U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Oči

1. září 2009 v 18:08 | Haru 【春】 |  Rendlíček povídek
Už je to týden. A ten sen... se pořád opakuje. Pořád dokola. Vždy stejně začne a stejně skončí. Je jedno jak - vždy je to stejné. Už se na mě zase dívají. Ty oči. Ty oči, které něco chtějí. A já vím co a k zešílení se toho děsím. Chtějí smrt. Poslední výdech, poslední tep... Oči téhle obyčejné mourovaté kočky. Zkalené čímsi, co nejde moc dobře rozpoznat. Možná je slepá, ale i přes to se dívá přímo na mě. Ty její prokleté oči mě ani na krok nepustí. A když chci odejít... konečně zaútočí. Vyběhne naproti mě a já nemám šanci. I když je ta kočka menší, nedokážu ji ničím zastavit nebo umlátit. Ať vezmu do ruky cokoliv, vždy se tomu vyhne anebo se já prostě nemůžu trefit. Všechno se vymyká pravidlům reálného světa. Teď jsem uvězněná tady - a řídím se podle pravidel té ďábelské mourovaté kočky...

Už vyskakuje. Drápe mi ruku až do masa a já cítím, že se mi vzduch do žil dostává jinak, než má. A znovu a znovu. Útočí na mě, jako bych jí něco udělala. Jde mi po krku - po tepně. A já vím, že když ji zasáhne, všechno skončí. Nejenom tenhle vymyšlený svět, ale i ten pravý... Musím se ubránit - za každou cenu! Jenže ta kočka už mi šplhá po zádech a zarývá se do kůže jako do obyčejné kůry stromu. A míza vytéká... Chráním si obličej a snažím se ji setřást. Jenže ta děvka se mě drží a je rozhodnutá to skoncovat. Nesmyslně se potácím po kuchyni a když narazím do stěny, kočka nějak proklouzne a páchá škody jinde. A stále mi jde po obličeji. Její drápy mi přejíždí od nosu, přes oko až k uchu, kde se zabodává do přupavky. Mám pocit, že mi to ucho utrhne. Na podlahu padají moje slzy, ale nejsou čiré... nýbrž rudě červené. Už to nemůžu vydržet. Křičím mlátím sebou o zeď o kuchyňské linky... nic nepomáhá. A potom mi dráp přejede i přes druhé oko... a já... se probouzím. Konečně otevírám oči. Stejně tak, jako šest nocí před tím. A modlím se... aby to dnes bylo naposledy...

Stojím v kuchyni. Natírám si na kousek chleba máslo a o nohu se mi náhle něco otře. "Jill," hlesnu a zadívám se na mourovatá záda své kočky. Jenže její oči jsou na rozdíl od té druhé nádherně zelené. Mám Jill ráda. Zanic na světě bych jí neublížila. Obracím se zpět ke krajíci a Jill náhle vyskakuje na linku za mnou. Sedá si a dívá se, co dělám. A najednou... "Měla by ses otočit," říká ten hlas. Nepatří nikomu, koho znám. Stojím a ruce mám prázdné - i když jsem zrovna v jedné držela nůž. Jill na lince už nesedí a já pomalu otáčím hlavou. A tam na zemi... jen metr a půl ode mě... sedí ona - ta slepá mourovatá kočka. Sedí a dívá se na mě. Tak jak to dělá vždycky. Jenže teď to bude jiné. Tentokrát převezmu kontrolu nad snem já - ukončím to jednou provždy.
Vrhám se po ní a jdu jí po krku. Obě ruce pevně stiskám a zvedám ji do výšky. A kočka visí. Vypadá jako mrtvá, ale stále cítím její pohled. Tísknu čím dál víc silněji, ale ona je stále v klidu. Popadá mě vztek. Chytám ji za zadní nohy a praštím s ní přímo proti zdi. Nic se ale nestane. Žádná krev. Žádný vřískot. Znovu se napřahuju a znovu té kočce dávám ochutnat zdivo. Znovu a znovu. Práskám s ní o stůl, o ostré rohy kuchyňské linky - jenže nic se neděje. Jsem vzteky bez sebe, protože jí nijak nemůžu oplatit to, co mi ona dělala celý týden. A potom jí zasazuji finální ránu - znovu o ten ostrý roh. A mourovatá kočka se láme na dvě poloviny. Držím ji za krk a hledím do jejích útrob. Je prázdná nebo vyplněná černou hmotou? Nevím, ale náhle cítím vlhko na obličeji. Slzy? Ne... za celou tu dobu jsem ani jednu neuronila. Tak co je to?
Kočku upouštím na zem, protože přímo přede mnou se něco objevuje. Na bílé zdi je nějaký flek. Jako od barvy. A to samé je po celé kuchyni. Na zemi, na skříňkách, zácloně, stole... na mě... A potom jsem si to uvědomila... Všechno... to byla krev. Nejdříve mě napadlo, že moje, protože jsem měla ruce do masa podrápané. Ale nezajímala jsem se o to dlouho, protože když se probudím, bude to pryč. Všechna zranění, všechna tahle krev - všechno zmizí zmizí...
A potom jsem se podívala na tu mourovatou kočku, jejíž polovina mi stále ležela u nohou. Byla jiná než předtím. Tentokrát ji nevyplňovala temná hmota, ale opravdové vnitřnosti. Její střeva se válela všude, ale netrápilo mě to - byla jsem dokonce ráda, že konečně chcípla... Konečně mě přestanou ty její slepé oči pronásledovat. Konečně nadobro dohasly... Kousek jsem popošla, aby se jí podívala do tváře. A tam jsem zachytila její mrtvý pohled... Ty vyhaslé... dříve tak překrásné... zelené oči.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitsune Kitsune | 1. září 2009 v 18:38 | Reagovat

Děsivé ...
Jednorázovky moc často nepíšeš (vlastně v pdstatě vůbec :-D), ale fakt ti to jde .. ta povídka je ..
To se snad ani nedá vyjádřit slovy .. takovou slovní zásobu nemám, tak prosím omluv tenhle můj nedostatek a vezmi to zkrátka jako chválu  :-D

2 krysa krysa | Web | 1. září 2009 v 18:43 | Reagovat

ble..chudák kočka

3 Alegra-chan Alegra-chan | Web | 1. září 2009 v 20:30 | Reagovat

Nádherný..! Tak krvavost! Jééé.. to já mám ráda :-D
Zelená očka :-) Jill... Chudáček :-) Je mi jí celkem líto...

4 Káťa Káťa | 1. září 2009 v 21:09 | Reagovat

Děsivé! Té kočky mi je opravdu líto!

5 Dajna Dajna | Web | 2. září 2009 v 11:59 | Reagovat

ja bych rekla zhe ona si to jen predstavovala a mnela neco jako vidiny a slisiny a ta kocka byla porad v normalu nebo ne?

ae soni ty to nepises nebo jo? ja bych rekla zhe to hledas teda sem si to myslela ja newmm pak mi to reknes ju?

6 Dajna Dajna | Web | 2. září 2009 v 12:00 | Reagovat

ja bych tu holku poslala do blazinca

7 Miharu Miharu | 2. září 2009 v 15:56 | Reagovat

[5]: že ty pořád musíš všechno řešit  :D měla jsem prostě takovou noční můru a řekla jsem si, že by nebylo špatný to zaznamenat slovy.  :-D
a jestli to byla pořád ta Jill, to už je jen na tvojí fantazii - nehledej v tom žádnou logiku. prosím...  ;-)

8 Kitsune Kitsune | 2. září 2009 v 18:47 | Reagovat

Tohle se ti taky zdálo?  O_O
No, musím říct, že máš fakt divoký sny :-D

9 Miharu Miharu | 2. září 2009 v 20:35 | Reagovat

[8]: jo zdálo, ale tyhle sny jsou u mě spíš rarita. mám přece lapač snů, ne?  ;-)
vlastně to nebyla ani noční můra. nejdřív ten sen začal tak, že jsme měli z neznámých důvodů v kuchyni náš první počítač. monitor byl položenej na sporáku a normálně fungoval. no a potom jsem najednou stála na jiným místě, uslyšela jsem ten hlas, otočila se a tam sedělata ta kočka a dívala se na mě. no potom jsem ju začala škrtit a mlátit s ňou o nábytek... heh  :-D no a nakonec z toho vznikla tahle jednorázovka.  8-O hustééé  :D

10 Dajna Dajna | E-mail | Web | 3. září 2009 v 14:31 | Reagovat

tak to jo ja nevedele zhe je to sen mno ae fakt krute  :-?

11 Anetka Anetka | Web | 3. září 2009 v 20:06 | Reagovat

gomeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeene  [:tired:]  mooc sorry,já  i před chvilku čítala,jé mirahu píše :D slibuju že už si to nezpletu :) gome,gome  :-)  ;-)

12 cassandra cassandra | E-mail | Web | 3. září 2009 v 21:06 | Reagovat

hojíček :)
Už jsem zpět.To mi to trvalo co?!
Mno jo no.A jinak jak pak se máš :)A co prázdniny :)
pp

Juu nebo spíš WAU :D

13 Kitsune Kitsune | 4. září 2009 v 23:44 | Reagovat

[9]:  ježiš xD .. a o tom ty tvrdíš, že to nebyla noční můra?  to bych teda chtěla (nebo spíš radši nechtěla :D) vidět, jak podle tebe taková noční můra vlastně vypadá  :-D  

14 Miharu Miharu | 5. září 2009 v 9:12 | Reagovat

[13]: když je probudím s bušícím srdcem - to je noční můra  :D
sny jsou ale všeobecně nevyzpytatelné  8-)

15 Kitsune Kitsune | 5. září 2009 v 21:38 | Reagovat

[14]:  Aha, takže to, že jsi s kočkou mlátila o kuchyňskou linku až se rozpůlila a její vnitřnosti se válely všude kolem s tebou ani nehlo?  
xD zajímavé  :-D

16 Tarin Tarin | Web | 9. září 2009 v 19:31 | Reagovat

tak toto sa mi páčilo xD good!

17 Tarin Tarin | Web | 12. ledna 2010 v 22:01 | Reagovat

Keby sme to brali ako sen tak mačka by mohla predstavovať dnešnú spoločnosť. "Pre to dievča v poviedke" tie oči znamenajú strach zo spoločnosti. V škole, na ulici v obchode, stále sme sledovaný cudzími ľuďmi ktorých nepoznáme a veľa ludi sa preto bojí ísť do spoločnosti. Vznikajú aj fóbie.

To že útočí a pritom tak kruto môže predstavovať myšlienky sledujúcich ľudí. Keď ma niekto strach zo spoločnosti vždy si myslí že ho všetci naokolo ohovárajú alebo si o ňom myslia to najhoršie. A všetci dobre vieme že niektoré slova (niekedy aj tie nevyslovené) bolia. To dievča v tomto príbehu si to asi pripúšťa moc a ono jej to ubližuje. Praje si ujsť a zachrániť sa pred tou bolesťou ale je to nemožne. Ľudia sa stále pozerajú a sledujú.

To že ide po tvárí môže mat niečo spoločne s očným kontaktom.

Nakoniec smrť nevinnej mačičky môže znamenať stratu niekoho vzácneho zo spoločnosti. Priateľ, kamarát at.d

Tak asi takto to vidím ja. Dúfam že sa na mňa nebudeš hnevať že som to použila a opis sna. xD

Bolo to napísane veľmi dobre a nemohla som odolať  :D

18 Miharu Miharu | 13. ledna 2010 v 15:33 | Reagovat

[17]: v pohodě :-D vůbec mě nenapadlo se na ten příběh podívat z tohohle úhlu  :-)

19 lostris lostris | Web | 19. května 2010 v 16:43 | Reagovat

vážně děsivé..8-O ale hezky napsané a i ten nápad je dobrý.. popravdě řečeno, já se trochu bojím používat svoje sny (zvláště noční můry) ke psaní, asi mě dost vyděsily v noci a už si to nechci opakovat.. ale jinak moc hezký :-)

20 heliskaa heliskaa | E-mail | Web | 13. února 2011 v 17:11 | Reagovat

Teď se budu bát usnout...HUSTĚĚĚĚ! :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru