U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha 2 - Kapitola 3: Hledání velké černé kočky

28. prosince 2009 v 12:22 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí - Díly
Onoho času, trochu jižněji v teplejších zemích, žil čaroděj, který skrýval své schopnosti. Jednoho dne přišly temné časy a obrovské černé kreatury začaly terorizovat obyčejný lid. Čarodějové se snažili proti těmto Stínům bojovat , ale jejich boj skončil prohrou. Nezbyl z nich nikdo; pouze Oríniho služebníci - Stíny. Ale Poslední čaroděj na světě, poslední šance, se náhle objevil znovu mezi lidmi. Již se více neskrýval. A díky své neuvěřitelné moci přemohl Vidodio Šance všechny Stíny. A boha Oríniho poslal zpět tam, kam odjakživa patřil.
Jenže od Velké války tohoto člověka nikdo více nespatřil…


Kapitola 3: Hledání velké černé kočky

"Určíme si ale pár pravidel," řekl Frencis, když mu z tváře zmizel úsměv.
"Nejsem proti." souhlasil muž.
"O to to bude snazší." pokývl. "Tak mě teď dobře poslouchej. Uvidím jen jediný křivý pohled na mou sestru a zabiju tě. Pokusíš se mě oblafnout - následuje to samé. Rozumíme si?"
"Dobře, ale asi budeš chtít i tohle." sáhnul si muž do vnitřní kapsy kabátu a vytáhl malý nůž. "Je to jediná zbraň, kterou jsem stihl cestou ukrást."

Frencis si jej okamžitě vzal a uschoval nůž u sebe. "Stejně tě prohledám," řekl a kleknul si před něj. K jeho překvapení už nic víc nenašel. Možná opravdu bude všechno to, co říkal, pravda.
"Uvědomuješ si, že se budeš vracet? Půjdeme přes Zamibur - sice lesem, ale i tak." pozorně sledoval každý mužův pohyb.
"Já to vím." přikývl. "A jsem ochotný to riskovat."
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Frencis a trochu mu vadilo, jak se muž pořád usmívá.
"Jsem Ilo Šance - plácneme si?"
Frencis na něj chvíli mlčky hleděl. A najednou se začal smát. "Člověče, ty seš jasnej."
"Copak? Znáš mě?" povytáhl zvědavě obočí.
"Jakpak by ne? Akorát ve vězení se zprávy nešíří tak rychle, pane podvodníku. Ten jižanský čaroděj se totiž jmenuje Vidodio Šance."
"A… ahahá! Tak to máš pravdu - zprávy ve vězení nestojí za nic. Ale asi jsi také pochopil, že ti své pravé jméno nechci říct."
"Klidně ti budu říkat třeba Mýdlo - je mi to fuk. U mě akorát rozhoduje, že jsi Nečistý." dořekl a natáhl k němu ruku. "Můžeme si tedy plácnout - jsem Frencis."
"Tak… já Vidodio." usmál se, ale vzápětí si uvědomil, že by neměl, a tak z toho vznikl takový divný výraz.
"Hledám jednoho černovlasého kluka, Vidodio. A taky jeho kočku."
"Kočku? Zní to komicky." nezadržel další úsměv.
Frencis se ušklíbl. "Až na to, že je to obrovská černá kočka. Podobá se pumě."
"To zvíře jsem v životě neviděl." přiznal Vidodio.
"Tak zůstaň u velké kočky." poradil mu Frencis a otočil se na sestru. Položil ruce na její ramena a vyšli společně z uličky.
"Moc se s ním nebav." pošeptal jí do ucha a zařadili se společně znovu do ranního ruchu ulice.
"A jak je chceš najít?" zeptal se Vidodio když je dohonil.
"Musíme se ptát lidí a zajít do pár hospod… Tam musíme ale spíš až odpoledne nebo k večeru."
"Já nechci jít do hospody." ozvala se po dlouhé době Žaneta.
"Já taky ne, ale co můžu dělat?" pokrčil Frencis rameny. "Musím toho kluka dostat - určitě za něj bude nemalá odměna." pokračoval už šeptem.
Muž se s otázkou znovu vložil do rozhovoru: "Ty jsi lovec lidí?"
"Trochu od toho, trochu od toho." odpověděl neurčitě Frencis a zastavil nějakou paní. "Promiňte, neslyšela jste něco o velké černé kočce?"
"Neslyšela, kluku." odpověděla a rychle odkráčela pryč.
"Sakra. Proč mám vždycky takovou smůlu a narazím na lidi, kteří nemají Čistý v lásce?" kousnul se letmo do spodního rtu.
"Můžu pomoct?" nabídl se Vidodio a aniž by čekal na nějakou odpověď, zastavil postaršího muže.
"Dobrý den, máte chviličku? Hledám nějaké informace o velké černé kočce, co se tady potuluje - nevíte něco?"
"Velká kočka?" vyvalil děda oči. "No nic jsem neslyšel, ale můžu se zeptat. Znám člověka, který toho ví o takových věcí hodně."
"To byste byl laskav." usmál se a rukou naznačil Frencisovi, ať na něj počkají.
"No fajn - pomáhá mi nepřítel." zavrtěl nevěřícně hlavou. "Půjdeme se tamhle posadit, ano?" poukázal sklíčeně.
"Tak jo." souhlasila Žaneta a vyběhla napřed. "Myslíš, že se vrátí?" zeptala se, když dosedla na dřevěnou bednu.
"Jak to mám vědět?" pokrčil rameny. "Ale mohl by. Takhle ochotnýho a bezproblémovýho člověka jsem ještě nechytnul."
"Přestaň o něm takhle mluvit - je to hnusný."
"Tak promiň no…" poškrábal se na hlavě a povzdechl si.
Chvíli tam seděli a čekali, jestli se Vidodio vůbec vrátí. Občas Žaneta vyběhla, když uviděla někoho s přívětivou tváří a zeptala se na tajemné zvíře. Kupodivu měla větší úspěch jako bratr.
"Včera před západem slunce ji někdo zahlédl na druhém konci města."
"To mohlo být asi něco málo po té, co jsem ji uviděl já. To znamená, že už jsou dávno pryč," povzdechl si.
"To není tak jistý. Ti lidi viděli jenom černou kočku. Nikdo další s ní nebyl - takže je tu šance."
"Minimální." dodal Frencis
"Přátelé!" Oba dva okamžitě zvedli hlavu.
"Já mu dám přátele…" zabručel si Frencis pod vousy.
Vidodio zatím doběhl a usmíval se od ucha k uchu. "Mysleli jste si, že uteču, že? Opak je ale pravdou - našel jsem něco, nebo spíše někoho, kdo nám o černé kočce může říct víc."
"Kdo je to?" ptal se okamžitě Frencis.
"Nevím, nějakej starej dědula." usmál se Vidodio, ale vzápětí znovu nasadil vážnou tvář.

***

"Již v dávných časech žila stvoření, která se vymykala lidské logice." začal skoro plešatý stařec. Vidodio je zavedl do nedaleké hospody, kde naštěstí ještě nepadla ani jedna narážka na jejich víru. Posadili se, a když začal starý muž vyprávět, ztichla celá hospoda a všichni poslouchali.
"Tato zvířata ale měla mnohdy různý původ. Některá z nich byla jen zakletými lidmi, nebo to mohli být také lidé prokletí či začarovaní. Možná je v těch slovech jen malý rozdíl, ale všechna mají velmi odlišný význam… A tato stvoření brázdila naše končiny možná i po stovky let - až do dnešních časů a časů budoucích."
"A kdo ty lidi původně proměnil?" zeptal se někdo z hloučku posluchačů.
"Slyšeli jste někdy o Cukrovém lese?" zeptal se stařec.
"Jo - prý tam straší a kdo tam vejde, už neodejde."
"Máte pravdu. Pod sladkým názvem se skrývá hořká příchuť. V tom lese již po staletí žijí čarodějnice."
"Cože? Čarodějnice?" promluvil nečekaně Vidodio. "To je absolutně vyloučené - ženy mají zákaz učit se magii."
Frencis se na něj podíval a bylo mu trochu divné, že to Vidodio ví tak jistě. Ve stejné chvíli také uviděl, jak se pomalu otevírají dveře do kuchyně - pouze ale na malou škvírečku.
"To máš pravdu, chlapče," pokračoval děda, "ale napadlo tě někdy, proč tomu tak je?"
Vidodio se usmál. "Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel."
"A to je právě ta chyba - lidé už zapomněli, proč tomu tak je. Málokdo ví, že magie má na ženy a dívky přímo odstrašující vliv. Zatemní jim mysl a nečeká na ně nic jiného než pouhé šílenství. A abych se znovu vrátil k té kočce - právě čarodějnice dokáží takto člověka začarovat. Ale zároveň jsou také jediné, které ho dokáží vrátit do původní podoby. A proto jestli nechcete mít krásný chlupatý kožíšek, raději se k Cukrovému lesu nepřibližujte." zažertoval nakonec stařík. "Víc toho už nevím - stačí vám to?"
"Děkujeme mockrát," pousmál se na něj Frencis.
Děda se znovu vrátil ke svému stolu a nechal ty tři o samotě. Dál pokračoval ve vypravování svých příběhů, ale po svých známých už to bylo za džbán piva.
"Stejně nám to moc nepomohlo," dodal Frencis po chvíli. "Ale možná…"
"Možná co?" zadíval se Vidodio na chlapce.
"Možná jsme narazili na správnou stopu." usmál se a ve stejné chvíli se zavřely i dveře od kuchyně.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ebika Ebika | E-mail | Web | 28. prosince 2009 v 20:04 | Reagovat

Já tou vůbec nerozumím*histerčí a rve si vlsy*ten v té kuchyni to byl Idodio/Ilo, že jo?A kdo je tenm pitomí chlápek co se za něj vydává?Zabte mě, lidi zaote...šuo sem s pokráčkem , tahle kapitolka je moc povedená stejně jako vždycky :-D

2 Miharu Miharu | Web | 28. prosince 2009 v 20:37 | Reagovat

[1]: kdo si počká, ten se dočká  :-D a jiank je to Vidodio, ale z konce první série víš, že je to jen zkomolenina, která se ve světě uchytila  ;-) (to se rýmuje! O_O  :-D )

3 Daja _Sbé_^^ Daja _Sbé_^^ | E-mail | Web | 15. března 2010 v 20:43 | Reagovat

Takže ta velká černá kočka je marie(bo jakse jmenuje) a Ilo ten co putuje s Frencisem je opravdu Ilo? Soni, já  tom má docela taky teďka zmatek.... Ebi, zmátla jsi mě.

4 lostris lostris | Web | 26. května 2010 v 20:55 | Reagovat

opět čistá árijská rasa vede? ;) moc hezky napsaný...:)

5 Nakano Miharu Nakano Miharu | 26. května 2010 v 21:36 | Reagovat

[4]: nu... už to máme jaksi zakódovaný v sobě :D ale taky jsem to udělala proto, že do severních zemí se hodí nejvíc :-D krásně splývají se sněhem :-D

6 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 16:30 | Reagovat

[5]: Fínsko?

Inak, pobavila som sa najmä na:
"Přátelé!" Oba dva okamžitě zvedli hlavu.
"Já mu dám přátele…" zabručel si Frencis pod vousy.
Al  aj iné scénky sa ti veľmi podarili, aj z prvej kapitoly x)

Ale vážne - ja som si nemyslela, že Magdaléna je ryšavá a Ilo hnedovlasý - nie čierno? :D

7 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 5. ledna 2012 v 20:07 | Reagovat

[6]: popravdě už jsem vykoumala lepší důvod, proč jsou plavovlasí, ale o tom až někdy jindy...

Jinak co se vlasů týče, ty Magdiny jsem asi moc nezmiňovala, ale má je opravdu zrzavé no a Ilo černé (akorát Antoan je měl nejdřív černé a potom hnědé). Je možný, že mám v textu někde překlep :D

8 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 22:28 | Reagovat

[7]: To je normálne, ak na to spisovateľ zabudne, tak to všeobecne zmiatne. Občas to nájdem aj v knihách samotných :D Každopádne to, myslím, nieje žiadna hrozná chyba pre nikoho :)

9 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 6. ledna 2012 v 16:46 | Reagovat

[8]: popravdě tenhle blog by potřeboval korektutu jako sůl :-D moje gramatické schopnosti fungují na principu náhoda a pokus :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru