U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Pure Darkness 5 - Ztracené hodiny

14. listopadu 2009 v 10:34 |  Keep On 3 - Díly
Seděla tam. Bývalá Strážkyně, která se rozhodla jít za svým snem. Bohužel štěstí nebylo tehdy na její straně…
"Zeptala bych se tě, co tady děláš, Tomoko, ale soudím, že ani ty to nevíš." promluvila Ruby a křečovitě zabořila prsty do proutěné židle. Pomalu se postavila a zavřela oči.

"Slyším… ticho…"
"Co se to děje? Kde to jsem?" nevnímala ji Tomoko. Ruby ale stále poslouchala to své vysněné ticho. Potom otevřela konečně oči a její výraz znovu posmutněl.
"Tohle je místo, které je duším se schránkou zapovězeno."
Tomoko rychle zavzpomínala, co ji Norika o tomhle naučila: "To jsou duše, které mají ještě živé tělo, že?"
Ruby přikývla. "Nacházíš se v místě, které je ponořeno v temnotách - osobní svět každé duše, která si poskvrnila svou čistotu."
"Tím myslíš co?"
"Copak to nechápeš?" vrtěla Ruby hlavou. "Jsi na druhém břehu. Tohle je Onen svět. Místo, kde spočinou všichni mrtví… Jsi snad mrtvá?"
"Cože? Nejsem!" rozkřikla se. "Proč říkáš to samé co Wuram?!"
Ruby se znovu posadila do křesla. "Tvoje duše tedy bloudí v temnotě…" řekla si spíš pro sebe. "Měla by jsi s tím něco udělat. Máš nějaké potíže? Rodina, škola, démoni… nebo snad láska?"
"Nic co bych nezvládla. Teď mě spíš zajímá, jak se odsud dostat."
"Je to jednoduché." pokrčila Ruby rameny. "Jak jsi odešla minule?"
Tomoko si okamžitě vzpomněla: "Když se mě Wuram Ribfei Ha dotkla."
Bývalá Strážkyně k ní nenuceně natáhla ruku. "Najdi cestu zpět. Cestu z temnoty znovu ke světlu."
Tomoko se ale trochu zdráhala.
"Bojíš se snad? Není čeho. Jsem jen duše, která nedošla pokoje. A ještě dlouho bude trvat, než budu moci jít dál." řekla a znovu ji pobídla svou rukou. "Naše spory skončily v ten den, kdy jsem umřela. Nemám potřebu tě tady držet."
"Děkuju." odpověděla rychle Tomoko a konečně přistoupila blíž. Stačil nepatrný dotyk jejich prstů a vše zmizelo. Jenže neuběhla snad ani jedna sekunda a objevila se na úplně jiném místě.
"Tohle je přece ubytovna Bouřlivého týmu!" zpanikařila. Měla být zpátky ve svém těle, ale místo toho se dostala sem. Najednou někoho zahlédla v okně. Okamžitě se rozeběhla ke dveřím, ale ve chvíli, kdy šahala na kliku, znovu se celá scéna změnila. Teď byla v místnosti. Přesněji řečeno stála před školní tabulí.
"Co se to sakra děje?!"
"Ve škole se sprostě nemluví…" ozvalo se zezadu. V poslední lavici byla znovu Wuram Ribfei Ha. Opírala si znuděně hlavu a hrála si ze svým copem.
"Chodíš sem nějak často, Takehimo." "Zase ty?"
Wuram se konečně usmála a postavila se. "To samý bych mohla říct já. Určitě chceš jít zpátky, že?"
"To si piš!" řekla a vydala se jejím směrem.
"Heh… a to si jako myslíš, že udělám stejnou chybu jako minule?"

***

"Kdepak je?" pomyslela si Wuram, když šla do schodů. Už pěknou dobu si hraje s Tomoko na honěnou, ale tentokrát se jí ztratila. A jelikož už nemá žádnou moc, nedokáže ji vycítit.
Stále byli ve škole, protože ona sama nemůže opustit tento areál - je to trest. Když procházela chodbou, opatrně vždy nakoukla do nějaké třídy. Všude bylo ale hrobové ticho. Když si vzpomene, jak bývaly tyhle chodby a místnosti plné života… ale teď…
Už jen pocit, že je Tomoko někde nablízku, jí dává naději, že není v tomhle pekle sama.
"Měj se." vyskočila Tomoko ze svého úkrytu a náhle byla pryč.
Wuram se chytla za místo dotyku a klesla do kolen. Zmizela až příliš rychle. Nerada si to přiznávala, ale raději by si s ní popovídala - i když to byla právě ona, co ji dostala sem… Zadívala se do dlouhé chodby a zacpala si uši - na jejím konci na ni čekalo šílenství…

***

Tomoko se zastavila. Byla zpět, ale něco tady nehrálo. Její spolužáci právě vycházeli ze školy stejně tak, jako ona. Otočila se a zamířila zpět do budovy.
"Proč se vracíš?" zeptala se jí Kamila.
"Vracím?" podívala se na ni.
Klíčnice otráveně zkřížila ruce. "Dneska už jsi zabodovala dost - chceš to dovést až do konce?"
"Do jakýho konce?"
"Víš, že se chováš ještě divněji než předtím? S tímhle přístupem nikdy nedostaneš křídla. Hlavně když nechceš plnit svoje povinnosti."
"O čem to teď mluvíš?"
"Myslela jsem si, že mě neposloucháš." zavrtěla Kamila hlavou. "Našla jsem ztracenou duši."
"Opravdu? Tak jdeme pro ni!"
"Hele," přiletěla k ní blíž, "seš v pořádku?"
Tomoko se trochu pousmála. "No… ráno mi fakt bylo nějak… dost divně. Teď už je to lepší." zalhala, protože nic nebylo v pořádku. Ani si nevzpomíná, že by vůbec šla do školy nebo aspoň vstala z postele. Když se dotkla Wuram, objevila se tady. A co se stalo do teď? Kdo ví…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 14. listopadu 2009 v 11:50 | Reagovat

Hmm! Zajímavý! Jsem docela zvědavá co bude dál!

2 Leňa Leňa | 14. listopadu 2009 v 16:45 | Reagovat

dobry také čudné ale dobré :-)

3 kajtulka kajtulka | Web | 14. listopadu 2009 v 19:15 | Reagovat

Dobrý díl, ale takový.. divný :-D :-D Le pěkný :-) !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru