U Kouzelné pavučiny
• Příběhy • Články • Návody • Překlady •

Malice - Díl 8.

31. března 2010 v 19:10 | Miharu 【春】 |  Malice - Díly
Malice
Chvíli se na sebe dívali, ale Malice se vzápětí zkřivil obličej vztekem.
"Jsi ještě horší jak Richorette!" zakřičela, když běžela pryč. Edvin zůstal stát jako opařený. Něco takového od téhle ufňukané holky vůbec nečekal. To je ale opravdu tak hrozný? Vždyť se snaží, aby všechno bez problému klapalo. Proč to Malice pořád vidí jinak? Jeho metody jsou správné! Nikomu neubližují, nikoho nezraňují… Tak proč to ta holka pořád nedokáže pochopit?
Najednou si ale něco uvědomil. Žije tady už tak dlouho, že na to úplně zapomněl; na jeho začátky téhle prokleté služby plné utrpení a vzteku. Trvalo mu rok, než si vůbec zvyknul na všechna ta nevyřčená pravidla. Každičká jizva na jeho těle je toho důkazem. A teď chce to samé po Malice za pár dní? Nemožné.

"Dobré ráno drahá Malice." vešel Richorette s úsměvem do kuchyně. Posadil se ke stolu a hluboko do plic nasál vůni z čerstvých koláčů. Děvečka je narychlo pocukrovala a s roztřesenýma rukama položila talíř před něj. Muž ji ale okamžitě chytl za zápěstí a pevně stiskl.

"Jsem rád, že se váš přístup k práci u mě změnil." usmál se. Hned nato ji zase pustil a vzal si do ruky teplý koláč. S chutí se do něj zakousl a na další dva hlty bylo pečivo v něm. Už se chtěl vrhnout na další, když najednou zaklepal Edvin na okno. Slunce mu svítilo do zad, a tak vypadal se svou kapucí skoro jako kmotřička smrt! Richorette se příšerně vyděsil a málem mu skončil koláč v klíně. Otevřel okno a dřív než stačil Edvin cokoliv říct, tak mu rukou naznačil, ať jde dovnitř.
"Já se chtěl jen na něco zeptat…" vypravil ze sebe trochu zaraženě.
Richorette začal vrtět hlavou. "Právě jsi mi zkazil mírumilovné ráno. Jestli sem okamžitě nenaklušeš, tak dnes zůstanu mrzutý."
Edvin neváhal ani chvíli a se slovy: "Co potřebujete?" vešel do kuchyně.
"Pojď za mnou," mávl na něj a otřel si zacukrované ruce do kalhot.
"Poslední dobou se mi zdáš ještě více zamlklý než obvykle. A plížíš se jako nějaký zlý duch."
"Odpusťte." řekl neutrálním tónem.
"No," usmál se Richorette, "když už mám tu dobrou náladu, tak zkusím potěšit trochu i tebe."
"Proč?" položil obyčejnou otázku, ale Malice se v téhle chvíli zdála hodně podivná. Dokonce i Richorette zavrtěl pobaveně hlavou.
Nakonec ukázal, ať přijde blíž a zdělá si kapuci. Ze židle k němu natáhl ruku a rozložil prsty na levé půlce jeho tváře. A Edvin překvapením rozevřel doširoka své jediné velké hnědé oko. Jako na povel se mu podlomila kolena, ale Richorette měl stále prsty přitisknuté k mladíkově tváři. Edvin trochu zasténal a jeho hrubé dlaně automaticky vystřelili po Richorettově předloktí. A bolestí pevně stiskl.
Malice mezitím začala strachy ustupovat, až narazila na zeď. Přimáčkla se na ni a s hrůzou sledovala, jak se z Edvinova obličeje začíná kouřit. Ten jen pevně svíral čarodějovu nataženou ruku a se zatnutými zuby se snažil nevykřiknout bolestí. Užuž pomalu otevíral pusu, ale Richorette se vzápětí pousmál a konečně oddělal své prsty.
"Malice, vodu." poručil a ukázal jí své zarudnuté polštářky, na kterých se začínaly tvořit puchýře.
"Hned," přikývla a prkenně se odlepila od stěny. Do misky nabrala vodu z kádě a položila ji na stůl. Koutkem okem sklouzla na zem, ale Edvin se ani nepohnul. Seděl na patách a hlavu měl skloněnou nepřirozeně nízko. Richorette mezitím ponořil prsty do vody. Trochu to zasyčelo a do vzduchu se okamžitě začala uvolňovat pára jako z čerstvě uvařených brambor.
"Můžeš jít do pracovny, Edvine." promluvil Richorete a zadíval se na svou ruku, kde nebyly po popáleních ani stopy. Ale tohle chlapce už nezajímalo. Zvedl se ze země tak rychle, že to Malice ani nepostřehla. Zadívala se, jak mizí z kuchyně a vůbec jí nedávalo smysl, proč najednou může do pracovny, když tam mají zakázáno chodit.
Richorette se natáhl pro koláč a líbezně se na něj usmál. "Klidně se běžte také podívat, slečno Noar." řekl a kousnul si.
"Cože? O- opravdu?"
"No jen běžte," přikývl a Malice udělala pár kroků stranou. Když už nebyla u něj tak blízko, bez dalšího zaváhání se rozběhla do pracovny. Dveře byly dokořán a dívka jen ostýchavě nahlédla dovnitř. První, co uviděla, byly samozřejmě jejich duše, uložené na červených polštářcích. Jenže Edvin u prosklené vitríny nestál - byl v rohu pokoje hned za dveřmi, jelikož vedle knihovničky nad malým stolkem viselo jediné zrcadlo v domě.
Malice k němu ostýchavě přišla blíž. Ani nevěděla, kde se v ní všechna ta odvaha bere - možná byla jen zvědavá, co mu Richorette vlastně udělal. Trochu se nahnula na stranu a konečně zahlédla odraz v zrcadle. A dívala se na něj stejně tak ohromeně, jako Edvin. Opatrně si přejížděl po svém hrubém seškvařeném obličeji a stále nemohl uvěřit tomu, co vidí. Několikrát zamrkal a znovu se na sebe zadíval. Na tváři se mu objevil letmý úsměv a Malice si překvapením přiložila ruce na pusu - to bylo poprvé, co ho viděla usmívat se. Možná byla jen hloupá a jednoduchá dívka, ale její strach v tenhle okamžik dočista zmizel.
Edvin už nebyl pražádná stvůra z jejích nočních můr, která měla zohavený obličej se srostlým víčkem. Edvin byl nyní obyčejný kluk, s trochu hrubou a narůžovělou kůží levé půlky obličeje a velkýma uhrančivýma očima. Nebylo to dokonalé, ale konečně viděl na levé oko tak, jako kdysi.
"Edvine," přistoupila Malice blíž a postavila se vedle něj. Jeho úsměv sice okamžitě zmizel, ale stále mu bylo vidět na očích, že je šťastný.
"Už se mě nebojíš?" zeptal se, ale zadíval se na Malicin odraz místo na ni.
"Nechci tě urazit, ale… asi už ne," přiznala.
Edvin znovu přejel prsty po nerovné pokožce, jakoby se toho nemohl nabažit. "Já už se nebojím," otočil se konečně na ni a Malice chvíli nevěděla, co mu na to má říct.
Nakonec se usmála a odpověděla: "To je dobře."
Edvin na ni chvíli tiše zíral tak, jak to zatím dělal vždycky. Děvečka raději pootočila hlavu zpět k zrcadlu. Viděla tam sebe, ale pod očima měla výrazné tmavé kruhy. Dokonce si připadala o hodně bledší a hubenější, ale nebyla si jistá. Jedno ale věděla. Malice, která se na ni teď dívá ze zrcadla, už nikdy nebude stejná jako dřív. Od nynějška začíná nový život. Život, který může kdykoliv nadobro skončit, život plný tvrdé práce, bez přátel a bez naděje… Bude těžké se vzdát všech svých snů. Zapomenout na lepší budoucnost a žít v tomhle vězení jen ze dne na den, kde vaše srdce pomalu zmírá…


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mechika Shikato Mechika Shikato | 31. března 2010 v 20:55 | Reagovat

Juu Malice? :-) Jupí :-D Eh tu seškvařenou kůži bude mít Edvin pořád? Asi ne, že? Nebo jo? :-D Eh no radši si mě nevšímej....Hmm už by spolu mohli začít líp vycházet :-) Takže doufám, že další díl bude brzo :-D :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


© 2008 - 2017 Soňa K. (Nakano Miharu / Haru / Sonia)
Design by Haru • Picture by Haru