U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Píseň Života - Díl 16.

31. prosince 2009 v 8:00 | Miharu 【春】 |  Píseň Života - Díly
Františka
songflo

Dvoupatrový dům s bílou fasádou, sedlovou střechou, a obrovským balkonem nahoře. Michalův dům stál na samotě. Měl časem sešlý plot, který ohraničoval velký kus pozemku a pravděpodobně i nějaká pole. Nešli jsme ale zazvonit na zvonek, nýbrž obešli celý dům, a zastavili se až u malého dřevěného kříže, který se schovával v neupravovaném porostu. Vlastně to nebyl kříž, popsala jsem to tak, abyste věděli, o čem mluvím - ve skutečnosti to by kruh na třech nožkách. Vysvětlím za chvíli. Rostly u něj popínavé bílé růže, ale protože se o ně nikdo nestaral, plazily se po něm, a dělaly mu směšný rozčepýřený účes.

"Kdyby je aspoň občas zastříhl, tak by ho neubylo," postěžoval si Michal a klekl si před neoznačený hrob.
"Můžu ti nějak pomoct?" nabídla jsem pomocnou ruku a přidřepla si k němu.
"Musíme vytrhat všechen tenhle plevel. Chci tam zasadit nové květiny," a dali jsme se do práce. Bylo to trochu zvláštní, a nevím jak to lépe popsat. Možná to bylo kvůli tomu, co se mezi námi za posledních pár hodin stalo. Nejdřív se dozvím o tom démonovi, pak Michala zavřou do vězení, a nakonec ty moje Znaky světla nebo co… A taky nemůžu přestat myslet na Sfila, protože mám strach, jak se nakonec rozhodne…

"Nad čím přemýšlíš?"
"Co? Ale… jen mě zajímá, proč nepoužíváte kříže," rychle jsem něco vymyslela.
"Ah… tohle. Je to tím, že nejsme křesťané. Lidé tu věří v mnohobožství, v bohyni času, nebo třeba jen v bytosti základních živlů. Všechny naše modly byly, nebo stále ještě jsou, reálnými. Tenhle hrob se používá pro čaroděje. Normálně bývá v kruhu deska se jménem zesnulého, ale otec ji spálil. Tyhle tři nohy představují tři živly, které podepírají čtvrtý živel, který dotyčný ovládal. Matka patřila do klanu Země. Byla to velmi mocná čarodějka, a podívej se, jaký má teď zbídačený hrob…" Michal si k sobě mezitím přitáhnul kabelu, a vytáhl z ní pytlíček se semínky.
"Už dlouho se chci zeptat na tu tvou tašku…" prolomila jsem nepříjemné ticho.
Michal se začal smát. "Věděl jsem, že ti to vrtá hlavou."
"A-akorát jsem nechtěla být vlezlá," odvrátila jsem od něj hlavu, protože jsem cítila, jak začínám rudnout.
"Dobrý - neurážej se."
"Nejsem uražená!" otočila jsem se zase zpátky.
"Podívej," otevřel tašku, ale nic v ní nebylo. "Vleze se tam tisíc věcí, ale pořád je prázdná," pokračoval. "Zkus něco říct, třeba to tam bude."
"Baterka," vystřelila jsem bez přemýšlení.
"Tak to je základní výbava," zasmál se a opravdu vytáhl baterku, se kterou mi zasvítil do očí.
"Počkej… na něco jsem si vzpomněl," řekl najednou, zatímco jsem si třela oči.
"Tohle ti posílá Kaira. Úplně jsem na to pyžamo zapomněl…" zasmál se provinile.
"Cože?" vydechla jsem nevěřícně. "A to mi říkáš až teď? Po tom, co jsem musela spát ve Sfilově teplákovce?"
"Nezlob se, ale v té tašce je hodně věcí, a ne všechny si pamatuju," sklonil hlavu zpátky k tašce, ale usmívat se nepřestával. "Začal jsem si raději psát seznam, ale stejně tam jsou některé věci, které zůstanou už nenávratně ztraceny… Zasadíme ale raději ty květiny, ne?"
"Jo, radši jo," přikývla jsem.
"Podívej se na tohle," podal mi sáček.
"Páni! Tohle sis koupil u nás v česku?" prohlížela jsem si známý obal s maceškami.
"V den, kdy jsme se poznali," přikývnul. "A tenhle druh je z Francie," podával mi jiný sáček. Pokusila jsem se přečíst název, ale marně. Trochu mě to zamrzelo.
"Nikdy jsem nebyla ani za hranicemi vlastní země… Chtěla jsem cestovat, jenže nebyly peníze,"
Michal udělal mezitím v hlíně rukou důlek, a řekl mi, ať zasadím ta francouzská semínka.
"…no a já jsem kvůli duhovému dubu procestoval skoro celou Zemi… Dávej je po jednom."
"Duhový dub?" zopakovala jsem a vhodila do dolíku nechtěně dvě.
Michal se na chvíli zarazil, jakoby mi řekl něco, co nechtěl. "Ah… prosím tě, zeptej se mě na to někdy jindy, ano? Teď na to nechci myslet."
"Tak dobře…" řekla jsem potichu a chvíli se dívala, jak hloubí další dolíky. "Hele, ty se asi rád hrabeš v zemi, co?"
"Jo no," zasmál se a podíval se na svoje černé ruce. "A přitom bych to všechno zvládl zasadit bez toho, abych se ušpinil."
"Vážně?"
"Vážně," zase se pousmál, což mi už přišlo nějaké podivné. Vypadalo to, jakoby byl se mnou rád…
"Teď tam dávej tyhle - po jedné, ano?" Ujistila jsem ho, že už si budu dávat větší pozor.
"Říkal jsem ti přece, že mým živlem je Země. Mám k němu vrozený vztah, jinak by si mě můj patron nevybral. Třeba Kaira ovládá oheň, kdežto Sue Ellen zase vodu. Ale taky existují čarodějové, kteří se nemůžou zařadit ani do jedné skupiny. Spadají proto do jediné - je speciální, a říká se jí Pátá nebo také pátý element," dořekl a podal mi jiný druh semínek. Záhonek už byl celý prodírkovaný a docela mě zajímalo, jak bude vypadat, až všechny ty květiny vyrostou. Proto jsem rychle zasadila zbylá semínka.
"Tak, teď to zahrabeme," a začali jsme se v té hlíně přehrabovat ještě víc. Ale vůbec mi to nevadilo, protože Michal byl v nezvykle dobré náladě, a když se na mě náhodou podíval, neřekl "Co je?" ale pouze se nepatrně pousmál.

Když jsme měli hotovo, vytáhl z tašky malé zahradní nůžky, a začal stříhat tu popínavou růži, až z ní skoro nic nezbylo.
"Teď už neporoste vůbec," podotkla jsem.
"Věř mi, tohle jí jen prospěje," řekl a postavil se. "Nastav ruce a zadrž dech."
"Proč?"
"No tak. Prostě se postav a ukaž ruce."
"Tak fajn - tady jsou," vyškrábala jsem se na nohy, a natáhla jsem je k němu. Michal je otočil dlaněmi vzhůru, a silně mě do nich plácl. Bylo to, jako kdyby jste práskly do deky, která ležela aspoň dvacet let na půdě. Zvedl se prach, a neměl nic lepšího na práci, než mi vletět přímo do pusy. Začala jsem kašlat a máchat rukama kolem sebe jako šílená.
"Já ti říkal, abys zadržela dech," smál se a oprašoval si dlaně o kalhoty.
"Proč jsi to udělal?" vykašlala jsem tu větu místo toho, abych ji normálně řekla.
"Akorát jsem vypařil všechnu vlhkost z hlíny. Když si oprášíš ruce, budeš je mít zase čisté. A teď závěrečná podívaná - budeš ještě kašlat?"
"Myslím, že už je to dobrý…" polkla jsem.
Michal přikývl a vytáhl z bundy hůlku - ještě si živě pamatuju, jak byla před několika minutami namířená na mém krku…
Stoupnul si před záhonek a natáhl k němu ruce. Vypadal jako dirigent, který se snaží vést ospalý orchestr.
"Teď by to chtělo vodu," řekl si pro sebe a otočil se. U domu stála plastová bečka s vodou, a také stará konvice na zalévání. Beze slova mi strčil svou hůlku do rukou, a šel nabrat vodu. Rozhodně je příjemnější ji držet, než ji mít namířenou na sebe. Vypadá docela obyčejně. Nemá žádné velké zdobení nebo tak - akorát na rukojeti má pět znaků, které neumím přečíst. Možná by mě to už konečně mohl naučit.
Michal se mezitím vrátil a rovnoměrně zalil záhonek. Potom postavil konvici na své místo, a vzal si zpět hůlku. Ještě jednou protočil zápěstím a… to bylo všechno.
"A to se jako nic nestane?" zatvářila jsem se zklamaně.
"Jen jsem pomohl těm semínkům uchytit se - co jsi čekala?"
"Že všechny vyrostou…" přiznala jsem.
"Rychlý růst květinám neprospívá - jsou potom slabé. Ale mohl bych…" zamyslel se, ale šlo vidět, že to vzápětí zamítnul.

Chtěla jsem si ještě chvíli vychutnávat pohled na dobře odvedenou práci, když vtom na nás někdo zakřičel. Vyděsila jsem se.
"Hej! Co děláte na mém pozemku?!"
Okamžitě jsme se otočili, a já dočista zamrzla, když jsem spatřila, jak na nás ten chlap míří brokovnicí. Michal si okamžitě stopnul přede mě a pomalu vyslovil otázku:
"Chceš mít na zahradě snad další hroby?"
"Klidně to risknu," procedil muž mezi zuby a nabil zbraň.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leňa Leňa | 31. prosince 2009 v 9:09 | Reagovat

pěknej dilek, taká romantika trošku to prospěje akorát by se zase mohlo začít něco dít  :-D no ale klíďo postačí další dílek, jo jen ty znaky světla u Flo nechňápu ale to je asik u mě normálka  :-D

2 Káťa Káťa | 31. prosince 2009 v 22:40 | Reagovat

Tedy ten Michaluv otec je pěkně nepříjemnej člověk ale to jsem věděla již z Keep On 2: Upside Down. Když mluvily o té jeho tašce, tak jsem si vspomněla co mu udělali holky z Bouřlivého týmu, když byl v té jejich ubytovně aby tajně nezdrhnul bez Flo. Jak mu tu tašku a boty vymněnily a on se pak natvaně vrátil, že mu najednou zmyzeli boty a taška se zmněnila na příšernou ružovou. Doteď se smněju, když si na to vspomenu! Byl to fakt dobrej fór!

3 Miharu Miharu | 1. ledna 2010 v 13:04 | Reagovat

[1]: ono leni ještě nemáš ani co chápat, protože jejich schopnosti a význam je zatím neznámý  ;-)

4 Yami-chan Yami-chan | E-mail | Web | 7. ledna 2010 v 16:36 | Reagovat

Krása :)... jsem konečně po dlouhé době přečetla díly, co jsem ještě nečetla xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru