U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody •

Keep On 2: Díl 26. - Hra

18. července 2009 v 11:10 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
"No to mě podrž," otevřela Tomoko pusu. "Ty bydlíš tady?"
Shina se zakřenila a vešla do zahrady.
"Já myslela, že v tradičních japonských domech bydlí už jen stařečci." řekla a zula si boty než vstoupila na nebezpečně vyleštěnou podlahu.

"Rodiče tu nechtějí nechat dědečka samotného, a tak tady bydlíme."
"A nosíte taky kimona?"
Shina se pousmála. "Jenom děda a taťka. My s mamkou chodíme v civilu. Někdy to tady ale vypadá jako za starých časů. Je to pěkný."
Tomoko už si pomalu začala představovat její pokoj. Obdélníková místnost s přikrývkou a polštářem v rohu, jedno obrovské zrcadlo a stolek plný šminků. Její představa se ale brzo rozplynula.
"Šok co?" zasmála se Shina. "Rodiče mi dovolili zařídit si tenhle pokoj v ryze americkém stylu. Velká postel, velká skříň, obrovský zrcadlo, psací stůl, televize, mini věž a," otevřela šuplík u psacího stolu, "osobní notebook."
"Páni," zmohla se Tomoko akorát na tohle. Shina zatáhla těžké závěsy, takže se v pokoji udělala náhle docela velká tma. Doprostřed postavila nízký stolek a přidala k němu dva polštáře, které shodila s postele. "Sedni si." Potom vytáhla ze spodního šuplíku dvě svíčky a položila je před Tomoko.
"Co že to vlastně budeme dělat?"
Shina se záhadně usmála. "Jedna z populárních amerických her pro teenagery."
"Twister?"
"Co… to ne." zasmála se a položila před Tomoko malou dřevěnou desku.
"Spiritistická tabulka?!" vykřikla. "Ty chceš vyvolávat duchy?"
"Hele klídek. Žádný satany a podobně. Jenom moji babičku - té se snad nebojíš. Nebo ano?" zvedla jedno obočí.
"Ale, ale mrtví se mají nechat na pokoji. Ať už jsou dobří nebo zlí."
"Nebuď taková poseroutka. Babička na mě nikdy nevztáhla ruku. Byla moc hodná." a zapálila svíčky.
"Tohle mi Norika jen tak neodpustí," zalitovala Tomoko potichu.
"Polož pravej ukazováček na tuhle dřevěnou šipku. Budu se ptát já, jasný?"
"Jen si posluž."
Shina přikývla a zavřela oči. "Voláme tě, Utaami Nadeshiko [nadeško]. Přijď k nám, opusť pro tuto chvíli místo, ve kterém setrváváš a setkej se s námi. Voláme tě, Utaami Nadeshiko." dořekla a otevřela oči. "Jsi tu s námi, babi?"
Obě dívky měly upřený pohled jen na své ukazováčky. Nic se nedělo, a tak se Shina zeptala znovu: "Babi, jsi tady?"
Najednou se na šipce objevila nějaká šmouha. A dřívko de vydalo na cestu. Skončilo na odpovědi: Yes.
"Hej Tomoko, nehýbala si s tím, že ne?"
Zavrtěla hlavou a nasucho polkla. Seděla přímo naproti nim. Stará paní, v kimonu se vzorem kamélií a pevně staženými vlasy.
Shina se usmála. "Jsem ráda, že se s tebou můžu zase setkat. Je tu ale něco důležitého, co bych potřebovala vědět. Kam jsi schovala klíč k rodinnému trezoru?"
V té chvíli se Nadeshiko zasmála. Položila prst na šipku ale náhle se zarazila. Její odpověď pro tentokrát zněla: No.
"Jaký ne?" nechápala Shina. "To nedává smysl babi."
"Možná vím kvůli čemu takhle odpověděla," ozvala se Tomoko. "Umí tvoje babička anglicky? Protože tohle je americká verze. Nebo spíš… umí tvoje babička vůbec latinku?"
Shina se zarazila. "Já nevím. Na tohle jsem nepomyslela."
"Ale to jsi měla!"
Duch babičky si povzdychl. "Je v zahradě… ve lví hlavě, drahoušku."
"Víš co? Zeptej se jí ještě jednou." pobídla ji Tomoko.
Shina pokrčila rameny a vyslovila otázku: "Kde je klíč k rodinnému trezoru, babi?"
A dřevěná destička se začala pohybovat.
L - I - O - N - S - H - E - A - D
"Lion's head?" zopakovala Shina. "Lví hlava? To je ve lví hlavě nebo co?"
"Tak… nemáte třeba někde lví hlavu? Třeba u vchodu, v zahradě… nebo někde v domě?" napověděla jí.
"No jasně že máme!" vykřikla Shina. "Ani nevíš, jak jsi nám pomohla babi." zasmála se. "Mám tě moc ráda." a přesunula pomalu dřevěnou destičku na políčko End. V tu samou chvílí se duch babičky Nadeshiko rozplynul. Tomoko si s úlevou oddechla. To lion's head napsala ona. A vypadá to, že si toho Shina nevšimla.
"Co ještě sedíš? Jdeme to zkontrolovat!" vyběhla z pokoje.

Na zahradě byla opravdu jedna lví hlava. Stála na podstavci a stříkala z ní voda do malého rybnka. Shina zastavila vodu a už strhala ruku do jeho tlamy.
"Kdyby ji teďka tak zavřel," mumlala si pro sebe.
"Máš to?"
Shina se zakřenila "No jasně že jo." a ukázala jí malý stříbrný klíč. "Jediný, kdo věděl, kde je, byli mí prarodiče. Jenže děda do trezoru moc často nechodil, a tak to časem úplně zapomněl. Před rokem umřela babička a rodiče si mysleli, že to tady budou muset snad zbourat, aby se tam dostali. No naštěstí to už není třeba. Dík za pomoc."
"Rádo se stalo, ale až budeš příště vyvolávat svoje příbuzný, zjisti si nejdřív, jestli umí číst latinský písmenka."
"Neboj se." a začaly se obě dvě smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 18. července 2009 v 11:29 | Reagovat

pěkný dílek :-)

2 Miharu Miharu | 18. července 2009 v 11:29 | Reagovat

Kaťa: nakonec mě nic lepšího nenapadlo  :-D  
ještě včera jsem si zjišťovala, jak se ti duchové vlastně vyvolávají  :D

3 Lenka Lenka | 19. července 2009 v 10:19 | Reagovat

žužo po dvou tydnech a kolik tu toho je no paráda pěkny moc se mi to libilo

4 Káťa Káťa | 20. července 2009 v 20:56 | Reagovat

[2]: Jsem ráda, že jsem mohla pomoct! Díl se mi moc líbyl! Ještěže se Shina rozhodla vyvolat jenom ducha svý babičky a ne něco horšího. To by Tomoko od Noriko jinak asi dostala pořádně vynadáno. Těším se co bude dál! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2018 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru