U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha 2 - Kapitola 2: Muž s falešným úsměvem

22. prosince 2009 v 8:00 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí - Díly
Kapitola 2: Muž s falešným úsměvem

"Mám hlad," pronesl Frencis okamžitě, jak za nimi babi Bernedeta zavřela dveře.
"Měl ses včera večer najíst." vyplázla na něj sestra jazyk.
"Raději umřít než strčit tu odpornou slizkou věc do pusy! A nejsem jediný, kdo má na to stejný názor. Houby by se měly zakázat. A ještě k tomu nikdy nevíš, jestli je jedovatá nebo ne."
"Už jsi se vypovídal?" setřela ho okamžitě Žaneta. Bylo jí sice jedenáct a půl, ale těšilo ji, když mohla Frencisovi pěkně podkopat půdu pod nohama.
"Koho pronásleduješ tentokrát?" zeptala se, aby odvedla bratrovu mysl od hub.
Jeho tvář znovu získala kamenný výraz. Svou práci bral hrozně vážně. "Kluk, hnědý kabát, černý vlasy. A v jeho okolí by se měla objevovat obrovská černá kočka."

"Obrovská černá kočka?" zopakovala Žaneta otřeseně. "Nebude lepší, když zůstanu u babi?" zpomalila krok.
"Nejenom vláda mi dává časový limit," pokrčil Frencis rameny. "Máma tě chce mít do dvou dnů doma."
"To nestihneme." pousmála se a cestou se protočila pod rozcestníkem. "Směr Veron?"
"Jo." přikývl, ale stále přemýšlel nad tím, jak dostane toho černovlasého kluka. Tedy pokud ho ještě najde. A z toho jeho domácího mazlíčka jde taky pořádný respekt.
"Fren?"
"Frencisi." opravil ji.
"Freencisiiii?" zpitvořila jeho jméno, protože vyslovovat ho normálně by byla až příliš velká nuda. "A to jsi přišel jenom tak nalehko? Vždycky s sebou taháš ještě spoustu dalších krámů."
"Nejsou to krámy, ale věci k přežití v přírodě." začal důležitě. "Schoval jsem je za městem."
Žanetiny oči ale sklouzly k bratrovu meči a při tom pohledu trochu posmutněla. "Nemám ráda, když nosíš zbraně."
"Na tuhle otázku je zbytečné odpovídat, nemyslíš? Jednou ale poznáš, že taková zbraň ti může zachránit život."
"Město!" vykřikla Žaneta a vypadalo to, jakoby bratra vůbec neposlouchala. Rozeběhla se z kopce a roztáhla ruce.
"Natlučeš si! Zpomal!"
"Nemůžu!" smála se.
Když se k ní Frencis konečně dostal, začal ji různě poučovat o bezpečnosti, ale sestra jen dělala, že ho poslouchá. Dívala se k městu, které vždy přitahovalo její zvědavost.
"…nechci tě domů nést po kousíčkách. Kdybys aspoň poslouchala. Hej!"
"Nekřič na mě!" otočila se.
Frencis jí akorát rukou naznačil, že už může jít, protože své kázání raději předčasně ukončil. "A nedívej se divně na lidi."
"Hm…" přikývla, ale právě tohle měla v úmyslu. Ani babi ji do města nepouští, když je u ní na návštěvě - do města plného Nečistých. A když máte zakázané ovoce přímo před nosem, je těžké dělat, že jej nevidíte. Když sourozenci procházeli kolem všech těch lidí s rozdílnými vlasy a barvami očí, Žaneta prostě nedokázala slušně sklopit oči a hledět si svého. V zemi Křišťálového Pole žijí pouze Čistí - lidé s blonďatými vlasy a výraznýma modrýma očima. Čistí, kteří věří v Nejvyššího - v jediného pravého Boha. Ona i Frencis patří mezi ně. Jenže její bratr, narozdíl od ní, shlíží k Nečistým jako k nějakému podřadnému hmyzímu druhu. I když je v jeho tváři neutrální výraz, přesně ví, na co teď myslí. A jeho ruka je neustále položená na jílci meče.
"Frencisi? Koupíš mi koláč?"
"Vždyť jsi snídala,"
"Nevím, kdo si před chvílí stěžoval, že má hlad." pousmála se.
Bratr se na ni sice zamračil, ale musel přiznat, že má pravdu. Porozhlédl se kolem sebe a oba dva přešli ke stánku s pečivem.
"Který chceš?" zeptal se.
"Tamhleten." ukázala a už se jí sbíhaly všechny sliny.
"Dvakrát, prosím." řekl a podíval se na rusovlasou prodavačku.
"Čtyři měďáky." opáčila zase ona a dala koláče do papírového pytlíku.
"Počkat, ale tady máte napsaný jeden koláč za měďák." všiml si okamžitě Frencis.
Prodavačka se usmála a natáhla k nim ruku. "Přirážka pro Čisté."
Frencis se na zlomek vteřiny zatvářil hodně nepřívětivě. Nakonec ale zaplatil a beze slova odešel od stánku. Zatočil do první postraní uličky a zmizel všem z očí. Žanet vběhla za ním a v ruce držela papírový pytlík s koláči.
"Nevztekej se…" zadívala se na bratrovu zkřivenou tvář.
"Nečistá pakáž!" zašeptal hlasem plným hněvu, otočil se ke zdi a bouchl do ní pěstí. Dvakrát se zhluboka nadechl, a když se otočil zpět, byl z něho úplně jiný člověk.
"Jdeme?" řekl a pravý koutek úst se pokusil o úsměv.
Žaneta k němu natáhla koláče. "Vezmi si."
Ale Frencis se ani nepohnul. Díval se na ni a jakoby hledal nějaká slova, která by se k téhle situaci hodila. Ve skutečnosti ale nad ničím nepřemýšlel. Jen mu bylo proti srsti byť se toho jídla jen dotknout, protože by tím utrpěla jeho čest.
"Promiňte, že vás ruším, ale…"
"Kdo je tam!" vykřikl Frencis a ochranářsky si stoupnul před sestru.
V uličce se objevil nějaký mladý muž. Měl dlouhé hnědé vlasy stažené koženým provázkem a nevypadal více jak na dvacet. "Nechtěl jsem vás vylekat." usmíval se a ruce měl mírně zvednuté u ramen. "Jen jsem něco málo viděl a zaslechl a tak…"
"A tak co?" zamračil se na něj Frencis a znovu položil ruku na jílec meče.
"Pochopil jsem, že jste oba dva Čistí. Určitě míříte do země Křišťálového Pole - je to jediné území tady okolo, které takovými, jako jste vy, praská ve švech."
"Chceš nás urazit?"
Muž začal vrtět hlavou. "To ne… jen to ne. Ale podívejte se na mě. Jsem jen člověk, který hledá bezpečné a klidné místo. Jdou po mě mí vlastní lidé a já se chci jen schovat v zemi… svého nepřítele."
"Zamibuřan?!" vykřikl Frencis.
"Jak se to vezme, hochu." začal rychle mluvit. "Království Zamibur je jen místo, kde mě posledních pár let drželi pod zámkem. Můj původ je trochu jižnější."
"Na tom se nic nemění." odsekl Frencis. Jeho země je se Zamibuřany ve válce. A Zamibuřané jsou markeisty stejně tak, jako ostatní země ve středozemí a na jihu.
"Co ode mě chceš?" zeptal se proto na rovinu.
"Chci se dostat do země Křišťálového Pole." řekl se širokým úsměvem. "Vím, že tam mají Nečistí přísný zákaz vstupu, ale když mě zajmeš jako špeha Zamiburu, dostanu se tam hladce."
Frencis se nad tím vším pousmál. "A to si jako myslíš, že tě nechám jen tak pobíhat po mé zemi?"
"Já tam nechci pobíhat. Já chci ochranu vaší vlády. Půjdu dobrovolně pod zámek a klidně mě svaž, jestli máš čím. Jsem jen člověk, který hledá bezpečné místo na zemi." pokrčil rameny.
Frencis přemýšlel. Zpracovával pečlivě všechno, co mu tenhle podivný Nečistý navykládal. Je to určitě riskantní, protože má zrovna na krku svou sestru, ale jeho prací je přece zatknout každého podezřelého jedince, ne? A tenhle chlápek je dost podezřelý.
"Tak co, hochu?"
"Jestli přestaneš používat ten svůj falešný úsměv, tak bychom si možná mohli plácnout."
Muž se znovu usmál. "Jak jsi to poznal?"
Frencis zopakoval stejný úsměv. "Nejsi jediný, kdo to umí."


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ebi-chan Ebi-chan | E-mail | Web | 22. prosince 2009 v 11:41 | Reagovat

Já cu Íláááá a jinak další boba díl a šup sem s pokráčkem stejně ak jako vždy neustále mě překvapuješ prozraď co máš ještě pod kloboukem.-D :-P

2 Adelain Aki Adelain Aki | Web | 23. prosince 2009 v 12:56 | Reagovat

U mě na blogu máš přání k Vánocům. ^^
(tedy pokud jsme pořád Affs)

3 Daja Daja | E-mail | Web | 23. prosince 2009 v 19:14 | Reagovat

Veseleée VánOce tObe <33.... SB

4 Kejko Shijo ♥sb♥ Kejko Shijo ♥sb♥ | Web | 23. prosince 2009 v 19:38 | Reagovat

něco k Vánocům!!!  http://anime666.blog.cz/0912/pro-sbe

5 Daja _Sbé_^^ Daja _Sbé_^^ | E-mail | Web | 15. března 2010 v 20:23 | Reagovat

zajímavý, ale přece pořád myslím na Cestu ticha... :(

6 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 15:52 | Reagovat

[5]: :D :D Veď tam je!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru