U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 30. - Volný čas

31. července 2009 v 10:49 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
Korlejmi pomalu otevřel oči. "Tomoko?"
"Ahoj," usmála se.
"Jak dlouho jsi tady?" zeptal se ale v jeho hlase šla slyšet vyčerpanost.
"Norika s Nakirou odešly a já jsem tu asi tak hodinku hlídala chod vesnice. Už se ale vrátily a já taky musím jít. Slyšela jsem, že jsi včera prošel tím rituálem. Jak se cítíš?"
"Unaveně."

"Tak… tak se drž, ano?" usmála se a odešla.
Korlejmi její úsměv opětoval, ale nevydržel mu dlouho. Rituál Polidštění je docela bolestivá věc. Když se narodí nějaký démon, jeho aura není hned od začátku temná. Má barvu, jako každý normální člověk - modrou nebo zelenou. Až postupem času se zanítí. Ale rituál postupuje opačně. Ten vrátí auře její původní barvu a to organismus vyčerpá víc, jak hodiny tvrdé práce.

Když se Tomoko vrátila domů, k její smůle už bylo dávno ráno. Odcházela v pět a v sedm "Tomoko, vstávej!" ji budí máma.
"Už jdu," řekla otráveně.
Celý den, byla ospalá. Nějak jí ty dvě hodiny spánku prostě chyběly. Hned druhou hodinu měli hudebku. Tomoko celou dobu otvírala jen pusu a byla ráda, že se udrží na nohou.
Učitelka zastavila gestem ruky krákorající sbor a přešla dozadu.
"Je tady nějaké ticho. Poslední řada mi zazpívá pět tónů nahoru a zpátky na NO." dořekla a udala jim základní tón.
Pět lidí, kde větší půlku tvořili kluci, se dali do práce. Učitelka protočila oči hrůzou a šlo dobře vidět, jak se jí postavují chlupy do pozoru.
"To stačí. Výborně hoši - do konce hodiny nemusíte zpívat."
Trojce se úplně rozzářila, ale moc dlouho jim to nevydrželo. Hlavně když potom učitelka dodala: "Po hodině to spolu doženeme."
Potom svůj pohled zaměřila na polospící Tomoko. "To samé - jedem."
"Nó, nó, nóó, nóóó, no- ehm… tohle nevyzpívám, nóó, nó, nó, nó."
"Jak nevyzpíváš? Ani nedotahuješ výšky - hrůza. To samé - o přestávce."
Tomoko rezignovaně sklopila hlavu.
"Tak Usagi - překvap mě."
Ta se zadívala do lavice a něco si pod vousy pípala.
Tomoko za těch posledních pár dní zjistila, že Usagi je ještě víc stydlivější než ona sama. Když se stydí ona, zrudne a koktá jako zaseknutý gramofon. Usagi taky zrudne, ale rty má prvně semknuté a když má něco po ruce, tak to celou dobu žmoulá. Vypadá to, že v tomhle přátelství bude muset být Tomoko ta hlavní. Takový ten tahoun, co vymýšlí všechny ty věci. No jak se s touhle novou funkcí popere ještě sama neví.
"Co to bylo? Ptačí sólo?" zamračila se učitelka nespokojeně. "Zazpívej to nahlas jinak tady taky zůstaneš po hodině."
Usagi nasucho polkla. Všichni se na ni dívali a jí se začínaly pomalu, ale jistě klepat kolena. Začala zpívat od znova. Bylo to o něco víc nahlas, ale stále učitelka netrpělivě natahovala ucho. A potom si Tomoko řekla, když už je ten leader, tak se zachová jako pravej vůdce. Vytvořila trochu aury a šťouchla s ní Usagi pod žebra. Ta vypískla, učitelce spadla čelist a Tomoko lehla vyčerpaností.
"Tenhle tón tam určitě nebyl…" vydechla učitelka překvapeně. "Ale byl tak vysoký a čistý, že… že tě musím mít ve školním sboru!"
Usagi se zatvářila vystrašeně. "Ale paní učitelko, já už mám kroužek."
"Co sis to tam špitala?"
"Já už mám kroužek - chodím… do házené."
"No jo!" zareagovala Kaya. "Se mnou tam chodí. A taky se Shinou. A jestli odejde, tak se nebudeme moct zúčastnit žádných soutěží. Je nás akorát."
"Ale když si najde nějakou náhradu, tak může odejít, ne?" navrhla učitelka.
Kaya přikývla. "Přesně tak."
"Takže, máš domácí úkol z hudební výchovy, Usagi: Najít náhradu do házenkářského týmu."
Tomoko se pousmála. "To zní trochu na hlavu."



"Já jsem to viděla! Ty jsi do mě šťouchla svojí aurou." zlobila se Usagi.
"Promiň, ale měla jsem takové nutkání to prostě udělat. Ale fakt jsem nevěděla, že máš tak úžasnej hlas. Wuram nikdy moc nahlas nezpívala."
"To je pravda." přikývla Usagi. "Ale nejhorší na tom je, že mě přihlásila do té házené a teď mi to zůstalo na krku. Raději bych chodila s tebou do toho literárního kroužku. Nebo třeba do šití i pink-pong bych snesla! Rozhodně lepší jak sbor a házená!"
Tomoko nechápala. "Proč nechceš chodit do sboru? Budeš tam za hvězdu."
Usagi si začala žmoulat ohraj košile. "Když ono je tam tolik lidí a to nemluvím o veřejných vystoupeních nebo… nebo o sólech. To nedám. Zhroutím se!"
"Taky bych potřebovala nějakej aktivnější kroužek. Viola pořád nadává, že mám ruce jako párátka a potácím se z místa na místo…"
Usagi najednou s Tomoko silně zatřepala. "Víš, co mě teď napadlo?!"
"Co?!"
"Můžeš chodit místo mě do házené."
Tomoko se zasmála. "Víš, taky bych dala spíš přednost tomu pink-pongu… Ale počkat. To znamená, že opravdu chceš chodit do toho sboru?"
Usagi udělala kyselej obličej. "Zapomeň na to,"
"Jo, jo, máš pravdu."



Po škole:
"Usagi, Usagi, počkej!"
"Co je?" otočila se a uviděla za sebou celou partu.
"Máme pro tebe špatnou," zatřepala Kaya s nějakým papírem.
"A dobrou zprávu." vytáhla Shina jiný papír.
Usagi vůbec nechápala a dělalo jí trochu zle, jak se všichni usmívají, i když Tomoko tedy dost pokřiveně.
Kaya jí strčila před nos svůj papír se špatnou zprávou a dodala: "Jsi oficiálně vykopnutá z házenkářského týmu."
Usagi se pousmála. "Fajn."
"A také oficiálně přijatá do školního sboru." zamávala Shina s tím druhým papírem.
"Ale počkat!" zarazila se Usagi. "Kdo je místo mě v házené? Nemáte žádnou náhradu."
"Chceš se vsadit?" pousmála se Maemi a nenápadně ukázala na Tomoko.
Ta vytáhla skoro se slzami v očích také dva papíry. "Můj milovaný literární kroužek…" roztřepaly se jí ruce.
Usagi se jí vrhla kolem krku. "Utřely jsme to obě, Tomoko…" popotáhla. "Příští rok se přihlásíme společně do pink-pongu, jsi pro?"
"Hm, hm." začala horlivě kývat hlavou. "Zlatej pink-pong…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 31. července 2009 v 19:06 | Reagovat

Povedená kapitola! Moc se těším na další! :-)

2 Káťa Káťa | 31. července 2009 v 20:53 | Reagovat

Do souboru by mně nikdo nedostal,já spívat neumím (máma říká, že prí spívám jako obehraná platna) a na házanou taky ne! Já na sporty moc nejsem, jedině tak Ping-Pong, ten umým hrát docela slušně. Jinak jsem děsnej lenoch! Teď jsem ale začela cvičit, jednak kvúli zádúm (skolioza) a taky jsem dost přibrala (to ty dobroty na Vánoce a Velkou Noc a taky grilování v létě, múj oblíbený spúsob přípravy jídla a mněla jsem málo pohybu)!

Zdá se mi to, nebo se některé věci opakují? Ne, nezdá! Vždyť to jde od toho okamžiku jak porazily Wuram a Rubi, takže některé momenty se musejí opakovat! Těším se na pokračováni! :-)

3 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 1. srpna 2009 v 0:51 | Reagovat

Dílek byl doost dobrý!
opravdu mocko :-) do literární kroužku bych šla velice ráda, jenže to tady neí.. na házenou bych nešla.. na stolní tenisek ano.. v tom mám trošinku talent.. zřejmě po tatínkovi xD a sbor? ty výšky? ani v životě. já se držím pod zemí a trochu nad xD

nwm nwm .. že bych si přečetla i tu malice?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru