kdyby vešla do brány zprava, dostala by se pro změnu zase do budoucnosti."
"To jsem nevěděla…"
"To nikdo neví." usmála se Nakira tajemně. "Další otázky?"
"Ovšem. Co se stalo mezi rodiči Michala a Květy?"
"Rozhádala jsem je." řekla Vivien nenuceně.
"Proč?" zeptala se vzápětí, protože její čin vůbec nechápala.
"Pro pomstu."
"Cože?" nevěřila Tomoko svým uším. "Jen kvůli tomu?"
"Jen kvůli tomu." ujistila ji.
"Myslím, že to už stačí…" vzdychla Tomoko a zamyslela se. Takže všechno, co se do teď stalo, bylo jenom kvůli pomstě. Vivien se náhodou dostala do minulosti a neměla nic lepšího na práci, než rozbít vztah Michalových rodičů. Proto se vůbec nenarodil. Asi jeho otce svedla a vzala si ho. Ale vypadá to, že jim ta láska moc dlouho nevydržela.
Vivien konečně přišla k sobě. Okamžitě se chytla za hlavu a položila ji na kolena. Celou dobu se Nakiře bránila, ale bohužel byla silnější.
"Víš ty vůbec, co jsi způsobila?" promluvila konečně Tomoko.
Vivien se začala potichu smát. "To bych to jinak nedělala, ne? Doufám, že jste trpěli." zvedla hlavu a z nosu jí začala stékat kapka krve. "A hlavně Viola."
"Viola vede obyčejný život. A je s tebou docela šťastná. Nejsi vůbec špatný člověk, víš?" zkazila jí Tomoko vzápětí radost. Raději jí ale neřekla o tom, že je Viola mrtvá. "Teď jsi to ale vážně obrátila vzhůru nohama. Kvůli tobě všichni umřeme - tebe nevyjímaje."
"Pche. Jakoby mě to zajímalo." usmála se a utřela si krev.
Tomoko se rezignovaně podívala na Nakiru. Ta se postavila a zamířila si to přímo k Vivien.
"Takže tohle je ta slavná Nakira." ušklíbla se. "Co mi uděláš? Budeš mě mučit? Hm?"
"Jaké to bylo, když jsi prošla bránou?" zeptala se jí.
Vivien vůbec nechápala, proč se jí ptá právě na toto. Náhle se jí přesně vybavilo vše, co se po přenosu stalo, ale než se stihla vzpamatovat, měla Nakira položené prsty na jejím vrásčitém čele.
"Užívej si poslední minuty své pomsty, protože vše za chvíli skončí." řekla a oddělala ruku. "Jdeme, Tomoko."
"A- ano!" vykoktala ze sebe a zavřela za sebou dveře.
Vivien seděla v křesle, prsty propletené mezi sebou a mračila se na celý svět. Pomstila se, ale nemohla si to vůbec vychutnat. Byla stará a opuštěná. Nic jí nezbylo. Nic, pro co by mohla žít. Kdyby si mohla vybrat, raději by se vrátila v čase. Raději by se usmířila se sestrou než trčet tady. Bylo ale už pozdě. Příliš pozdě…

"Nakiro! Kam jdeš?"
Než se ale Zabíječka otočila, ocitly se na jiném místě. Stály uprostřed nějakého lesa a v dálce stál dům - Michalův dům.
"Tady, na tomto místě, se Vivien objevila." vysvětlila jí Nakira. "Přečetla jsem si to v její hlavě. Zjistila jsem i čas, ve kterém to bylo. Teď už jen stačí se tam vydat a hned po příchodu ji zabít."
"Dobře, ale… určitě v tom bude nějaký háček že?"
Nakira se usmála a vytáhla zpod pláště svůj meč. "Nesmrtelný nemůže umřít kvůli obyčejným zraněním, ale i nesmrtelnost má své nevýhody." řekla a zvedla levou ruku s chybějícím malíčkem. "Když mu totiž odsekneš jakoukoliv část těla, rána se zahojí, ale oddělená tkáň žije dál. Stejně tak, jako můj malíček."
"Takže," začala Tomoko a ještě chvíli se rozmýšlela, jestli je to vůbec možné " ,je v té zapečetěné skříňce?"
Nakira přikývla. "Existuje jeden rituál, který dokáže zabít nesmrtelného. A k jeho provedení potřebuješ právě jeho maso."
"Co mi tím chceš ale říct?" nechápala.
"Jen to, že nesmrtelný může umřít jen jedním způsobem." hned jakmile to dořekla, vytáhla svůj meč. Jeho ostří se zalesklo, i když přes stromy nesvítilo žádné slunce.
"Ze smrti život,
ze starého nové,
tak to bylo
a navždy také bude!"
Špička Věčnosti projela jejím srdcem jakoby nic. Po jeho ostří začala stékat stříbrná krev, která končila na suchých listech, popadaných na zemi. A listy… znovu ožily…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 1. července 2009 v 8:29 | Reagovat

Téda to bylo dobrý! Skončilo to opravdu napínavě! Tak nějak jsem tušila, že v tom bude mít prsty Vivien, byla jediná co přežila tu bytvu ke konci Keep on 1, i když sem si nedokázala představyt jak se dostala do minulosti, ale teď je mi to již jasné Další díl bude v Sobotu? My asi v Sobotu cestujem na naši chalupu, máma, moje mladší ségra a já tam budeme celé léto a táta bude zanáma jezdit na víkendy a pak na dvoutídnovou dovolenou. Sice tam budu mít přístup k nternetu ale ne takoví jako teď, takže nevím kdy si budu moct nejdřív přečíst další kapitolu. Nicméně se na ni těším!    :-(  :-|  :-)  :-D

2 Aný Aný | Web | 1. července 2009 v 9:52 | Reagovat

Mám co dohánět, jsem tu dlouho nebyla, ale tehle díl se mi líbí :-DD asi bych ale měla si nejdřív přečist předchozí dily :-D

3 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 1. července 2009 v 21:17 | Reagovat

to bylo nádherné!!
Se mi to mocko líbilo :-)
V sobotu můj poslední dílek, který přečtu.. no.. ne tak docela!!
Taky jedu na dovču a tam net určo nebude.. kdyby ano, tak to bude supper!
na 23. se moc těším :)
pp

4 Lenka Lenka | 2. července 2009 v 6:37 | Reagovat

paráda akorát si to ukončila v tom nejlepšim a já si budu muset počkat dva tydny ty seš ale  :-?

5 Miharu Miharu | 2. července 2009 v 14:23 | Reagovat

[4]:  :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru