U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 3.

5. srpna 2009 v 10:39 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
Josent přistoupil a jednou rukou uchopil studenou mříž na dveřích "Platí tu několik pravidel," začal a Malice se otřásla hrůzou jako ještě nikdy.
...
Krčila se v koutě a urputně doufala v to, že pouze sní. Přála si, aby Josent konečně odešel, jelikož i jeho přítomnost ji nyní děsila k smrti.
"Říkal jsem ti, že máš odejít." pronesl pár tichých posledních slov.

Co se to stalo? Proč se ten sladký sen, který okusila, proměnil v trpkou noční můru? Byla něčím očarovaná? Možná ano, protože ještě před chvílí bylo tohle místo tak nádherné a teď se Malice krčí v nějaké kůlně. Jediným nezaskleným oknem létají komáři a neustále hledají na jejím třesoucím se těle nějaké chutné místo. A pod ní sláma ostrá a nepoddajná jako klacky, která jí neustále připomíná skutečnou realitu.

Najednou se v zámku pomalu otočil klíč. Neslyšela kroky, pouze zahlédla, jak Josent vchází dovnitř a pokládá na zem večeři. Odvrátila hlavu dříve, než by dostala další příležitost vidět jeho obličej.
"Raději se najez. Od teď nikdy nevíš, které jídlo bude tvoje poslední." řekl bezvýrazně.
"Nechci!" odmítla vztekle a skrčila se do klubíčka.
"Jez si třeba trávu, jestli nemáš ráda čočku."
"Co ode mě chcete!?" začala hystericky. "Můj otec není bohatý ani vlivný člověk, tak proč mě tady držíte? Já chci pryč…"
"Zbytečně se ptáš. Podepsala jsi smlouvu a zpečetila ji i svou vlastní krví."
"To byla nehoda!" sevřela ruce v pěst.
Josent si odfrknul. "To je starý a ohraný Richorretův trik. Získal si takhle život každého, koho si vybral."
Malice popotáhla, ale slzy se jí po obličeji i přes to spustily. "A co ten slib? Co se mnou teď bude?"
Josent vyšel ven a zamknul za sebou dveře. "Když budeš poslouchat moje rady, možná ti uzdraví i tvou nohu. Teď ti říkám, aby ses najedla a pořádně vyspala. Zítra je sice neděle, ale my do kostela nechodíme a práce je dost každý den."

Ale Malice nespala. Jídla se skoro nedotkla a celou noc profňukala. Také zjistila, že má Josent pokoj hned vedle jejího. Byly propojeny stejným zamřížovaným okýnkem jako tím, co vedlo ven. Jakoby byl nejdříve postavený Josentův pokoj a až poté se někdo rozhodl, že by potřeboval místnosti dvě. Ale byla to jen chvilková myšlenka, která přišla a zase dívku opustila. 'Co je tohle za místo?' ptala se stále dokola. Kouzla a čáry? Smlouva zpečetěná krví? To zní, jakoby se upsala samotnému ďáblu! Její duše bude roztrhaná na kousky a ani zástup andělů nebo Boží ruka ji nedokáže vytrhnout z tohoto pozemského pekla! Začala znovu brečet. Zoufalá a slabá, ronila hořké slzy a myslila na smrt, že stačilo jen chvíli a dočista by se pomátla.
Jenže mladík už toho měl tak akorát dost. Nečekaně kopl do jejich společné stěny a vztekle zařval: "Malice!"
Hned nato vše utichlo. Všechen pláč a vzlykání, jakoby dívku vyděsil natolik, že hrůzou na místě zemřela. Bylo to nepříjemné a ohlušující ticho. Ale Malice se krčila v koutě a bála se vůbec jen nadechnout.
Josenta po chvíli zaplavily pochybnosti, že se dívce opravdu něco stalo. Postavil se a podíval se skrz okénko, co jeho nekontrolovatelná reakce napáchala. V nejvzdálenějším koutě uviděl tmavou siluetu. Nehybnou, křečovitě skrčenou. Zaklepal jemně na dřevo a přitiskl se na studenou mříž.
Malice zvedla leknutím hlavu. Ale tentokrát ji neodvrátila, jelikož spatřila jen pravou půlku jeho strhané tváře. Zeptala se sama sebe, jestli to náhodou není někdo úplně jiný. Jestli neexistuje druhý Josent, její únosce a živoucí noční můra. Na malou chvíli jí připadlo, že chlapec, který se na ni dívá, je jen obyčejný střapatý kluk, trochu odříznutý od společnosti a s osudem, který vzal jeho ústům důvod proč se smát.
"Edvin,"
Malice nechápala.
"Moje křestní jméno. Edvin." řekl klidně. "Povím ti, co je Richorette doopravdy zač." řekl, a nepřestával se na Malice upřeně dívat. Dělalo jí to trochu zle.
"Je to čaroděj. Temný mág." pokračoval.
"Něco takového… existuje?" odvážila se promluvit, ale její hlas zněl hodně vystrašeně.
Edvin výrazně přikývl. "Objevil způsob, jak se stát nesmrtelným. Jeho vzhled neodpovídá skutečnému věku. Dělá to tak, že si nejdříve někoho vyhlédne. Někoho, kdo je odstrkovaný a nechtěný ve společnosti. Nějakého mrzáka, který nikomu nebude chybět."
Tohle se Malice mírně dotklo, ale moc dobře věděla, že to v jejím případě platí. Ani vlastní otec by ji v životě nepostrádal.
"Potom toho člověka naláká sem. Sepíše s ním smlouvu, která svůj obsah po podepsání okamžitě změní a pomocí lsti ji stvrdí trochou krve podpisovatele. Papír složí a pomocí kouzel ho zapečetí ve skleněné kouli."
"A co se stane, když se ta smlouva zničí? Nebudu potom volná?" zvýšila hlas, jelikož ji světélko naděje probudilo k životu.
"Nejdřív bys musela rozbít tu kouli."
Malice se vyškrábala na nohy. "To je přece jednoduché! Stačí když-"
"Jenže ty stále nevíš, co jsi to vlastně podepsala." zavrtěl hlavou.
"Co nevím? Povídej!"
Edvinův výraz ve tváři se změnil a bylo to moc dobře vidět i v šeru, které zde bylo. A potom jen řekl: "Dobrovolně jsi mu dala polovinu své duše."
Malice nevěřícně zopakovala: "Polovinu… duše?"
"A s ní i polovinu svého života. To samé se stalo i mě." ztišil hlas. "Jestli jsem se měl dožít třeba šedesáti let, polovina je třicet, což jsem upsal Richorettovi. Teď je mi patnáct, tudíž mi zbývá pouhých patnáct roků života. Jenže ani tím si nemůžeš být jistá. Klidně už zítra můžu umřít. Nebo třeba ty." udělal krátkou pauzu. "A ta skleněná koule není ze skla, ale je to právě ta polovina duše, kterou jsi upsala. Když se rozbije, umřeš. Takže neexistuje způsob, jak se vysvobodit. Z tohoto místa se už nikdy nedostaneš. Ani jako živá ani jako mrtvá. Až naposledy vydechneš, Richorette konečně získá tvou polovinu života."
"Ale to znamená…, že ji ještě nemá," řekla Malice s třesoucím se hlasem.
"Podpis smlouvy, krev i samotná smrt musejí být nenucené, jinak Richorette nic nezíská. Stojí to ve smlouvě. Nemůže tě tedy zabít - musí počkat. Až potom získá roky, které jsi mu upsala."
"A co když umře on? Tím by se to také mohlo zrušit, ne?"
"Mohlo, ale čaroděj má tento týden už dvě duše k dobru. To znamená, že nás oba dva hravě přežije, jelikož na nemoci netrpí."
Malice se znovu posadila do kouta. "Jaké dvě duše?" zeptala se a její hlas jakoby znovu zmíral v beznaději.
Edvin si opřel hlavu o mříž. "Přišla sem v úterý. Podepsala smlouvu a seděla v koutě stejně tak, jako teď sedíš ty. A ve středu odpoledne prostě," pokrčil rameny, "umřela. Ani nevím, jak se jmenovala. Ne každý člověk dokáže bez poloviny své duše přežít. A potom Paula," vyslovil to jméno se zvláštním citem v hlase. "Zítra to bude týden… co umřela. Žila tu se mnou celých těch pět let. Od samého začátku. Byla o tři roky starší a pravděpodobně přišel její čas." dořekl v monotónním hlase tak, jako vždycky. "Teď už bys měla jít spát - aspoň se o to pokus."
"Počkej! Proč jsi mi vlastně lhal? Nechápu to!"
"Záleží na tom, kterou lež myslíš." řekl, jakoby to byla úplně běžná věc - to lhaní.
"Proč jsi mi neřekl dřív, co je Richorette zač? Přesvědčoval jsi mě, jaká je to úžasná věc pracovat tady… a…"
"Nemohl jsem jinak." jeho chladná odpověď ji zamrazila po celém těle. "Nesmím lhát ale ani říkat pravdu. Mým úkolem bylo přesvědčit tě, abys podepsala smlouvu. A ty ses chytla neuvěřitelně snadno, omámená pouze jediným jednoduchým kouzlem."
Jakmile to dořekl, šel si konečně zase lehnout. Za pár minut už pravidelně odfukoval, jenže Malice zdaleka ne. Tuhle první noc… celou probděla.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady G.(lovemyscene) Lady G.(lovemyscene) | Web | 5. srpna 2009 v 10:42 | Reagovat

Ahojky!!! plsky hlásni pro mě tady: http://svet-ts2.blog.cz/0908/sonb-1-kolo
jsem tam jako Lady G. jestli chceš na oplátku někde hlásnout klidně mi napiš na blog .
máš mooc super blog!!! a krásný dess!!!
promin nenašla sem rubriku reklamy

2 Piffík Piffík | Web | 5. srpna 2009 v 10:49 | Reagovat

Máš naprosto skvělej webík....

3 Asnaki Asnaki | Web | 5. srpna 2009 v 10:51 | Reagovat

Krásné, úžasně píšeš :)

4 Káťa Káťa | 5. srpna 2009 v 19:12 | Reagovat

Bylo to skvělí! Bude i další díl? Asi ne, v roscestníku byli uvedeny jenom tři díly. :-|

5 Miharu Miharu | 5. srpna 2009 v 19:42 | Reagovat

[4]: budou další díly. když je to číslo v závorce, je jen orientační. když jsem dělala ten rozcestník, měla jsem už napsané 3 díly, atak jsem je tam už hned napsala  ;-)

6 Káťa Káťa | 6. srpna 2009 v 19:24 | Reagovat

[5]:Tak to jsem se potěšila!  :-)

7 Dajna Dajna | 8. srpna 2009 v 21:13 | Reagovat

skvely fakt cool  ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru