U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 27. - Od začátku

21. července 2009 v 15:07 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
Nakira si opatrně šáhla na hlavu. Utvořila se jí tam pěkně velká a bolavá boule. "Zatracená Norika," odfrkla si. I když jsou obě dvě jedna a ta samá osoba, čas a prostředí je přece jen trochu změnily.
"Zapomněla jsi, že?" ptala se jí, než odešla ven.
"Nevím na co."
"Salvato mojo Migase."
"Co?" podivila se Norika.
"Už ani neumíš starodávný jazyk. Jen se podívej, co z tebe udělali." řekla pohrdavě a odešla. Štvalo ji to. Takhle mohla skončit i ona. Jako ubohá Strážkyně.

Najednou kolem ní s křikem proletělo několik duší. "Tady je to opravdu vzhůru nohama," pomyslela si a vydala se směrem odkud vyletěly jako rakety. Pousmála se. "No to jsem mohla tušit. Proč strašíš duše?"
Korlejmi se posadil a opřel se o kmen stromu. "Já je nestraším. Jenom jsem tady ležel a když jsem otevřel oči, začali ječet." vysvětloval.
"To dělá ta temná aura. Ani ke mně se moc nemají, i když vypadám skoro jako Norika." pousmála se a posadila do trávy. "Ještě sis to nerozmyslel?" zeptala se vzápětí.
"Já si měl něco rozmýšlet?" nechápal.
"Rituál Polidštění přece. Bude už zítra."
"Nevím, proč bych to neměl podstoupit. Už jsem se rozhodl."
"Viděla jsem," začala a nasadila hodně přesvědčivý tón, "co se z tebe potom stalo. Chodící schránka na odpadky."
"Odpadkovej koš?" řekl ironicky a povytáhl k tomu obočí.
Nakira si jeho uštěpačné poznámky nevšímala a pokračovala dál: "Úplně jsi se změnil. Ztratil jsi veškerý elán, který z tebe bělá tebe. A věř mi, že ani život na Zemi nebude procházka růžovým sadem."
Korlejmi odvrátil pohled. "Já vím ale… nedělám to jen pro sebe. Teď už ne."
"Rituál je rozdělený na několik etap - ještě budeš mít možnost volby." nedala se odbýt.
"Korlejmi!"
"Tomoko!" vykřikl a vyběhl jí naproti.
"Co takové nadšení?" smála se.
"Ani nevíš, jaká je tady nuda." vzal ji automaticky za loket.
"Počkej - kam tak pospícháš?"
"Nikam. Chci se jenom projít." odpověděl jí, ale ve skutečnosti chtěl být co nejdále od Zabíječky. Co ty řeči měly znamenat? Proč by si to měl ještě rozmýšlet. Celý život si to přál a teď ještě k tomu může být s Tomoko. Ona nemůže žít v jeho světě, ale on ano. Udělá to - ať to stojí co to stojí.

Nakira se postavila. "Jak dlouho se tam ještě chceš schovávat," otočila se, "Noriko?"
Strážkyně vyšla ze svého úkrytu ale nevypadala moc nadšeně. "O co se tady snažíš? Proč ho přemlouváš? Je jen dobře, že se rozhodl jít jinou cestou." nepřestávala se mračit.
"Drahá Noriko, snažím se jen napravit tvé chyby." pousmála se.
"Chyby? Nikdy nedělám chyby a ty to dobře víš."
Nakira si začala Strážkyni pomalu obcházet. "Tomoko Takehimo, patnáct let, vysoce inteligentní, zvyšující se sebedůvěra a síla ale velmi křehká psychika - co z toho vznikne?"
"Tomoko je perfektní. Jednou se stane plnohodnotnou Strážkyní duší."
Nakira zavrtěla hlavou. "Asi tě nepřesvědčím o opaku - znám se. Až Rada rozhodne, co se mnou, přestanu se rýpat ve tvých záležitostech. Sama uvidíš finální výsledek." řekla klidně a dala se znovu na odchod.
"Všechno mám bezchybně promyšlené, Nakiro. Neměj obavy."



"Dneska nebylo Korlejmimu moc do řeči," přemýšlela Tomoko, když se vrátila. Bylo za deset osm večer, když najednou zazvonil její mobil.
"Cože? Usagi?" hlesla a dala si ho k uchu. "Haló?"
"Haló, Tomoko?" ozval se hlas Usagi. "Můžeš přijít? Teď hned?"
"J- jasně. Hned jsem tam."
"Děkuju," a zavěsila.
Tomoko seběhla ze chodů rychlostí blesku. "Mamí, musím jít za Usagi!"
"Cože? Tak pozdě?"
"Je to hrozně důležitý - tady jde o život!"
Paní Takehimo jen zakroutila hlavou. "V tvým věku je všechno životně důležitý, že?"
"No… asi tak nějak." nazouvala si boty. "Itekimas!"
Rima si akorát nahlas vzdychla. "Ani jsem té holce neřekla, jestli může jít."
"Teď to bude čím dál víc divočejší." zasmál se táta.
"Ááá! Podívej se, co děláš! Drobíš mi s tím koláčem všude po podlaze. Laskavě si zase sedni."
"Rozkaz." zasalutoval.
"Běž, ty jeden blázne." zastrkala ho zpátky do kuchyně.



"Dobrý večer," pozdravila Tomoko rodiče Usagi.
"Je nahoře. Hned, jakmile se probudila, hledala mobil, aby ti mohla zavolat." vysvětlovala paní Hakiji. "Řekni jí, že o ni máme strach. Buď tak hodná."
"Spolehněte se." kývla a vyšla nahoru. Ale před dveřmi do jejího pokoje se zastavila. Usagi Hakiji… vždyť ji vůbec nezná. Celý ten čas se kamarádila s Wuram Ribfei Ha. A hlavně díky ní se s ní začaly bavit i ostatní holky. Ale co tahle Usagi? Co jí jen má říct?
"Pojď dovnitř." ozvalo se z pokoje. Tomoko se zhluboka nadechla a vešla. Usagi seděla na posteli. Byla v pyžamu a pokožku měla ještě bledší než normálně.
"Jak se cítíš?" zeptala se Tomoko a posadila se na židli.
"Hrozně slabě, ale už se začínám lepšit. O tomhle s tebou ale nechci mluvit."
Tomoko celá ztuhla - už je to tady.
"Já si všechno pamatuju. Úplně všechno."
Chtěla na to něco říct, ale Usagi pokračovala: "Slyšela jsem všechny její myšlenky. Hned, jakmile tě Wuram Ribfei Ha poprvé uviděla, chtěla tě zabít. A ty jsi na ty její sladký řečičky naletěla. Ani tě neodradilo to, že se tě pokusila zabít. Byla jsi tak neuvěřitelně naivní… Jen ti chci říct," zadívala se do klína, "že ti odpouštím. Já… bych se asi taky nachytala. Byla hodně přesvědčivá…"
"Ta to ale bere hopem," pomyslela si Tomoko. "Promiň. Měla jsem zakročit okamžitě, jakmile se mi naskytla šance."
Usagi zavrtěla hlavou. "To je v pohodě. Už je mi fajn. Jen by mě zajímalo, jestli po tom všem… budeš chtít kamarádit i se mnou? Nejsem tak zábavná a výřečná jako Wuram. Ale o to přátelství hodně stojím."
Tomoko se usmála. "Že se vůbec ptáš. To já se bála, aby ses se mnou ještě vůbec bavila."
Usagi získala najednou trochu zdravější barvu. "Tak co? Zkusíme to od zítřka znova?"
"Že váháš." zasmála se.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 21. července 2009 v 16:42 | Reagovat

To bylo pěkné.. Jen, jak jsem to hodnotila, tak jsem dala místo celé hvězdy půlu.. já tonevěděla a s tou miško na note booku se špatně dělá :-D
Bylo to pěkkní :-D

2 Káťa Káťa | 22. července 2009 v 19:55 | Reagovat

Moc povedený! Těším se na další kapitolu/díl! :-)

3 Káťa Káťa | 22. července 2009 v 20:19 | Reagovat

Jo a mimochodem, co se stalo zo Sachi, s duchem té malé holčičky z parku? Když Vivien zmněnila minulost a to pak Nakira a Tomoko napravili, vše se odehrává opět od toho souboje z Wuram a Ruby. Tomoko ještě není Norikinou zástupkyní a nemohla ji odvést na "druhou stranu". Moc by mně to zajímalo. Taky bych ráda věděla jak je to z Vivien. V jednom z dílú Keep On 1 si psala, že zemřela, když spadla z Violou pod auto. Tak jak to že pak poběhovala z Ruby a "dělala potíže"?   ;-)  :-)

4 Miharu Miharu | 23. července 2009 v 8:56 | Reagovat

[3]: Tak jestliže se všechno odehrává znovu, tak Sachi je ještě pořád v parku (chudinka). Teď se do příběhu znovu zapojuje Usagi takže asi ještě tak jeden týden (v příběhu), než se dostaneme k předávání titulu Strážkyně.
A na tu záležitost s Vivien jsem trošku zapomněla...  :-D  hned v příštím díle to vysvětlím - zrovna se mi to tam docela hodí  ;-)  :D

5 Káťa Káťa | 23. července 2009 v 14:18 | Reagovat

[4]:Tak to dík Miharu! Jen mně to trochu mátlo.  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru