U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Píseň Života - Díl 11.

18. listopadu 2009 v 16:24 | Miharu 【春】 |  Píseň Života - Díly
Františka
songflo

Té noci jsme se znovu všichni sešli v obývacím pokoji. Byla jsem zvědavá, ale zároveň vyděšená. Jaké je to tajemství? A co se stane, když se ho dozvím?
"Flo," promluvil konečně Michal, "já jsem posedlý…"
"Posedlý? Posedlý čím? Tvoje úchylky mě teď fakt nezajímají," zavrtěla jsem nechápavě hlavou.

"Jsem posedlý parazitním démonem. Příště počkej, až dokončím větu," zamračil se, jako kdybych já byla ta špatná.
"A to znamená co? Je to zlý?"
"Je to dost zlý," odvrací zrak. "Ten démon si říká Luis. Když sestra odjela studovat, bylo mi teprve devět. Byl jsem na ní závislý, upnutý. Žili jsme už jen s otcem, a náš vztah nebyl dobrý. Sestra pro mě byla vším, jenže pak odjela. Dělala to kvůli mně, věděl jsem to, ale i tak mě to velmi ranilo. A té rány využil Luis. Vnikl nepozorovaně do mě. Je to velmi mocný démon. Ani Sfil nepoznal, že se mnou není něco v pořádku. Až jednoho dne, kdy poprvé převzal kontrolu nad mým tělem, a pokusil se Sfila zabít…"
"Málem se mu to podařilo," vložil se do příběhu i Sfil. "Byl jsem příliš mladý, nezkušený. Už tehdy jsem nechtěl žít jako démon, a tak jsem se vyhýbal mojí přirozené potravě, mojí touze. Byl jsem slabý. Kdybych tehdy nepozřel některé Michalovy vzpomínky, a nenabral sílu, Luis by mě zabil. Podařilo se mi ho potlačit, ale ne vypudit. Dostal se příliš hluboko. Až do míst, kde sídlí lidská duše."
"Magie vyčerpává tělo," pokračoval po chvíli Michal. "A když je vyčerpané tělo, slábne i moje mysl, má vůle. A čím jsem slabší, tím je on silnější. A pak, někdy, když na chvíli přestanu dávat pozor, převezme kontrolu nad mým tělem. Jednoho dne bude natolik silný, že bude schopný přetrhnout spojení mezi mým tělem a duší. Tím získá schránku, a já zemřu. A právě tomuhle se snažím zabránit. Hledám věc, která mi pomůže. Moje schopnost nemůže padnout do rukou démona. Musím tomu zabránit za každou cenu."


Michal
songmiki

Tak. A je to venku. Už zná pravdu. Už ví, co jsem zač, co jsem za zrůdu, když ztratím kontrolu. Viděl jsem jí to na očích, když odcházela nahoru. Ten strach. Myslím, že naše cesta končí právě tady. Stejně jsem ji chtěl ušetřit nebezpečí, které bude pravděpodobně následovat. Takhle to bude lepší. Bůhví, co jí Luis udělal…

"Brý ránko," pověsil se mi Sfil na rameno.
"Obdivuju, jak bereš všechno v klidu… Jako kdyby se nic nestalo…"
"A ty zase moc přemýšlíš. Neboj, ona to pochopí. Je chytřejší než si myslíš," zaklepal mi na čelo a ukradnul rohlík, který jsem si právě nachystal.
"Jak by to mohla pochopit?" začal jsem si chystat novou snídani.
Sfil najednou ukázal na podlahu a s plnou pusou se mě zeptal:
"Řekni mi, z jakýho dřeva jsou ty parkety?"
"Dub letní - proč?"
"No a v tom to právě je," zamáchal mi polovinou rohlíku před obličejem. Chtěl jsem ukousnout, ale bohužel byl rychlejší. Začal se mi smát, div mu to všechno nevypadlo z pusy.
"Zmetku…" zamumlal a konečně pořádně sežvýkal sousto. "No v tom to právě je," pokračoval v tématu. "Já prostě vidím dřevěný parkety. A to je všecko. Konec. Jenže ty prostě musíš chodit po parketách z dubu letního. Seš čaroděj Země, ale víš všechno jen o zvířátkách, kytičkách a šutrech, o lidech nic. Nevšímáš si jich. Nestuduješ je. Řekni mi třeba, jaký má Františka oči."
"Jak to mám vědět?" zasmál jsem se nervózně.
"Vždycky jsem tě tipoval na romantika, tak jsem se zeptal zrovna na tohle," pokrčil rameny.
"Dobře, ale co to má společnýho s parketami ve tvým obýváku?" nechápal jsem, kam tím směřuje.
Sfil začal kroutit hlavou. "Chci ti naznačit, že příroda a ani moc, kterou ji ovládáš, ti nepomůžou tak, jako to umí lidé. Začni je vnímat. Začni jim konečně věřit. Nemusíš všem. Ale dej jim aspoň šanci. Mimochodem jaký tipuješ Fany číslo?"
"Číslo?" zamyslel jsem se, co to po mě vlastně chce, načež začal Sfil vrtět hlavou.
"Myslím tím číslo jako… číslo. Chápeš?"
"Ne."
"Bože Michale! Nežiješ náhodou v minulým století?! To si říkáš chlap?! Ta holka má nádherný trojky! Rozumíš tomu? Kam se to doprdele díváš? Do očí ne, na kozy ne… Nevíš, o co přicházíš. Blbče," zabořil hlavu bezradně do dlaní. "Hele, podíval ses někdy na ženskou jako na ženskou a ne jako na cukry, tuky, bílkoviny…"
"…škroby," doplnil jsem ho automaticky.
"Ty seš marnej. O blbý kytce víš víc, než o holkách."
"Pokud to nevíš, tak mám důležitější věci na práci. Nemám čas se honit za sukněmi, jak ty."
"Já jen sbírám zkušenosti," prohlásil pyšně. "A kdybych chtěl, klidně půjdu i do Fany - mám slabost pro blondýnky…"
"Dobré ráno,"
My o vlku…
"Ahoj, Fany," přiskočil k ní Sfil okamžitě a hned se jí vyptával, jak se vyspala. Doufám, že neslyšela náš rozhovor.
"Na chvíli jsem ještě usnula…"
"Flo?" sebral jsem veškerou odvahu a otočil se k ní. Chtěl jsem něco říct, ale z neznámých důvodů jsem se jí podíval do očí, a připravenou větu zapomněl.
"Snídaně?" nabídnul jsem jí připravený rohlík.
"A jo… dík," pokusila se o úsměv, ale moc jí to nešlo.
"Promiň mi to," řekl jsem nakonec potichu. Neměl jsem ani odvahu to říct hlasitěji. Styděl jsem se. Za to, co jsem, za to, že jsem to před ní tajil, za to, že jsem ji do toho všeho zatáhl, a ohrozil její život. Taky jsem se k ní nechoval zrovna nejlíp. Podceňoval jsem ji, nevěřil jí, a myslel, že je hloupá. Vím, že mi občas nějaké to slovíčko ujede, ale mohl jsem být trochu vnímavější a všechno jí v klidu vysvětlit. Hned od začátku, neměl jsem být tak netrpělivý.
Flo na mou chabou omluvu nic neřekla, a šla si sednout k malému stolku, který byl zašoupnutý v rohu místnosti.
"Člověče, s takovou se dneska nenajíš," poplácal mě Sfil po zádech, a koutkem oka zavadil po posledním kousku pečiva.
"Když mi to znovu sežereš, tak ne," opáčil jsem.
Sfil se ke mně nebezpečně přiblížil. "Tak už sis všimnul?"
"Její oči… mají zelenou barvu," zašeptal jsem.
"A její objetí musí být pohlazení pro tělo i duši," usmál se blaženě, a ani já se neubránil smíchu. Jenže v téhle chvíli bych byl nejraději, kdyby se jí na tvář vrátil její úsměv. Ale s mojí chabou omluvou se tak pravděpodobně nestane.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 18. listopadu 2009 v 16:54 | Reagovat

Chudák Michal! Být posedlí démonem tomu říkám smúla. Nenapadlo by mně, že je dřevo, když jde o holky. Jinak jsem se opravdu pobavila! Korlejmi je tedy ale veselá kopa! Nevěděla jsem, že byl sukničkář! Opět jsem se o něm dozvěděla něco nového!

2 Káťa Káťa | 18. listopadu 2009 v 16:55 | Reagovat

P.S.: Heský nový design!

3 krysa krysa | 18. listopadu 2009 v 17:40 | Reagovat

[1]:  to jo ^_^těď můžeme jen doufat že démoni se v ČR nevyskytují

4 tashikana team - Yami-chan SB tashikana team - Yami-chan SB | Web | 22. listopadu 2009 v 9:20 | Reagovat

ňáááááááááááá :) .............. to je nádherný xD

Kdy bude další díl?? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru