U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Pure Darkness 12 - Odraz v zrcadle

27. ledna 2010 v 17:17 |  Keep On 3 - Díly
Tomoko prohledala snad každý centimetr. Všechny třídy, učitelské kabinety, jídelnu, zahradu i sportovní hřiště, ale Wuram jakoby se vypařila. Doteď všude pobíhala co nejopatrněji, aby ji démonka neobjevila, ale už byla na tomhle místě příliš dlouho. Bála se, co všechno se za tu dobu mohlo stát s jejím tělem.

Nadechla se a zakřičela: "Wuram! Přestaň se schovávat!"
Její hlas se rozlehl mrtvolně vypadajícím místem. Nic tam nežilo - podstatě i ona je napůl mrtvá. Kdyby aspoň zafoukal vítr nebo zazpíval nějaký ptáček, jenže vše se tvářilo jako dokonalý prostorový obraz. Vzápětí ale zašustilo na stromě listí. Když se Tomoko otočila za zvukem, hned zase utichl. Rozeběhla se a zastavila se až těsně u kmene stromu.
"Tak tady jsi," řekla si spíš pro sebe a sledovala Wuram, jak pohupuje nohama.
Ta se ale ani neobtěžovala podívat se dolů: "Tak jsem přemýšlela, proč si musím odpykávat svůj trest zrovna tady. Proč zrovna škola?" řekla potichu, ale i tak ji šlo perfektně slyšet.
"Mohla to být i další jiná místa, která nemám ráda a ze kterých mám respekt. Proč jsem zrovna uvízla ve škole - víš to, Takehimo?"
Tomoko zavrtěla hlavou. Spíš ale přemýšlela nad tím, jak ji dostane dolů, aby se jí mohla dotknout.
"Až teď jsem si uvědomila," začala znovu, "že tohle místo jsem měla hrozně ráda." pousmála se. "Bavilo mě vstávat do školy, bavilo mě nedělat si domácí úkoly, dokonce jsem i měla ráda ty nudné nekonečné hodiny. Těšila jsem se, když jsem šla na oběd, milovala jsem nošení školní uniformy, se zájmem jsem poslouchala všechny ty všední a nedůležité řeči holek. A byla jsem ráda, že někdo zná mé tajemství a neodsuzuje mě za to, co jsem. Ne všechno byla totiž lež, Tomoko." zadívala se na ni dolů. "Jenže instinktům neporučíš tak snadno. Měla jsem prostě chuť tě zabít a udělala bych to znovu a znovu - i když vím, že bych toho později litovala."
"Wuram, já se potřebuju vrátit."
"Vidím, že tě to moc nezajímá." zasmála se. "Trochu nade mnou popřemýšlej, jestli se ještě hodláš vrátit." mrkla na ni a seskočila dolů. Tomoko okamžitě natáhla ruce vzhůru a ve stejné chvíli se obraz před jejíma očima změnil. Ctila se neuvěřitelně dezorientovaná, protože před chvíli stála na nohou a teď se dívala na bílý strop školní ošetřovny. Posadila se a hned vedle sebe zahlédla na židli Jimmyho.
"Co se stalo?" zeptala se zmateně.
Jim pomalu otevřel oči: "Když jsme došli do školy, udělalo se ti špatně."
Jeho obličej byl nezvykle strnulý. Podobný, jaký měl, když tehdy Dean umřel.
"Kolik je teď hodin?"
"Něco po desáté... Hele, nejsi náhodou nemocná?"
Tomoko odvrátila pohled: "No vlastně… cítím se trochu nachcípaně."
"Podej mi ruku," pobídl ji Jimmy a něco jí vtiskl do dlaně. Než se ale stačila podívat co, začal ji předmět jakoby propalovat kůži a ihned ho zahodila.
"Co to sakra bylo?!" držela se za bolavou ruku a vůbec nic nechápala.
Jim si jenom povzdechl. "Právě v této chvíli Informátorka Win navrhuje Radě okamžité ukončení tvé funkce."
"Co že to?"
"Asi to mám vzít od začátku, že?" řekl klidně, ale v jeho hlase šla cítit kapka smutku. "Když Dean umřel, dlouho jsem se potuloval tak různě po okolí. Chtěl jsem být chvíli sám, vyrovnat se s tím a potom se vrátit zpátky do Ameriky. Jenže Zítřek mě našel dřív. Navrhli mi dvě možnosti: buď budu znovu pracovat pro ně, anebo mi vymažou vzpomínky. I přes to, co jsem zažil, jsem nechtěl na Deana zapomenout - a už vůbec ne na Usagi. A tak jsem se stal agentem v terénu pod vedením Win. A má první mise nebyla nic jiného, než tě sledovat. Nechtěl jsem znovu vídat Usagi na každém kroku, ale byl to úkol."
"Proč mě Rada sleduje?" zeptala se skoro až hystericky.
"Protože jsi se kamarádila s Wuram Ribfei Ha a hlavně ses zamilovala do démona. A Zítřek měl trochu obavy, že nejsi vhodným člověkem pro bílou auru. Ale doufal jsem do poslední chvíle, že bude všechno v pořádku. Doufal jsem, že ten polibek, který ti Dean tehdy dal, nebyl Polibkem Temnoty. O tomhle jsem se Zítřku nezmínil a stále jsem věřil, že bratr neudělal to, co udělal - bohužel jsem to podcenil. A to jsem neměl." řekl smutně. "Ale stále jsi má kamarádka a mám tě rád. Poslal jsem Kamilu pro jediného člověka, který tě teď může zachránit před smrtí, protože až se Win vrátí, přidělí mi nový úkol - a to zabít tě."
Tomoko se leknutím okamžitě vyhrabala z postele. Její dech byl přerývaný, ale i tak nezvykle rychlý.
"Riskuju tím sice svůj život, ale i tak tě nechám uprchnout. Jen mi řekni, kde budeš a přijdeme ti na pomoc."
"Já…" začala, ale stále jakoby nemohla zpracovat vše, co právě slyšela. Najednou ale zahlédla něco blyštivého na zemi. Byl to malý stříbrný křížek a při tom pohledu jí zapulzovala zraněná ruka. Zvedla dlaň a zadívala se na trochu křivě vypálený kříž.
"To snad ne," hlesla a pokusila se vyvolat v sobě bílou auru. Její ruce zabrněly, ale nic se nestalo.
"Podívej se do zrcadla, Tomoko." řekl Jim potichu.
"Do zrcadla?" opakovala a pomalu s dostatečné vzdálenosti obešla křížek. Zastavila se u umyvadla a zadívala se na svůj odraz. Její pokožka byla bledá, vlasy mírně zacuchané a rty suché. Po chvíli ji začaly slzet oči, a tak si je několikrát protřela. Ale jakoby to bylo ještě horší. Začala ji bolet hlava a oči pálily jako při horečce. Opřela se o umyvadlo a rychle si opláchla obličej studenou vodou. Po chvíli nával horka zmizel a vše bylo zase v pořádku. Tomoko pomalu zvedla víčka ale při tom pohledu o několik kroků vystrašeně ustoupila. Přímo na ni se díval uhrančivě jeden pár rudě žhnoucích očí. Nejhorší na tom bylo, že v zrcadle nebylo nic jiného, než její vlastní odraz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 27. ledna 2010 v 18:20 | Reagovat

Chudák Tomoko! Je mi ji moc líto! Tohle si podle mně nezasloužila, vždyť je hodná! Snad to s ní dobře dopadne! Jsem zvědavá co bude dál! Kdy bude další díl?

2 Leňa Leňa | 27. ledna 2010 v 20:55 | Reagovat

soni co si to provedla??  O_O chudák Tomoko udělat z ní démona  :-( snad to dobře dopadne  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru