U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Pure Darkness 18 - Výměna

26. února 2010 v 11:40 |  Keep On 3 - Díly
Sobota, 15. října, 17 hodin a 45 minut.

Brána se otevřela.
"Fajn, kde to jsme?" zeptal se okamžitě Korlejmi dřív než se stačil rozhlédnout.
"Aha! Už vím." usmál se a odběhl k plotu, kde zazvonil na zvonek.
Kamila k němu pomalu přiletěla. "Nemyslím si, že Tomoko bude ještě doma."
"Tak se aspoň zeptáme, kde je." navrhl a zrovinka se otevřely dveře.

"Přejete si?" zeptala se Rima Takehimo.
"Dobrý den," uklonil se na pozdrav. "Jsem kamarád Tomoko, zavoláte mi ji prosím?"
Rima ale zavrtěla hlavou. "Není doma. Spala u Usagi - jestli ji znáš."
"Aha… Tak děkuju. Nashle."
"Ahoj." zavřela za sebou.
"Tak takhle to vymysleli…" přemýšlela Kamila nahlas. "Já už tam nebyla, když Tomoko přišla k sobě. Jimmy Crows bude určitě vědět, kde je. Musíme ho najít."
"Tak hledej." pobídl ji gestem ruky.
"Říkám: MUSÍME! Zapoj ty svoje démoní smysly nebo co a pomoz i mě! Proboha…"
Korlejmi se pousmál: "Ty máš fakt nervy v kýblu…"
"Ty asi ještě vůbec nechápeš, o co tady jde!" zvýšila znovu hlas.
Korlejmi před ni natáhl ruce. "Můžeš se trochu uklidnit? Znervózňuješ mě..." řekl a jeho ruce se roztřásly ještě víc.

***


"Proč jsi tu dvakrát Tomi?" nikdo nechápal, ale Květa se zeptala jako první.
"Jednoduchá odpověď," začala otázaná. "Ona je jen moje náhražka."
"Bude stačit, když mi řeknete, kde to jsem." promluvila konečně Tomoko, ale stále nemohla odtrhnout oči od své dvojnice. Jakoby vytvořila kopii a zapomněla na ni, což je absolutně nemožné, protože klony ještě tvořit neumí. Tak co je teda zač? A proč ji nazvala náhražkou?
"Kde jsi?" pousmála se Tomi. "Jsi v zaniklém světě, kde se stačí jen pevně rozhodnout a zmizíš navždy. Jenže já se svého života vzdát nehodlám. Po tom všem, co jsem si vytrpěla si zasloužím odměnu."
Tomoko se zkrabatilo obočí. Nejenom, že se jí vůbec nelíbilo, co dvojnice říká, ale taky se kolem nich objevilo pár duchů, kteří jen tupě zírali na neobvyklou situaci. "Nevím o čem to mluvíš a je mi to docela jedno." odbyla ji, ale vzápětí si uvědomila, že to nebyl zrovna dobrý nápad. Tomi teď vypadala opravdu naštvaně. Pěstí udeřila silně do prahu ode dveří a očima plnými vzteku zaměřila na Tomoko. Tříčlenná skupinka v pozadí se raději přesunula za roh, kdyby se náhodou seběhla nějaká bitka.
"Dovol, abych ti objasnila důvod, proč vůbec existuješ." začala Tomi, ale vztek v hlase maskovala těžko. "Důvod proč já jsem originál a ty jen pouhopouhá náhražka… Jenom díky mě totiž existuješ!" zvýšila zničehonic hlas. "To já JÁ jsem zabila Vivien! To já jsem zvrátila škody, které by napáchala! Té noci, když spadla do brány, se přenesla do minulosti a já musela jít za ní a zbavit se jí jednou pro vždy. Dokážeš si představit, že se jednoho dne probudíš a všechno, co jsi znala, co jsi udělala a co jsi měla je prostě pryč?"
Tomoko zavrtěla hlavou. Stále ještě nebyla schopná úplně pochopit všechna její slova. "Stejně to moc nechápu." přiznala. "Jak jsi se dostala do minulosti?"
Tomi se zasmála. "Odkud si myslíš, že se tak náhle vzala druhá Zabíječka démonů, hm? Nakira, která přišla do tvého světa, je z toho mého. To ona mě dostala do minulosti. Je to až skoro k neuvěření, ale ta ženská je Bytost života a času."
"Cože?" přestala Tomoko skoro dýchat.
Tomi akorát pokrčila rameny. "A teď si vezmu zpátky to, co mi právem patří," skočila na ni a Tomoko se náhle zatmělo před očima. Tomi se dotkla nejbližšího ducha a byla pryč.
"Co… co se stalo?" vykoukla Květa na chodbu. Tomoko ležela na zemi a snažila se zaostřit na nějaký předmět.
"Sakra, Tomi, co to všechno mělo znamenat?" přiklekla si čarodějka k ní.
"Ona," začala, "…já nejsem Tomi, Květo… Ona si se mnou vyměnila duši…"
"Co?" řekla trochu přihlouplým tónem.
"Ona… obsadila moje tělo…" zadívala se konečně na ni.

***

Sobota, 15. října, 18 hodin a 10 minut.

"Fakt je to tady?" rozhlížel se Korlejmi kolem sebe.
"Adresa sedí." zkontroloval Jimmy papírek. "A Tomoko říkala, že je to opuštěné skladiště - určitě je to tady."
"Fajn… Hele… ty na mě nejsi naštvanej?" zajímalo ho už od té doby, co ho s Klíčnicí našli.
Jim se okamžitě zastavil a otočil se na něj. "Já jsem profesionál."
"Aha - teď už všechno dává smysl."
"Profesionálové s dobrým srdcem neexistují, Jimmy." poklepala mu Win na čelo a zadívala se na Korlejmiho: "Ale můžu ti garantovat, že jestli něco posereš, dostaneš se odsud jenom jako velký mastný flek. Jasný?"
Korlejmi se uklonil skoro až k zemi: "Nevím jak vy, ale já tedy nic pokazit v plánu nemám."
"A kdo je potom komediant, co?" rýpla si konečně Kamila.
"To by stačilo, jdeme dovnitř." zavelel Jim a přeskočil plot. Po pár metrech opravdu narazili na staré skladiště. Mezitím se Jimmy proměnil a trochu násilným způsobem otevřel vrata. Jen škoda, že tam zrovna nestál Korlejmi - dalo by se to prohlásit za nehodu.
"Tomoko?" zavolal okamžitě. "Tomoko ukaž se!"
"Přišli jsme pozdě?" zapípala Kamila, ale nikdo se neodvažoval jí odpovědět.
"Korlejmi? Jsi to ty?" ozvalo se a vzápětí se konečně objevila i Tomoko. "Já…" začala, "vrátila jsem se!" vykřikla a rozeběhla se k němu.
"Jimmy!" zakřičela náhle Win a ten se jí na povel postavil do cesty.
"Co se děje?" zeptal se opožděně, ale nespouštěl z Tomoko vůbec oči.
"Něco tu nesedí," pokračovala víla, "je s temnou aurou už nějak moc sžitá."
Tomoko se pousmála. "A vy dva jste jako kdo? Jděte mi z cesty!"
Jimmy doširoka rozevřel oči, ale neřekl ani slovo.
Win se pobaveně zasmála: "Tak tohle bude ještě zajímavé…"
"Hej Klíčnice!" zavolal Korlejmi na Kamilu. "Co se to sakra děje?"
"Je to… divné," řekla se zavřenými oči. "Její tělo a duše jsou v disharmonii."
"Včemžeto?"
Tomoko si sundala brýle a zahodila je. "Jste dobří - přišli jste na to docela rychle. Ale tohle tělo je teď moje. Beru si jen to, co mi právem patří… a tím je život. A i tohle démoní tělo mi celkem vyhovuje."
"To je jen proto, že je tvoje duše skrz na skrz prohnilá temnotou!" zakřičela Kamila se slzami v očích.
Tomoko naklonila hlavu na stranu: "Máš pravdu. Kdybych nezažila všechnu tu hrůzu, byla bych stále ještě čistá jako lilie. Ale když jsem zabila Vivien, nebylo cesty zpět. Teď už je mi všechno jedno. Já chci jen žít s tím, koho miluju." zadívala se na Korlejmiho.
Ten se na ni také usmál. "Cítím to stejně,"
Kamila otevřela doširoka pusu: "To snad nemyslíš vážně?! Ukradla Tomoko tělo!"
"Nech lidi dokončit myšlenku," podíval se na ni a pokračoval: "Taky chci být s tím, koho miluju, ale bohužel život není nikdy spravedlivý ke všem. A tak tě po dobrém žádám, aby jsi vypadla z těla, které ti nepatří nebo pošlu tvou duši do věčného utrpení." dořekl a na důkaz pravdivosti jeho slov se mu oči rozpálili doruda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 26. února 2010 v 15:11 | Reagovat

Parádně se to rozjelo! Ještěže jí na tu zámněnu neskočily! Ale stejně mi jí je tak trochu líto. Zároveň jsem tak trochu zmatená. Nerospadla se náhodou Tomoko v modrý dým když zabila Vivien? Alespoň tak se pamatuju! Jo a Win mi asi začíná být trochu simpatyččejší. Jsem fakt napjatá co bude dál a jak to celí dopadne. Včera jsem se každou chvíly koukala sem na blog jestli už není další díl.

2 Kajtulka Kajtulka | 26. února 2010 v 15:24 | Reagovat

Páni.. Každý den nový díl.. xD To si musím dávat bacha.. Ale poslední dobou semi to neche moc číst- nemám náladu.. A přinutím se... xD Prostě to dočtu a budu ráda, že to dočtu...
Jenom takový dotázek..
Plánuješ psát No Peek?? Psalas o tom na skladišti.. A ikonka k tomu zmizla, tak asi nebudeš, že?  :-)

3 Kajtulka Kajtulka | 26. února 2010 v 15:25 | Reagovat

A jinak xD
Suprový díl!! Jsem ráda, že Win teď tak trochu Tomoko pomáhá a neche ji zabít xD
A myslím, že v závěru budou Korlejmi a Tomoko spolu :D

4 Miharu Miharu | 26. února 2010 v 19:59 | Reagovat

[2]: hmmm... ještě nevím jestli to napíšu - mážná až se budu opravdu nudit  :-D teď mám spích chuť zase začít psát Malice a dodělat profily ke Grayscale  :-)
ale nejvíc se těším až budu mít Keep On z krku  :-D jupí  :-D

5 LuciQ LuciQ | Web | 27. února 2010 v 10:26 | Reagovat

wow! Tak jsem to rychle dočetla XD..je to úža!!! xD Jsem zvědavá jak to bude dál ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru