U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Píseň Života - Díl 18.

24. ledna 2010 v 12:41 | Miharu 【春】 |  Píseň Života - Díly
Františka
songflo

"Ahojky, jsem Míšova ségra," představila se mi Květa. Mlčky jsem přikývla a snažila jsem se najít v jejich obličejích podobu. Nějakým záhadným způsobem se mi to nedařilo. Vlastně… řekla bych, že mají stejné nosy, ale na první pohled jako sourozenci nevypadají.

"Takže ty jsi Františka, že?" přistoupila ke mně blíž. I s těmi podpatky byla stejně vysoká jako já. Někdy mi přijde, že jsem jak žirafa.
"Ty mě znáš?" podivila jsem se.
Květa se zasmála. "Osobně ne, ale Kaira se Sue Ellen o tobě pořád mluvily. Bydlím v tom domě s nimi."
"Aha…" znovu jsem komicky přikývla. "Takže ty jsi taky čarodějka? Ovládáš déšť nebo…"
"Že váháš," poklepala si pyšně na hrudník. "Květa Relizová, čarodějka páté skupiny, zaměření voda a elektřina."
"Relizová?" zopakovala jsem. "Ty jsi vdaná?"
Najednou Michal vyprskl smíchy. "Tak to je dobrej fór! Kdo by ji tak chtěl?"
Květa se otočila zpátky na mě. "To je matčino příjmení, VÍŠ?!" nečekaně dupla nohou, a já jen viděla, jak Michal znovu uskočil.
"Hej, přestaň s tím," snažil se poskládat zježené vlasy zpátky na místo.
"Nemáš provokovat!" podívala se na bratra přes rameno, a potom se naklonila ke mně: "Ani nevíš, jak mi tohle sourozenecké škádlení chybělo."
Pokusila jsem se usmát, ale jaksi jsem tu jejich lásku nemohla pochopit. Šimon mi taky dělá naschvály, ale rozhodně do mě nepouští elektřinu. No… asi to mezi čaroději chodí jinak.
"Květo," přiklonil se k ní Michal blíž, "proč smrdíš kouřem?" zeptal se natvrdo.
"Víš," začala se provinile škrábat ve vlasech, "než jsem odešla, tak Kaira něco omylem zapálila, a tak jsme to museli uha-"
"Cigarety," zachytil její uhýbavý pohled. "Smrdíš cigaretama."
"F- fakt? To jsem asi musela načuchnout v té hospodě, jak jsem se tam cestou sem zastavila na jedno… Vždyť mě znáš…"
"To máš pravdu, že tě znám. Sakra, nebudu tě léčit donekonečna!" vyjel na ni, ale vzápětí už byl zase klidný. "Přestaň s tím, ano?" dořekl a položil ruce na její hruď.
"No není bezva mít tuhle pochodující lékárničku stále u sebe?" natáhla ruku a pohladila ho po vlasech. "A jak spolu vycházíte Fany?"
"No… celkem dobře."
"Copak? Je na tebe nepříjemnej? Stačí říct, a já už ho naučím, jak se má chovat k dívce," projela mu vlasy od šíje nahoru, a Michal musel přestat s léčením, protože se mu z toho udělala husí kůže.
"Jestli toho nenecháš, tak ti čistím plíce dneska opravdu naposledy," prsknul na ni.
"Klídek Miki," usmála se na něj. "Už žádný prozrazování tvých citlivých míst. Však Fany si je najde," mrkla na mě.
"To fakt není nutný," zasmála jsem se, ale ruměnec z tváří jsem už dostat nemohla. Michal se vrátil k léčení a dělal, jako že nic neslyšel. Květa chvíli mlčela a vypadalo to, jakoby nad něčím přemýšlela. Nakonec svou myšlenku vypustila ven:
"Michale, ty jsi jí nedal poslechnout tu píseň, že?"
"Nevím, o čem to mluvíš," snažil se vyhnout jejímu neústupnému pohledu.
"Čtu v tobě jako v otevřené knize," nasadila vážný tón, díky kterému vypadala konečně jako starší sestra - i když byla menší jak Michal.
"Cizím lidem nevěříš, ale ani přesto jsi jí nedal poslechnout tu písničku - to není tvůj styl."
"Jakou písničku?" vložila jsem se do rozhovoru.
Květa otočila hlavu ke mně:
"Je to rituál, který zvládnou pouze čarodějové ovládající živel Země. Většina to svede jen se stromy a zvířaty, ale Michal to samé umí i s lidmi. Rituál spočívá v pochopení sebe sama, ale především toho druhého. To znamená, že se na chvíli spojíte v jedno, a tím se navzájem poznáte. Minulost, tajemství, pocity, sny… Je to rituál důvěry - říká se mu někdy Píseň života. A mě by opravdu zajímalo, proč ti to můj bráška už dávno nenavrhl, když umí tak užitečnou věc," podívala se vyčítavě na něj.
"Mám pár důvodů," odpověděl jí jednoduše, ale do očí se jí nepodíval.
Květa mu položila ruku na rameno. "Než odejdu, chci, abyste ten rituál podstoupili. Jestli půjdete dál na západ, potřebuješ mít ve Fany bezmeznou důvěru, protože bez ní nepřežiješ ani pár minut. Musíte být tým."
"Počkej," svěsil Michal ruce, protože právě dokončil léčení. "Co to povídáš, že bez ní nepřežiju? Květo… ty něco víš, že ano?"
"Co? Já nic nevím," zasmála se.
"Tak to ti nevěřím. Že má Flo nějakou moc jsem se dozvěděl před pár hodinami - jak to víš ty?" zeptal se znovu. Konečně mi to taky došlo. Vždyť jsem jenom obyčejná holka - tedy skoro - tak proč jsem pro Michala najednou tak důležitá? Tady něco nehraje…
"Vím to od Sue. Poznala to," odpověděla Květa hbitě. "Jinak by Fany na tak nebezpečnou cestu s tebou neposlala - to dá rozum," poklepala si na čelo. Teď jsme vypadali jako hlupáci. "Mimochodem, přišla jsem se o tom přesvědčit osobně," pokračovala. "Chtěla bych rozluštit tvoje schopnosti, Fany. Poznat je, rozvinout je…"
"Takže s námi budeš cestovat?" zeptala jsem se, ale jen co jsem to dořekla, Michal naprosto zpanikařil.
"Počkat, počkat! A co tvůj tým, Květo?"
"Hele, chvíli to beze mě přežijou," mávla nad tím rukou. "A třeba se vám budu hodit. Tedy určitě se vám budu hodit - někdo mě sem totiž sledoval."
Michal otevřel pusu. "A kdy jsi mi to jako hodlala říct?!"
"Promiň - v tom všem mluvení jsem na to zapomněla," začala se smát, ale nám dvěma to vůbec směšné nepřipadalo. Jen pomyšlení na to, že by to mohl být snad další démon, mi nepříjemně svíralo hrdlo. A jestli bude Michal zase bojovat do vyčerpání sil, převezme moc nad jeho tělem Luis, a pokusí se mě zabít. Tak takovýhle scénář se mi vůbec, ale vůbec nelíbí! Jenže zatímco jsem se utápěla v panice, něco se k nám začalo od lesa přibližovat. Po chvíli jsem poznala, že je to člověk, ale ta osoba dělala snad pětimetrové skoky! Všimla jsem si, jak Květa sáhla do kapsy po hůlce, ale Michal ji zadržel.
"To je v pořádku - znám ji."
"Kdo je to?" zeptala se překvapeně.
"Auristka. Je to žákyně strážkyně Noriky ze Zelené vesnice. Jmenuje se Viola."
"Viola?" postavila jsem se vedle Michala. "To je ta holka, jak jsi s ní byl tehdy v kavárně?"
Ten mi jen mlčky přikývnul, zatímco jsme všichni sledovali přibližující se dívku. Nebo spíš mladou ženu? Nevím - její věk se mi odhaduje těžko.

"Michale, potřebuju od tebe pomoc," řekla, aniž by pozdravila. Vytřeštila jsem na ni oči, protože jsem ji vůbec nemohla poznat. Jednak neměla brýle, ale místo hnědých vlasů je měla modré… Vypadalo to divně - hlavně když na to nejste zvyklí…
"Norika tě žádá o velkou laskavost," pokračovala. "Musíš zachránit někoho moc důležitého."
"V čem je háček?" zeptal se okamžitě.
Viola se zhluboka nadechla a odpověděla:
"Ta osoba před chvílí zemřela…"


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 krysa krysa | Web | 24. ledna 2010 v 13:25 | Reagovat

drsný...nemůžu se dočkat dalšího dílu  :-D

2 Leňa Leňa | 24. ledna 2010 v 18:10 | Reagovat

honem dalši dil ten konec mi je ňákej povědomej

3 Káťa Káťa | 25. ledna 2010 v 17:31 | Reagovat

Sourozenecké škádlení bratra a sestry jo? Pouštění elektřiny do sourozence mi jako sourozenecké škádlení moc nepřipadá i když to múže být dobrý spúsob trestu. Opravdu mám dojem, že tady je Květa trochu praštěná narozdíl od jejího chování v Keep On. Když už jsem u toho, mám takoví dojem, že ten někdo koho  potřebuje Norika a Viola oživit je Tomoko. Trochu ma to ale mate! Já myslela, že Michal Tomoko oživý až později, když už si Květa o Michalovi myslela, že je mrtvý. Nebo chtějí aby oživil někoho jiného? Každopádně jsem dost zvědavá co bude dál!

4 Káťa Káťa | 25. ledna 2010 v 17:32 | Reagovat

P.S.: Alespoň tak jsem to pochopila z Keep On 1.

5 Miharu Miharu | 25. ledna 2010 v 18:10 | Reagovat

[3]: Květa byla vždycky trochu praštěná, ale smrt někoho blízkého člověka zmnění.

a k tomu oživování moc neprozradím - nechám si to do dalšího dílu. ale potom dostanou věci rychlý spád.

Ke Keep On:
Michal oživil Tomoko, ale to byl ještě oficiálně živý  :-D a Viola se v Keep On 1 objevila až v 7. díle. A taky nezapomínej na to, že ve Světě duší plyne čas dvakrát rychleji než na Zemi - dost času na to, aby se ještě něco semlelo.
Neboj, bude to všechno časově zapadat - teda aspoň doufám  :-D

6 Káťa Káťa | 25. ledna 2010 v 20:55 | Reagovat

Jo vidíš, na to, že ve Světě Duší pline čas dvakrát rychleji jsem celkem zapomněla. Tak proto mi to časově moc nesedělo. Nicméně, na další díly Písně Života se těším. Jsem totiž celkem zvědavá na ty zvláštní schopnosti Františky. Jestli mají nějaký význam a k něčemu jí a Michalovi poslouží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru