U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Cesta Ticha 2 - Kapitola 12: Babské řeči a darované jméno

21. března 2010 v 11:00 | Miharu 【春】 |  Cesta Ticha 2: Hledání Zázemí - Díly
Babské řeči a darované jméno

"Dnes by sis měla promluvit s rodiči, je na to nejlepší doba."
"Jak to víš?" zeptala se udiveně Sára a zadívala se do uhrančivých očí své kamarádky.
"Karty to říkají," odpověděla záhadně a vyložila do řady další dvě. "Vypadá to, že tě brzy čeká nějaká příjemná změna."
"Opravdu? Co se stane? No tak, Marie!"

"Více toho pro dnešek neví." pokrčila dívka rameny. "Karty ti nikdy neřeknou vše. Jen poradí či naznačí."
Sára se pousmála. "Seš opravdu dobrá. Dokonce… se o tobě už šušká."
Marie mezitím shrnula karty na hromádku a začala je skládat znovu do balíčku. "Jak šušká?"
Sára se k ní naklonila. Seděli sice sami v postranní uličce, ale co kdyby náhodou někdo šel kolem.
"Tak třeba: už jste slyšeli o té malé Esvoltovic holce? Jak vykládá kamarádkám a pověrčivým bábám karty? A vždycky má pravdu!"
"Jaká malá holka?" zavrtěla Marie hlavou. "Je mi sedmnáct!"
"A dokonce jsem slyšela, že tě někdo podezřívá z čarodějnictví…" řekla Sára a hlas se jí přitom klepal hrůzou.
Marie se začala smát. "To, že umím vykládat karty, není vůbec žádný důkaz."
Sára chtěla znovu něco říct, ale zarazila se. "Ty," začala, "nejsi čarodějnice, že ne?"
"Proč si to myslíš?"
"Promiň!" omluvila se vzápětí. "Byla to hloupá otázka." zasmála se a postavila se na přesezené nohy. "Děkuju moc za vyložení karet. Určitě se dneska pokusím trochu usmířit rodiče."
Marie se zasmála. "Spíš se přestaň stýkat s Kubou - je to holkař."
"Ještě ti chybí správný tón a budeš mluvit jako moje matka." zamávala jí na rozloučenou a zmizela z dohledu. Marie tam ještě chvíli seděla na polorozpadlém kusu dřeva a přemýšlela, jaké by to asi bylo zažít také nějakou tu příjemnou změnu. Poslední dobou jí karty říkají jen samé nesrozumitelné věci. Jako například podvod, lži, vztek a naposledy to bylo zklamání. Docela ji to trápilo, ale nebylo to nic proti tomu, co před chvílí slyšela od Sáry… To, že si o ní lidé myslí, že je čarodějnice, rozhodně nevěstí nic dobrého.
Pomalu se postavila a oprášila si svou sukni. Když vycházela z uličky, zastínila si oči před přímým sluncem, ale najednou to do ní někdo v plné rychlosti napálil. Karty jí vypadly z ruky a ona sama přistála tvrdě na zadku.
"Sakra…" uslyšela kousek od sebe, a když se rozkoukala, přímo před ní seděl stejně pochroumaný kluk. Jeho neposlušné vlnité vlasy čouhaly na všechny strany.
"Nevidíš na cestu nebo co?" vyjela na něj Marie nepříjemně.
"Dominiku!" křičel někdo z ulice.
Kluk se najednou probral k životu. Vyškrábal se na nohy a pomohl nahoru i Marii.
"Kryj mě!" sykl na ni a schoval se do stinné uličky. Najednou opravdu přiběhl nějaký chlap a celý udýchaný se hned ptal, kde je ten zatracenej hnědovlasej bastard.
Marie si promnula naštvaně kostrč. "Vrazil do mě!"
"A kudy běžel?"
"Dál ulicí." zalhala, protože měla chuť si to s ním vyřídit sama.
Muž už víc neřekl a dál se svými těžkotonážními kroky oddupal pryč.
Marie se za ním ještě chvíli dívala a než se stihla otočit, přímo do ucha jí někdo zašeptal: "Děkuju,"
Ta se ale ani neobtěžovala podívat za sebe a vši silou dupla tomu klukovi na nohu.
"Auvajs!" odskákal po jedné noze od dívky dál. "Za co to bylo?"
"Za to, že se ženeš ulicí jako splašený kůň a srážíš nevinný holky k zemi!" otočila se konečně a vykročila rázným krokem k němu.
"Omlouvám se!" vyštěkl, ale nebylo to nic platné.
"Nebudu mít klid, dokud ti nedupnu i na tu druhou nohu." zamračila se.
"Děvče, vždyť se zase tak moc nestalo." snažil se ji uklidnit.
"Jaký děvče?!" naštvala se ještě víc. "Víš kolik mi je? Pro tvou informaci sedmnáct!"
"Já myslel, že patnáct." pousmál se, ale vzápětí si uvědomil, že to nebyl nejlepší nápad. "No… no ale víš co? Já se nenechám zastrašovat prťavou holkou!" a přestal ustupovat. Když k němu Marie přišla, chtěla mu znovu dupnout na nohu, ale bylo jí jasné, že právě tohle od ní čeká.
"Prťavej kluk si nějak moc vyskakuje, he?"
Ten se k ní naklonil: "Prťavá holka nepozná rozdíl mezi prťavým klukem a dospělým mužem, he?"
"To jako myslíš sebe, jo?!" opřela čelo o to jeho a začali se přetlačovat.
"Už mám 23 let, skrčku." procedil mezi zuby.
"Kecy!" oponovala zase ona, a čím déle se dívala do jeho vážné tváře, tím více si uvědomovala, že na tom možná něco pravdy bude…
"Nevěříš, jo? Tak ti ukážu něco, co malej skrček rozhodně neumí," chytl ji nečekaně za ramena a políbil na rty. Marie vytřeštila oči a dřív než se stačila probrat ze šoku, ucítila v puse i jeho jazyk.
Tak tohle ji opravdu dostalo. Něco takového opravdu neumí obyčejnej malej kluk. Dokonce ani Kuba se neodvážil hned takhle napoprvé! Ví to, protože asi před měsícem chodíval za ní a ne za Sárou.
Najednou ale Marie pokrčila koleno a rozdrtila tomu klukovi i druhou nohu.
"Sakra! Za co bylo tohle?" znovu poskakoval sem a tam.
"To bylo za to, že si moc dovoluješ."
"Vždyť ses přidala!" připomněl jí zoufale.
Marie zkřížila ruce. "Tohle a tamto jsou dvě úplně odlišné věci."
"No to teda nejsou!" oponoval a pokusil se normálně rovně postavit.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se s neutrálním tónem v hlase.
"Divím se, že tě to vůbec zajímá."
Marie se zamračila. "Abych věděla, kterej úchylák líbá mladé dívky v temných uličkách na potkání."
"Nejsem úchylák, ale Dominik! A tamto jsem udělal jenom proto, že jsi mě vyprovokovala. Normálně bych to nikdy neudělal!"
"No to ti tak věřím," ušklíbla se. "Mimochodem, jmenuju se Marie Esvoltová. Před dvěma měsíci jsem se sem s rodinou přistěhovala z vedlejší vesnice, ale už jsem tady ve Smrkově docela známá."
"Jo?"
Marie se podivila. "Ty jsi o mně ještě neslyšel? Lidi o mě říkají, že jsem čarodějnice."
Dominik se zasmál. "Ani se jim nedivím - máš strašidelnej pohled. Ale popravdě jsem o tobě zatím neslyšel. Babským povídačkám nevěřím."
"Hele, proč tě ten chlap vlastně honil?" zajímala se.
"No… nejdřív vystartoval na mýho mladšího bráchu. A já… prostě jsem byl ve špatný čas na špatném místě. Než jsem se vzpamatoval, utíkali jsme s Matyášem společně. Ten chlap je nějakej místní pekař nebo tak. No a bratr chodí za jeho starší dcerou. A za tou mladší taky." dodal s připitomělým úsměvem.
Marie akorát pobaveně zavrtěla hlavou. "To jste mi ale rodinka."
"Hele, rád jsem tě poznal, ale už musím jít." pokrčil rameny a nakoukl do ulice, jestli je vzduch čistý.
"Dominiku?" zatahala ho Marie za rukáv. "Chtěla bych tě zase vidět."
"Nechápu proč." pousmál se.
"Je s tebou legrace. A vypadá to, že nežiješ zrovna normální nudný život jako ostatní - to se mi líbí."
"Můj život možná není nudný, ale já jsem nudný člověk."
"Polib mě." řekla, jakoby jej vůbec neposlouchala. Chtěla jen znovu zažít ten prazvláštní pocit v břiše, který se jí postupně rozléval celým tělem.
"Tohle se k poctivé dívce vůbec nehodí, Marie." zadíval se do jejích výrazných zelených očí.
"Kdo říká, že jsem poctivá a slušná dívka? Prostě to udělej a neptej se."
Dominik odvrátil hlavu, jakoby chtěl rychle odejít, ale místo toho si letmo olízl rty. A když se otočil zpátky a udělal krok jejím směrem, už natahovala paže a přitiskla se na něj tak, jakoby se znali už hodně dlouho na takovýhle typ polibku.

***

Marie pospíchala ulicemi. Včera se domluvila s Dominikem, že si dají na náměstí ve tři hodiny sraz a půjdou se někam společně projít.
Sama se ale divila tomu, že nemohla vůbec dospat. Ne že by to byla láska na první pohled - spíše byla zvědavá, v čem to bude s Dominikem jiné než s ostatními. Ale proč se při vzpomínce na něj její srdce vždycky tak rychle roztlouklo, nedokázala zatím zodpovědět. Něco takového ale nemůže být láska! Spíše jen chvilkové okouzlení… Ať už je to cokoliv, nemůže se dočkat, až ho zase uvidí!

Když už se rychlým krokem konečně začala přibližovat k cíli, nemohla si nevšimnout, že je okolo nějak příliš moc lidí. Ke všemu šla většina z nich jejím směrem.
Vzápětí zaslechla nějaký hluk - jakoby se někdo překřikoval navzájem a dav se přitom popadal za břicha.
Když na náměstí u kašny konečně spatřila tu obrovskou masu lidí, zhrozila se, že s takovou Dominika jen stěží najde. Ale i přes to ji zajímalo, kvůli čemu je tady takový povyk.
"A co třeba pomalý, hloupý nebo zaostalý?!" vykřikl někdo a dav se rozesmál. "Zpožděný!" přidal se další.
Marie se protlačila blíž a vždy jen na chvíli zahlédla, jak na okraji kašny, přímo uprostřed dění, stojí nejznámější člověk ve městě - Reoland Zvučný.
Slyšela, že je to nejlepší čaroděj všech dob. Že prý se mu nikdo nevyrovná a že právě kvůli němu se vedlejší Země Žlutého Kamení neopováží zaútočit na jižní hranice. Marie tomu ale samozřejmě nevěřila. Nevěřila čarodějům - neměla je ráda. Dalo by se říct, že je přímo nenáviděla.
"Prosím vás!" zaslechla z centra chumlu další hlas. "Já bych ještě chtěl někdy vyjít mezi lidi." smál se dotyčný, ale v jeho hlasu šla slyšet špetka zoufalství.
"A co říkáte na Hlavičku?" ozval se vysoký muž hned vedle Marie, který měl rozhodně lepší rozhled jako ona.
"To není špatný nápad," ukázal na něj Reoland. "Tak co? Líbí se vám tohle?"
Marie se leknutím trochu přikrčila, protože dav se kolem ní naplno rozhlučel. Akorát zaznamenala, jak se je čaroděj snaží uklidnit. Tedy spíše viděla jen jeho ruce a špičku hlavy.
"Myslím, že si lidé zvolili," usmál se a vzápětí si odkašlal. "Moji drazí, já, Reoland Zvučný, předávám váš dar mému žákovi. Ve věku dvaceti-tří let," jeho proslov přerušili znovu lidé, kteří se začali potichu uchichtávat.
"Ano, bohužel už je to tak," zasmál se i Reoland. "Ale konečně jsme se dočkali. Ve věku dvaceti-tří let se z Dominika Slávky stává plnohodnotný čaroděj. Představuji vám tedy Purfiho Hlavičku." zakončil Reoland a s hrdým úsměvem mu začal tleskat.
Ostatní neváhali ani chvíli a přidali se k němu. Jásali a pískali a Marie tam stála dočista jako zkamenělá a stále si v hlavě přehrávala čarodějův proslov.
Reoland slezl z kašny a masa lidí se trochu pohnula. Bylo to ale dost nato, aby se Mariiny vytřeštěné oči náhodně setkaly s těmi Dominikovými.
"Marie!" vykřikl a už se tvořila ulička přímo k ní.
"Ahoj," pozdravil ji celý rozzářený. "Promiň, trochu se to dneska zvrtlo."
"Zvrtlo?" otevřela mírně pusu. "Tak to si teda piš… To… to bylo tak těžký se aspoň zmínit, že jsi čaroděj?!"
Dominik byl trochu zaskočený její reakcí, ale pokusil se ji nějak uklidnit. "Včera nebylo zrovna moc času na povídání. Copak tak vadí, že to víš o den později?"
"Kdybych to věděla, tak sem ani nepřijdu!" vzteky ho od sebe odstrčila až dopadl do davu. "Podvedl jsi mě!"
"Čím prosimtě? V čem je problém?" vůbec nechápal.
"Tak fajn." zamračila se. "Řeknu ti pravdu. Vám všem řeknu pravdu! Už toho mám dost!" roztáhla ruce a přejela pohledem ostrým jako břitva po postávajících lidech.
"Ty babské povídačky jsou pravdivé. Já jsem opravdová čarodějnice, Dominiku." řekla a dav od ní s velkým respektem a zděšením okamžitě ustoupil.
"Co to plácáš, Marie?" vytřeštil oči. "Okamžitě přestaň žvanit hlouposti!"
"Já nežvaním!" nasupila se. "A za to, že jsi mi takhle hnusně ublížil, ti udělám ze života peklo!" ukázala na něj prstem. Chvíli se na něj nenávistně dívala, a když už cítila, že se jí do očí derou slzy, otočila se na odchod. Rázným krokem procházela rozestupujícím se davem a proklínala muže, ke kterému její chladné srdce nečekaně vzplálo.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dajusska Dajusska | Web | 21. března 2010 v 11:16 | Reagovat

Ahoj jsem tu poprvé, ale máš moc pěkný blog :-)

2 Daja Daja | E-mail | Web | 21. března 2010 v 11:56 | Reagovat

supér :D No sice jsem kousek byla jak si ještě dopisovala poslední větičky, ale anik nevím :D:D

3 Daja Daja | E-mail | Web | 21. března 2010 v 11:57 | Reagovat

P.S. ale honem piš další díleček! :D

4 Daja Daja | E-mail | Web | 24. března 2010 v 13:10 | Reagovat

Ahoj soni, víš jak jsi mi říkala (jak mám new blog), že místo navigation si můžu dát vlastní, no tak já mám jako prázdný štítek pro vlastní nadpis, jenže jak to mám udělat aby to bylo stejný s tím co tam mám? A jako je to všechno nějaký pošáhlí  nevím si dál rady, kdy¨by si mi tak pomohla???? :-D  :-)  8-)

5 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 18:06 | Reagovat

Vedela som, že to bude Purfi :D

6 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 5. ledna 2012 v 20:13 | Reagovat

[5]: jo, jo... osobně tuhle kapitolu zbožňuju ♥

7 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 5. ledna 2012 v 22:23 | Reagovat

[6]: Ja tiež. Takého som si vôbec nepredstavovala. Musím povedať, že sa to dá brať ako vývin (vekový) jeho osobnosti a dodalo mu to takú... šťavu :D

8 Nakano 【春】 San Nakano 【春】 San | 6. ledna 2012 v 16:44 | Reagovat

[7]: a přitom je už chudák dávno pod kytičkama. A přitom tam měl skončit hned od začátku, co jsem ten příběh začala psát, ale i za tu chvíli mi přirostl k srdci (a mnohal lidem též).
Čím to, že byl tak skvělj?
To je hrůza - ani si nedokážu uvědomit své vlastní pisatelské schopnosti xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru