U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha - Kapitola 36: Poznáváš mě?

27. srpna 2009 v 19:05 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha - Díly
Poznáváš mě?

"Hej Ilo," začal na něj Samuel mávat jen co vyšel z kuchyně. "Čekám tady už aspoň půl hodiny. Musím ti něco říct… Eh… to nejde!" chytl se za hlavu. "Sám tomu ještě nemůžu uvěřit," začal se poťouchle smát. "Tak dobře - poslouchej,"
'Tak už se konečně vyžvejkni!'
"Odešel jsem z armády." řekl hned vzápětí.
Ilo několikrát nevěřícně zamrkal.

"No vážně!" smál se Samuel a bylo na něm vidět, že ještě všechny novinky nevyčerpal. "Velitel z toho nebyl moc nadšený. Že prý kdybych za sebe našel náhradu, byl by spokojenější. Padlo i tvoje jméno,"
'Jak překvapující.'
"Ale naštěstí jsem ten jeho návrh zamluvil - no znáš mě. Teď by ses mě měl zeptat: A co teda budeš dělat? A já ti na to odpovím: za měsíc se ze mě stane podnikatel!"
'Za měsíc?'
"Ono se to vyplnilo, Ilo!" začal s ním třást a při tom byl radostí bez sebe. "Víš jak byla ta slavnost a říká se, že když o půlnoci políbíš toho, koho máš rád, strávíš s ním už celý život?"
Zaraženě přikývl.
"Ještě ti to nedocvaklo? Budu se ženit! S Janou! Za měsíc!" hulákal na celé kolo a neustále u toho smál.
"Zrovna když odbila půlnoc, načapal nás její tatík. V obličeji celej zrudnul," ukazoval názorně na nafouknutých tvářích, "a řekl: když té mojí holce pořád tak pleteš hlavu, tak se s ní ožeň! Nech té hloupé práce u brány a začni u mě v hospodě čepovat pivo!
Jana mě okamžitě začala bránit. Chvíli se tam spolu hádali a já potom jen klidně řekl," dramatická pauza, "tak dobře. Na ten jeho výraz asi do smrti nezapomenu." smál se.
Samuel prostě vypadal jako v sedmém nebi. Tenhle typ lidí se umí radovat snad ze všeho. Ilovy se akorát moc nezamlouvalo, že se chce ženit za měsíc. Až se Magda vrátí, pokusí se mu to spolu nějak vymluvit.

"Ještě tyhle rajčata, prosím."
"Hned, hned." usmála se prodavačka a porozhlédla se kolem sebe. "Tak jakpak to jde Magdičko?"
"Jakpak by to šlo?" začervenala se.
"Ááá - nějaký pokrok, nemám pravdu?" naklonila se víc přes pult. "Opravdu je to ten pravý?"
"Opravdu!" dupla si a ukázala prodavačce ruku.
"To jsi dostala od něj? Je to pravé stříbro?"
"Ovšemže - za co ho máte?"
Žena se postavila zpátky. "Promiň - nechtěla jsem tě urazit."
"V pořádku. A i kdyby nebyl - stejně jsem ho dostala od něj. To má větší váhu než vzácné kovy, ne?"
"To jsou ty nejvzácnější šperky na světě," spokojeně přikývla a přidala Magdě do košíku rajčata.
"Děkuju - nashle."
"Měj se,"

Magda si cestou začala s prstýnkem točit. Už si ho zblízka prohlížela nesčetněkrát, ale ty překrásné obrazce ji stále uchvacovaly. Jarní, letní, podzimní a zimní víla. Ještě v životě žádnou neviděla, ale určitě to musí být úchvatná stvoření. Byla do svých myšlenek tak zabraná, že už několikrát málem do někoho narazila. Byla jen otázka času než se s někým srazí úplně…
"P- promiň…" otočila se. "I- Ilo?" vyvalila oči a hned mu skočila kolem krku. "Co tady děláš? Nemáš být v kuchyni?"
Ten se akorát rozpačitě zasmál.
"Co to máš s vlasy? Máš je… delší. Nějaké kouzlo?"
"Kouzla už dávno neexistují." odpověděl jí s připitomělým úsměvem.
Magda zbělela jako stěna. "Ilo?" odtáhla se.
Kluk se usmál. "Já jsem Antoan. Nespletla sis mě s někým?"
"Eh? Co? Antoan - fakt? U všech svatých…"
"Je to svaté jméno. Rodiče mě pojmenovali po duchu ochrany."
"Jo? To je hezký… Sbohem." otočila se na odchod.
"Počkej,"
"Neotravuj - už jsem zabraná." ukázala mu z dálky prstýnek a stihla při tom vypláznout i jazyk. Prudce se otočila a rychlým krokem vyšla z tržnice.
"Dřív ses mohla vrhat na úplně cizí kluky, Magdo, teď už ne!" říkala si pro sebe a pořád nemohla uvěřit tomu, co právě udělala.

***

"Kam že to musíš jít?"
'Ke strýci, Magdo, ke strýci.' opakoval jí Ilo už po několikáté.
"Ale proč? Už od slavnosti jsi každý den hrozně zaneprázdněný - nemáme na sebe vůbec čas." nasadila ublíženecký výraz. "Celej den seš pořád jen v kuchyni a večer si listuješ těma svýma knížkama. Chápu, že už nezbývá moc času, ale na strýčka sis čas nějak našel." dala si ruce v bok.
'Jo, ale to jen proto, že dnes vynechávám to listování.'
"Proč?"
Ilo si promnul spánky a začal chodil po pokoji sem a tam. 'Včera jsem se zeptal té tátovy knížky na nějaké kouzlo proti Stínům, ale položil jsem tu otázku špatně. To znamená… že mi zbývá už jen jeden pokus. Musím si to důkladně promyslet…'
"Aha… ale uděláš si na mě čas, že jo?"
'Slibuju - jen co to bude možné…'

Matyáš Slávek bydlel skoro až na druhém konci Větrné Lhoty. Až za kostelem v jedné hustě obydlené čtvrti. Ilo přemýšlel nad tím, jaký měl asi jeho otec život, když se ještě jmenoval Dominik Slávek… Tohle jméno se mu docela líbilo. Je určitě lepší než Hlavička - příjmení, které dostal Purfi od lidí z vesnice. Možná taky jednou nějaké dostane. Nejdříve od bohů a potom od lidí…
"Toho se nikdy nedožiješ."
Ilo se prudce otočil. Do očí ho silně bodlo zapadající slunce, ale nikoho, kdo by na něj mluvil, neviděl. Lidé stále pokračovali ve své cestě a ničeho jiného si nevšímali.
"Co tady děláš?"
Znovu se otočil. Stál tam o pár let starší kluk. Světlé, trošku delší hnědé vlasy… Něco mu tahle scéna hodně připomínala…
"Je to tady nebezpečné," dodal kluk bezvýrazně a přitom se Ilovy vpíjel do očí.
A najednou… si vzpomněl. Už ho jednou potkal. Před pár dny na slavnosti. U kostela. A říkal to samé…
"Ještě ti pořád nedošlo, kdo jsem?" zeptal se. "Kolikrát ještě chceš vidět svého otce umírat než konečně pochopíš," doširoka se usmál, "kdo doopravdy jsem?"
Ilo udělal leknutím několik kroků vzad, ale jakoby to nemělo žádný význam. Stál tam a nepochopitelně se třásl.
"Ještě jsi se nesetkal s bohem v tváří v tvář?" znovu se zeptal, ale znělo to jako výsměch. "Naše dohoda stále platí - nezapomeň. Za necelý měsíc zaútočím se svou armádou na hrad a doufám, že na druhé straně budeš v čele obrany stát ty. Dopřeji ti slavnou smrt. Umřeš jako hrdina - to si přeje každý muž."
Ilo od něj odvrátil hlavu. Jeho pohled ho tížil jako obrovský balvan. Znovu udělal několik kroků vzad a přitom do někoho narazil.
"Dávej bacha!" štěkl na něj muž ale pro Ila to bylo něco jako: Start! Odpočítávání nebylo zapotřebí, hlavou mu už jen hýřil nepopsatelný strach, který ho hnal stále vpřed - co nejdál. Myslel si, že to zvládne, že dokáže Oríniho porazit, ale jeden pohled do jeho očí mu všechnu odvahu sebral. Bezmyšlenkovitě zatočil do nějaké uličky. Stále měl pocit, že ho sleduje. Otočil se za sebe, ale v té chvíli ho ulička mezi domy zavedla přímo na jednu z hlavních cest ve městě. Ozvala se splašená zařehtání koní a Ilo si z té chvíle zapamatoval jen pohled na koňská kopyta zezdola.
Před kostelem - Bůh Oríni


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 27. srpna 2009 v 19:53 | Reagovat

jůů dobtry ale zase skončeny tak že je to napinavy tak honem dalši a´t vim co se mu stalo

2 Yamashita Ayumu SB Yamashita Ayumu SB | Web | 28. srpna 2009 v 10:03 | Reagovat

wíí....Další díl!! :D

3 Ebika tvé SB Ebika tvé SB | E-mail | Web | 28. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

No to snad není možný ještě nám Ila někdo zadupe:-D
Honem pokráčko!!!

Prrrosííím skus nějaké napsat ještě před školouz, bylo by to dost napřed , ale prosííím třeba jako uvítání do nového školního roku?? :-|

Krásný díleček fakt, že jj:-D...=)

4 Miharu Miharu | 28. srpna 2009 v 18:45 | Reagovat

[3]: tak pokusím se - i když se mi moc nechce  :-D

5 Káťa Káťa | 28. srpna 2009 v 19:19 | Reagovat

Fakt napínavý! Jsm hodně zvědavá co bude dál! :-)

6 Ebika tvé SB Ebika tvé SB | E-mail | Web | 28. srpna 2009 v 23:28 | Reagovat

[4]: Jééé díkýýýý!!!!!!!!!!=)Já se tááák těším...a zas se chová jak malá holka...:-D
Já jsem do téhle povídečky totálně zblázněná a to není ani shounen-ai či yaoi a jiné nečtu, ale tahle to jsem si prostě přečetla první díl a byla jsem stracená:-D

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

7 Miharu Miharu | 29. srpna 2009 v 7:56 | Reagovat

[6]: ho ho ho... to jsem ráda, že to má takový efekt na lidi  :D

8 Ebika tvé SB Ebika tvé SB | E-mail | Web | 29. srpna 2009 v 15:53 | Reagovat

[7]: Neříkej mi, že se divíš*nechápabvě kroutí hlavou*Vždyť ta povídečka je senzační úpe boží úpe úpe úpe úúúpe suprová a dokonalá:-D

9 Miharu Miharu | 29. srpna 2009 v 17:26 | Reagovat

[8]: óóó - děkuji Ebika-sama  :-D

10 Ebika tvé SB Ebika tvé SB | E-mail | Web | 29. srpna 2009 v 22:34 | Reagovat

[9]: Tak to vážně nemáš za co a to myslím doopravdy, je to pravda :-D  :-D  :-D

11 Daja Daja | E-mail | Web | 14. března 2010 v 12:24 | Reagovat

jj soni, je to pravda, je upé boží!!! Je lepší než nějaké knížky, je ještě lepší, musím říct, že kdybych měla víc čäsu, četla bych donekonečna.... musíš psát toho hodně... i hodně řad, jasny? Tohle má fakt ůspěch!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru