U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha - Epilog

29. listopadu 2009 v 10:30 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha - Díly
Epilog

"A od té doby Ila Hlavičku nikdo neviděl." zakončil Šibo úspěšně své vyprávění. "Tedy možná viděl, ale netušil, že je to právě on."
"Myslíš, že je ještě naživu?" zeptala se Lída.
"To nevím," pousmál se.
"Mám ten pocit jenom já," začal Viktor, "nebo vám taky jména Šibo a Ilo připadají hodně podobná?"

Zdenda Valounek se trochu naklonil, aby na všechny líp viděl. "A co máš jako na mysli?"
"Copak vám to nepřijde divné? Vždyť ten dědek zná celej život posledního čaroděje. Teda jestli nekecá, samozřejmě… Chci tím říct, že mám vážný důvod ho považovat za Ila Hlavičku!"
"Cože?" a "Fakt?" se ozývalo teď ze všech stran.
"Počkejte! Nedělejte ukvapené závěry." vložila se do toho Lída a otočila se na Šiba. "Dědo, jaké je vaše pravé jméno? Jestli to můžu vědět?"
"Mám jeden důkaz, Liduško, který vás přesvědčí o pravdivosti mých slov. Jména už potom nebudou potřeba."

***

Větrnou Lhotou procházel nějaký podivný zástup lidí. A protože postupoval pomalu a po nějakém tom pivku i kolíbavě, sem tam se znovu rozšířil. Po pár minutách Šibo konečně zastavil. "Přečti nahlas, co je napsané na tom hrobu, Viktore."
Ten si přikleknul a hned jakmile to udělal, konečně mu všechno začalo dávat smysl: "Je tam napsané jen… Magda." pousmál se. "Takže to byla všechno pravda…"
"Už mi snad věříte, ne?" usmíval se Šibo. "Můžeme jít tedy zpátky?"
"Jasně, ale fakt by mě zajímalo to tvoje zatracený jméno, staříku." nenechal se Viktor zamluvit.
"To by jsi přišel o překvapení." smál se mu.
"Přestaň být na něj pořád takový," zamračila se na něj Lída, ale najednou zase všechny její vrásky zmizely. A mlčky jen ukázala směrem ke hrobu. Skláněl se k němu ten starý pán s dlouhým plnovousem, který, jak říkal Zdenda Valounek, celý příběh o Vidodiovy Šanci prospal. Opatrně se dotkl studeného kamene a jeho oči prozrazovaly, že se usmívá. "Co je to za přezdívku?" promluvil nakonec do toho ticha. "Zní to směšně." otočil se se svou jedovatou poznámkou na Šiba.
"A vy jste kdo?"
Stařec se postavil a párkrát rukou projel své vousy.
"No… mám tři jména. Záleží jen na tom, které chceš slyšet," dořekl a znovu se podíval na Šiba. A jeho vousy v té chvíli jako zázrakem úplně zmizely!
"Co tady vykládáš ochlastům v hospodě tak osobní informace, Antoane?"
"Ilo!" vykřikl Šibo a vrhl se mu kolem krku.
"U všech svatých - jsi to ty! Já už ani nedoufal!"
"Taky tě rád vidím," smál se. A docela ho překvapovalo, že má ještě po tolika letech elánu na rozdávání.
"Takže dovolte, abych vám představil svého bratra," položil Antoan Ilovy ruku na ramena a otočil se ke svému zástupu.
"Jako to myslíš vážně?" zeptal se Viktor a div mu nevypadly oči z důlku. Oba dva byli skoro úplně stejní.
"Kolik důkazů ještě potřebuješ?" zasmál se Antoan. "Ale když máte pořád nějaké pochybnosti - tak si je mějte. Já jsem svého bratra neviděl sedmdesát let! Takže když dovolíte," dořekl a protlačil se davem k východu. Kupodivu je nikdo nenásledoval, protože všichni z toho byli docela paf.

"Stejně tě nechápu," zasmál se Ilo. "Proč vyprávíš pravdivý příběh ožralům v hospodě? Kdybys to vyprávěl trochu slušnější sortě lidí, tak by to možná padlo na úrodnou půdu."
Antoan nad tím mávl rukou. "A nemáš to jedno? Stejně lidé už zkomolili tvoje pravé jméno. Nejdřív byl Ilo Šance… pak najednou Vido Šance - no a vzniklo z toho Vidodio. Když se do příběhu připlete ještě pár nedorozumění, budou si aspoň mít lidi o čem povídat. Pamatuješ si ještě na Matyáše Slávka? Bratra Purfiho."
Ilo přikývl. "Jeho žena se jmenovala Beatris."
"Jo, jo." souhlasil. "Tak přesně tihle dva na mě přepsali svůj dům."
"Proč?"
"No přece jenom už to byl starší pár a neměli děti… Chtěli ho dát tobě, ale protože jsi zmizel a nějakým způsobem se dozvěděli o mě… no a tak je tohle teď můj dům." zastavil se a rukou ukázal na jeden z mnoha domečků namačkaných na sebe.

"Pojď dál," pobídl ho.
Ilo se posadil do malé kuchyně a položil si ruce na stůl. "Zajímalo by mě, co ode mě teď čekáš, Antoane."
"Jak čekám? Rozhodně chci slyšet, co jsi celé ty roky dělal. A kam jsi šel a jestli máš rodinu… máš rodinu?"
"A ty?"
Antoan se trochu rozpačitě zasmál a pokrčil rameny. "Kdo ví, kde je jim teď konec. Všichni zdědili nějakou moc dobrodružnou povahu a rozutekli se mi snad do všech koutů světa." smál se a taktak se mu podařilo napustit do konvice vodu.
"To máš dobré - ti moji se zase skoro nehnou z domu. Mám je ale všechny rád." pousmál se.
"Takže jsi nakonec našel krapek štěstí, co? To jsem rád." posadil se za ním.
"Ale určitě nevíš o tom, že se Mirek oženil s Helgou."
Ilo se začal smát. "Opravdu? Ty dva si nedokážu představit společně."
"To máš pravdu." přidal se.
"Antoane,"
"Ano?"
"Pamtuješ si, jak ti ode mě došel ten dopis?" zeptal se a jeho tvář teď měla hodně vážný výraz.
"Mám ho ještě schovaný." přikývl. "Psalo se v něm, že dnes přijedeš. Tehdy mě to dost zaskočilo"
Ilo se pousmál. "A slib jsem splnil." řekl potichu a podíval se hluboko do těch úplně stejných šedých očí. "Antoane, už mi nezbývá moc času. A ani ty na tom nejsi nejlíp."
"Je nám 86 - co bys chtěl? Skákat po horách jako kamzík? Prosimtě. Spíš mi vyprávěj, co jsi celou tu dobu dělal."
"Nemyslím si, že to stihnu do dnešní půlnoci."
"Budeš muset." zasmál se a odběhl, protože konvice už začala pomalu pískat.
"Já nejsem jenom senilní dědek, kterej vypráví dětem vymyšlený příběhy. Jsem i spisovatel."
"Opravdu? Tak tuhle kreativitu jsem tedy nezdědil."
Antoan mezitím zalil čaje a trochu se pozapomněl zeptat, jestli Ilo vůbec něco chce. Nic ale nenamítal, takže to bylo v pořádku.
"Hned jsem zpět." odběhl do pracovny a vrátil se s nějakou knihou. Položil ji před Ila a nemohl se přestat usmívat: "Je celá o tobě. Všechno, co jsem vykládal v hospodě, je taky v téhle knize." poklepal prtem na její vazbu.
Ilo byl trochu zaskočený. "Nevím… co na to říct… Jak se jmenuje? Vidodio je člověk, který nikdy neexistoval?" neubránil se smíchu.
Antoan zavrtěl hlavou a ukázal mu nápis uvnitř knihy.
Ilo chvíli neměl slov. "Myslím…"
"No?"
"Je to dobrý."
Antoan si viditelně oddechl. "Bál jsem se, že by tě to mohlo urazit."
"Myslím, že to bude vynikající knížka." usmál se a znovu, tentokrát už nahlas, přečetl její název: "Cesta Ticha… Opravdu je to celé o mě?"
"No samozřejmě."
Najednou někdo zaklepal na dveře. Antoan rychle vykouknul z okna a potom se opřel o stůl. "Poslyš, umíš ještě čarovat?"
Ilo se zasmál. "Kdo si myslíš, že jsem?"
"Tak to je dobře…" oddechl si. "Myslím, že se z nás na starý kolena stanou slavní lidé…"
"Dřív nás z toho spíš klepne," utrousil Ilo jednu poznámku, která je na dobrých pár minut docela hodně pobavila.


Konec 1. řady

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbil se ti příběh Cesta Ticha?

Jasně!!! 93.3% (14)
Tak napůl. 0% (0)
Nic moc... 6.7% (1)

Komentáře

1 Káťa Káťa | 29. listopadu 2009 v 14:39 | Reagovat

Ha! Já mněla tušení, že Šibo je někdo Ilovi hodně blízký a že jsme se s ním střetli i během příběhu ale pod jíným jménem! Je jasný proč toho ví o něm tolik. Jen trochu nechápu jak Antoan ví co se stalo mezi Ilom a Orínim, když mu o tom Ilo nic neřekl. Jo a taky by mně docela zajímalo co Ilo dělal, když odešel prič. Typuju, že šel splnit Magdino poslední přání (bylo mi ji moc líto). Marí se mi, že jsi tady jednou psala něco o Cestě Ticha 2 ale nejsem si jistá. Co je na tom pravdy?

2 Ebika Ebika | E-mail | Web | 29. listopadu 2009 v 15:36 | Reagovat

No, tak já myslím, že tohle bylo dokonalé završení příběhu a moc se ti povedlo no , ale tak když se o tom už někdo zmínil taky by mě zajímalo, žesli neuvažuješ o druhé řadě :-D Myslím, že by to ještě nějak šlo no ne??
;-)

3 Miharu Miharu | 29. listopadu 2009 v 15:43 | Reagovat

Druhá řada bude  ;-) Už to mám dlouho rozmyšlené - nebojte :-D

Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí
8-O  :-D

4 Káťa Káťa | 29. listopadu 2009 v 16:35 | Reagovat

Mimochodem, co se stalo s tou Purfiho kočkou Marií? Jen tak, ze zvědavosti.

5 Miharu Miharu | 29. listopadu 2009 v 17:57 | Reagovat

[4]: Marie je opravdu chytrá kočka  :-D nechci moc prozrazovat dopředu, protože bude mít svou roli i v druhé sérii  :D

6 Káťa Káťa | 29. listopadu 2009 v 19:36 | Reagovat

Tak to se těším na tu další sérii! Marie se mi moc líbý a docela ráda bych věděla jak k ní Purfi vlastně přišel.

7 Miharu Miharu | 29. listopadu 2009 v 19:49 | Reagovat

[6]: heh... jestli si vzpomenu, tak se o tom zmíním  :-D

8 Daja _Sbé_^^ Daja _Sbé_^^ | E-mail | Web | 15. března 2010 v 19:50 | Reagovat

Vsadím se, teda myslím..., že to co bude v druhé sérii je zas o tom jak Ilo bude vyprávět Antoanovi, co dělal ty léta kam zmizel :D viď? Ale je mi líto, jak zestárli a už to vše s Magdou a sním skončilo :( No nic se nedá dělat, ty jsi písař - spisovatel -autor ;) Doufám, že druhá řada bude taky tak Nádherníá a nejskvělejší. a Inač: Cesta ticha:: Nemám slov. Lehce řečeno, žádná knížka ani povídka mě nikdy tak nerozbrečela a to upřímě. Jsem ráda, že jsi tohle napsala.... Uchvátilo mě to, a i hned odzačátku a ty to víš, musíš pokračovat..., protože tohle bych četla donekonečna, ale je mi líto a to moc, magdy. :(

9 Nakano Miharu Nakano Miharu | 15. března 2010 v 21:43 | Reagovat

[8]: musím se přiznat, ale poslední dobou je mi taky líto, že jsem ji chudinku musela... *smrk* ehm... no nic :-D

10 Urabwe Urabwe | Web | 10. května 2010 v 19:34 | Reagovat

:)nádhera,celý sem to přečetla.......ty, měla bys to poslat nějakýmu nakladatelství ,ten příběh je geniální,určitě to zkus :D

11 Nakano Miharu Nakano Miharu | 10. května 2010 v 22:16 | Reagovat

[10]: děkuju :D taky to plánuju. Ale nejdřív to musím přepsat, protože tam je celkem hodně věcí, které tak jaksi nedávají smysl - tedy aspoň mě :-D a taky by to mělo být obsáhlejší. Nu, zatím je to hudba budoucnosti :-)

12 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 15:28 | Reagovat

Nieje 70 rokov veľa? Inak pekné, mám vlhké oči... :D

13 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 5. ledna 2012 v 20:00 | Reagovat

[12]: hmmm... když nad tím tak přemýšlím, asi máš pravdu. Ilo by se takového věku dožít mohl (z různých důvodů, které bych si teď mohla vycucat z prstu), ale chudák Antoan... asi měl prostě štěstí :D

Jinak ti tleskáma děkuji, že jsi vytrvala a přežila ten zmatek až do konce :-D

14 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 22:35 | Reagovat

[13]: Také hrozné to nebolo... Nalievam na prípitok :D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru