U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha - Kapitola 41: Víra a odvaha

23. září 2009 v 15:01 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha - Díly
Víra a odvaha

Bim, bam… bim, bam… a ještě desetkrát to samé. Kostel v hlavním městě odbíjel pravé poledne. Velká podlouhlá budova s okny, které se skládají z různých malinkatých barevných sklíček. Hlavní dveře nejméně tři metry vysoké a až úplně u jejich vrchu se drží za ruce dvě sochy.
Magda si rukou zastínila oči, protože slunce stálo přímo nad špičkou kostela.

"Co mají vlastně znárodňovat ty dvě sochy?"
'Víru a odvahu.' odpověděl jí Ilo a sám se trochu pousmál. 'Jedna stará babská povídačka říká, že ten, kdo je nevlastní, nemůže vstoupit dovnitř.'
"A je to pravda?" ztišila trochu hlas, protože kolem procházelo několik lidí.
Ilo jen pokrčil rameny a vešel dovnitř. Připadal si docela malý, když procházel pod tím kamenným obloukem. A ještě víc se zmenšil, když na něj zapůsobila ta mohutná stavba zevnitř.
'Tohle je úplně něco jinačího, než na co jsem byl zvyklý.' pomyslel si. 'Kostelík ve Smrkově se už skoro rozpadal…'
Magda se vydala cestičkou mezi dřevěnými lavicemi a do jedné z nich si sedla. Ty ve předních řadách nebyly určeny pro obyčejné lidi.
Ilo se posadil za ní. Cítil, jakoby ho někdo pozoroval. Možná ta barevná sklíčka, která dohromady tvoří různé obličeje duchů a bohů…
"Co tu tak sedíš? Pomodlíme se."
'Myslím, že nebyl zase až tak dobrý nápad sem chodit. Necítím se tu.' a ještě jednou si letmo prohlédl všechna okna.
"Nemůžeš odejít z kostela bez pomodlení," zavrtěla hlavou a sama se dala do práce. Ilo ji chvíli nerušeně pozoroval. Zajímalo ho, co si asi Magda myslí, co si přeje… ale s největší pravděpodobností by mu z jejích myšlenek explodovala hlava. Chvíli přemýšlel, za co by se mohl tak asi pomodlit. Jenže nenacházel slov. Ani omluvy, ani díků. Uvědomil si, že jeho život je určený jen předem napsaným osudem. I to, že potkal Magdu, musel být osud. Když si tehdy nechtěně přál, aby slyšela, co říká…
Jeho pohled sklouzl na obrovský, honosně zdobený oltář. Jeho hlavním motivem byl bůh slunce a bohyně měsíce. Matka a Otec - jak se někdy říkává.
"Hotovo," vydechla spokojeně Magda. "Cítím se líp."
'Doufám, že sis jen nestěžovala.'
"Co si o mě myslíš? Jsem pořádná markeistka… tedy… většinou jsem."
Ilo zaklonil hlavu a začal si pro změnu prohlížet zdobený strop. 'Tohle je hlavní rozdíl mezi markenstvím a vírou ze severu. Když požádáš Nejvyššího o odpuštění, odpustí ti, ale markeista může spasení hledat jen sám v sobě... Člověk je odpovědný za svoje chyby a musí za ně zaplatit nějakou cenu - to jsou přírodní zákony.'
"Proč to říkáš teď?"
Ilo se pousmál. 'Jen tak mě to napadlo, když tu tak nečinně sedím.'
"Ty ses ještě nepomodlil?"
'Je to pro mě trošku složitější, když vím, že stoprocentně dostanu nějakou odpověď. A jestli je tu duch škodolibosti…'
"Škodolibost? Co by dělal tenhle duch v kostele?"
'Přesně to, podle čeho má svoje jméno.' odpověděl jí s úsměvem. Užuž chtěl spojit ruce když najednou ucuknul.
"Co je pořád?"
'Kousnul mě!' postěžoval si.
"Ve vedlejším městě je ústav pro chorobomyslné… Nechceš doprovodit?" zavrtěla Magda hlavou. "Kdo tě kousnul?"
'Starý známý duch škodolibosti. Nevím proč, ale jsem jeho oblíbenec už odmalička. Vždycky si mě v nějakém kostele najde a provede nějakou lumpárnu.' pousmál se a konečně spojil ruce.
Normální člověk by si myslel, že toho má hodně na srdci, ale Ilo tam docela dlouhou chvíli jen seděl a mlčel. Stále ještě nevěděl, co říct. Omluvit se, poděkovat nebo jenom pozdravit? Může se i poptat na několik otázek, ale ve svatostánku se to nesluší.
'Už dlouho jsem tohle nedělal,' řekl nakonec. 'Nevím, kde začít.' a znovu dlouho nic.
'Chtěl bych pozdravit svého tátu - nikdy mi nepřestal chybět. A také chci poděkovat za to, že jsem mohl poznat strýčka Richarda a holky. A samozřejmě pana Klatečka, který mě všechno naučil. A děkuji za výbornou práci, která mě baví… Ale nejvíc ze všeho vám musím poděkovat za to, že jsem mohl potkat Magdu. Ona je moje víra a odvaha. Bez ní bych už dávno zabloudil - děkuji.'
Magda si začala spokojeně točit s prstýnkem. Všechno slyšela a ty poslední slova ji hřála ze všeho nejvíc.
"Odpusťte…" zazněl někde z dálky tichý šepot.
Oba dva nastražili uši. A šepot se každou vteřinou násobil a zesiloval. Pořád to samé a pořád dokola. "Odpusťte…" "Je nám to líto…" "Odpusťte nám…"
Magda se postavila. "Ilo, co je to?"
'Jejich…' nadechl se a zadíval se do tváří seskládaných z barevných sklíček. 'Jejich odpověď?'
"Nahání mi to hrůzu." přiznala a zamířila k východu.
'Počkej. Nedělej z toho hned nějaké závěry. Může to znamenat cokoliv.' doběhl ji a ve stejné chvíli utichly i hlasy.
"No právě. Proč prostě nemůže být všecko normální?" zastavila se pod hlavními dveřmi a zadívala se mu do očí.
'To bude možná tím, že nejsem normální, Magdo. Kdybych vyrostl ve své pravé rodině, tak bych možná byl.'
"Tak… proč je nepůjdeme navštívit?"
'Zbláznila jsi se? Po tom, co jsem Antoanovy všechno řekl?'
"No a?"
'Ty to vidíš moc jednoduše.'
"A ty zase složitě." stála si Magda na svém. "Zaskočíme si prostě jenom na oběd. Nic víc."


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 krysa krysa | Web | 23. září 2009 v 17:52 | Reagovat

.. O_O

2 Ebika tvé SBéčko!!! Ebika tvé SBéčko!!! | E-mail | Web | 24. září 2009 v 15:06 | Reagovat

Jasně na obed:-D
A jako to odpusťte to bylo jako omlauva dopředu či co??
Protože, estli jo...jo máš na to talent, jen co jsem si uvědomila co by to molho znamenat, tak mi začali slzet oči, ale prosííím, že to nebude mít špatný konec*popotáhne*Že ne?? :-|

3 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 24. září 2009 v 15:23 | Reagovat

jsem si to precetla :-) ale.. nikoho jsi nezabila :-) bohuzel, zadny jiny dil Cesty ticha jsem necetla, tak ani nevim.. o koho jde. jen vim, ze ilo je kluk ze sirotcince.. dva dily jsem cetla.. na dovči :-D

4 Káťa Káťa | 24. září 2009 v 23:04 | Reagovat

Hodně zajímavý! Taky by mně zajímalo co mnělo znamenat to "Odpusťte..." a jestli to opravdu říkali ty postavy ve vytrážích. Cesta Ticha bude mít smutný konec? Já mám sice radši heské konce ale jsem zvědavá jak plánuješ zakončit tohle! Těším se na další díl!

5 Káťa Káťa | 24. září 2009 v 23:05 | Reagovat

P.S.: Kdy bude Keep On 3?

6 Miharu Miharu | 25. září 2009 v 15:46 | Reagovat

[5]: nevím  :-D mám problém napsat byť pár článků  :D I'm soooooo sorry!

7 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 25. září 2009 v 20:48 | Reagovat

Miharu, atk někoho zabij.. Já nevím.. některou z Tomočiných spolužaček :-|
tý jo.. kdybych napsala, abys psala keep on, psala bys ho? a ja ti psat nechtela.. chjo :-D

8 damara team (Yam-chan - Yami-chan...)SB damara team (Yam-chan - Yami-chan...)SB | Web | 3. října 2009 v 17:43 | Reagovat

:D.... Tak to jsem zvědavá, jak mě rozbrečíš :)... super dílek xD

JO a stěhuju blog na www.tashikana.blog.cz, jestli chceš být pořád SB, tak se tam zapiš :)

9 Daja _Sbé_^^ Daja _Sbé_^^ | E-mail | Web | 14. března 2010 v 15:16 | Reagovat

mě si zatím nerozbrečela, ale jen si mi zhoršila mou blbou náladu;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru