U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Keep On 2: Díl 37. - Úplně sám

13. září 2009 v 10:41 |  Upside Down & Sound Wave - Díly
"Čekám na odpověď." ozval se po chvilce mlčení Korlejmi.
"Bereš mi slova z úst," opáčil Jim, "ale myslím si, že nejsi v takové pozici, aby sis mohl vyskakovat. Jsme na tebe dva a krom toho jsem se ptal první."

Korlejmi se pousmál. "Už se s Tomoko nějaký ten měsíc známe. Teď odpověz ty."
Jim zatnul ruce v pěst a zarytě mlčel. Nevypadalo to, že se mu o tom chce nějak moc mluvit.
"Klidně mu to řekni," pobízel ho Dean. "O nic přece nejde."
Jim se na něj jen krátce podíval, ale stále nedokázal těch pár slov vyslovit.
"Řeknu to za tebe, ano?" položil mu Dean ruku na rameno a zadíval se na Korlejmiho. "Jsem Jimmyho velkej brácha."
"Takže sourozenci…" přimhouřil oči a pořádně se je prohlédnul. Uznal, že mají oba dva světlé vlasy a oči, ale asi by na to sám nikdy nepřišel.
"To jste mi ale povedená rodinka - povykládáte mi nějaký srdceryvný příběh?" dráždil je.
"Když ho chceš slyšet," začal Dean se stejnou taktikou.
"Přeříkej si radši svoje poslední přání!" vykřikl Korlejmi a lusknul prsty. Na bratry se najednou řítila minimálně desítka nejrůznějších sečných zbraní. Nebylo čas zjišťovat, odkud se vzaly. Jim kolem sebe a Deana rozevřel kupolovitý štít a leknutím i na chvílizavřel oči, když všechny ty zbraně narazily na jeho obranu.
"Pěkně, Jimmy." pochválil ho bratr.
Ten jen mlčky přikývnul a už se naplno věnoval svému nepříteli. Korlejmi se po hale pohyboval jako kočka. Jakoby na něj gravitace neplatila. A stačil nepatrný pohyb, aby se vyhnul smrtelnému zásahu.
"Nějak se nemůžeš trefit. To si říkáš Aurista?" smál se Korlejmi a pokračoval v uhýbání. Jim měl ale už i tak dost práce s ním udržet krok. Někdy mu připadalo, že ho zasáhl, ale žádná zranění nešla vidět.
"Jimmy, přestaň!" zakřičel Dean.
"Co je?"
"Je to kopie."
"Cože?" nedokázal tomu uvěřit. "Ale vždyť je tak… skutečný…"
Dean vytvořil v ruce jedno kopí a hodil ho na pódium. Zabodlo se Shině přímo v hlavě, ale nic se nestalo. Po pár vteřinách se rozplynula v namodralý kouř. To samé se stalo i s tělem Win a s Tomoko. Jim se otočil na Korlejmiho. Stále nedokázal pochopit, jak mohl někdo vytvořit tak dokonalý klon. Originál tu ale určitě někde je - tím si byl jistý.
"Co uděláme teď, Jimmy?"
"Budeme se muset vypařit. Už zase!" zdůraznil ta poslední dvě slova.
"Zase jsem to zpackal, že?" povzdechl si Dean smutně.
"Zapomeň na to." řekl Jim potichu a vydal se ke dveřím. Korlejmi stál pořád na stejném místě a díval se, jak oba dva odcházejí. "Být tebou, tak bych ty dveře neotvíral." promluvil najednou. Jim už v ruce držel kliku a když se chtěl podívat na kopii, zrovna se začala rozplývat.
"Co tím myslel, Orime?"
Dean pokrčil rameny. "Nezjistíme to, dokud ty dveře neotevřeme."
Jim se pořádně nadechl a zkusil se připravit snad na všechno, co ho tam může čekat. Znovu pevně stisknul kliku a… otevřel dveře. K nohám mu pomalu začal stékat potůček krve. Očima přejížděl po té červené cestičce až se dostal na úplný začátek.
"Deane!" vykřikl a okamžitě se otočil za sebe. Jeho bratr tam nečinně stál a prázdnýma očima zíral před sebe.
"Co to má znamenat?! Vysvětli mi to!" naléhal Jim.
"Já nic nevím," odpověděl monotónně, "jsem jen… kopie."
Jim od něj ustoupil o pár kroků. Stále tomu nemohl uvěřit. Kdy se to všechno stalo?
Jenže mozek mu jakoby přestal pracovat. Klon se rozplynul v obyčejný dým a Jimmymu se do očí nahrnuly slzy.
"Deane…" otočil se za sebe. Jeho nestabilní kroky se rozléhaly chodbou stejně tak, jako stále se zrychlující dech. Opatrně si klekl vedle zakrváceného těla a bezmyšlenkovitě si jeho hlavu položil na kolena.
"Deane, neumírej…" vyslovil tichou prosbu. "Nenechávej mě tu samotnýho… Seš můj velkej brácha, ne? Tak co to tu děláš za kraviny…"
"Blázne…" pousmál se Dean. "Jsi celý od krve - zavřou tě… Raději se rychle ztrať…"
Jim už to nemohl dál vydržet a po tvářích mu začaly téct slzy. "To je jedno… všechno už je teď jedno. Utekl jsem od Zítřku jen proto, abych mohl být s tebou - neopustím svýho bráchu."
"Ale… já nejsem Dean Crows - ten už je dávno mrtvý… Orime Alexi Eldy teď umírá… a ty to dobře víš."
"Nevysiluj se zbytečně,"
"Proč to děláš, Jimmy. Strávil jsem duší tvého bratra a ukradl mu jeho tělo - a ty se na mě pořád díváš stejně. Přestaň už… hrát tuhle ubohou komedii." dořekl a rozkašlal se.
"Nemůžu. Prostě nemůžu."
Orime se mu zadíval do očí. Viděl v nich něco zvláštního, něco rozporuplného, ale přes ty slzy nedokázal určit co.
"Už nikoho nemám, Orime. Jsi můj poslední blízký příbuzný. Půlka mého Já tě nenávidí a ta druhá k tobě cítí pořád to samé. Nemůžu tě opustit - už jsem si na tebe moc zvykl…"
"To jsou hezká slova," pousmál se Dean a zavřel oči. "Měl jsem sourozence… ale žádný se tobě ani zdaleka nepodobal… Jimmy," řekl klidně a stiskl mu ruku. "Chci, aby se z tebe stal textař…"
"Cože? Proč řešíš zrovna tohle?"
"Protože… to je poslední… co ti jako velkej brácha… m- můžu… poradit…" dořekl to poslední slovo už bez dechu.
"Orime?" zatřásl s ním Jim. "Řekni ještě něco, Deane... Deane…"
"Už je mrtvý." ozval se Korlejmiho hlas. "Měl by jsi vědět, kdo ho zabil."
Jim se utřel slzy do rukávu a postavil se. "Já to vím,"
"Chceš se pomstít, Auristo?" zeptal se a vystoupil ze svého úkrytu společně s Tomoko. Jim si je znovu prohlédnul, ale neřekl ani slovo.
"Páni - to bylo jen taktak." přidala se k nim náhle Viola. "Ta tvoje kamarádka mě málem viděla, když se probouzela."
"Kdo je to?" zeptal se Jim.
"Autor všech kopií, které jsi dnes mohl spatřit." představila se Viola.
"Chm… Oklamala mě ženská se zlomenou rukou - fakt skvělý."
"Dávej si pozor na jazyk," varovala ho.
Jimmy se ale beze slova otočil na odchod.
"Jime!" pokusila se ho Tomoko zastavit. "Já chci jen vědět… na čí straně jsi?"
"Já?" zadíval se na ni přes rameno. "Já nejsem na ničí straně. Teď už ne…"
Chtěl odejít, ale někdo mu ještě stál v cestě.
"S tímhle tě nikam nepustím." řekla Win rozhodně a ukázala na zakrvácené šaty. Třikrát luskla prsty a máchla svou malou ručkou do strany - krev byla pryč. "Teď můžeš jít."
Jim ji jen obešel, jakoby se nic nestalo. Beze slova, bez rozloučení… úplně sám…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 krysa krysa | Web | 13. září 2009 v 13:15 | Reagovat

chůůůdaa malej ! :-( zrovna mi začal bejt sympatickej ! to se mi stane skoro vždycky - někoho si oblíbim a stanou se mu strašný věci  T_T

2 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 13. září 2009 v 13:41 | Reagovat

Pěkný dílek. A strašně smutňoučkej.. Musela jsem si to číst znova, protože jsem to čeetla strašně rychle. A nechápala z toho nic :-D ALe teď už jo :-)
ale nwm, kde se tam vzala Viola? A kam zmizla ta..  ta Tomočina spolužačka :-D No nic :-D  ;-)

3 Káťa Káťa | 13. září 2009 v 14:13 | Reagovat

To bylo rychle vyřešeno! Když se ukázalo, že Dean je vlastně démon v prázdné lidské schránce a Jim je aurista, který utekl od Zítřku, hodně mně to překvapilo! Jsem zvědavá co se teď stane dál.  :-)

4 Lenka Lenka | 13. září 2009 v 20:28 | Reagovat

užasny trochu sem se v tom stracela ale jinak na konec užasny chudák Jim  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru