U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha 2 - Kapitola 10: Čarodějnice a očistná mast

11. března 2010 v 15:10 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí - Díly
Čarodějnice a očistná mast

"Spusťte," promluvila honosně Velká matka, když všichni dorazili na místo. Mezitím se z nich ale stala atrakce dne. Dívky a ženy všeho věku kolem nich pobíhaly, prohlížely si je a neustále se všemu smály. Alexandr se smál samozřejmě taky a byl rudý od ucha k uchu. Usoudil, že čarodějnice jsou opravdu pomatené, protože většina z nich tu pobíhala polonahých. Nakonec ale pokrčil rameny a dál si užíval nevídaného představení v podobě jejich lehkých mravů. Zato Frencis se necítil zrovna pohodlně. Ne že by neměl pohled na pěkné dívky rád, ale při představě, že jsou to čarodějnice, mu naskakovala husí kůže. A přímo vedle něj kráčela bílá kočka a zhrozil se ještě víc, když si uvědomil, že vlastně jen díky ní se cítí prozatím v bezpečí.

"Ehm, ano." vyprostil se Alexandr ze sevření dvou slečen a hluboce se před matkou uklonil. "Můj přítel Oskar Toriver vás žádá o laskavost, madam." pokynul na něj, ať přijde taky blíž. "Jeho kočka je zakletá a on jí chce vrátit její původní podobu."
Kněžka se zadívala na zvíře a potom zpět na Alexe. "Opravdu…" konečně potvrdila, že celá tahle cesta není jen nesmyslným bláznovstvím. "Máte aspoň ponětí, kdo to je?" zadívala se pro změnu na Oskara. Ten její dlouhý pohled opětoval a nakonec zavrtěl hlavou. Jenže matka vzápětí nedůvěřivě přimhouřila oči a přistoupila k němu blíž. Byla to vysoká žena, a tak si hleděli skoro do očí - ale přece jenom byla o něco vyšší.
"Děje se něco, madam?" vložil se mezi ně Alexandr, ale oba dva ho ignorovali.
A potom matka tiše zašeptala: "Smrdí z tebe magie,"
Alex i Oskar doširoka rozevřeli oči. Po Frencisovi se zrovna plazila nějaká stará ženská, a tak byl příliš zaneprázdněný její osobou než aby vnímal něco jiného. Najednou se ale kolem něj rozhostilo hrobové ticho, až se chudák zhrozil, že provedl něco, co neměl. Když ale zjistil, že všechny oči jsou upřené jiným směrem, okamžitě využil situace a vymanil se ze sevření té ženy. Rychle se postavil vedle zkoprnělého Alexandra a snažil se pozorným sledováním zjistit, co se právě stalo. A nemusel pátrat moc dlouho, protože přímo před ním svíral Oskar pevně zápěstí Velké matky a nepěkně se na ni díval. 'Asi se na ni nesmí šahat,' pomyslel si a zadíval se, kam kněžčina ruka směřuje. A pokud se nemýlil, bylo to přímo na jeho srdce. Ale co s ním pořád má? dumal.
"Posaď se," promluvila konečně matka na Oskara. "Ošetřím tvou ránu."
Výraz v jeho obličeji trochu pookřál, ale stále byl ve střehu, jelikož všechny čarodějnice okolo si šuškaly o jeho drzosti.
"Proměním i tu bílou kočku zpět do její původní podoby," pokračovala, "ale za výměnu chci to, co bylo pohřbeno a znovu stvořeno ve snu."
Oskar povolil sevření a Velká matka si mlčky promnula zápěstí. Potom se otočila na svou dceru, která stála opodál: "Alisis, dones mi očistnou mast."
Dívenka mlčky přikývla a nedbale odstrčila několik svých družek stranou.
"Posaď se," zopakovala matka a ukázala k ohništi. Oskar se za doprovodu několika slečen posadil na kmen zády k ohni. Sundal svůj vak ze zad a položil si jej k nohám. Na chvíli se zadíval na své společníky, ale vzápětí potupně odvrátil hlavu. Rozepnul si kabát a než si jej stačil vůbec sundat, nějaké dvě dívky mu z něj pomohly. Užuž se chtěly vrhnout i na triko, ale to už jim Oskar nedovolil. Mezitím k němu Velká matka přistoupila a klekla si před něj, což vzbudilo mezi kněžkami nemalý údiv. Alisis už byla na dohled a celá zadýchaná předala nejvyšší kněžce očistnou mast. Oskar se nevěřícně zadíval na dřevěnou krabičku, ale nakonec si co nejopatrněji sundal svou košili. Všechny dívky kolem něj najednou s respektem ustoupily.
"Bože," vydechl Frencis hrůzou, ale nedokázal se přestat dívat. Přímo v místech, kde měl Oskar srdce, razila z jeho hrudníku obrovská zarudnutá rána. Všude okolo ní byly vystoupnuté malé žilky a přímo uprostřed hnisající strup.
"To nechápu," zavrtěl Alexandr hlavou. "V tomhle stavu… nemůže být vůbec naživu…"
"Ty víš, co to je?" upřel Frencis své úzce zúžené zorničky na něj.
Ten opatrně přikývl. "Pamatuješ si, jak jsem četl ten dopis?" řekl, aniž by odtrhl oči od dění před sebou. "Oskar se tam zmiňoval, že Větrnou Lhotu napadly Stíny. A také že málem patřil mezi všechny ty lidi, které zabili. A tohle je ono. Nějaký Oríniho služebník prostrčil svůj pařát přímo skrznaskrz jeho srdcem… Tak… tak jakto, že ještě žije?" zeptal se spíš už sám sebe.
To už Velká matka nabírala prsty nazelenalou mast a opatrně ji přikládala na ránu. Oskar okamžitě ucukl a všechny dívky se k němu zase seběhly a pevně jej uchopily. Nejvyšší kněžka tedy pokračovala a pečlivě roztírala mast po ráně, která u všech lidí bez ustání bolestně tepe. Když byla hotova, Oskar byl na pokraji zhroucení. Šlo vidět, že nejvyšší kněžka neměla slitování a bylo jí jedno, jestli tenhle černovlasý kluk zemře nebo ne. Možná by bylo pro ni výhodnější, kdyby se tak stalo. Jedna z dívek mezitím lehce políbila Oskara na tvář, ale ten jen stěží lapal po vzduchu. Velká matka si jej s vážným výrazem ve tváři obešla a nabrala ještě trochu masti. Rozetřela ji na ráně, kterou měl na i na zádech a krabičku s drahocenným obsahem zavřela. Oskar se v té chvíli málem vyvrátil na zem, ale děvčata ho stihla ještě zachytit a opřela jej o kmen.
"U všech svatých," rozeběhl se Alexandr s těmi slovy za ním. Dřepl si mezi všechny ty mladé čarodějnice a položil ruku na Oskarovo pravé rameno. Díval se, jak mu po obličeji stékají kapky potu a stále nemohl uvěřit faktu, že je stále ještě naživu.
"Oskare, to jsem já, Alexandr. Vzchop se." promluvil na něj a chlapec s námahou pootevřel zarudnuté oči. Nemohl ale pořádně zaostřit, a tak vyčerpaně sklopil hlavu a chtěl se svalit na bok. To mu ale Alexandr nedovolil, protože se bál, že by se už nikdy nezvednul.
"Kněžky bohyně měsíce," promluvila matka, "utvořme kruh a ukončeme prokletí naší sestry. Vraťme nazpět její skutečnou podobu a magickou moc." vztyčila ruce k obloze, která byla nyní posetá červánky.
Několik dívek a žen utvořilo kolem Oskarovy kočky a Frencise kruh. Chlapec se ale vzápětí dal na ústup, a tak uvnitř zůstala pouze ona. Velká matka se připojila ke svým družkám a zahájila celý obřad…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 11. března 2010 v 17:29 | Reagovat

Je to opravdu čím dál tim víc napínavější! Chudák Oskar, nevédéla jsem, že mu po tom boji zústala taková rána, má štěstí, že je ještě naživu! Tahle kapitola se mi zdála tak trochu krátká. Kdy bude další? Doufám, že brzy, jsem fakt napjatá co bude dál!

2 ebika ebika | E-mail | Web | 11. března 2010 v 17:53 | Reagovat

No teda moc se ti to povedlo :-D

3 Mechika Shikato Mechika Shikato | 11. března 2010 v 18:25 | Reagovat

Jo aha tak proto byl tak vyčerpaný :-D Heh na to jsem jaksi zapomněla :-D A on je vlastně naživu jen díky tomu čarodějovi, který mu slíbil, že až jednou bude umírat, že mu zachrání život, že? :-D Hmm mě nenapadlo, že mu zůstane to zranění :-D Hmm mě zajímá kdo je ta kočka :-D A to bude v dalším dílu, že? :-D Ty to vždycky tak blbě ukončíš :-D Tsss :-D Ale bylo to krásné :-)

4 Daja _Sbé_^^ Daja _Sbé_^^ | E-mail | Web | 17. března 2010 v 11:40 | Reagovat

[3]:to musí takhle zakončit, jinak by to nebyla ona, vid? Muvahaha(bo jak to je :D)

5 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 17:46 | Reagovat

Tie čarodejnice sú... hrozné.

6 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 5. ledna 2012 v 20:12 | Reagovat

[5]: já vím 8-)

(dofám že to bylo myšleno jako že jsou zlé, kruté a odporné) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru