U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Píseň Života - Díl 17.

15. ledna 2010 v 18:08 | Miharu 【春】 |  Píseň Života - Díly
Františka
songflo

Ať už to zní sebeděsivěji, Michalův otec na nás namířil brokovnicí. A bez sebemenšího zaváhání nabil. "Pohyb navíc a udělám v tobě pořádně velkou díru - z toho se už nedostaneš."

Michal si dal s odpovědí trochu načas. Měla jsem strach, aby ho ještě víc nevyprovokoval. Úplně jsem viděla, jak rychle přetváří svou jízlivou řeč do publikovatelné formy. Nechtěla jsem Michala na kousky - chci, aby zůstal v celku.
"To se mě tak bojíš, tati?" zasmál se, a jen co to dořekl, vyšvihl svou prázdnou ruku vpřed. Hrůzou se mi zastavilo srdce. Provokoval ho. A to dost nebezpečně. Buď ví, co dělá, nebo je to šílený sebevrah.
"Zajímalo by mě, jestli tvoje kamarádka ví, co seš za zrůdu - nebo jí lžeš stejně tak, jako tvoje matka mě?"
"Zase vytahuješ tuhle starou záležitost? Nedokážeš se obhajovat něčím jiným?" vrátil svou ruku nazpět.
"Řeknu ti to jenem jednou, Michale," začal, a k mému nepopsatelnému štěstí sklonil hlaveň brokovnice k zemi. "Prostě vypadni. Ztrať se. Zmiz mi ze života. Zní to dost jasně?"
Najednou jsem uviděla, jak se Michal snaží nahmatat mou ruku. Když se mu to podařilo, pevně ji stiskl.
"Jdeme," podíval se na mě přes rameno, a já ani na setinu vteřiny nezaváhala. Když jsme kolem něj procházeli, raději jsem se neodvážila ani nadechnout. Šel z něj neuvěřitelný strach a respekt. Můj otec vždycky ležel u televize s lahvovým pivem v ruce, a probouzel se jen tehdy, když v telce byla nějaká akční scéna, nebo když máti po dlouhé době zase něco uvařila. Můj otec nikdy nebyl žádná autorita, na druhou stranu ten Michalův… Nedokážu si představit, jaké to muselo být, žít s takovým člověkem. A proto jsem byla nesmírně vděčná za to, když jsme se znovu vrátili na prašnou cestu, a konečně za sebou nechali město Emerist.

Zastavili jsme se až na mostě, který vedl přes malinkatý, skoro vyschlý potůček. Michal mě ještě pořád držel za ruku, a já raději byla jako pěna - co když je to třeba naposledy? Jenže jakmile jsem uviděla jeho obličej, ve kterém šlo přesně poznat, na co právě myslí, jak si znovu vybavuje svoje dětství, rozhodla jsem se ho nějak rozptýlit. Záhy se zvedl vítr, a jakoby mi dodal odvahy.
"Michale?"
"Co? A-aha. Promiň…" a vysmekl dlaň z té mojí. Mohla jsem to čekat. Ale zamrzelo mě to. Jakoby tím právě přerušil nějaké důležité pouto, rozbořil jediný most, přes který jsem se k němu mohla konečně dostat. Na povídání jsem už neměla ani pomyšlení. Když začnu, určitě mě hned umlčí, takže tenhle krok raději přeskočím. Co tedy můžu udělat? Co dělal vždy můj bratr, když jsem se cítila podobně? Co Šimon udělal, když jsem cítila, že všechno je proti mně, a nic se mi nedaří? Na tohle pomáhá asi jen jedno. Teď nebo nikdy. Hlavně rychle - než si to rozmyslím!

Zvedla jsem pomalu ruku, ale to už Michal pochopil, co chci udělat, a dal se na ústup. Tohle mě ale nezastaví! Místo dalšího nesmělého kroku jsem vystřelila vpřed, a sevřela ho pevně v náruči. Leknutím celý ztuhl, chytnul mě za paže, že mě hned odstrčí, ale já stiskla ještě pevněji.
"Flo, prosím tě-"
"Chci ti jen pomoct!"
"Nejsem si jistý, jestli mi pomůže právě tohle. Mohla bys-"
Rychle jsem zavrtěla hlavou. "Ne, nemohla. Tohle pomáhá - věř mi. Nemusíš totiž nic říkat, ani nic vysvětlovat… Kdy tě naposledy takhle někdo objal, co?" zeptala jsem se.
"Ne-nepamatuju se…" odpověděl ještě zaraženěji než předtím. Asi jsem ho hodně vyvedla z míry, ale nic lepšího než tohle, mě v té chvíli nenapadlo.
"Já… já o tom nechci mluvit, Flo…" skoro zašeptal.
"Nikdo tě k tomu nenutí," ujistila jsem ho znovu. Cítila jsem, jak se mu těžko dýchá. Možná jsem to přece jenom trochu přehnala. Jsem na všechno moc hr… Užuž jsem chtěla povolit stisk, když vtom jsem ucítila, jak mi lehce pokládá ruce na záda. Po mém těle se rozlil příjemný pocit, jako když polijete zmrzlinu čokoládou. Konečně jsem si za celou tu dobu nepřipadala jen na obtíž…
"Je to zvláštní, ale není to tak zlé," zasmál se nervózně.
"Tohle je univerzální lék na vše!" zařvala jsem mu nechtěně do ucha, načež jsem se mu za to také omluvila, a pak jsme se tomu oba dva upřímně zasmáli. Byl to tak kouzelný okamžik, že jsem nechtěla, aby skončil…

Ale přece jen skončil. Něco mi káplo na hlavu, a když jsem se podívala na oblohu, okamžitě jsem poznala, že se schyluje k dešti.
"Asi bychom se měli jít někam schovat," usoudila jsem.
"To je jenom přeháňka," odpověděl mi na to tím jeho starým klidným tónem, a mě se v té chvíli ulevilo, protože jsem si dokázala, že můžu být i užitečná. Jenže neuběhla ani půlminuta, a spustil se pořádnej slejvák. A to byl konec objímání. Skrčila jsem se, přitiskla si ruce na hlavu, a už jsem očima hledala schůdnou cestičku pod most. Najednou mi ale na hlavě přistála Michalova bunda se slovy:
"Ty naděláš kvůli troše vody," usmál se, zatímco sám moknul na dešti. Najednou po obloze projel blesk, a to jsem se k zemi přikrčila ještě víc.
"Tomuhle říkáš přeháňka?! Nevím jak ty, ale jdu se schovat pod ten most!" vyběhla jsem, ale než jsem stihla udělat byť pár kroků, přímo přede mnou udeřil blesk do země. Vykřikla jsem a upadla do mokré trávy. Najednou déšť záhadně ustal, a když jsem se vzpamatovala z šoku, a Michal mi pomohl zpátky na nohy, nebyli jsme už sami. Několikrát jsem zamrkala, než jsem konečně zaostřila na mladou ženu, která stála před námi. Měla zrzavé vlasy, stylové oblečení, a kozačky s vysokým podpatkem, na kterých se jí po hlíně moc dobře nechodilo. Když k nám přišla, s úsměvem pozdravila:
"Čus!" a poplácala Michala po mokré hlavě jako nějakého psa.
"Přestaň!" odstrčil její ruku.
"Ale no tak, Miki. Vrátíš se, a ani nepočkáš na svou milovanou sestru, aby tě mohla přivítat? Zlobivej bráška. Představíš nás aspoň?"
Michal otevřel pusu, ale nestihl říct ani "bu".
"Já jsem Květa," nečekala na jeho odpověď.
"Alias Bleskosvod," dodal Michal, ale vzápětí od Květy uskočil, a začal si mnout ruku. Zdálo se mi to, nebo mezi nimi právě projel elektrický výboj? Co je to sakra za ženskou?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 15. ledna 2010 v 18:50 | Reagovat

Teda ten Květin příchod byl povdený! A to jak ji Michal nazval Bleskosvodem, taky! Zdá se mi to, nebo je její povaha jiná než v Keep On? Stejně ale ještě nemám pořádně podle čeho soudit. Teším se na pokračování!

2 Leňa Leňa | 16. ledna 2010 v 11:09 | Reagovat

ha Květa je dobrá, Jinak Flo teda jako dobře ona  :-D

3 Yami-chan Yami-chan | E-mail | Web | 16. ledna 2010 v 18:26 | Reagovat

Nádherný díl.... A to s tím bleskem ještě lepší xD

Jinak: už je zveřejněný druhý díl povídky, do které ses přihlásila :)

4 Adelain Aki Adelain Aki | Web | 17. ledna 2010 v 2:11 | Reagovat

Ty jména jsou podle mého hrozná - nesnáším česká jména :D - ale jinak je to hezky napsané.

5 Miharu Miharu | 17. ledna 2010 v 13:09 | Reagovat

[4]: a já mám zase ráda jména, která se málo používají - proto si většinou vybírám česká nebo si je vymýšlím  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru