U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Pure Darkness 11 - Pravda o smrti Vivien

21. ledna 2010 v 18:26 |  Keep On 3 - Díly
Hned jakmile Tomoko zaostřila, pochopila, že je znovu uvězněná na místě, kde si poskvrněné duše odpykávají svůj trest. Tentokrát ale stále v něčí kuchyni. Bylo tam sice uklizeno, ale na linkách postávalo tolik různých věcí, že to tak ani nevypadalo. Potichu přistoupila ke dveřím a vykoukla na malou chodbu. Přímo před ní byly schody do druhého patra a do sklepa. Najednou se ale otevřely dveře zleva a objevila se v nich nějaká malá holčička. Držela se kliky a překvapeně zírala na Tomoko.

"Ty jsi Vivienina kamarádka?" zeptala se, ale ani se nepohnula.
Tomoko jen mlčky přikývla, protože ji trochu zarazilo, že se teď setká právě s ní.
"Tak pojď za mnou." řekla holčička s krátkým mikádkem otočila se zpět. Tomoko nakoukla za ní, ale to už dívenka stála u otevřených balkónových dveřích. Prošla tedy obývákem a vylezla na balkón.
"Vivi, máš návštěvu." zavolala holčička na postavu, která se na zahradě krčila nad plevelem.
"Na tohle mě už nenachytáš," řekla otráveně Vivien a konečně se narovnala. Její obličej se ale vzápětí zkřivil vztekem.
"Co to má znamenat, Violo?! Okamžitě přestaň - není to vtipný!"
Tomoko se okamžitě podívala na holčičku, která stála vedle ní. A opravdu to byla ona! Když se pořádně zadívala, rozpoznávala v její mladé tvářičce Violu.
"To jsem ale neudělala já, Vivi. Prostě se tady objevila."
Vivien si zdělala zahradní rukavice a přišla trochu blíž. "Nelži, skrčku." prskla vzápětí na sestru.
"Říká pravdu!" zastala se jí Tomoko. "Prostě… jsem se tady objevila."
Vivien se usmála: "Takže jsi mrtvá?"
"Ne tak docela…" přiznala Tomoko a při tom pomyšlení jí vstávaly chlupy hrůzou. Její tělo si pochoduje po Zemi jakoby nic a ona zatím trčí tady…
"Vypadni - tohle je moje místo!" zakřičela zničehonic Vivien.
Tomoko se natáhla přes zábradlí: "Podej mi ruku a jí zmizím."
Auristka se nad tím akorát rozesmála. "Nikdy bych nevěřila, že tě ještě někdy potkám a teď po mě chceš, abych se tě byť jen dotkla? Jestli to tak moc chceš, tak počítej s tím, že ti při tom něco provrtám tělem - tak jako ty mě."
"Nikdy jsem ti nic neudělala!" zakřičela tentokrát Tomoko.
"Ty lhářko!" strčila do ní zničehonic malá Viola a po tvářích jí stékaly slzy.
"Zabila jsi mě!" řekly zároveň obě dvě sestry jakoby byla jen jedna.
Tomoko vůbec nevěděla, o čem to mluví. Proč ji obviňují z něčeho, co neudělala?
"Já jsem tě do té brány nestrčila!" začala se obhajovat. "Vůbec nevím, co to vlastně říkáš!"
"A myslíš si, že já to chápu?" rozhodila Vivien rukama do stran. "Violina aurická koule mě tehdy odmrštila na bok brány a já jsem v té chvíli myslela, že je po mě. Málem mě to roztrhlo na cucky. A když jsem z ní konečně vyšla, stála jsi tam ty a nějaká divná bílá ženská. Ani jsem se nestihla pořádně nadechnout tamějšího vzduchu a ty už jsi mi bezcitně vrážela nůž do břicha. A řekla jsi, že si to zasloužím."
"To bych nikdy neudělala!" oponovala. Tomoko tomu vůbec nemohla uvěřit. To musel být někdo jiný - něco takového by nikdy nevypustila z úst!
"Tak kdo to byl když ne ty? Nějaká kopie?"
"Nevím, ale já v tom prsty nemám." řekla rozhodně a koutkem oka se zadívala na dívenku, která si stále ještě utírala slzy.
"Ty jsi… opravdu Viola?" zeptala se jí potichu.
Místo ní ale odpověděla její sestra: "Je to její podoba když měla dvanáct let - jinak je jen součástí tohoto světa. Je to můj trest žít tu s ní v našem rodném domě." řekla znovu klidně. "A co pravá Viola? Ještě neumřela?"
"Měla namále po tom, co jsi ji tak zřídila."
"Vždycky byla slabší jak já," pousmála se. "A co ty? Chystáš se umřít, že se potuluješ na prahu života a smrti?"
Tomoko k ní znovu natáhla z balkónu ruku. "Stačí jeden dotyk, Vivien, a okamžitě zmizím."
Ta se na ni úkosem podívala. "Asi mi nezbývá nic jiného než to vyzkoušet, co?" řekla a přišla ještě blíž. Natáhla k ní ruku a stačilo nepatrné otření jejich dlaní a Tomoko byla opravdu pryč. Zmizela ze světa Vivien tak rychle, jako se zde objevila. Bohužel tím její cesta nekončí. Teď následuje setkání s Ruby. A opravdu znovu stála v Zelené Vesnici. Chvíli tam bezmyšlenkovitě pobíhala, protože nevěděla, kde Strážkyni hledat. Najednou ale zaslechla nějaký šepot. Šepot, který trýzní jedinou osobu v tomto světě. Čím blíže byla, tím hlasitější a intenzivnější byl. Najednou ale utichl. Přesně ve chvíli, kdy Tomoko spatřila Ruby, jak se krčí u země a zacpává si uši. Její obličej byl celý mokrý od slz, které stékaly podél jejích vrásek.
"Odpusť mi… odpusť mi Tomoko za to, co jsem ti udělala! Odpusť mi prosím…" zvedla hlavu. Vypadala mnohem starší a oči měla vyplakané doruda. "Když mi odpustíš, budu mít konečně klid… Řekni, že mě nenávidíš - řekni to, prosím…"
Tomoko si před ni klekla a zadívala se na ni zblízka. "Tohle bude asi poslední dobrý skutek, který udělám, Ruby. Dostala jsem Polibek Temnoty - to je důvod, proč tady bloudím."
"To je mi líto… Je mi to tak moc líto…" brečela.
"Ruby… já ti odpouštím. Už se víc netrap - myslím, že už toho bylo dost. Odpouštím ti…" usmála se a položila ruku na její rameno. Tentokrát trvalo chvíli déle než se přesunula do dalšího světa. A měla takový pocit, že už Strážkyni Ruby nikdy více neuvidí.
Teď ale nastává to nejtěžší - musí se dostat zpět do svého těla přes Wuram Ribfei Ha. Zbývá ji jen najít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Princess Laura =o* Princess Laura =o* | Web | 22. ledna 2010 v 14:06 | Reagovat

Supej díleček.. Už se moč těším na další =o*
Zase v tom nejlepší skončit =o(  =oD  :D

2 Káťa Káťa | 22. ledna 2010 v 15:55 | Reagovat

Jo jo, zase jsi skončila v tom nejlepším! Jsem zvědavá co bude dál! Chudák Tomoko, je mi jí líto. Snad to s ní nedopadne až tak špatně. Objeví se tam ještě vúbec Korlejmi? Myslím, že by bylo fajn kdyby se s ním Tomoko usmířila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru