U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha 2 - Kapitola 11: Vědma

13. března 2010 v 10:00 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí - Díly
Vědma

"Probuďte se, mocnosti spící. Voláme vás z hlubin. Máme na vás prosbu. Tento člověk si již odpykal svůj trest a žádá to, co mu bylo ukradeno. Voláme vás, mocnosti spící. Voláme vás z hlubin. Zrušte trest a znovu očistěte tohoto člověka. Dosti bylo spravedlivého trestu." ozývalo se stále dokola. Čarodějnice se držely pevně za ruce a se zavřenými oči jednohlasně odříkávaly slova k rituálu. Frencis se mlčky přidal ke zbytku své skupiny a napjatě sledoval, jak z malé bílé kočky odpadávají po hrstech chlupy. Najednou se její celková hmotnost začala zvětšovat. Postavila se na zadní packy a svoji měnící se hlavu vztyčila vzhůru. Otevřela pusu a v té chvíli bylo velice dobře vidět, jak se jí zvětšují a zakulacují zuby. Holý ocas se za doprovodu nepříjemného praskání stáhl do jejího těla a z pacek začaly vyrůstat dlouhé hubené prsty. A z její holé hlavy začaly neuvěřitelnou rychlostí růst kaštanově zbarvené vlasy.

"Dosti bylo spravedlivého trestu." řekla poslední větu Velká matka sama. Zadívala se na proměněnou ženu a promluvila: "Kdo jsi a proč jsi byla prokleta."
Ta se na ni zadívala ještě svýma kočičíma očima, ale hned nato se její zorničky zakulatily.
"Jsem Marie - čarodějnice z jižních zemí." řekla a zadívala se na své ruce. "Vlastně… vlastně teď už ne. Sestry mě proklely za to, že jsem pomohla jednomu čaroději…" zadívala se trochu provinile na Velkou matku, ale najednou pocítila uvnitř sebe obrovské množství odvahy a představila se znovu: "Jsem Marie Esvoltová a jsem vědma. Provinila jsem se tím, že jsem našla nového pokračovatele Reolandovy magické linie. Nejsilnější magické linie, která v tomto světě existuje." řekla plná odhodlání a čarodějnice v kruhu se otřásly zhnusením a začaly si mezi sebou něco šuškat. Jejich vztahy s čaroději nikdy nebyly dobré. Kdykoliv mohly, způsobili jim nějakou přítěž. A když čaroděj neměl učedníka a nemohl nijak předat své znalosti a zkušenosti, byly jen rády. Jenže tahle vědma udělala přesný opak a svůj trest si právem zasloužila.
"Proč jsi udělala něco takového?" zeptala se matka. "Nemilovala jsi snad bohyni Měsíce?"
"Milovala!" vykřikla. "Jenže se mi ve snu zjevila ta hrůza, která by náš svět potkala a nemohla jsem jen nečinně přihlížet. Musela jsem to udělat! Bylo to pro nás všechny. Poslední čaroděj nás přece zachránil před Orínim, ne?! Ničeho nelituji!"
Alexandr najednou přiběhl ke kruhu co nejblíže mohl a zvolal: "Ty znáš Posledního čaroděje?"
Marie se na něj zadívala a přikývla. "Proč se mě ale ptáš? Ty přece víš, kdo to je."
Alexandr zavrtěl hlavou. "Řekni mi to ty!"
Žena ale odvrátila hlavu a znovu se zadívala na matku.
A nejvyšší kněžka přerušila kruh se slovy: "Dneškem je ti odpuštěno."
Mariin obličej se v ten okamžik rozzářil štěstím. Jedna dívka k ní odhodlaně přiběhla a přehodila přes její nahé tělo deku.
"Děkuji," usmála se a rozeběhla se směrem k Oskarovi. Frencis byl z její proměny tak zaskočený, že se nemohl ani pohnout, a proto jej Marie odstrčila nedbale stranou a přiklekla si konečně ke svému pánovi. Jeho hlavu si s láskou položila na hruď a začala ho hladit po vlasech.
"Vždycky jsem tohle chtěla udělat," zašeptala, ale vzápětí se začala hihňat. "No je pravda, že jsem si nikdy nepředstavovala, že u toho budu nahá." tiše žertovala do jeho ucha, až Oskar konečně zvedl hlavu a zadíval se do jejích zelených očí. Pomalu zvedl své ruce a přejel prsty po její usměvavé tváři.
"Nezvyk že?" přitiskla jeho dlaň pevněji. "Žádné chloupky, ostré zoubky nebo vousky…"
Oskar zavrtěl hlavou a na jeho obličeji se s trochou námahy objevil široký úsměv.
"Úžasné že?" špitl Alexandr Frencisovi do ucha a ten několikrát zaklimbal hlavou jakoby byl v transu.
"Splnila jsem to, co jsem slíbila," rozřízl vzduch hlas nejvyšší kněžky. "Nyní chci to, o co jsem tě požádala. To, co bylo pohřbeno a znovu stvořeno ve snu."
Oskar na ni zamžoural, ale stále ještě nedokázal rozeznávat obličeje. Opatrně otočil hlavou a natáhl se pro svůj kožený vak. Marie se zatím postavila těsně vedle něj a upřeně se zadívala na Frencise. Ten si toho po chvíli všimnul, ale raději dělal, že o ničem neví.
Oskar mezitím stále ještě ze země vtiskl Marii do ruky malý předmět. Ta přistoupila k matce a ve výši očí jí ukázala stříbrný prsten.
"Tohle je opravdu jediné, co chcete?" zeptala se, protože znala historii tohoto malého předmětu.
"Stejnou cenu mají i tamhleti dva," zadívala se na Alexe a Frencise, "ale jelikož jsi určitě dobře sloužila bohyni Měsíce, rozhodla jsem se darovat jim život."
Marie přikývla a položila prsten na její dlaň. Matka vzrušením vydechla. Zadívala se na ten kus kovu a v té chvíli ji nic jiného nezajímalo. Dokonce ji i upustila myšlenka, že by toho němého kluka pro jistotu zabila. Alexandr mezitím pomohl Oskarovi znovu na nohy a podal mu oblečení. Ale stále si nedokázal představit, co právě zažívá, protože proti své vůli musel být i v takovéhle situaci naprosto zticha, ačkoliv se jeho obličej křivil bolestí.
"Tohle si vezměte a zmizte dřív, než si to všechno rozmyslím." sykla matka nepříjemně a podala Marii dřevěnou krabičku s očistnou mastí.
Frencis vzápětí ucítil, jak ho někdo tahá za rukáv.
"Vyvedu vás z vesnice," řekla Alisis a pobídla všechny, ať jdou za ní. Chvíli se proplétali mezi davem čarodějnic, i když většina ustupovala z cesty, ale za malou chvíli už byli skoro sami a Alisis se zastavila a otočila se ke skupince.
"Když půjdete odtud se sluncem za zády, najdete původní cestu Cukrovým lesem." ukázala směr a pousmála se. "Ani nevíte, jaké máte štěstí, že odcházíte před setměním." řekla tajemně, ale většině došlo, co tím myslela.
"Proč?" zeptal se přirozeně Alexandr.
"Čarodějnice nejsou takhle přívětivé i v noci," zazubila se. "Takže… sbohem." mávla rukou a vše okolo nich zmizelo stejně tak, jako se to objevilo.
"No to mě podrž." zavrtěl Alexandr hlavou. "To bylo…"
"To bylo?" povytáhl Frencis obočí.
"To bylo něco neskutečného!" vykřikl.
Frencis se ale pro změnu otřásl, jak mu přeběhl mráz po zádech. "Mě to přišlo dost děsivý… Ale nejvíc mě štve, že spoustu věcí nechápu." zadíval se na ženu, která byla zabalená pouze v dece.
"Ráda vám všechno vysvětlím, ale nejdřív si potřebuji důvěrně promluvit s Oskarem. To snad chápete…"
"Už teď se moc těším, Marie." usmál se na ni Alex a vydal se tolerantně napřed. Musel se ale vrátit pro Frencise, protože ten zůstal stát na místě jako přilepený.
Marie si položila Oskarovu pravou ruku na ramena a společně se vydali za nimi.
"Asi bych s vysvětlováním měla začít od začátku, že?" usmála se na něj a Oskar jí úsměv hned vzápětí oplatil.
"Povyprávím ti tedy, jak jsem se vlastně potkala s Purfim Hlavičkou - tvým adoptivním otcem…"

Alexandr se ještě naposledy zvědavě zadíval za sebe. Už mu to bylo jasné. To tajemství znal. A nejhorší na tom bylo, že z toho nebyl nadšený tak, jak si původně myslel…

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mechika Shikato Mechika Shikato | 13. března 2010 v 11:35 | Reagovat

Juuu :-) Další kapitola! :-D To postupuje rychle :-D Až na to, že teď vůbec nic nechápu :-D Ale to se spravíííí :-D Určitě :-D Stejně je nejlepší jak chce Alexandr potkat posledního čaroděje a je vedle něho :-D Ale tak nevadí :-D Třeba se v další kapitolce zase něco dozvíme (Ne třeba ale určitě, že? :-D ) A jinak bylo to krásné :-)

2 Káťa Káťa | 13. března 2010 v 12:04 | Reagovat

To bylo opravdu zajímavé! Asi by mně nikdy nenapadlo, že Marie je čarodějnice! Jsem fakt zvědavá jak to tedy s ní a Pufrim vlastně bylo! Jo a řekla bych, že Alexandrovi došlo, kdo je veskutečnosti Oskar (Mechika Shikato má pravdu - to jak chce Alexandr potkat "Posledního Čaroděje" a ten je přitom vedle něj je fakt povedený). Těším se na další díl, doufám, že bude brzy!

Chjooo! Ať už blog.cz ten problém z načítáním videí opravý! ;-)

3 Daja _Sbé_^^ Daja _Sbé_^^ | E-mail | Web | 17. března 2010 v 11:54 | Reagovat

[1]: to by si chtělo aby sis přečetla Cestu tucha první řadu, bo co to je;) Já jako na mou podprůmrnou inteligencí to chápu;) A moc se mě to líbí, až moc, poto se ptám, kdy bude další kapitola, teda kdy ji sem hodláš dát, pokud už máš???? ;-)  :-D

4 Nakano Miharu Nakano Miharu | 17. března 2010 v 12:42 | Reagovat

[3]: nemusí si číst 1. řadu, protože tenhle příběh je psanej tak, že to pochopíš i bez ní. akorát třeba později než ostatní ;-)
a další kapča zatím není :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru