U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 6.

7. března 2010 v 11:02 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
"Odedneška vám už budou všechna pravidla jasná, slečno Noar." dořekl a jedním rychlým pohybem udělal na zádech třesoucí se dívky zarudlý pruh. Malice vykřikla bolestí. Obličej měla celý mokrý od slz a záda v jednom ohni. A bič znovu rozsekl její košili a zaryl se do masa. Dívka znovu zapištěla. A znovu a znovu. Její nedotknuté tělo se třáslo bolestí a bělostná košile získala rudý nádech.
"Edvine," promluvil Richorette, "poslední rána je tvoje." a vtiskl mu bič do ruky.
Malice se přerývaně nadechla. Doufala,… do poslední chvíle doufala, že je na tomhle místě aspoň jediný člověk, který se jí zastane. Ale vzápětí jí bič naposledy přejel po zádech.
A tahle rána… bolela ze všech nejvíc.


Malice ležela bezvládně ve svém pokoji; na hromádce slámy, jejíž strukturu přestala už dávno vnímat. Okolí přikryla rouška noci a zchladlý vzduch konečně začal tišit její křičící záda. Neměla odvahu se ani pohnout. Pět zarudlých a krvácejících ran jí nedovolovaly myslet na nic jiného než na bolest. Chtěla najít nějakou příjemnou myšlenku, která by ji alespoň na chvíli oddálila od tohoto hrozného místa, ale nenašla nic. Její život nikdy nebyl lehký ani radostný. Už si ani nepamatuje, kdy se s otcem naposledy zasmála. Ale pamatuje si, kdy přestal chválit všechnu její snahu. Ještě před třemi lety se na ni mile usmál a pochválil jí výtečnou polévku, vypucovaný dům nebo třeba pozašívané díry na oblečení. Ale později z jeho tváří úsměv úplně zmizel. A teď se v Malicině mysli začaly pomalu ztrácet i pevné obrysy jeho obličeje. Obličeje jediného člověka, který ji měl kdysi rád…

Najednou zaslechla dívka něčí kroky. Zatajila dech, načež klíče zachrastily v zámku a v pokoji se společně za svitu petrolejky objevila Edvinova silueta.
"Nech mě být…" zašeptala vyčerpaným hlasem, ale neměla sílu na nic dalšího. Nenáviděla jej. Byl jí v té chvíli tak odporný, že by to ani nedokázala vyjádřit slovy.
Edvin položil do rohu místnosti svítilnu a hned vedle Malice vědro s teplou vodou.
"Posaď se, vyčistím ti ty rány." kleknul si kousek od ní a odhodil do slámy čistou košili.
"Já… já se tě o pomoc neprosila," zapípala, protože se slzy znovu rozeběhly po jejím obličeji.
"Přestaň se chovat uraženě," řekl až mrazivě. "Já jen dělám to, co mi Richorette nařídí."
"Tohle ti taky nařídil?!" zvýšila hlas a pokusila se zvednout. Edvin se k ní natáhl, ale ona ho jen chladně odstrčila.
"Nech mě být!"
"Nemůžu." chytl ji pevně za paži a pomohl jí posadit se. Malice zasyčela bolestí, protože se pohnula více, než její citlivé tělo sneslo. Chvíli seděla v předklonu a ztěžka oddychovala.
"Máš pravdu - tohle mi taky přikázal." přiznal Edvin nakonec a namočil nějaký kus látky do vody. "Lepší bude, když se otočíš ke zdi," poradil a Malice se k němu opatrně otočila zády. Edvin zatím pomalu vykasal její košili ze sukně, ale Malice vzápětí rychle položila ruce na ty jeho.
"Co to děláš?" podívala se na něj přes rameno.
"Sama to nezvládneš." opětoval její pohled. "Neboj se, chci jen ošetřit ty rány."
Malice se otočila zpět a zachvěla se. Ještě nikdy ji nikdo neviděl nahou. A Edvin je poslední člověk, kterému by ukázala byť jen kousíček svého těla! Chtěla mu říct, jak strašně se jí hnusí, ale věděla, že ani tohle by ji nezachránilo; jelikož Edvin slepě plní vše, co mu jeho pán poručí.
"Zvedni ruce," promluvil mladík znovu a Malice pomalu udělala to, o co ji požádal. Cítila, jak se snaží opatrně oddělat cáry roztrhané košile od ran. Někde byla látka zaschlá přímo na zranění, a tak musel místo nejdříve namočit vlhkým hadrem. Jeho ruce několikrát nechtěně zavadily o její bělostnou kůži, ale Malice vždy jen pevně semknula rty k sobě a zůstala zticha. Chtěla, aby už bylo po všem. Edvin jí konečně převlékl košili přes hlavu a odhodil ji stranou.
"Zakryj se zatím tou čistou," natáhl se pro ni a podal dívce košili, "ať se nenachladíš." dokončil větu. Znělo to, jakoby mu na jejím zdraví opravdu záleželo, ale spíše jen nechtěl, aby musel dělat ženskou práci zase sám, kdyby náhodou onemocněla.
Dívka si mlčky přitiskla látku na hrudník. Za sebou uslyšela, jak Edvin znovu namáčí hadru v teplé vodě a ždímá ji. Když ji přitiskl na ránu, bolestí ucukla.
"Prosím tě, nehýbej se," řekl podivným tónem - jakoby mu její brek nepříjemně podrásal uši. Látku přiložil opět na ránu, ale když chtěla znovu uhnout, přidržel si ji pevně za paži.
"Hej Malice," promluvil vzápětí. "Už se moc těším, až něco uvaříš."
"Cože?" nechápala, načež jejím tělem znovu projela pichlavá bolest.
"Už nějaký ten den jíme jen tak z nouze... Já totiž opravdu nejsem moc dobrý kuchař." povídal tím svým monotónním hlasem. "Udělej třeba někdy rajskou."
"Rajskou?" zopakovala. "O čem to tady mluvíš?"
Edvin mlčky vymáchal hadru ve vodě.
"Chtěl jsem tě jen přivést na jiné myšlenky," přiznal po chvíli.
"To se ti moc nepovedlo..." zašeptala a dál se modlila, aby už bylo po všem. Jenže před očima se jí znovu přehrávala scéna, jak ji Richorette trestá za to, že se pokusila utéct. Jen při téhle letmé vzpomínce každá z ran nepříjemně zapálila. Po tvářích jí začaly stékat nové proudy slz - jakoby už neměla obličej dost mokrý. Opakovala si pořád dokola jednu a tu samou otázku. A potom ji hořce vyslovila:
"Proč jsi to udělal?"
Edvin se na chvíli zarazil, ale nemusel nad svými jednoduchými odpověďmi přemýšlet dlouho.
"Byl to rozkaz. A já je plním."
"Já vím!" zakřičela a chlapec se jen nechápavě zadíval na její třesoucí se tělo.
"Já to vím," zopakovala tentokrát šeptem. "Vím, že bys to stejně nakonec udělal, ale," odmlčela se a přitiskla si košili pevněji na hruď. "Stačilo by, kdybys jen na pár vteřin zaváhal… nebo aspoň něco řekl - to bych ti to potom dokázala někdy odpustit!" zavrtěla hlavou a zavzlykala. "Měli bychom držet při sobě!" otočila se znenadání na Edvina, až sebou překvapením ucukl. "Měli bychom si pomáhat, protože jsme oba ve stejné situaci! Měli bychom spolu více mluvit, být přátelé…"
"Tohle ale nepůjde." zavrtěl hlavou a přitom si stáhl kapuci trochu víc do obličeje.
"Proč?" nechápala. "To tě mám raději nenávidět? Věř mi, že to nebude těžké!"
Edvin ji ale chytl opatrně za ramena a otočil ji zpět.
Po chvíli jeho hlas znovu prolomil ticho:
"Nemůžeme být přátelé, Malice, protože potom by tě tvá nenávist a zoufalství začaly sžírat zevnitř. Představ si dnešek, ale s tím rozdílem, že bychom si byli blízcí."
Dívka sklopila hlavu. "V tom případě bys určitě zaváhal…"
"Nejen to," pokračoval, "možná bych to ani nedokázal." na chvíli zapřemýšlel, jestli by to mohla být vůbec pravda. "Všechno by se jen zkomplikovalo. Richorette možná vypadá jako spravedlivý člověk, ale ve skutečnosti je to tyran. Má rád utrpení druhých. Určitě by mi za neuposlechnutí dal znovu oprátku na krk a postavil na špalek. A ty bys dostala přes záda dvakrát tolik."
"Oprátku?" zopakovala Malice s třesoucím se hlasem.
Edvin mlčky přikývl. "Ale nechával ji dlouhou tak akorát na to, aby mě pouze přiškrtila, kdybych opravdu spadl dolů. Ale poslední dva roky už mám klid."
"Jakto?"
"Dělám vše, co mi řekne." odpověděl jednoduše. "Už chápeš, proč nemůžeme být přátelé? Protože když nás Richorette postaví proti sobě, budeme potrestaní dvakrát víc než obyčejně." ponořil hadru do zarudlé vody.
"Pomůžeš mi trochu s obvazy?" vytáhl tři ruličky obinadel z kapes.
Malice opatrně přikývla a položila košili vedle sebe. Možná zatím nedokázala najít na tomhle místě podporu, ale nyní jí bylo několik věcí mnohem jasnějších. Jenže stále byla zmetená z toho, když se jí Edvin někdy dotýká s takovou opatrností a občas zase tiskne tak silně, že zanechává na jejích údech bolestivé modřiny. Chvíli nad tím přemýšlela, ale nakonec usoudila, že je to zbytečné. Josent je pouze Ricorettova loutka, která postrádá srdce…


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 7. března 2010 v 12:20 | Reagovat

Chudák Malice! Je mi jí líto, zvlášť když vím, že u tohodle příběhu máš v plánu smutný konec!

2 Mechika Shikato Mechika Shikato | 9. března 2010 v 19:09 | Reagovat

Krása :-) Řeknu ti, že je mi Malice trochu (čti: moc) líto :-D Hmm už se těším jak se to vyvine :-D Takže rychle další díl! *vytahuje transparent s nápisem: Rychle další díl a stále ty slova opakuje dokola (Jako by to něčemu pomáhalo :-D )* Heh teď přemýšlím, kdybych měla volit mezi Cestou Ticha 2 a Malice tak nevím co bych zvolila :-D Ještě štěstí, že nemusím :-D :-D :-D

3 Daja _Sbé_^^ Daja _Sbé_^^ | E-mail | Web | 17. března 2010 v 18:51 | Reagovat

chudáček

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru