U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 4.

17. srpna 2009 v 11:10 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
"Co ode mě chcete!?" začala hystericky. "Můj otec není bohatý ani vlivný člověk, tak proč mě tady držíte? Já chci pryč…"
"Zbytečně se ptáš. Podepsala jsi smlouvu a zpečetila ji i svou vlastní krví."
"To byla nehoda!" sevřela ruce v pěst.
Josent si odfrknul. "To je starý a ohraný Richorretův trik. Získal si takhle život každého, koho si vybral."
Malice popotáhla, ale slzy se jí po obličeji i přes to spustily. "A co ten slib? Co se mnou teď bude?"


"Malice, vstávej." chytl ji Edvin za rameno a zatřásl s ní. Uběhla možná tak hodina, co se konečně vyčerpáním uklidnila a začala usínat. Rozespale od sebe odlepila zarudlá víčka a rozhlédla se kolem sebe, jakoby nedoufala, že ještě někdy uvidí denní světlo.
"Další sen?"

"Neplácej nesmysly a vstávej. Nehodlám se s tebou rozčilovat hned po ránu." zazněl nad ní trpký hlas.
Malice se konečně probrala. Vytřeštila na Edvina oči a celá ztuhla. Žádný sen - pouze realita.
Edvin se zamračil a poodstoupl o pár kroků. "Zvedni se. Hned."
Malice strčila pod sebe křečovitě ruku a skoro jako obratel po obratli se postavila na nohy.
"Jestli tě jako první napadne útěk, nebudeš spát ani další noc - to ti garantuju. Teď ti ukážu dům a vysvětlím ti, co všechno máš dovoleno a co ne. Jasný?"
Opatrně přikývla.
"Tak jdeme." vyšel z pokoje a Malice s dostatečnou vzdáleností za ním. Ranní slunce ji ale nelítostně bodlo do očí. Chvíli si utírala slzy po obličeji, které už přestaly být dokonce i slané a vešla za Edvinem do domu, kde bylo zatím příjemné šero. Hned při prvním kroku do kuchyně se jí vybavil včerejšek, načež ji zaplavily různé pocity, které ji znovu nutily k dalším bolestivým slzám.
"Jednou z tvých hlavních činností je vaření." zastavil se Edvin uprostřed místnosti a mírně se pootočil jejím směrem. "Doufám, že to umíš,"
"U- umím!" vyhrkla a raději si přestala mnout obličej. "Žíla jsem sama s otcem…"
Edvin přikývl a pokračoval dál ke dveřím naproti. "Pokoj, kde jsi včera ležela, je pokoj pro hosty. Hned vedle je Richorettova ložnice a tamhle vzadu je koupelna." ukazoval už pouze prstem. "Tudy se dostaneš ke spíži a tady je pracovna." otevřel dveře, ale dovnitř nevstoupil. "Tahle pracovna je jediné místo, kam nemůžeme. A to hlavně kvůli tam tomu." vztyčil svou ruku a pomyslně zabodl svůj prst na dřevěnou prosklenou vitrínu.
"Není to náhodou," začala Malice, ale nevěděla, jak pokračovat.
"Máš pravdu - naše duše." doplnil její myšlenku a dlouze se zadíval na dvě křišťálové koule posazené na měkkém červeném polštáři. Potom sklopil hlavu a zavřel dveře. "Podívej se do spíže, co bys mohla udělat na snídani. Já ti zatím donesu dřevo do kamen. Ano?"
Malice znovu mlčky přikývla, ale Edvin si toho přes svou velkou kápi tentokrát nevšiml, a tak zvýšil hlas: "Tak ano?"
"Ano!" pípla, div se jí srdce nezastavilo hrůzou. Proto raději rychle vklouzla do spíže a začala hledat něco, co by mohla připravit nebo uvařit.
Hned u dveří narazila na povidla. Napadlo ji, že by zítra mohla udělat koláče, ale co dnes? A co se stane, když to pokazí? Potrestá ji Richorette jak říkal Edvin? A jak ji potrestá? Co vlastně může čekat od čaroděje? Přemýšlela horlivě a raději pevně sevřela ruce v pěst, aby se jí přestaly třást. Vzala sklenici s nějakou marmeládou a šla se podívat, co najde v kuchyni. Z okna už viděla Edvina, jak nese několik nasekaných polen a třísek. Měla by se ho na své otázky zeptat. Ale jak? Jaká slova zvolit, aby na ni nebyl zase tak hrubý? Jak jen překonat ten strach? Stačí vidět jen kousek jeho znetvořené tváře a roztřese se jí hlas…
Edvin mezitím tiše vešel do místnosti a začal skládat polena do výklenku pod pecí. Malice udělala jeden krok blíž, ale když se jí jazyk proměnil v kámen, raději o další dva ustoupila.
"Můžu… se tě na něco zeptat?"
"Ovšem." řekl, aniž by se otočil.
"Co… co mám udělat na snídani?"
Edvin na chvíli přestal skládat dřevo. Pro něj to bylo stejné, jako se stalo před pár dny. Ta dívka, co tu byla před Malice, se ptala na totéž. A u oběda spadla ze židle a už se víckrát nezvedla.
Dlouze se nadechnul a pomalu spustil: "Ve spíži by měl být ještě kousek tvarohu. Raději udělej nějakou pomazánku - chleba s marmeládou bychom jedli už třetí den po sobě a mě osobně už to začíná lézt krkem."
"D- dobře." schovala zavařeninu za záda a běžela ji vrátit zpátky.
Edvin se za ní otočil. Přemýšlel nad tím, jestli se Malice vůbec dožije oběda. Richorette říkal, že prvních dvacet čtyři hodin je rozhodujících a ona smlouvu podepisovala asi kolem jedenácté. Zbývá jí tedy už jen pár hodin života?

***

"Je to dobré," pochvaloval si Richorette snídani. Malice s roztřesenými rty tiše poděkovala.
"Nestůj tam a taky se posaď - nasnídáme se společně." pousmál se a vykouknul z okna. Malice sebou ucukla, když zakřičel:
"Edvine! Snídaně!"
Dívka mezitím ukrojila další krajíce a namazala je. Mlčky se posadila ke stolu a nesměle si ukousla. Ale jídlo jí vůbec nechutnalo.
"Sedni si, Edvine." pobízel ho Richorette, když mladík přišel k oknu a zadíval se dovnitř.
"Pane, mám moc práce a ani nemám h-"
"Práce počká - sedni." zakončil nesmlouvavě a rázně jejich krátký rozhovor.
Chlapec tedy vešel dovnitř a usadil se na židli. Chvíli se díval na krajíc chleba a začal rozmýšlet nad mnoha věcmi. Věděl, že to Richorette dělá schválně, aby se pobavil. To byl jeho styl - trýznit druhé. Ale co může dělat? Pán nařídil, on poslouchá. Opatrně uchopil konec své kapuce a stáhl si ji trochu pryč z čela. Malice okamžitě sklopila pohled. Jakoby teď žvýkala spíše slámu.
Richorette vše mlčky sledoval. A i když to na jeho tváři nebylo znát, výborně se bavil. "Je to dobré, že?" znovu pochválil jídlo, které chutnalo možná jen jemu. Edvin automaticky přikývnul - jeho vlastní názor byl v Richorettově přítomnosti zbytečný, ne-li trestuhodný, když byl opačného rázu.
Malice položila křečovitě nedojedený chleba a usrkla trochu čaje. Ale hned po prvním doušku se jí zničehonic zatočila hlava. Odložila hrnek a opatrně si promnula spánky.
"Můžu… můžu jít na chvíli na vzduch?" zeptala se a opřela se rukou o stůl, když vstávala. Chtěla rychle odejít a bylo jí jedno, jestli dostane povolení či nikoliv. Jenže v tu chvíli se jí zatemnělo před očima a ona upadla na zem. Ústa mírně pootevřená, tiše a mírumilovně, zůstala ležet dál…
Edvin celé její krátké vystoupení pečlivě sledoval. Ještě malou chvíli doufal, že se zvedne, ale dívka zůstala ležet a její popraskané, ačkoli stále smyslné rty, jakoby pobízely k polibku, který jí vrátí zpět…
"Taková škoda," povzdechl si Richorette, ale dál nerušeně pokračoval ve snídani. Edvin se na něj letmo zadíval. Ani neuvažoval nad tím, co by mohl pro Malice udělat, jelikož nemohl udělat vůbec nic. A proto se též s chladným klidem vrátil k jídlu.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 17. srpna 2009 v 19:50 | Reagovat

Hmm, docela zajímavý! Jsem zvědavá co bude dál!  :-)

2 dog dog | E-mail | Web | 30. dubna 2010 v 16:09 | Reagovat

Fakt super! O_O  :-D  :-D  :-D

3 Nakano Miharu Nakano Miharu | 1. května 2010 v 10:10 | Reagovat

[2]: díky, snaha byla :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru